V té době to byl pouze vágní protest, který nepřímo spustil válku o nezávislost.
Americké kolonie v 18. století byly součástí Britského impéria a Koruna je vnímala jako jednu z mnoha součástí svého mocnářství. V Londýně si nikdo pořádně neuvědomoval, že kolonisté už nepociťují loajalitu ke králi a jsou připraveni ukončit jeho nadvládu. Na začátku to však každý kolonista vnímal po svém a důležitější bylo, aby tím neutrpěly jeho osobní zájmy. Americký patriotismus byl v té době stejně v kolébce a i když je bostonské pití čaje považováno za jeho hlavní projev, ve skutečnosti hájili spíše zájmy konkrétních skupin, než vznikajícího národa.
Bostonský čajový dýchánek nebo Bostonské pití čaje byla událost, která se, v širším kontextu, řadí mezi události války amerických kolonií za nezávislost nad britským impériem. Navzdory svému epizodickému charakteru se událost z prosince roku 1773 významně zapsala jako jeden z mezníků boje amerických kolonistů za nezávislost.
V hlavním městě státu Massachusetts, v Bostonu, zakotvili koncem roku 1773 tři lodě Východoindické společnosti, které do amerických kolonií přiváželi čaj. První loď zakotvila v bostonském přístavu 28. listopadu 1773. Nicméně loď zůstala kotvit na moři a její kapitán odmítl vyložit náklad z obavy před vzpourou bostonských obyvatel. Východoindická společnost měla v té době obrovský přebytek čaje ve svých britských skladech, proto se britský parlament rozhodl vyřešit tento problém na úkor kolonií a tuto snahu podpořil konkrétními legislativními kroky. Omezování hospodářského rozvoje kolonií prostřednictvím hospodářských zákonů nebyla praxe, která by byla pro některou ze zúčastněných stran překvapivá. O omezování hospodářského rozvoje kolonií a intenzivnější zdanění na úkor mateřského území Británie se již dříve postaral například Charles Townshend. Zastával post britského ministra financí a do historie vstoupil zejména návrhy zákonů, které dodnes nesou jeho jméno. Townshend se tím nepřímo postaral, že jeho zákony vedly nakonec k definitivnímu rozkolu mezi americkými kolonialisty a britskou mocí.
Charles Townshend
Zákony, které britská vláda vydávala, omezovaly, znevýhodňovaly a diskriminovaly obyvatelstvo jejích kolonií, tedy nebyly pro americké kolonisty žádnou neznámou. Avšak v jednoduché rovnici každé nové omezení ze strany Velké Británie vyvolávalo větší vlnu odporu ze strany kolonií. V tomto směru byli nejintenzivnější právě kolonisté ze severoamerických kolonií, kteří si poměrně rychle začali uvědomovat odlišnosti mezi nimi a britskou mocí. Korunu stále více přestávali vnímat jako zastánce svých zájmů. Po tom, co se opatření britské vlády posílila, rostla i vlna odporu mezi americkými kolonisty. Za následek této společné vlny odporu lze považovat i vznik odbojových hnutí, jakými bylo i hnutí Synové svobody. Do čela této organizace se v Bostonu propracoval pozdější iniciátor Bostonského pití čaje - Samuel Adams.
Samuel Adams
Bostonský čajový dýchánek byl v jistém smyslu, sice ne prvním, ale dosud nejradikálnějším projevem odporu vůči Koruně. Této události předcházel například tzv. Bostonský masakr, který se odehrál ve stejném městě jako pozdější „čajové běsnění“. Reakcí na Townshendovy zákony byly otevřeny protesty ve městech Boston a New York, kde události dospěly až do takových rozměrů, že místní samosprávy přestaly vykonávat své funkce. Guvernér kolonií se obával otevřené vzpoury a proto do těchto míst povolal britské vojenské posádky. V Bostonu, který měl v druhé polovině 18. století přibližně 16 000 obyvatel, se usadily dva britské regimenty s přibližně 4 000 muži. Náklady na ubytování a stravování vojska pochopitelně museli snášet obyvatelé Bostonu, což nakonec vedlo k otevřenému odporu. Zvýšení počtu britských vojáků ve městě nakonec nevedlo ke zklidnění, ale ke zvýšení napětí. Naplno se rozhořelo 5. března 1770, kdy skupinka bostonských vzbouřenců začala házet do britské vojenské posádky sněhové koule. Vzápětí se k této skupině přidali další obyvatelé, čímž se počet bostonských vzbouřenců znásobil. Navíc sněhové koule měly „tajnou přísadu“, kterou byly kameny. Britská posádka toto napětí nevydržela a do davu vystřelila salvu. Dav se následně rozutekl, přičemž na místě zůstalo několik mrtvých. Tato událost ještě více narušila vztahy mezi kolonisty a koloniální mocí. Bostonský masakr přispěl svým dílem k budování názoru, že americké a britské zájmy nejsou totožné.
Bostonský masakr
Napětí, které se v druhé polovině 18. století na americkém kontinentu stupňovalo, mělo tedy několik příčin. První a základní příčinou byla legislativní omezení vůči americkým kolonistům. První, které dokonce předcházelo Townshendovým zákonům, byl tzv. Stamp Act (1765). Stamp Act byl vůbec první zákon, kterým Koruna zdaňovala své kolonie na základě přímého výnosu z Londýna. Americké kolonie se totiž nebyly schopny dohodnout na tom, jak budou financovat svoji ochranu, kterou zajišťovaly britské vojenské jednotky. Britský parlament to proto vyřešil sám a po svém. Stamp Act neboli Zákon o kolcích přikazoval, aby všechny úřední dokumenty, stvrzenky, ale také noviny, byly tištěné na speciálním papíře vybaveném známkou, čímž se takto označený papír pochopitelně zdanil. Stamp Act byl pro odpor a bojkot nakonec za rok zrušen, avšak další nevýhodné normy na sebe nenechaly dlouho čekat.
Britské zákony v dobovém vyobrazení
Dalším důležitým zákonem, který byl přijat v předvečer Bostonského čajového dýchánku, je tzv. Tea Act (květen 1773). Dá se říci, že Tea Act je zároveň „spouštěčem“ událostí v bostonském přístavu. Zároveň je jakýmsi vyvrcholením snah londýnské vlády o hospodářské ovládnutí amerických kolonistů. Byl přijat v roce 1773, jako poslední možnost, kterou se britská vláda snažila zvýšit své okleštěné příjmy a zároveň vytrhnout Východoindickou společnost z krize, v níž se zmítala. Východoindická společnost měla, jak jsme již naznačili, obrovský přebytek čaje ve svých skladech a Tea Act představoval další možnost, jak se tohoto přebytku výhodně zbavit. Také je důležité zdůraznit, že Tea Act je zákonem, který reaguje na zrušení předchozích legislativních norem - Stamp Act a Townshendovy zákony. Americkým kolonistům se dařilo bojkotovat jednotlivé pokusy britského parlamentu o zdanění, ale Koruna se v podstatě opakovaně snažila „přinést“ další zákony, které by upravovaly daně v koloniích.
Stamp Act, který byl ve skutečnosti odignorovaný bojkotem byl zrušen hned v následujícím roce po svém přijetí. Propracovanější zákony lorda Townshenda se zaměřovaly na několik komodit, které měly podléhat vysokému daňovému zatížení. Vydržely tři roky (1767 - 1770) a zrušené byly hlavně proto, že postihovaly enormní množství komodit (např. dovoz skla, kůže, barviv, čaje, atd.), mezi nimiž bylo i clo na papír. Townshend tak do svého návrhu zákonů z části zakomponoval i nepopulární Stamp Act. Townshendovy zákony proto nemohly být v koloniích přijaty s pochopením a ani jako krok britské vlády, který měl vést ke zmírnění napětí. Po další vlně odporu byl londýnský parlament nucen zrušit i Townshendovy zákony, avšak v Británii nebyla vůle, aby si kolonie diktovaly podmínky a proto bylo jen otázkou času, kdy parlament přijde s novým návrhem na zdanění svých kolonií. Tímto návrhem se nakonec stal Tea Act.
Lord North
Tea Act byl dílem Townshendova nástupce na post ministra financí - lorda Northa. Lord Frederick North, konzervativní šlechtic, si s vydáním zákona počkal, dokud se situace v koloniích alespoň o něco zmírní. Teprve když se zdálo, že nálady v koloniích jsou stabilizované, nový ministr financí se rozhodl k dalšímu kroku. Tea Act v podstatě zaváděl zdanění dováženého čaje v takové míře, že tento čaj byl levnější než dokonce čaj, který bylo možné získat jen na černém trhu. Navíc dovoloval, aby Východoindická společnost poskytovala dovážený čaj maloobchodníkům a vybraným velkoobchodníkům přímo, čímž obcházela americké dodavatele této komodity. Znamenalo to nejen hrubý zásah do vnitřního koloniálního trhu, ale také osobní urážku velkoobchodníků, kteří de facto byli odstaveni z této „hry“. Z pohledu současníka se zdá až neuvěřitelné, že by takové cosi jako čaj mohlo spustit takovou vlnu odporu jako v případě kolonií. Avšak za sporem o čaj šlo o něco víc. Šlo o vybudování přímého monopolu, který ignoroval koloniální velkoobchodníky. Britská vláda udělením monopolu Východoindické společnosti v podstatě vážně „přestřelila“. Tea Act proto nelze vnímat pouze jako samostatný zákon, ale jako završení snah londýnské vlády o ovládnutí kolonií bez použití zbraní. Také by bylo zajímavé hledat odpověď na otázku, proč se Koruna rozhodla porušit tradici budování své autority, když v předchozích desetiletích získávala loajalitu kolonistů umírněnými zásahy do jejich životů. Británie udržovala loajalitu citlivě a s ohledem na tradici. Kolonisté byli spokojeni a vystoupení vůči Koruně bylo nepřijatelné. Pokud by britská vláda nezměnil způsoby a ke kolonistům by nadále chovala podle tohoto scénáře, USA by dnes možná neexistovaly. Tea Act dosáhl vrcholu amerického tolerování nových způsobů vlády a jeho přímým vyústěním je samotný Bostonský čajový dýchánek.
Britský král Juraj III.
Vysypání nákladu čaje do moře předcházela však ještě jedna skutečnost, kterou přímo zapříčinil Tea Act. Spojení více, dosud oddělených, skupin amerických kolonistů do jednoho vlasteneckého bloku. V koloniích totiž spojovala jednotlivé vrstvy obyvatelstva pouze jediná věc - odpor vůči britské moci. Jinak tyto skupiny nebyly jednotné v tom, jak by měly řešit vztahy s Korunou. Existovaly vedle sebe umírněné a i radikální skupiny, které se vyznačovaly nejen mírou loajality, ale také ostrostí vlastních názorů na to, jak by měla být krize řešena.
Kolonisté útočí na britské obchodní lodě převlečení za indiány
Právě Synové svobody vedení Samuelem Adamsem, v noci 16. prosince 1773, vnikli na obchodní lodě Východoindické společnosti a čaj, který tyto lodě přivážely do bostonského přístavu vysypali do moře. Radikálové tento protestní akt provedli v převlečení za Mohawky. Bostonské pití čaje se tak stalo otevřeným aktem odporu vůči zákonům a politice Velké Británie. Reakce byly odlišné. Mnozí se báli odplaty Britů. Jiní zase oceňovali hrdinství rebelů. V Bostonu bylo veřejným tajemstvím, kdo všechno byl do útoku na obchodní lodě zapojen. Navzdory vyšetřování však úřady nezískaly informace, které by vedly k dopadení byť jen jediného z nich. Kolonisté posílení tímto činem začali připravovat výraznější povstání s plánem diktovat Koruně podmínky. Británie reagovala posílením svých posádek v koloniích, což přímo vedlo k odporu domácího obyvatelstva. Situace se stávala neudržitelnou a válka byla na spadnutí.
Rekonstrukce bitvy Britů a kolonistů
Jaké je však skutečné místo Bostonského čajového dýchánku v těchto širších souvislostech? Tak jako v celkovém kontextu amerického boje za nezávislost velmi paradoxní. Na jedné straně šlo pouze o jistou epizodu, která napomohla k rozpoutání války. Na druhé straně však i ze širšího spektra je Bostonské pití čaje důležitou epizodou pro americké dějiny. Pouze na základě budování amerického nacionalismu, uvědomování si své odlišnosti vůči mateřské koloniální mocnosti, ale také uvědomění si vlastní síly mohlo dojít k otevřenému odporu vůči londýnské vládě.
