Filmy, které se do vás zaryjí na velmi dlouhou dobu.
K nejčastějším problémům způsobujícím rozklad manželských vztahů nepochybně patří nevěra, alkoholismus, potřeba seberealizace, odlišné životní očekávání či rutina všedních dní. Do žebříčku jsme se snažili umístit filmy, které nejsou příběhově jednotvárné, ale zpracovávají tematiku manželské krize z několika hledisek.
Vyznačují se dvojznačným scénářem, kontrasty lidských charakterů, psychologickou hloubkou, strhujícími hereckými pózami, ale i prvotřídním filmařským provedením.
Je z nich cítit vlastní tvůrčí rukopis a originální pohled na svět. Některé jsou zoufale pesimistické a ponuré, v jiných tvůrci závažnost tématu nadlehčují humorem a absurdními scénami. Některé pojmenovávají problém explicitně, v jiných musíte hledat skryté myšlenkové poselství...
Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Who's Afraid of Virginia Woolf?, režie: Mike Nichols, 1966)
Jedinečné psychologické drama, které přímo fyzicky bolestným způsobem zobrazuje tragiku nešťastného manželství. Emocionální, drásavé a vyčerpávající, atmosfericky temné, herecky suverénně ztvárněné, obsahově znepokojivé.
Elizabeth Taylor a Richard Burton vytvořili na plátně ukázkovou hereckou dvojici - jejich vnitřně prohnilé postavy, které se vzájemně bičují uštěpačnými slovními přestřelkami plnými urážek, přetvářky a lží, vám ani na chvíli nedají vydechnout.
Znamenitě jim sekundují George Segal a Sandy Dennis jako manželský pár, který je mladší, ale stejně zvrácenou verzí jich samých. Kromě oslnivých herců triumfuje zejména perfektní mnohoznačný scénář, ve kterém se přebíjí snová a realistická rovina, a který dává vyniknout kontrastním postavám, pohrávajícím si s pravdou a iluzemi. Film natolik bohatý, že ty nekonečné metafory mezi řádky ani nelze vstřebat na jedno zhlédnutí.
Válka Roseových (The War of the Roses, režie: Danny DeVito, 1989)
Jeden z nejlepších filmů o manželství vůbec, odlišující se od ostatních zejména stylem vyprávění, skvělým černým humorem a sarkasmem. Tragikomické situace režisér stupňuje do absurdních rozměrů, přičemž na konci ve vás film navzdory pořádné dávce grotesknosti zanechá trpkou příchuť z krutě realistické, mistrovsky představené studie manželského života, který pohltila honba za penězi.
Partnerské soužití hlavních postav ztvárněných vynikající hereckou dvojicí Michaelem Douglasem a Kathleen Turner prochází klasickými stádii od počáteční zamilovanosti přes rutinu běžných dní až po bezprostřední, lety narůstající nenávist a odpor.
Psychologický vývoj postav je fenomenální, atmosféra mrazivá, napětí dokonalé graduje. Životní dílo Dannyho DeVita.
Spalující touha (Eyes Wide Shut, režie: Stanley Kubrick, 1999)
Hypnotické, hororově sugestivní, smyslně erotické, dráždivé. Nějak takto lze popsat poslední dílo filmového génia Stanleyho Kubricka inspirované snovou novelou rakouského doktora Arthura Schnitzlera, kterým završil svou kontroverzní kariéru. Režisér bravurně využívá koncepci psychoanalýzy - nevědomých duševních procesů, které přímo ovlivňují chování postav.
Hlavní hrdinka se svému manželovi přizná, že by za sexuální zážitek s jiným mužem dokázala opustit svou rodinu. Spouštěčem manželské krize je tedy fantazie tkvící v hlubinách její mysli. Má sen o nevěře stejnou váhu jako skutečná nevěra? V podání nevýrazného tvůrce by z díla snadno vzešlo zapomnění hodné erotické béčko.
Kubrick z poutavého námětu vykouzlil osobitý, psychologicky pronikavý thriller bloudící po neprobádaných zákoutích lidského nitra. Oplývající spletí mystiky a erotického dobrodružství, doprovázený opojnou minimalistickou hudbou a podpořený vynikajícími výkony Toma Cruise a Nicole Kidman.
Nouzový východ (Revolutionary Road, režie: Sam Mendes, 2008)
Brilantní, emocionálně dusné vztahové drama do hloubky reflektující rozklad jednoho navenek šťastného manželství, které zakotvilo v beznadějné prázdnotě. Dům na předměstí, muž finančně zabezpečující rodinu, žena pečující o domácnost - Frank a April Wheelerovi se zoufale příčí americkému ideálu, kterým žila střední vrstva v 50. letech v Americe.
Leonardo a Kate patří mezi nejsympatičtější herecké dvojice a při společných scénách z nich přímo tryská vzájemná chemie. Jejich postavy, zápasící s každodenním stereotypem a jednotvárností, jsou psychologicky vybroušené a perfektně vybalancované dialogy se zařezávají pod kůži. Jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec.
Interiéry (Interiors, režie: Woody Allen, 1978)
Od tohoto chytrého analytika partnerských vztahů jsou notoricky známé Annie Hall a Manhattan, ale Interiéry jsou neprávem opomíjeny. Na rozdíl od jiných děl zde sice chybí Allenův specifický humor a nadhled, ale vychutnáte si umělecké kvality a pravou evropskou atmosféru nesoucí se v duchu švédského velikána Ingmara Bergmana.
Namísto typické upovídaností Allen vsadil na dlouhé záběry beze slov a sugestivním způsobem, za pomoci obrazů a metafor, zachycuje vnitřní poryvy postav, utápějících se v depresi, zklamáních, vztahových problémech či osobních a uměleckých krizích.
Důsledky rozpadu manželství na celou rodinu jsou rozpitvány až na dřeň. Allen se opět projevil jako bystrý pozorovatel lidských charakterů.
Kočka na rozpálené plechové střeše (Cat on a Hot Tin Roof, režie: Richard Brooks, 1958)
Snímek občas doplácí na svůj divadelní původ - stylizovanost a přehnané teatrálně pózy jsou místy na hranici snesitelnosti.
Nicméně, z hlediska výpovědní hodnoty a morálních úvah dotýkajících se těch nejcitlivějších oblastí mezilidských vztahů jde nekompromisně o filmový skvost - tematicky mnohovrstevný, zkoumající zhoršující se manželskou krizi, etická dilemata, prohnilou touhu po bohatství vedoucí až ke ztrátě lidskosti a soudnosti, a dokonce i hledání vlastní identity.
Homosexualita byla sice v době vzniku tabu, přesto se tvůrcům jemnými náznaky podařilo tento motiv zakomponovat do scénáře. Úžasně napsané a zahrané dílo plné výrazných lidských individualit - obzvlášť uhrančivý Paul Newman a svérázná Elizabeth Taylor vtiskli do svých postav vnitřní osobitost a půvab.
Kramerová vs. Kramer (Kramer vs. Kramer, réžia: Robert Benton, 1979)
Bezchybné drama, v němž vztahové konfrontace vyústí ve zničující souboj o nezletilého syna. On je příliš zaneprázdněn svou kariérou, ona dále v takovém vztahu nedokáže setrvat. Zpočátku vzbuzuje sympatie zejména postava Dustina Hoffmana, na kterého se sesypaly všechny běžné starosti související s výchovou syna.
S vnitřně rozpolcenou Joannou, opouštějící v návalu existenční krize dokonce vlastního syna, je těžké sympatizovat, ale její závěrečný projev u soudu, v němž objasňuje své rozhodnutí, je fantastický a uvěřitelný, na čemž má zásluhu procítěný herecký koncert Meryl Streep.
Emocionálně odzbrojující, obsahově podnětné dílo postavené zejména na vyspělých hereckých výkonech ústřední dvojice. Zasloužené Oscary ve všech hlavních kategoriích.
Americká krása (American Beauty, režie: Sam Mendes, 1999)
Prohloubení manželská krize opět na Mendesův způsob. Tematicky podobné s jeho pozdějším a emocionálně vyspělejší Nouzovým východem, ale celkovým vyzněním méně depresivní a skličující.
Přestože v Americké kráse jde spíše o efekt a charaktery postav jsou možná až příliš stylizované, film diváka baví od začátku do konce zejména díky skvělým hereckým výkonům Kevina Spaceyho a hysterické Annette Benning.
Dramatické pasáže Mendes příliš nevyhrocuje, ale dodává jim úsměvný, až lechtivě ironický tón a nadhled. Tragičnost se zde mísí s bizarními prvky, melancholie a bezvýchodnost s optimismem a humorem. Americká krása zpracovává těžká témata, ale ve výsledku ve vás paradoxně zanechá příjemné, zvláštně hřejivé pocity.
Rozchod Nadera a Simin (A Separation, režie: Asghar Farhadi, 2011)
Destrukce dlouholetého manželského vztahu optikou radikální víry a diametrálně odlišných kulturních, společenských a právních vzorců Íránu. Širokospektrální, myšlenkově hodnotný a univerzální příběh kombinující tematiku partnerského odcizení se soudními, rodinnými a morálními problémy, s nimiž se potýká každá postava.
Je přímo neuvěřitelné, jak fatální důsledky má řada navenek triviálních situací na osudy hrdinů podléhajících politicko-právním a náboženským aspektům Íránu. Farhadi pozoruhodně proplétá manželskou krizi se společenskou situací v této zemi.
Postavy jsou natolik živé, mnohotvárné, konfrontace mezi nimi pulsující a autentické, že se divák nedokáže ztotožnit jen s jednou z nich. Jejich morální a osobní stanoviska nutí k zamyšlení a zároveň nabízejí mnoho perspektiv nazírání na problematiku. V tomto a také v zasazení typických mezilidských problémů do vzdáleného, pro nás mentálně odlišného koutu světa, spočívá největší kouzlo filmu.
Dva na cestě (Two for the Road, režie: Stanley Donen, 1967)
Romantická tragikomedie, obsahově a herecky procítěná, odvíjející se v sympatických retrospektivách, které nám umožňují nahlédnout do klíčových životních okamžiků ústředního páru.
Zručně a zároveň lidsky předestírá základní stupně vývoje vztahu - od spontánní, mladistvé lásky přes zrání a prohloubení citů až po odcizení a zklamání pramenící z nevěry či odlišných životních očekávání.
Díky svěží formě, využívající prolínání časových rovin, má divák možnost intenzivněji vnímat změny v charakteristice a chování postav, sleduje variabilitu jejich vztahu a vzájemných citů.
Půvabný, jiskřivý film s vytříbenými dialogy, přesvědčivými hereckými výkony Audrey Hepburn a Alberta Finneyho, který navzdory směsi hořkosti a melancholie vyzařuje úžasné fluidum a pozitivní energii.
Bonus
Scény z manželského života (Scener ur ett äktenskap, režie: Ingmar Bergman, 1973)
Dojemný, smutně pravdivý příběh života jednoho manželského páru, poznamenaný neustálými rozchody a návraty, bolestí, zklamáními a výčitkami, ale i láskou, porozuměním a naplněním.
Okouzlující v tom, jak neustále mění polohy, nálady, emoce a pocity. Obrazy plynoucího času zachycuje vnitřní nestálost hlavních hrdinů postavených před stále nové a nové životní situace. O to silnější a upřímnější, že je Bergmanovou vlastní sebereflexí.
V kontextu jeho interpretačně složité a metaforami nasáklé tvorby jsou Scény z manželského života dějově poměrně jednoduchým filmem, a to i přesto, že celou minutáž (skoro 3 hodiny) se objevují na plátně jen dvě postavy. Ty se neustále vzájemně konfrontují a jejich životní prohry i vítězství prožívá divák intenzivně s nimi.
Hluboké, vnitřně vyzrálé, herecky (duo Liv Ullmann-Erland Josephson) ohromně ztvárněné dílo.
Samozřejmě, že existuje spousta jiných vynikajících filmů s tématikou manželské krize, které se do žebříčku nevešly. Za zmínku určitě stojí další allenovské drama Manželé a manželky, emocionálně podmanivé snímky Blue Valentine, Dánské dívka, Tramvaj do stanice Touha (verze s Vivien Leigh a Marlonem Brandem) či Faces od Johna Cassavetese. Jaké jsou vaše oblíbené filmy dotýkající se tématu manželských vztahů?
