Inspirovat se reálnými příběhy je u filmařů běžná praxe. V rámci hororů jde sice o méně častý jev, ale o to strašidelnější takové počiny bývají.
Filmy natočené podle skutečných událostí mají v sobě jakési kouzlo, díky kterému je divák vnímá jinak, než kdyby šlo o fikci. Snímky o hrdinských činech a válečných zločinech dostávají daleko výraznější náboj, než vymyšlené příběhy bez reálné předlohy. Na podobném základu staví také filmaři natáčející horory.
Pojem „horor podle skutečných událostí“ je však z učebnicového hlediska oxymóron. Horor je totiž žánr, v němž se vyskytuje nadpřirozeno. Pokud ve filmu nic takového není, jde o thriller.
Nechme však distributorům jejich právo žánrového zařazení a pojďme se podívat na ty nejlepší „horory“, které se zakládají na pravdivých základech. I zde je však třeba přimhouřit oko.
Řada z námi vybraných snímků se týká údajných paranormálních jevů, což je fenomén, který má už ze své podstaty od reality daleko. Některé horory se skutečností pouze inspirovaly a v dalších vychází z reálného předobrazu jen hlavní hrdina. Ten je však zasazen do rámců fiktivního příběhu.
10.) Dravci (Ravenous, režie: Antonia Bird, 1999)
Absolutním vrcholem filmů o kanibalismu je beze sporu snímek s příznačným názvem Kanibalové. Dravci mu jsou však v patách. Chybí jim údernost a syrovost Deodatova počinu, avšak jednu spojnici bychom zde našli.
V obou filmech je velmi výrazná hudba, která se však v mnoha scénách zcela vymyká ději. Například při brutálních výjevech hraje veselá hudba.
Horor se nebrání ani černému humoru. Scénář hororu byl inspirován skutečnou postavou kanibala Alfreda Peckera. Ten spolu se skupinou mužů uvázl v kruté zimě v horách. Pro nedostatek jídla začal pojídat své umrzlé kolegy.
Film vypráví příběh vojáka Boyda, který je během mexico-americké války vykázán do pevnosti Fort Spencer. Zde se spolu se svými muži setkává se sadistickým kanibalem.
9.) Proroctví z temnot (The Mothman Prophecies, režie: Mark Pellington, 2002)
Tento mrazivý horor těží zejména z dobře vykreslené atmosféry a rychlých střihů, co mu dodává na dynamičnosti. Trochu horší to je s nedokonalým scénářem, kvůli němuž vám motivace některých hlavních postav bude připadat nedůvěryhodná. Napínavé to však je pořádně.
Od prvních minut se seznamujete s příběhem novináře Johna Kleina (Richard Gere), který nalézá zápisník plný podivných obrázků a vzkazů. Ten po sobě zanechala jeho zesnulá manželka Mary (Deborah Messing). Po krátkém pátrání se dostane do vesnice Point Pleasant, kde se v poslední době odehrávají podivné události.
Snímek je založen na knize detektiva Johna Keela. Ten měl narazit na podivné okřídlené stvoření s rudýma očima.
8.) V moci ďábla (The Exorcism of Emily Rose, režie: Scott Derrickson, 2005)
Soudní drama s hororovými prvky je chvilkami zdlouhavé, avšak díky své návaznosti na reálný příběh dokáže zamávat s emocemi diváka. Dění u soudního dvoru je velice předvídatelné a možná si během něj budete kontrolovat hodinky jako já, avšak flashbacky zamířené na vymítání jsou velmi působivě natočené.
Jak už název napovídá, snímek vypráví o vymítání jedné dívenky. Ta však na následky neprofesionálního zacházení skonala. Posléze byli duchovní, kteří se o vymítání pokoušeli, zažalování za způsobení úmrtí mladé ženy, která jen trpěla schizofrenií.
Příběh vychází ze skutečných událostí. Ty se přihodily 16leté Anneliese Michel z Německa.
7.) Texaský masakr motorovou pilou (The Texas Chainsaw Massacre, režie: Tobe Hooper, 1974)
Na svojí dobu přelomová záležitost a jeden ze zakladatelů hororového subžánru exploitation není doslovným převyprávěním skutečného příběhu. Inspiraci k postavě ústředního anithrdiny Leatherface však tvůrci získali z reálné osobnosti.
Dá se tomu těžko věřit, ale podobně krutým chováním se vyznačoval jeden z nejbrutálnějších amerikých sériových vrahů všech dob – Ed Gein. Když policie odhalila jeho zločiny a vtrhla do jeho domova, nalezla u něj šperky vyrobené z lidské kůže, bradavek a dalších orgánů a končetin.
Režisér Tobe Hooper jeho obrazu jen do ruky přidal motorovou pilu a nechal jej masakrovat výletníky.
6.) V zajetí démonů (The Conjuring, režie: James Wan, 2013)
James Wan svými propracovanými lekačkami do jisté míry proměnil prostředí hororových filmů. Málokterý tvůrce má však takový talent, a tak se často dočkáváme hlavně laciných pokusů. V zajetí démonů však patří k tomu nejlepšímu, co „nová éra hororu“ vyprodukovala.
Děsivý příběh o vyšetřovatelích paranormálních jevů – Edovi a Lorraine Warrenových, se točí kolem jejich návštěvy farmy, která je terorizovaná nadpřirozenými entitami.
Příběh filmu je adaptací jednoho z případů skutečné dvojice Eda a Lorraine Warrenových. Ti za svůj život pracovali na více než 10 tisících případech setkání s paranormálními jevy.
5.) Noční můra v Elm Street (A Nightmare On Elm Street, režie: Wes Craven, 1984)
Jeden z nejlépe kriticky přijatých hororů s originálním příběhem a kultovním antihrdinou je dnes již filmovou legendou. Pokud si říkáte, co může mít takový příběh společného se skutečnými událostmi, věřte, že něco málo ano.
Celá dějová linie je samozřejmě vymyšlená, režisér se však inspiroval článkem publikovaným v LA Times, v němž se psalo o záhadných úmrtích kambodžských imigrantů, kteří postupně odcházeli na onen svět ve spánku.
Wes Craven z toho vytvořil horor o partě teenagerů, které v jejich snech pronásleduje děsivý chlapík s břitvami na rukou. Jediným způsobem, jak se mu vyhnout, je neusnout.
4.) Vymítač ďábla (The Exorcist, režie: William Friedkin, 1973)
Uvedení tohoto hororu ve své době znamenalo skandál. Dvanáctiletá Linda Blair byla na plátně zobrazena masturbujíc za pomoci krucifixu a konzervativní publikum mohlo zešílet.
Příběh filmu se však zakládá na skutečném příběhu. Ve filmu je hlavní hrdinkou malá dívenka, která začíná mít časté záchvaty, mluví vulgárně a otáčí své končetiny do nepřirozených úhlů. Její rodiče mají jasno – posedl ji ďábel.
Skutečný příběh se odehrál v roce 1949 chlapci jménem Roland Doe. Ten si v dětství prožil vymítání a od té doby si s sebou nesl řadu duševních chorob.
3.) Čelisti (Jaws, režie: Steven Spielberg, 1975)
První z opravdu velikých filmových blockbusterů zasel mezi zástupy návštěvníků tropických destinací strach ze žraloků. Snímek sám o sobě je mistrovským dílem, ať hovoříme o jakémkoli jeho aspektu.
Vypráví o lidožravém bílém žralokovi, který začne útočit na lidi koupající se nedaleko pláže. Na moře se po řadě napadení vydá trojice ve složení ichtyolog Hooper, lovec žraloků Quint a šéf policie Brody, aby krvežíznivou obludu pro jednou zbavili života.
Snímek je adaptací knihy Petera Benchleyho, ten při psaní vycházel z vyprávění rybáře Franka Munduse, který v roce 1964 chytil bílého žraloku na Long Islandu.
2.) Psycho (Psycho, režie: Alfred Hitchcock, 1960)
Další klasika od renomovaného tvůrce. Každý zná scénu ve sprše a legendární závěrečný twist, který je jedním z nejlepších v historii hororu. Černobílý psychologický horor se točí kolem Normana Batese a jeho motelu, do něhož moc lidí nezavítá. Když zde však zastaví mladá dáma, její život je v ohrožení.
Příběh o šíleném vrahovi si režisér vypůjčil z knihy Roberta Blocha. Ten se při psaní své novely inspiroval Edem Geinem. Ten sice motel nevlastnil, avšak jeho kruté činy rozproudily autorovu fantazii a dali vzniknout legendárnímu příběhu.
1.) Mlčení Jehňátek (The Silence of The Lambs, režie: Jonathan Demme, 1991)
Držitel pěti Oscarů a jediný horor v historii, který tohoto ocenění dosáhl v kategorii Nejlepší film. Jiný film by si tuto příčku ani nezasloužil. Vděčí za to temné komorní atmosféře, propracovanému příběhu a především hereckým výkonům.
To, co předvedl Anthony Hopkins není možné zreprodukovat. Jeho role manipulativního psychopatického vraha je prostě geniální.
Snímek se zakládá na knize Thomase Harrise o vrahovi jménem Buffalo Bill, ten je inspirován postavami vrahů Eda Geina a Teda Bundyho. Vztah mezi Starlingovou a Lecterem je inspirován vztahem mezi Bundym a Robertem Keppelem, kriminalistou specializujícím se na profilování sériových vrahů.
BONUS: Sliz (The Blob, režie: Chuck Russell, 1988)
Klasická teenagerovská vyvražďovačka, akorát na ten nejzábavnější způsob. Na Zemi se zřítí jakési želé, které pojídá vše, co mu přijde do cesty. Postupně tím dorůstá do větších a větších rozměrů. Hlavní hrdinové jsou mezitím po jedno postupně požíráni.
Je to trochu hloupé, ale nesmírně zábavné a s řadou originálních momentů.
Příběh filmu byl inspirován novinovým titulkem, který hovořil o policistech, jež v roce 1950 ve Filadelfii objevili obrovskou kouli želé hmoty. Když se s ní pokusili pohnout, nenávratně zmizela.
