Kdo jsou typické prostitutky v našich městech a jaké jsou jejich problémy? Nezisková organizace Rozkoš bez rizika sleduje jejich životy a v případě nouze podává pomocnou ruku.
Ve večerních hodinách stojí v zatemnělých ulicích, při okrajích zaneprázdněných silnic nebo čekají na klienty mezi stěnami některého z neonových podniků. Říká se, že se jedná o vůbec nejstarší povolání na světě. Práce v sexbyznysu je nám většinou zahalována v neproniknutelných rouškách tajemství a pohled na problematiku nám tvarují nejrůznější městské legendy, hollywoodské trháky a nebo jen prachobyčejné předsudky.
Prostitutky a prostituté z našich ulic prožívají ve většině případů těžkou životní situaci, ze které vede jen velmi složitá úniková cesta. Již řadu let mají lidé, kteří se ztratí v labyrintu obchodu se sexem možnost obrátit se na organizace, které jim pomoci neodmítnou. Jedním z takových míst je například nezisková organizace Rozkoš bez rizika. Ta funguje již od roku 1992 a jejím cílem je zmenšit rizika postihují zvláště ohrožené ženy a muže v sexbyznysu. Zároveň poskytují pomocné sociální služby nejrůznějšího druhu – od právního a internetového poradenství po zdravotnictví i volnočasové aktivity.
Organizace Rozkoš bez rizika navíc pravidelně sleduje vývoj problematiky placených sexuálních služeb v naší zemi. Zaznamenávají statistiky svých sociálních a zdravotních služeb nebo sociodemografického profilu prostitutek nebo prostitutů v jednotlivých krajích. Kdo jsou a jak se proměňují v čase české prostitutky? Podívali jsme se na poslední zveřejněné údaje z roku 2016.
Celkem 2046 osob využilo v tomto roce sociálních služeb organizace Rozkoš bez rizika. Většina z žen, které R-R kontaktoval tak učinily poprvé. Na druhé straně se organizaci podařilo uskutečnit téměř 5000 služeb, ať osobní povahy, nebo například emailové komunikace.
Počet uskutečněných vyšetření na přítomnost viru HIV byl jeden z nevyjšších za posledních deset let. Počet HIV+ žen se u nás, narozdíl od mužů, daří minimálně udržovat na stejné úrovni, a to navzdory faktu, že možnost přenosu viru je při nechráněném styku 4x vyšší z muže na ženu než naopak. Největší počet žen (763) se nechalo vyšetřit v hlavním městě. Dále jich nejvíce bylo v Jihočeském (455), Ústeckém, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji (přes 200). Pouze u jedné klientky byl nález pozitivní.
Sexuální pracovnice ovšem netrápí pouze riziko nakažení virem HIV, ale i další sexuálně přenosná onemocnění – syfilis, chlamydie, kandida a jiná.
Jak píší autoři statistiky – v průběhu let spatřují určité „počeštění“ místních prostitutek. V ulicích tedy častěji nacházíme ženy narozené v Česku. Mimo jiné postupně roste také jejich průměrný věk. Daleko méně pak ženy nebo muže nabízející sex za peníze nalezneme na tzv. „venkovních stanovištích“ – tedy na místech jako jsou ulice, okraje silnic, parkoviště a další, což souvisí s fungováním vyhlášky o zákazu nabízení sexuálních služeb na veřejném prostranství.
K sexuálnímu byznysu jakožto řešení krizové situace se stále častěj přiklánějí matky s dětmi. Počet žen bez dětí v prostituci má stále klesající tendenci. Nejčastějí mají tyto matky jedno dítě (25 %), rapidně pak vzrostl mezi léty 2009-2016 podíl žen, které mají dvě děti (z 10 % na 20 %) a trojnásobných nebo vícečetných matek je v tomto průmyslu okolo 8 %.
„Když jste v nouzi a nemáte na nájem, ani žádné jíslo, které byste mohli dát dětem, můžete jít do klubu a pracovat. V 90 % případů dostanete potřebné peníze ještě ten den,“ vypovídá Hana Malinová z Rozkoše.
A jak jsou na tom prostitutky a prostituté s drogama? Poslední kategorie udává, že kolem 80 % uživatelek služeb R-R nemělo s drogami zušenosti. Autoři studie ovšem dodávají, že sice roste počet drogových uživatelek v minulosti, ovšem klesá podíl současných uživatelek. Průchod drogovou minulostí pro ně má pak být usnadněním i v cestě do sexuálního byznysu, kdy důsledkem fetování ztratily vazbu se svým tělem a následně je pro ně mnohem jednodušší jej někomu za peníze propůjčit.
