Po dlouhé době pokračujeme, přičemž na mušce jsou i James Cameron či bratři Coenové.
V článku najdete výhradně názory autora, které se nemusí shodovat s názory celé redakce.
Známé pořekadlo říká, že i mistr tesař se někdy utne. Inu, v Hollywoodu to platí také. I ti nejlepší režiséři, kteří mají na kontě perfektní filmy, natočí čas od času něco slabého. Nemusí jít sice o vysloveně špatné filmy, ale i průměrnost je něco, co se jim těžko odpouští.
V minulosti jsme vám již přinesli dva díly tohoto seriálu (zde a zde), proto se bez větších řečí pojďme pustit do dnešního seznamu.
Ghosts of Mars (režie: John Carpenter, 2001)
Mars, tajemná věc měnící lidi v krvelačné monstra, akce s ještě poměrně vlasatým Jasonem Stathamem, legendární režisér James Cameron a slabý film?
Pokud si mimochodem myslíte, že slovo legendární je použito neprávem, připomínáme vám, že Carpenterův repertoár tvoří kultovní záležitosti jako The Thing, Halloween, Escape from New York, Big Trouble in Little China, Assault on Precinct 13 a řada dalších.
Možná si myslíte, že to není možné, ale opak je pravdou. Ghosts of Mars je skutečně výstřelem mimo cíl, který vám spíše vyčaruje úsměv na tváři než zamrazí či přiková do sedačky.
Děj filmu ukazuje retrospektivně vyprávěný příběh policistky Melanie Ballard (Natasha Henstridge). Ta měla za úkol se svým týmem eskortovat vraha „Desolation“ Williamse (Ice Cube) do vězení z malého hornického městečka na kolonizovaném Marsu.
Po příjezdu se však věci začnou komplikovat a tým brzy zjišťuje, že zde číhá něco mnohem nebezpečnějšího než rozhněvaný Ice Cube.
Víceré zdroje říkají, že Carpenter během natáčení pociťoval syndrom vyhoření. Rád bych tomu oponoval, ale nemohu. Už v první třetině zjišťujeme, že scénář je příliš trapný a nelogický i na „béčko“.
Na to navazují herci, kteří ho absolutně nezachrání, vtipně strukturované momenty (flashback ve flashbacku, který je ve flashbacku), špatný střih či neexistující atmosféra. Všechno to doplňuje prďácký kytarový soundtrack, připomínající spíše nového herního Dooma... A to jsou Ghosts of Mars v kostce.
Režisér vzal do rukou všechno, co mu někdy šlo a vyšlo z toho dílo, které pobaví spíše po několika pivech. Není divu, že se k dalšímu filmu dokopával dalších 10 let.
The Ladykillers (režie: bratři Coenové, 2004)
Bratři Coenové jsou skvělá dvojka. Během více než tří dekád režisérské a scenáristické kariéry nám přinesli nezapomenutelné snímky jako Big Lebowski, Fargo nebo No Country for Old Men. Co mají jejich filmy společného? Skvělé postavy, skvostné dialogy, smysl pro humor, výbornou režii a parodující či naopak úctu vzdávající podtón.
V roce 2004 si vzali na paškál oblíbenou stejnojmennou komedii z roku 1955 a i když nejde o vysloveně špatný film, rozhodně mu něco chybí.
Příběh s malými obměnami (logicky) kopíruje originál. Sledujeme v něm excentrického profesora Dorra (Tom Hanks), který si chce spolu se svou kapelou pronajmout pokoj v domě starší dámy (Irma P. Hall), kvůli nácvikům.
S uvozovkami se ani nebudu obtěžovat. Profesor totiž asi není profesor, kapela je vlastně banda zločinců a žádné nácviky se konat nebudou. Skupinka se totiž chce prokopat do sejfu blízkého kasina.
Na rozdíl od Carpentera výše je skutečně těžké říci, co na Ladykillers vlastně nevyšlo, protože nudit se nebudete. Film má několik světlých, vtipných momentů a táhne ho zejména záměrně přehrávající Tom Hanks. Problém je však to, že je film ve své podstatě na coenovské poměry mimořádně prázdný.
Drive vyplývající z dobře napsaného scénáře se snaží nahradit groteskními vylomeninami. Vtipy jsou někdy příliš dětinské a podivně nemístné a postavy šílené a bez jiskry. Přibližně v poslední třetině si navíc uvědomíte, že filmu chybí i jakési srdce (či spíše duše).
Po závěrečných titulcích tak sice zdaleka nebudete unudění k smrti, ale to, co byste od Coenů čekali, zde nedostanete.
Piranha 2 (režie: James Cameron / Ovidio G. Assonitis, 1981)
Okej, nyní možná trošku podvádíme. Piranha 2 s podtitulem The Spawning (nebo i Flying Killers) není tak úplně filmem famózního Jamese Camerona (Terminator, Avatar, Titanic). Jste nyní pořádně zmatení? Nevadí, pokračujte ve čtení.
Psal se počátek 80. let minulého století a po úspěchu Čelistí Stevena Spielberga z roku 1975 se začalo rodit stále více béčkových filmů s podobnou tématikou. Jedním z nich byla i Piranha z roku 1978, jejíž nečekaný parodicky úspěch odstartoval sérii pokračování.
V té době se k druhému pokračování takříkajíc náhodně dostal i James Cameron, avšak dostal padáka přibližně v polovině natáčení.
Proč? Studio Columbia Pictures kvůli předchozímu soudnímu sporu tlačilo na Ovidia G. Assonitise, aby celou sérii produkoval. Ten to vzal vcelku vážně a do filmu skutečně vrazil peníze.
Obsadil téměř kompletně italské osazenstvo (nemluvící anglicky), změnil původního režiséra Millera Drakea na již zmíněného Camerona. A co víc. Filmaři se navíc museli přizpůsobit jedné podmínce od studia. Piraně museli v dvojce létat.
Assonitis chtěl mít však nad vším kreativní kontrolu a právě z toho vyplývaly problémy mezi ním a Cameronem. Druhý jmenovaný dokonce nemohl ani vidět svůj materiál. Co na tom bylo nejhorší? Že Assonitis sice film dotočil, ale kvůli kontraktu na něm muselo zůstat Cameronovo jméno.
Právě odtud pochází další vtipná příhoda. V „neautorizované“ biografii vizionářského režiséra se píše, že Cameron se v Římě vloupal do střižny a chtěl film sestříhat, což mu však úplně nevyšlo. Ten samozřejmě tuto informaci popřel, ale upřímně: Divili byste se mu?
Abychom to tedy zakončili. Piraňa 2 je ze samozřejmých příčin tak otřesný film, až je neuvěřitelně zábavný. James Cameron sice za velkou část otřesností nemůže, ale i tak má ve filmu několik vlastních scén, které byste asi s Terminátorem nesrovnávali.
Blackhat (režie: Michael Mann, 2015)
The Last of the Mohycans, Heat, Collateral, The Insider? Správně. V čele seděl Michael Mann, který to s přestřelkami, akcí, atmosférou, napětím a žánrovou prací vždy uměl. Jeho poslední film s názvem Blackhat (u nás Hacker)? byl totální přešlap.
Jak si už z českého překladu můžete domyslet, film zaměřuje svou pozornost na kyberzločiny. Chris Hemsworth je týpek, který to s počítači opravdu umí. Je osvobozen z vězení a najat FBI, aby pomohl chytit jiného hackera, který způsobuje zmatky v Číně.
Říci, že tento techno thriller nedokázal využít svou více než dvouhodinovou stopáž, je asi slabé tvrzení. Věřím, že film má ve světě několik příznivců, ale i ti musí přiznat, že se z této generické látky dal vytesat mnohem lepší kousek.
Za mnoho sice může scénář, který si Mann nepsal sám (a je to zřetelné), ale film z davu příliš nevystupuje ani po řemeslné stránce. A to už ani nemluvíme o zápletce, která po čase nabírá velmi idiotského rozměru, či o prkenných výkonech všech hlavních postav. Na snímku je toho pozitivního jen velmi málo, proto se raději posuňme dále.
The Last Airbender (režie: M. Night Shyamalan, 2010)
Frajer na závěr? Možná jste to čekali. The Last Airbender je totiž tak špatným filmem, že se toho o něm napsalo dozajista hodně.
Všechny fanoušky skvělého animovaného seriálu z dílny Nickelodeonu (a samozřejmě i komiksu) jistě překvapila zpráva, že M. Night Shyamalan (The Sixth Sense, Unbreakable, Signs, Split) zastřeší „live-action“ filmové zpracování. To však ještě netušili, co je čeká a nevěděli jsme to ani my, řadoví diváci.
Jeden z nejhorších blockbusterů všech dob (oficiální produkční rozpočet bez reklamy zobrazuje číslo 150 milionů), nám vyprávěl příběh o mladém bojovníkovi Aangovi (Noah Ringer). Ten dokáže ovládat čtyři elementy přírody. Ve světě však probíhá válka mezi královstvími, kterou musí Aang zastavit.
Kde vůbec začít? Když jsem u Ladykillers zmínil, že filmu na první pohled chybí srdce, asi jsem se pouze špatně vyjádřil. To pravé srdce totiž chybí Airbenderovi. A nejen to, které mohou znát fanoušci předlohy. Jakékoliv. Příběhové či filmové.
Chybí mu něco, co by nás donutilo zajímat se o tento stroze poslepovaný a předražený fanservice předloze. Vybělené herecké osazenstvo hraje bez jakéhokoli kumštu, některé scény působí doslova jako vystřižené z amatérského filmu, choreografie s akcí jsou opravdu nedotažené... Celý příběh navíc absolutně nikam nesměřuje.
Night je šikovný režisér, i když těch přešlapů má na krku několik. Tento propadák mu však lidé budou připomínat do konce jeho kariéry. Tleskáme.
Samozřejmě připomínáme, že tento článek nemá v žádném případě sloužit jako útok na vkus. Pokud máte některé ze zmíněných filmů rádi, klidně se s námi o vaše pocity podělte v komentářích. Co jinak říkáte na náš výběr? Máte i vy vaše osobní zklamání od oblíbeného režiséra?
