Emil Horváth vede v suterénu panelového domu dětský klub. Chce, aby děti měly lepší dětství než on sám.
Sedmatřicetiletý Emil Horváth prožil krušný život. V době, kdy se narodil, bylo jeho matce šestnáct let. Vyrůstal bez otce a do svých devíti let žil kvůli těžké rodinné situaci v dětském domově. Když se vrátil k matce, měla již nového partnera, hrála automaty, doma neměli elektřinu ani vodu a trpěli hladem.
Emil tak se svými třemi sourozenci jezdil s kárkou po sběrech a za utržené drobné kupoval jídlo. Jako nejstarší syn postupně přebral domácnost, zatápěl, žebral o vodu, uklízel a pral. Hodně mu pomáhali prý Češi z ulice, kteří mu dávali tašky s jídlem, oblečení i peníze.
Po základní škole nastoupil do učení, ale už ve 14 letech studium ukončil. Jeho matka totiž onemocněla, musel tedy nastoupit do práce, aby uživil rodinu. Kvůli svému věku dělal ilegálně. Pracoval na hutích, tahal pytle a dřel šestnáctky. Místo bezstarostného mládí tak Emil jen pracoval.
Když mu bylo osmnáct, od rodiny se odstěhoval na ubytovnu a začal žít vlastní život. Ten se mu přetočil naruby, když ve svých čtyřiadvaceti letech pozval na Vánoce domů hosta, který mu byl sympatický a nechtěl, aby na Štědrý den byl o samotě.
Neohlášený host byl závislý na drogách. Emil propadl pokušení a vstoupil do kolotoče drog s ním. Kvůli tomu se dostal na ulici a přes tři roky žil s partou dalších lidí v jeskyni. I přes svou závislost nějaký čas chodil do práce, a přestože si později mohl dovolit bydlet na ubytovně, raději kupoval jídlo, hygienické potřeby a svým nově nalezeným přátelům vařil.
Kolotoč se zastavil v momentě, kdy několik lidí tragicky skonalo na předávkování. Smrt dostihla málem i Emila, který díky tomu uvěřil v Boha. Někdy v té době si našel i současnou partnerku Nelu a i díky ní s drogami skončil.
Vrátil se do práce a několik let žil v Mladé Boleslavi, před čtyřmi však přišli o byt a kvůli vysokým kaucím si nemohli najít nový. A tak se přestěhovali do sociálně vyloučené lokality v Boleticích nad Labem, kde žijí dodnes.
Měli štěstí. Ubytovali se totiž v panelovém domě Ladislava Matějčka, který nepatří mezi nájemníky prahnoucí výhradně po zisku. Na rozdíl od celé řady dalších investuje do oprav domu a snaží se přispět k tomu, aby se jeho zákazníci dokázali zvednout na nohy.
Když se Emil přistěhoval, znepokojoval ho pohled na poflakující se děti, které neměly co dělat nebo se praly. Panu Matějčkovi tedy navrhl, že v suterénu domu vytvoří dětský klub. Majitel domu byl pro a prostory mu přenechal zadarmo.
Emil jej tedy svépomocí začal budovat. Z našetřených peněz nakoupil vybavení a sám byl překvapen, kolik dětí si hernu oblíbilo. Po čase začal i s přispěním pana Matějčka pořádat pro děti tábory a výlety.
Děti jej mají rády a on jim připravuje opravdu různorodý program od divadelních představení přes lampiónové průvody po výlety do ZOO a výuku slušného chování. Dětský klub provozuje z vlastních peněz, občas mu pomáhají další dobrovolníci.
Dětem se věnoval i v době, kdy pracoval v Amazonu u Prahy, kam denně dojížděl desítky kilometrů. Za pár týdnů by měl totiž nastoupit do nedaleké kabelovny, ale nejraději by pracoval v sociálních službách. Kromě dětí se Emil s Nelou věnují i jejich rodičům, pořádají pro ně akce a pomáhají jim s úředními záležitostmi.
V současnosti je ale Emil bez práce. Kvůli svému nedokončenému vzdělání a romskému původu má problém se kdekoli uchytit. I přesto, že má sám málo se nadále věnuje dětem a do budoucna by klub rád rozšířil. Chtěl by sehnat hudební nástroje, pastelky a věci na vaření, aby děti mohl naučit, jak se točit v provizorní kuchyni.
Pokud byste jeho dětskému klubu chtěli pomoci, pošlete výtvarné potřeby, hudební nástroje a další věci na adresu: Májovka – Spolek pro volný čas, Májová 359, Boletice nad Labem, Děčín XXXII 407 11.
