Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Matej procestoval svět na luxusních jachtách. V práci projektoval lodě pro největší hráče v byznysu.
Sedmadvacetiletý námořní architekt Matej původem ze Slovenska svou kariéru odstartoval ve Skotsku, kde studoval. Práce jej zavedla do přístavů ve Francii, na akce jako Monako Grand Prix či na sever Evropy, kde se podílel na projektování ledoborců. S pokorou mluví o tom, jak náročné bylo prosadit se ve světě jachtingu a s jakými překážkami se na své dosavadní kariérní cestě setkal.
„Chodil jsem po přístavech a rozdával kapitánům životopisy,“ vzpomíná na začátky své kariéry. „Když jsem se někomu zalíbil, zavolali mě na palubu. Tak jsem se dostal na svoji první jachtu. Tehdy jsme se plavili na Ibizu.“
Matej má za sebou projekty pro prestižní klienty, ale přesto zůstává nohama pevně na zemi. Nenechal se odradit těžkými začátky a dnes se připravuje na nové výzvy – od vizualizací lodí až po design nových projektů.
V Refresheru ti každý den přinášíme zajímavý content. Pokud se ti naše tvorba líbí a chceš podpořit redakci, staň se i ty členem klubu Refresher+. Získáš tak neomezený přístup k prémiovému obsahu.
Co tě přivedlo ke studiu námořní architektury?
Lodě byly vždy můj sen. Můj táta si jako mladý stavěl plachetnice, které jsme měli v garáži. Celé to mělo pro mě takový „wow efekt“. Když jsme jezdili s rodiči na dovolenou, naše první zastávka byla vždy v přístavu. Fascinovalo mě všechno velké, co se hýbalo – vlaky, lodě i letadla. Ale díky otci mě to přitáhlo právě k těm lodím.
Vedle školy jsem neměl moc čas, pracoval jsem pouze jako číšník v hotelu. Po skončení semestru jsem odjížděl na jih Francie, kde jsem žil u kamaráda a tam jsem si hledal práci v přístavu.
Já jsem chodil po přístavu a rozdával životopisy (smích). Ty jsem dával kapitánům na lodi a když jsem se někomu zalíbil, ozvali se mi. Tak jsem se vlastně dostal na svoji první jachtu na čtyři týdny. Tehdy jsme se plavili na Ibizu a odtud mi zaplatili letenku zpět do Francie. Na jachtách jsou cestovní poplatky často hrazeny přímo zaměstnavatelem. To beru jako začátek své cesty k jachtingu.
Později jsem si hledal už na celou sezónu. Hned podruhé jsem se ocitl v Monaku na Velké ceně F1, kde jsem pracoval přímo pro jeden tým formule. Týmy si totiž pronajímají jachty na tuto akci. Později jsem si našel posádku v Řecku a plavili jsme se až po Benátky několik měsíců.
Můj největší tringelt na jachtě byl v přepočtu 125 tisíc korun, ale musím dodat, že práce je velmi náročná. Čtrnáctihodinové směny, izolace od světa a spánkový deficit jsou součástí této reality.
Co jsi dělal na těch jachtách? Jak si mám představit tvou práci?
Všechno. Byl jsem taková žena v domácnosti (smích). Byl jsem student a práce na velké lodi byla můj sen. Nevadila mi ledajaká práce. Klasicky jsem byl členem posádky – pracoval jsem i venku na palubě i v „hotelové“ části jachty. Myl jsem podlahy, pomáhal při kotvení, hlídal loď, žehlil, staral se o hosty, obsluhoval je a dělal jim servis jako v restauraci.
Kolik jsi vydělával jako člen posádky?
Přesnou částku nechci říkat, ale běžný plat začátečníka je kolem 60 tisíc korun měsíčně, záleží na jaké lodi se člověk ocitne. Ani jako námořní architekt jsem nevydělával tolik (smích). Na jachtách si dokáže člověk dobře vydělat.
Přece jen pracuješ s multimilionáři a s jejich hosty. Můj největší tringelt na jachtě byl v přepočtu 125 tisíc korun, ale musím dodat, že práce je velmi náročná. Čtrnáctihodinové směny, izolace od světa a spánkový deficit jsou součástí této reality.
Jaké je pracovat s multimilionáři? Jací jsou?
Zpozoroval jsem 2 typy lidí. Loď, na které jsem byl nejdéle, měla 2 majitele. Šlo o americké byznysmeny. Na první pohled bych ani neřekl, že jsou to takové „velké ryby“. Vystupovali velmi lidsky a pokorně. Neměl jsem pocit, že by mezi námi byl velký rozdíl, nedávali mi to pocítit.
Zajímali se i o posádku, jak se cítíme. Když byla těžká noc na moři kvůli bouři, tak přišli za námi a řekli nám, že si máme déle pospat. Přesunuli si snídani na později, jen abychom se mohli vyspat. Samozřejmě, jako posádka jsme na takové věci školeni, rytmus dne na lodi běží ať už jsou velké vlny, nebo ne.
Majitelé těchto luxusních lodí si svůj majetek mnohdy opravdu vydřeli a zaslouží si je. Jsou to lidé, kteří vstávají brzy ráno, kdy jejich rodina ještě spí. Během dovolené byli ve svém officu a každý den pracovali. Jsou zodpovědní za životy lidí, kteří pro ně pracují, protože stojí na vrcholu firmy.
A ten druhý typ?
To jsou zase takoví, co si ty jachty jen pronajímali. S nimi bylo náročné pracovat. Přijdou totiž na tu jachtu jen na pár dní a chtějí z toho vytěžit maximum. Často na nás měli vysoké požadavky – vyšší než vlastní majitelé.
Existuje jednoduché pravidlo pro přibližný výpočet ceny luxusní jachty: každý metr stojí asi 25 milionů korun.
Kdo takové lodě vlastní?
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
Jakou loď si nechal navrhnout Jeff Bezos.
Kolik lidí se podílí na stavbě jachty.
Jaké nejbizarnější požadavky měli majitelé při navrhování jachty.
Jsou to majitelé velkých byznysů, CEO's. Představ si největší společnosti, které mají sídla různě po světě a to jsou jejich majitelé. Konkrétní firmy ani jména ti říct nemůžu. Zajímavostí je však to, že někteří na svých jachtách také žijí. Začalo to být více normální po pandemii covidu. Není to sice standardní, ale děje se to.
Jak vypadá práce námořního architekta na přísně tajných projektech? Zvládal jsi tu míru diskrétnosti?
Mezi kolegy jsme si povídali zcela otevřeně. Důležité bylo, aby se to nedostalo ven. Stane se však chyba. Když jsem pracoval pro firmu v Anglii, která se specializuje na projektování velkých jachet – od 80 metrů plus, tam nastal problém. Unikly informace, dosud se neví odkud. Tehdy se provalilo, že Jeff Bezos si nechal u nás naprojektovat milionovou jachtu. Tou diskrétností chráníme zejména klienty, kteří si snaží hlídat své soukromí.
V jakých částkách se pohybují ceny takových projektů?
Je na to jednoduché pravidlo, jak přibližně vypočítat cenu luxusní jachty: 1 metr se rovná 1 milion eur (v přepočtu 25 milionů korun). Tam je však mnoho faktorů. Závisí také na technologiích, kterými loď disponuje, nebo požadavcích konkrétního majitele. Některé jachty se naprojektují a dají do prodeje jako auto. Existují však zákazníci, kteří si tu loď chtějí vytvořit sami a začíná se to kreslit od nuly na bílý papír. Tehdy cena stoupá.
Co nejvíce „crazy“ si nechali klienti do lodí nainstalovat?
Hmm. Například heliport pro helikoptéry, ale to už začíná být pomalu běžná součást kvůli evakuaci a bezpečnosti. I menší ponorky začínají být součástí takových plavidel. Lidé mají v oblibě dát na palubu kurty a různá hřiště. Mojí oblíbenou částí jsou místnosti, které mají prosklené dno a ty vidíš ten podmořský svět.
Jaké to bylo projektovat téměř 500milionovou jachtu pro Jeffa Bezose?
Jeho případ byl přesně ten zmiňovaný únik informací. Ta kancelář, pro kterou jsem pracoval, měla vypracovat projekt v podobě plachetnice pro něj. Tam nastaly jisté komplikace a o tomto „leaku“ začalo psát několik světových médií, jako například New York Post.
Já jsem plány této lodi a vizualizaci v naší kanceláři viděl, ale nějak blíž a přímo jsem se na tvorbě této jachty nepodílel. Loď byla konstruována v Nizozemsku. Kvůli ní byl plán rozebrat most v Rotterdamu, aby mohla plachetnice vůbec na vodu vyplout. Nakonec však inženýři zhodnotili, že most není třeba rozebrat, stačilo stěžně (tyče, které drží plachty, pozn. red.) nainstalovat až po proplutí lodi pod mostem.
Zajímají se milionáři o veřejný život i hlouběji, nebo žijí jen ve své bublině?
Určitě. Já jsem se osobně nesetkal s vysoce postaveným podnikatelem, který by se choval nadřazeně. Majitelé a jejich lodě se podílejí i na různých charitativních akcích. Na Mallorce vznikla organizace, jejíž lodě prodávají jídlo, oblečení či hygienické potřeby. Oni to pak přerozdělují tam, kde je potřeba.
Jsou příklady, kdy se jachty podílejí i na záchranných akcích. Pokud se nacházejí v postižené oblasti, například přírodní katastrofou, mohou poskytnout první pomoc. Mají na palubě i přístroje pro tvorbu vody – z mořské vody se udělá pitná. Mimo jiné, některé jachty se zapojují i do programu výzkumu moří, sběru vzorků vody či označování mořských savců. Momentálně nejdelší jachta na světě, která je ve výstavbě, bude mít přímo na palubě i laboratoře pro výzkum.
Projektoval jsi i ledoborce pro ruské firmy ve Finsku.
Do firmy jsem nastoupil jako trvalý zaměstnanec asi půl roku před začátkem války na Ukrajině. Po invazi na Ukrajinu naše firma ukončila jakoukoli spolupráci s ruskými firmami, přestože v Rusku jsme měli velkou část klientů. Následně jsme se přeorientovali na západní trh, takže na ruských projektech jsem pracoval minimálně.
Strávil jsi kvůli práci nějaký čas ve Finsku. Proč ses rozhodl odejít?
Hlavním důvodem byla samota. Ze všech zemí, ve kterých jsem žil a pracoval, jsem si na Finsko zvykal asi nejhůře. Lidé jsou tam velmi rezervovaní, socializují se a komunikují poněkud jiným způsobem, než na jaký jsme zvyklí.
Stejně tak sedmiměsíční zima a dlouhé období tmy jsou poměrně náročné na psychiku člověka. Přesto hodnotím své tři roky strávené ve Finsku jako období velkého osobnostního a profesionálního růstu. Aktuálně jsem však na Slovensku a jsem rád, že tomu tak je.
Co považuješ za svůj největší úspěch v dosavadní kariéře?
Už jen to, že jsem vystudoval lodní architekturu, považuji za určitý typ úspěchu, za což z velké části vděčím podpoře mé rodiny a přátel, kteří jsou součástí mého života. Ale právě rychlý kariérní růst, od stážisty až po vedoucího námořního architekta a projektového manažera, považuji za svůj dosavadní největší úspěch. Uvědomuji si však, že jsem teprve na začátku své profesní cesty.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Nedávno jsem se zapojil do soutěže pro jednu holandskou loděnici. Mým cílem je zviditelnit své jméno v rámci jachtingového průmyslu. Rád bych se vrátil zpět k jachtám, protože nabízejí více prostoru pro kreativitu než ledoborce.
Momentálně bych chtěl začít něco budovat tady, ale pracovat na dálku pro firmy v zahraničí. Mým snem je mít studio, které by poskytlo prostor pro rozvoj kreativity více lidem s podobným zájmem ve střední Evropě a případně přitáhlo talenty i z jiných zemí.