TOP 10: Která česká rapová alba roku 2018 jsou ta nejlepší?

Další rok, další várka vydaných alb za námi. Letošek byl pro český rap úspěšný – dostaly se k nám desítky výborných alb, mixtapů a projektů, jež stojí za pozornost a vybrat ty nejlepší z nich nebylo snadné. 

Rok 2018 byl rokem změn. Některé vztahy se urovnaly, některé vychladly a vytříbily se jiným směrem. Pro tuzemské posluchače byl tento rok takovým nepřímým propojením mainstreamu i undergroundu a jeho srovnáním na jednu úroveň.

Tedy, underground už není „len pre žebrákov“, ale jak jsme byli svědky, dokáže svým produktem oslnit i vrstvy mainstreamových posluchačů. A funguje to i naopak – známější tváře jsou občas schopny předat hodnotný zážitek i náročnějšímu posluchači (hlavně z toho důvodu, že z undergroundu samy pocházejí).

Obecně se dostává rap stále více do zorného pole posluchače hlavního proudu, což je celosvětový trend, který u nás může stylu jen pomoci. Jak známo, konkurence je v českém rapu dnes vysoká, a proto jsme při výběru posuzovali zejména originalitu, ochotu vyjít z komfortní zóny ať už po textové či hudební stránce, kvalitu zvuku i celkovou koncepci alba. 

Opět připomínáme, že jde o náš subjektivní názor, který se od každého jiného pochopitelně může lišit, ale neváhej nám dát vědět v komentářích, jaká alba doporučuješ a samozřejmě také zahlasuj v anketě.

10. Milion+ – KML

Hudební projekty složené z více kolaborujících interpretů jsou pro fanoušky vždycky zajímavým zpestřením. K tradici Milion+ patří bratrství a všudypřítomný „gang shit“, a proto vznik společné desky KML (Krtek Money Life) zase tolik nepřekvapil. 

Na žádné skladbě není jediný interpret sám, a proto se na albu dočkáváme vzájemného slazení, zaobaleného do krusty mladické urvanosti, které ale trochu ke škodě nepoodhaluje ze zákulisí raperů v zásadě nic nového. 

Některé skladby si sice mohou pohrát se statikou nejednoho klubu pod náporem skákajících fanoušků, jinak jsme ale u desky postrádali koncept, který by jí velmi pomohl. Samotné avizované smečkovství je sice na české poměry v této podobě celkem originální záležitostí, na samostatné album by to pro někoho mohlo být málo.

Projekt ucelují jen vybrané skladby, kterým (samozřejmě kromě rapu) pomáhají výborné moderní beaty. Můžeme se setkat s odkazem na staré projekty i na vyjádření respektu vůči hudební minulosti rapového žánru. Jde o zajímavé CD, jež se bude vyjímat ve sbírce každého fanouška labelu Milion+, jde o další fragment do sbírky současného českého rapu. 

9. Smack a Huclberry – 160 EP

Z dílny labelu A51 letos vzešlo mnoho dobrého. Smack je aktivní raper, držitel dvou Andělů, který se snaží na scéně spoustu věcí posouvat, ať už v oblasti videoklipů, velkolepých koncertů nebo samotného experimentu s hudbou.

Společný zimní projekt Smacka a Hucla sice není plnohodnotné album, jde o EP složené z šesti skladeb, přesto si umístění v žebříčku zaslouží. Co track, to nekompromisní smršť na uši posluchače a tento fakt umocňuje nejen návrat Igora aka White Russiana, který si se Smackem po hudební stránce výborně rozumí.

Projekty s krátkou stopáží mají zásadní nevýhodu: často fanouška tolik nechytí do atmosféry celku, jen nabídnou to nejlepší (a často ani to ne) a spoléhají, že to bude stačit. Z pohledu grimeového fanouška se ale u 160 EP není proč bát, Smack i jeho hosté ukazují nejlepší kondici. 

8. Nik Tendo – 7

Jestli něco Nik Tendovi v minulých projektech trochu skřípalo, na albu 7 všechno zapadlo do sebe. U málokoho jsme mohli vidět za tak krátkou dobu tak výrazný posun.

Debut playboye z Pardubic je profesionálně odvedenou prací balancující na hraně rapu a popu. Díky relativně krátkým skladbám a různorodosti je deska dynamická. Nik tady dokazuje, že má čich na chytlavé refrény, a zábavnými beaty proplouvá hravostí sobě vlastní. 

Projekt oslavující hedonismus a zároveň odhalující jeho stinné stránky je přístupný, ale zároveň komplexní a propracovaný. Ačkoliv part slovenského dua na osmém tracku přeskakujeme a dancehallové věci v podobě Dominiku! a Nekonečný příběh bychom klidně oželeli, velmi rádi se i po delší době vrátíme k úderným Jizvám, bezchybnému Sedm nebo Hvězdám s Calinem.

Domácí rapeři, jež jsou ukřivděně ustrnulí v „tom pravém rapu, co má smysl a výpovědní hodnotu“, radši zavírají oči, protože tak zvukově vyzrálý a precizně nahraný debut by si přál každý z nich, ač to velmi neradi přiznají.

7. CASHANOVA BULHAR – Off Season

Sportovní nadšenec ze Sofie tvoří spolu se svým uskupením DVOJLITRBOYZZ velmi příjemný protipól všemu patosu v podobě pohodového hiphopu a snaživců obracejících se tak, jak trendy pískají, s vidinou dalších 311 zhlédnutí a snad i bookingu v Šumperku.

Bulhar na Off Season pokračuje v tom, co mu jde nejlépe. Nevybíravým způsobem trefně komentuje bizarní dění na fotbalové a bulvární scéně, to vše za doprovodu výbojných beatů a s kolegy, kteří to mají nastavené stejně. 

Šestitrackové EP je ucelené a zábavné po celou svou délku a my jsme jen rádi, že mu k pozornosti pomohla sloka Tomáše Kučery, která namířila reflektory na titulní píseň. Je zkrátka fajn poslouchat rozbujelou tvorbu někoho, komu je jedno, zda nějakým barem neurazí sedm fanoušků a jestli z toho všeho zaplatí nájem. „Hledám side hoe, co mi dá blowjob za to, že ji vezmu na Úžasňákovi 2.“

6. Sheen a Jickson – Grál

Jickson a Viktor Sheen nechtějí o hudbě jen kecat, chtějí hudbu dělat. A tak ji dělají. Druhému jmenovanému loňský odchod z labelu Blakkwood velmi prospěl. Už jeho sólovka Jungler ukázala, že chce být progresivním interpretem, který má zájem vystoupit ze své komfortní zóny, a tento krok se ukázal jako naprosto správný.

S Jicksonem se na této desce setkal, aby proťali své dvě přednosti: melodické vokály a nekompromisní rap a našli tak svůj pomyslný Grál. Ten ostatně pevně drží koncepci projektu a my se tak nacházíme na trochu temné cestě dvou mladých interpretů, kteří nám popisují jak frustraci z nepříjemných životních okamžiků, tak pomocí metafor i světlé stránky své rapové kariéry, která v současnosti vzkvétá a sahá výš a výš.

Duo svého stanoveného grálu tímto albem dosahuje. Jde o jeden z nejpropracovanějších projektů obou raperů a jsme velmi zvědavi, kam svou tvorbu dotáhnou v dalším roce.

5. ASAP Jarda – Dirty Jarda Tape

Jardič se nechal vystřelit na orbit v zájmu Sociálního rapového svazu, aby ukázal, že Opak Dissu už déle není jen satirickým uskupením žertovně poukazujícím na tuzemské rapové tendence. 

Na plnohodnotném, čtyřicetiminutovém albu v tom díkybohu pokračuje, ale přidává i osobnější zpovědi a znát je i jeho touha více experimentovat. Nejtvrdší vokál českého rapu sedí k řezavým basám a nakažlivým melodiím perfektně. ASAP Jarda moc dobře ví, v čem tkví jeho rap appeal. Všemi deseti schvalujeme také výběr produkcí od méně známých beatmakerů.

Grandorfský chrlič má v každé sloce co říct a mnohdy pronáší jedny z nejoriginálnějších řádků, které máme u nás možnost slyšet. Ať už jde o rapovou baladu 123, vtipné Hoď se do klidu, striktní Mimo nebo Karmu 22 způsobující husí kůži, Jarda je všestranný umělec stoupající z hlubin nejlegendárnější facebookové skupiny na pozici jednoho z nejzáživnějších raperů u nás.

4. Voodoo808 – Techno808

Už píšeš rozlícený komentář? Voodoo808 už pár let hbitě produkuje a letos začal i rapovat. Po poslechu jeho tapeu Techno808 musí každé zběhlejší ucho poznat, že má Voodoo cit pro úderný zvuk s nenápadnými, ale o to víc chytlavými melodiemi. Připočtěte k tomu výchozí pozici z labelu rapera s nejvytříbenější flow v Česku, kterým se zřetelně zdravě inspiruje a máte snad největší překvapení českého rapu za rok 2018.

Zvukově je Techno808 extrémně precizní a vzhledem k tomu, že si ho celé sám produkoval, mixoval i masteroval, smekáme. Tematicky tracky bodají do všemožně podivných postaviček české rapové i youtubové scény, ale Voodoo nezůstává jen na povrchu. Na několika tracích, včetně skvělého Tuningového Báva, vzpomíná i na své strastiplné dětství a patálie života na ulici.

Přijít na chuť netradičnímu projevu možná může někomu chvilku trvat, ale tak to v podobných případech bývá. Voodoo je fresh, aktuální, úderný, zábavný a my se – vzhledem k jeho produktivitě – nemůžeme dočkat dalších věcí.

3. Yzomandias – Sbohem Roxano

Jestli je na české scéně někdo, kdo prošel obrovským pokrokem, prací na sobě a kdo si současnou pozici právem zaslouží, je to Yzomandias. S přibývajícími facetaty jako by se navyšoval jeho nadhled nad českou scénou a letos to stvrdil právě albem Sbohem Roxano, které navazuje na o rok staršího bráchu Zhora vypadá všechno líp.

Loni jsme tomuto CD dali první místo, bylo vyladěné, ukázalo Yzomandiase v naprosto nové formě. Letošním projektem svůj loňský triumf sice nepřekonal, ale zato jsme se dočkali projektu, který ukázal, kam se bude nadále vyvíjet český rap.

Že je Yzomandiasův gang stále početnější, ba i silnější, dokazuje sestava hostujících interpretů na albu, jež zastupují dvorní jména z labelu Milion+, ke kterým se přidávají v dřívějších letech zdánlivě neslučitelní interpreti, jako je třeba Smack nebo Čis T.

Zaběhlí interpreti dávají frontmanovi M+ props a ukazuje se, že ti, kteří o něm pochybovali, udělali obrovskou chybu. Na albu zaznívají témata seskládaná z drahého oblečení, štosů peněz, lásku rozdávajících dívek a cesty za úspěchem.

Fanoušci jsou ukojeni a my, když to podtrhneme a sečteme, vlastně také. Dostáváme desku, ze které sice puká hlava každému zarytému oldschoolerovi, ale také jde o nejsoučasněji znějící rap v Česku. 

 2. Sergei Barracuda – Pouliční ekonomická 3

Sergei dosáhl v poslední Pouliční ekonomické svého dosavadního vrcholu. Ke svému originálnímu projevu nasáklému upřímností a flexem přidal notnou dávku experimentování. Spolu s pečlivě selektovanými produkcemi od těch nejpovolanějších si v ostravském studiu s DJ Bussym vybrousil stoprocentně profesionální projekt.

Kromě Noční Můry s nijak inovativně podanou tematikou, kterou jsme slyšeli od všech raperů devětkrát, jsou všechny tracky velmi solidní. Sergei na nich kombinuje ten nejaktuálnější americký zvuk s již zmiňovaným specifickým přednesem, což dohromady tvoří unikátní mix.

Přidejte schopnost vyhrát si s frázováním a flowem tak, jako současně nikdo jiný u nás, a vznikají řádky, které ani nemá cenu citovat, protože jejich síla spočívá v tom, jakým způsobem je Sergei podává.

Při poslechu Pouliční ekonomické 3 máme pocit, že tady konečně odhodil poslední okovy a naplno si vyhrál s každou slabikou tak, jak opravdu chtěl, ačkoliv to třeba mohlo znamenat, že budou někteří skalní spílat, že „už to není ono“. Pro nás je „ to ono“ právě toto album. „Burrrrrrrberry flannel!“

 1. James Cole – Stanley Kuffenheim

Loňský rok přinesl do českého rapu určité změny. Způsob konzumace i podoba tohoto žánru se proměnila. To je samozřejmě správně, jen to interpretům, kteří jsou na scéně už více než dekádu, neulehčuje jejich pozici. Přes deset let byli konkurencí neohroženi, teď je všechno jinak.

Rádi proto uvítáme projekt, který ukazuje, že i rapová stálice může přijít s něčím provokativním, zároveň experimentálním, a přesto nijak neshazujícím svou dosavadní tvorbu. James Cole jakožto Orfeus nebyl pro jeho fanoušky trefou do černého, ač je to možná škoda. Už ve skladbě Já chci jít dál z roku 2010 pěje o tom, že se nechce hudebně zaseknout na stejném místě. Odvaha k experimentům se cení, avšak záměr autora samozřejmě musí pochopit i konzument.

Když byl loni ohlášen návrat striktního zmrda Colea pod rouškou Stanleyho Kuffenheima, jenž měl za úkol spasit český rap, byli fanoušci u vytržení. Návrat tvrdého toxického rapu, jaký jsme měli rádi, psalo se v komentářích. Jinému by se možná mohlo zdát, že jde o krok zpět, bezpečná výhybka k tomu, co fungovalo. Není to tak.

Dočkali jsme se velmi osobního alba, kde Cole očišťuje svou minulost, za kterou není rád. Terapeutické album přineslo originální stezku raperovým univerzem vystřeleným někam hluboko do jiné dimenze.

Jestli avizovanou ambici „spasení tuzemského rapu“ album naplnilo, nebo ne, necháváme na každém posluchači. Z našeho pohledu jde o album zvukově velmi vyladěné, experimentální a kvalitní; takové, které by rozhodně nemělo zapadnout.