Love, Death & Robots je špičkovým projektem, jaký v dnešní době můžeme čekat už asi jen od Netflixu.
Když streamovací gigant Netflix představil první ukázky z chystané animované antologie s názvem Love, Death & Robots, okamžitě jsem se do projektu zamiloval. A to nejen kvůli neuvěřitelně našlapaným a lákavým záběrům, ale hlavně kvůli skvělému nápadu, který vzešel z iniciativy režisérů Tima Millera (Deadpool) a Davida Finchera (Fight Club).
Love, Death & Robots je totiž sbírkou 18 krátkých filmů, za nimiž stojí talentované týmy filmařů a animátorů z odlišných koutů světa, přičemž díky výše zmíněným pánům i Netflixu se nyní může jejich práce velmi snadno dostat do mnohem širšího diváckého povědomí. Jedním z hlavních cílů Love Death + Robots však byla snaha skloubit špičkové umění s něčím originálním, kulturně relevantním a vyspělým, což se v tomto případě podařilo na jednotku. Jak jsem si tedy užil prvních 9 kraťasů (zbývajících 9 ti zhodnotí Dominik)?
Sonnie's Edge: Hned první kraťas (ty můžeš mít první úplně jiný, protože Netflix zkouší 4 různá pořadí epizod) nastavil laťku pořádně vysoko a v mých očích se okamžitě zařadil mezi ty vůbec nejlepší. Futuristický svět podzemních bestiálních zápasů má skvělou atmosféru, krásný vizuál zalitý neony i super animaci. Monstra bojující v aréně zaujmou nápaditým designem, ale na své si přijdou i fanoušci brutality, krve, lechtivých scén a překvapivých zvratů. Sonnie's Edge je prostě parádní jednohubka, kterou bych si určitě zhlédl i v delším formátu.
Three Robots: V pořadí druhý filmík se již nesl ve výrazně komediálním duchu, za což můžeme vděčit i trojici robotů, která se vydala na turistiku po post-apokalyptickém městě, aby poznala lidské zvyky, obydlí a vlastně všechno, co kdysi dělali. Postavy robotů jsou milé, vtipné a výborně napsané, takže v kraťasu není nouze ani o úsměvné a zábavné momenty. Animace je tentokrát trochu jiná, ale opět skvělá, přičemž i tentokrát se divák dočká překvapivého a originálního zakončení.
The Witness: V tomto případě jako první zaujme zejména fantastická a poměrně neobvyklá animace, kterou ještě více umocňuje skvělé technické zpracování. Celkový vizuální zážitek těží také z výborné kamery, střihu, dynamiky, důrazu na detaily i odvahy ukázat více. Kraťas však nezaostává ani po příběhové stránce, ačkoli závěrečný mindfuckový zvrat lze odhalit již o něco dříve. To ale nic nemění na skutečnosti, že The Witness je opravdu sexy kouskem, který mě společně s prvními dvěma krátkými snímky bavil asi nejvíce.
Suits: Jak co nejstylověji a divácky nejpřitažlivěji bojovat proti hordám nenasytných mimozemšťanů? No přece pomocí podomácku vyrobených a po zuby ozbrojených robotických brnění. Tedy alespoň tak to má vymyšlené společenství farmářů, které je ochotné udělat vše pro to, aby ochránilo své rodiny a přátele. Kraťas Suits je sice příběhově přímočařejším příspěvkem do antologie, ale o to víc si aspoň užiješ nefalšovanou akci plnou hrdinství a skvělých momentů. A jako v předešlých třech filmech, opět se zajímavou tečkou na konec.
Sucker of Souls: Pořádnou zvědavost ohledně tohoto kraťasy ve mně vyvolala už samotná synopse, která kromě krvelačného démona v srdci archeologických vykopávek slibovala i tým žoldáků vyzbrojený kočkami. Na papíře možná bizarní kombinace však ve skutečnosti perfektně funguje a díky spojení žánrů komedie a hororu vzniklo velmi solidní dílko plné krvavých i humorných situací. Kromě ukecaných postav tak potěšila i akce a klasická 2D animace, která tomu celému dodává ten správný šmrnc.
When The Yogurt Took Over: A máme tu další bizár. Tento se ale soustředí na superinteligentní jogurt, který to z laboratorní místnosti dotáhne až k světové nadvládě. S jednoduchým a originálním nápadem si zde tvůrci opravdu pohráli a dokázali ho velmi dobře vytěžit. Vedle předešlých filmíků mi ale tento přišel už slabší. Těžko říct, zda to bylo právě krátkou stopáží, ale měl jsem pocit, jako by byl kraťas bez konce, což se bohužel zopakovalo i u několika dalších příběhů, které následovaly.
Beyond the Aquila Rift: Po mírném zklamání přišlo další nadšení! Vesmírné sci-fi Beyond the Aquila Rift totiž disponuje skvělým příběh a umí ho i velmi funkčně vyprávět. Posádka lodi se po projetí několika světelných let probudí a snaží se zjistit, jak daleko se vlastně dostala. Na skutečnost však ani zdaleka není připravena. Má to krásnou animaci, super atmosféru, opět zde nechybí erotika a na konci přijde odhalení, které otřese snad každým.
Good Hunting: Miluji japonskou animovanou tvorbu a tento kraťas mi ji připomněl asi nejvíce ze všech. A co mě potěšilo ještě víc, Good Hunting stojí opravdu za to. Výborně totiž kombinuje prvky jakési mystičnosti a pohádkovosti se sub-žánrem steampunk. Příběh o synovi lovce magických bytostí, který si s jednou z nich vytvoří pouto, mě zaujal jak po příběhové, tak po vizuální stránce. Vůbec bych se přitom nedivil, kdyby na jeho základě vzniklo nějaké to anime.
The Dump: První polovinu antologie uzavírá kraťas s názvem The Dump, který zároveň považuji i za ten nejslabší z této devítky. A přestože po vizuální stránce jde znovu o něco trochu jiného a nápaditého, v rámci příběhu se mi už film zdál o něco chudší. Jako by šlo jen o krátký segment z něčeho delšího, co bylo rozděleno na několik různých scén. The Dump dokáže občas pobavit a neurazí. Ale ani nijak extra nenadchne.
Jelikož jednotlivé kraťasy nabízejí pořádně pestrou paletu různých druhů animací, témat i žánrů, je poměrně obtížné hodnotit tuto antologii jako celek. Každému divákovi se líbí něco jiného a každý segment je svým způsobem unikátní. Je tedy jasné, že se hodnocení lidí nebude lišit pouze v rámci filmů samotných, ale také z hlediska kompletní první série.
Za sebe však mohu říci, že jsem byl u většiny kraťasů velmi spokojený až nadšený. Pokud i ty patříš k fanouškům sci-fi, fantasy, hororů či komedií a zajímá tě, jak by mohl fungovat jejich vzájemný mix, určitě si přijdeš na své. Je také skvělé, že se tvůrci díky R ratingu nemuseli omezovat a mohli svá díla představit tak, jak chtěli. Tedy s využitím explicitní nahoty, sexu, neslušného slovníku, brutality i krvi. Uděluji osm a půl bodu z deseti.
V podstatě souhlasím s Oskym u většiny zhodnocených epizod. O něco kritičtější bych byl k jogurtu a Dump, ale kromě nich a Sucker of Souls šlo o vynikající animované kraťasy, z nichž bych hned několik rád viděl v celovečerním formátu (nebo v jakémkoli jiném a delším).
To platí i v případě Shape Shifters. Seznámíš se v něm s dvojicí bratrů ve zbrani kdesi na východě. Svou jednotku obohacují o své nadlidské schopnosti. Jsou totiž vlkodlaci, a proto je armáda nadmíru využívá, byť s nimi vůbec nevychází. Opět se můžeš těšit na super konec, fotorealistickou CGI animaci (asi takto nějak by mohla vypadat herní generace od PS6 a dále), výborně napsané postavy a krvavou akci.
Helping Hand: Občas je nepříjemné dívat se na obrazovku, ale stojí to za to. Opravdu krátký animák ti představí osamocenou astronautku, kterou při opravě satelitu trefí součástka a oddělí ji od jejího modulu. Kyslíku je málo a její jedinou možností je smířit se se smrtí. V tom jí však napadne, že může přežít. Bez oběti to ale nepůjde. Vynikající nápad a ještě lepší provedení zdobí tuto epizodu asi nejvíce.
Fish Night a Zima Blue: Oba kraťasy pracují na filozofické a psychologické úrovni mnohem více než jejich zbylí spoluhráči z první série. A zatímco u Zima Blue se to i víceméně podařilo, u Fish Night oceníš akorát tak pěknou animaci. Dalo by se říci, že šlo o nudnější kraťasy, ale vyloženě neurazily. Nebýt animace u Fish Night, tak řeknu, že v takovém talentovaném a geniálním projektu by podobné kousky mohly chybět.
Lucky 13: Je jedním z těch jednodušších animáků. Neoplývá příliš rezonující hloubkou a zaměřuje se spíše na akci a animaci. Epizoda, která potěší, ale více z ní vidět nepotřebuješ, vypráví o „prokletém letadle“. To přišlo o posádku už dvakrát, ale její nová pilotka z ní udělá šťastný stroj, do kterého se nebudou bát nastoupit ani ti největší pesimisté.
Blind Spot: Závěry kraťasům z první série vycházejí. A platí to i v případě Blind Spot, příběhu zasazeného do futuristického období, kdy se po planetě procházejí vražední roboti, autonomní stroje a augmentací vylepšení lidé. Takovými upgrady disponují i zloději, které si rychle zamiluješ. Vyniká opět animace, ale jinak se dá mluvit o průměrné epizodě, která nenabízí nic navíc.
Ice Age: V hlavních rolích Mary Elizabeth Winstead a Topher Grace. Po nastěhování se do nového bytu objevují ledničku, v níž žije malá civilizace postupující extrémně rychlým tempem. Společně sledují, jak se z pravěku stává daleká futuristická budoucnost s jistým koncem. Nápad skvělý, ale ne zcela originální. Ušlo i provedení, ale neseděly mi charaktery postav. Dalo se z toho vytěžit víc.
Alternate Histories: Ti ukážou 6 alternativních situací, které by vyústily z různých úmrtí Adolfa Hitlera dříve, než za ním stály miliony. Nápad by se dal přetavit ve skutečně zajímavou přehlídku alternativních budoucnosti a vlastně i současností, ale tvůrci jen kloužou po povrchu a nedokáží nadchnout. Ve druhé sérii bychom ale uvítali pokračování s někým jiným. Bodlo by ale, kdyby se bralo trochu vážněji a pokusilo se diváka strhnout.
The Secret War: První sérii uzavírá jeden z nejlepších animáků. Hlavními hrdiny jsou elitní ruské jednotky během druhé světové války. Ty se musí vypořádat s démony z jiného světa, kteří drancují zemi. Epizodu zdobí nádherná animace, skvělý voice acting a sympaticky napsané postavy.
Dočkáš se i akce a sice klišé, ale vůbec ne nudného příběhu. Jde o jeden z animáků, které by si zasloužily celovečerní podobu.
První série Love, Death & Robots mě nadchla. Po oznámení jsem se těšil na slušnou antologickú sérii, na kterou dohlíželi Fincher s Millerem. Nakonec mě to pozitivně překvapilo a dokázalo z tohoto formátu častokrát dostat mnohem víc, než bych si představoval. Některé kraťasy jsou jednodušší, přímočařejší či nudnější, než by se patřilo, ale většina z nich je vynikající.
Ať už jde o kvalitu animace, příběh, skvěle napsané postavy nebo originální pojaté futuristické prostředí, seriál dokáže strhnout a překvapit v každé druhé epizodě. Celý ho přitom zhltnete během dne nebo dvou, protože všechny části dohromady mají jen něco přes 200–210 minut. Doufám, že se brzy dočkáme potvrzení druhé série. Klidně s menším počtem epizod, pokud to bude znamenat, že přijdeme o některé slabší kousky.
Já projektu Love, Death & Robots držím palce. Nesmírně tomu fandím a jsem rád, že se Netflix stal místem, kde si mohou vyhrát kreativní a talentovaní tvůrci. Některé epizody mě však zklamaly, nudily nebo mi neřekly nic důležitého, ačkoli se tak tvářily. První sérii tedy hodnotím stejně jako Osky. Odnáší si ode mě osm a půl bodu z deseti s tím, že některé kraťasy mají blízko k dokonalosti.
