V Milionáři vyhrál 320 tisíc, pak chladnokrevně vraždil v lese. Viktor Kalivoda plánoval i atentát v pražském metru

Neznámý muž nic neříkal, na nic se neptal, v ruce držel pistoli – vystřelil. Muže i ženu zasáhl několika ranami, které následně zastavily funkci srdce a mozku. Když oba padli na zem, přišel k nim na dva metry a vystřelil ještě jednou, aby svou touhu dotáhl do konce. 

„Jako bych se díval na film, dostal scénář a pak ho plnil. Pak jsem jel (v dalších dnech) zase do Ládví a označil si týdenní jízdenku. Pak se pocit viny vzdaloval. Vzduch jako by měl větší hustotu. Já v něm mohl plavat,“ vzpomínal později vrah ve svém dopise.

Stalo se tak u místa, kterému místní neřeknou jinak než Jedlová, jen nedaleko od hradu Pernštejn. Zabitým manželům nic nevzal, toto nebyl jeho záměr. Chtěl jen zabíjet.

Případem se začala okamžitě zabývat policie, městys byl událostí naprosto ochromen, starosta se do médií vyjadřoval jen velmi stroze. Zamrazilo každého, kdo manželský pár znal. Tihle lidé byli zavražděni bezdůvodně. V sousedství nedokázali přijít na jediný důvod, proč by manželé Ludvíkovi měli zemřít. Dluhy neměli. 

Na události před čtvrteční tragédií nezapomněla ani Emílie Zelená, která vlastní tamní cukrárnu. „Objednal si kávu, viděl, že si pánové objednali také štrúdl, tak si dal také a celou dobu seděl a koukal. Nepřišel nám podezřelej, akorát byl nesympatickej, krajně nesympatickej,“ vzpomínala paní Emílie den předcházející osudovému čtvrtku. „Nic neříkal, jen koukal. Měl hrozné oči. Takové temné. Vlastně se tvářil jako vrah,“ dodala pro E15.

Kalivoda se po lesní vraždě ubytoval v brněnském hotelu, kde přespal a následně odjel do svého rodného města ve Slaném, aby se připravil na další krveprolití. O čtyři dny později vraždil znovu. Opět mu bylo jedno, na koho narazí. Musel to být člověk a musel zemřít.

Glock 34, zbraň, kterou používal Viktor Kalivoda při svých vraždách. (Ilustrační obrázek)

Podezřelá podobnost případů

Byla neděle 16. října 2005 a živnostník v elektrotechnice Jaroslav Lendóci, rozený Čurda, se šel odpoledne projít do lesa poblíž Malíkovic na Kladensku se svým psem, aby se trochu vyvětral a možná něco vyfotil. Stejně jako fotografování měl pohyb rád, věnoval se zejména oblíbenému stolnímu tenisu. I jeho však potkala tajemná postava, která chtěla zabíjet. 

Po Lendócim postava vystřelila do hrudi a hlavy. Byl na místě mrtev.

„Potkal jsem ho. Šel naproti mně. Vyndal jsem pistoli, snažil jsem zapnout kolimátor (zaměřovač, pozn. red.). Jednou jsem ho střelil, když se otáčel. Na konci jsem ho střelil do hlavy,“ řekl policistům během výslechu Kalivoda.

Když se pak dlouho nevracel, začala ho postrádat manželka. Hovořila s ním po telefonu jen chvíli před jeho smrtí. Pak už se nedovolala. Věděla, kde zhruba je, a proto se vydala jeho bezvládné tělo hledat. Našla ho okolo dvacáté hodiny večerní. Opět nijak nevybočoval, šlo o poctivého muže, který podnikal bezproblémově a nekonfliktně.

„Původně jsem šel do lesa zabít sám sebe,“ popsal později Kalivoda. „Pak tam šel člověk naproti mě. Střelil jsem ho a on utíkal. Napoprvé jsem ho netrefil, tak jsem ho doběhl a střelil znovu, padl k zemi. Pak jsem ho ještě střelil do hlavy. Málem jsem pak zabil i dědu u Křivoklátu.”

Kalivoda se nesnažil nijak sofistikovaně skrývat stopy, což ho také nakonec i usvědčilo. Obě místa činu spojovaly dvě věci: nalezené náboje a les. Vrah byl usvědčen jen necelé dva týdny po prvním běsnění. Policisté ho zadrželi ve Slaném blízko svého domova. Měl u sebe i vražedné zbraně.

Co víme o Viktoru Kalivodovi?

• Narozen ve městě Slaný, 11. září 1977;
• měl IQ 130, neprožíval emoce;
• byl na několika vysokých školách, ty ale neudělal – prý na něj byly lehké;
• dříve pracoval jako policista na Praze 6 a také jako tramvaják, tím pádem musel splnit psychotesty;
• odmala byl introvertní samotář;
• vlastnil legálně drženou zbraň Glock 34;
• chystal atentát v metru, po vzoru vražedkyně Olgy Hepnarové, zalekl se však střelby ve veřejném prostoru a vybral si proto les;
• oběti si vybíral náhodně;
• před vraždami si zkoušel střelbu na krávách;
• za tři vraždy dostal doživotí;
• z tohoto trestu se vykoupil vraždou další, když zabil sám sebe.

Atentát na lince C

Viktor Kalivoda nechtěl spáchat jen tři vraždy. Je pravděpodobné, že pokud by ho kriminalisté nechytli, tak by po svém Glocku sáhl vícekrát. Během výslechů se přiznal, že minimálně patnáctkrát myslel na vraždění v pražském metru. Stát se tak mělo na lince C.

Chtěl zabít co nejvíce lidí – proč to neudělat ve vagonu vlaku na lince metra, odkud není lehkého úniku a projede tudy nejvíce lidí. „V létě 2005 si asi patnáctkrát projel trať metra C a měl připravený prst na spoušti pistole, ale nikdy ho nedokázal zmáčknout. Svůj vražedný záměr si vyzkoušel několik dní před činem, kdy cvičně zastřelil dvě krávy. I jim mířil na hlavu,“ vzpomněl si na vraha emeritní kriminalista Vladimír Matoušek. 

Nejdříve chtěl svůj teroristický plán zrealizovat v posledním vagonu na konečné stanici v Ládví. Prý se tam vagón tolik nehoupe. Stejně jako v následných případech se nakonec bál vystřelit.

Když se v roce 2004 Kalivoda objevil v té době populárním televizním pořadu Chcete být milionářem? a vyhrál 320 tisíc korun, nikdo ani netušil, že bude podivný soutěžící na té samé televizi ve zprávách, jak ho odvádí policisté v poutech. Nikdo netušil, že se jeho oblíbené detektivky, četba, sport, o kterých mluvil v „horkém křesle“ přetvoří v hrůznou realitu.

Nikdy si nepotrpěl na okázalé věci, a proto po úspěchu v soutěži nedával nabytou vysokou částku nikdy najevo. Z drahých věcí si koupil jen dvě výkonné devítimilimetrové pistole Glock 34, se kterými často navštěvoval střelnici, kde cvičil.

Než spáchal první vraždu, chtěl se zabít skokem z Nuselského mostu. Nakonec se však inspiroval příběhem Olgy Hepnarové, která v 70. letech v Praze najela do lidí, z nichž osm zabila. Chtěl prý navázat na její dílo.

Proč se mě na to ptáte?

„Co jste cítil, když jste mířil na ty lidi?“ zeptal se vyšetřovatel Kalivody během výslechu. „Nic, já jsem se soustředil přesně na tu střelbu,“ odpověděl vrah. Nechtěl žádného dobrého státního zástupce – ačkoli jeho rodina měla kontakty na výborné advokáty, vrah se rozhodl zvolit státem přiděleného.

Když pak Kalivodu u soudu znalci požádali, zda by mohl vysvětlit své pohnutky k vraždě takového kalibru, jen stroze odpověděl: „Proč se mě na to ptáte? To je absolutně nedůležité!“ 

O důvodech svých činů za žádných okolností nechtěl mluvit. K vraždám ho mohlo motivovat strádání v osobním životě i fakt, že ještě před střelbou se několikrát pokusil zabít sám sebe. Neúspěšně.

Viktor Kalivoda jako policejní příslušník

U soudního procesu, při kterém je Kalivoda v poutech, chybí jeho rodina, která ho stejně jako jeho okolí považovala za bezkonfliktního, klidného muže. Otec jakožto úředník v centrále NATO v Bruselu nebyl v České republice a rozvedená lékařka matka se spolu se sestrou ze vzniklých okolností zhroutily.

Verdikt soudu byl nekompromisní: doživotí. 

„Výjimečný případ si žádá i mimořádně výjimečný trest,“ řekl předseda senátu Stanislav Černecký. „Za zásadní jsem považoval vystoupení znalců-psychologů, podle nichž tu není žádná naděje na nápravu.“ Podle psychologa Karla Netlíka se chtěl Kalivoda činem zviditelnit a sám sebe ještě více zničit.

„Alespoň bude snadnější spáchat sebevraždu,“ nechává se slyšet Kalivoda. Spolu s tím několikrát uvádí, že vraždy páchal vědomě a nebyl pod vlivem návykových látek a že na něj oběti nijak nereagovaly, prostě se po něm jen podívaly.

V dopise pro bulvární deník Aha! z roku 2006 se Kalivoda nechal slyšet, že o další medializaci případu nemá zájem. Na vlastní žádost obýval vězeňskou celu zcela sám, téměř nemluvil a jen si četl časopisy.

A právě tam se rozhodl dokončit svůj několik let starý záměr. V neděli 26. září 2010 si Viktor Kalivoda podřezal žíly holítkem a na následky zemřel. Jen dva týdny po svých 33. narozeninách.

Důvod jeho zabíjení tak navždy zůstal jednou z největších záhad české novodobé kriminologie.