Krvavá francouzská jatka na příkaz samotného krále.
Francie je v 16. století obdobím plným náboženských bojů a občanských nepokojů. O moc nad rychle se rozvíjející zemí galského kohouta soupeří tři frakce, které spojuje nenávist vůči vládnoucímu rodu Valois.
Bourboni jako přímí nástupci koruny usilují o to, aby Valois neměli žádného mužského potomka a mohli by tak na trůn usednout podle starého dědičného práva.
V tomto záměru jim kříži cesty rod ortodoxních katolíků Guisů, jejichž modrá krev koluje v žilách i vlivné skotské královny Marie Stuartovny.
Úhlavními nepřáteli jsou členové Montmorencyů – přívrženci nenáviděných hugenotů (Francouzští protestanti neuznávající papežství) pod vedením admirála Gasparda de Coligny.
Na trůnu evropské velmoci zatím sedí František ll. Francouzský z dynastie Valois. Ten se stává králem už jako 14letý poté, co jeho otec, král Jindřich ll., tragicky umírá během rytířského turnaje. Za ženu má v tak mladém věku přislíbenou Marii Stuartovnu, budoucí skotskou královnu.
Kvůli panovníkově nezkušenosti a neklidným časům se regentem říše stává kardinál Lotrinský, Stuartovny strýc a jeden z předních představitelů rodu Guisů. Ten však své vlivné postavení zneužívá k masakrování a náboženské pronásledování hugenotů.
Francouzští protestanti proto rozhodnou zakročit a svrhnout rod Guisů z mocenských pozic. Spiknutí se ale odhalí, nastanou tvrdé represe a vzbouřenci skončí na šibenici.
Nelehké situaci a nábožensky zmítané zemi nepomůže ani smrt mladého panovníka, kterého zradí podlomené zdraví.
Na trůn nastupuje Františkův 10letý bratr Karol lX., přičemž regentkou se stává jeho matka Kateřina Medicejská, která okamžitě tlačí katolíky i hugenoty do uzavření míru. Neprozřetelně ustupuje oběma stranám na politickém poli.
V lednu 1562 vydává zásadní dokument: Edikt ze Saint-Germain schvalující hugenotům vykonávat veřejné obřady v kostelech mimo velká města. Zároveň, aby se vyhnulo krveprolití, prohlašuje obecný zákaz nosit zbraně.
Politika ústupků vůči kacířům však nefunguje a katoličtí poddaní se bouří – masakrují hugenoty, ničí jejich statky a dávají tak záminku šlechtě postavit se proti koruně.
Vypukne občanská válka a edikt zaručující náboženské práva hugenotů končí zadupaný v prachu a krvi. Vévoda František de Guise napadá protestanty při jejich bohoslužbách ve Wassy na severovýchodě Francie.
1. března 1562 dává povel ke střelbě do neozbrojených protestantů modlících se ve staré stodole. Na místě umírá 23 lidí a dalších 130 je vážně zraněno. Fanatický katolík následně ve městě vyhlašuje lov na kacíře – podle některých historických pramenů tak umírá v nejbližších dnech dalších 1 000 hugenotů.
Válka oficiálně započala a obě bojující frakce začínají hledat finanční i vojenskou pomoc za hranicemi země.
Hugenoty vedou admirál Gaspard de Coligny a mladý Ludvík Alfons Bourbonský, princ de Condé. Oba svými armádami obsazují strategická francouzská města a katolickému obyvatelstvu se krvavě mstí.
Válka si však nevybírá oběti jen mezi nejchudšími – na bitevním poli umírá významný vojevůdce Antonín Bourbonský i samotný František de Guise.
Rozvrácenému Francouzskému království dochází dech, sýpky jsou prázdné, kostely rozbité a obyvatelstvo značně prořídlé. Okolnosti tak v roce 1563 dovedou znepřátelené strany k dočasnému míru.
Mír náboženských frakcí přijímá regentka Kateřina s radostí a pro poddané organizuje turnaje, bohaté hostiny a barevné slavnosti. Prostý lid se baví a časem skutečně zapomene na minulost. Jenže je to jen iluze – klid před bouří.
