Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Skutečný příběh znásilnění Marie Adler a práce detektivek při chycení pachatele
13. září 2019 vydal Netflix limitovanou minisérii s názvem Unbelievable, která se zabývá citlivým tématem znásilnění. V osmi částech se paralelně věnuje příběhu 18leté Marie Adler, které v roce 2008 nikdo neuvěřil, že byla skutečně znásilněna a příběhu dvou detektivek, které se v roce 2011 snaží případ vyřešit.
Na začátku seriálu dostanou diváci upozornění, že děj je založen na skutečných událostech a scény zobrazené ve filmu nejsou určeny pro slabé povahy. Seriál Unbelievable byl skutečně obtížné stravitelný, zejména pokud se divák soustředí na bezmocnost hlavní hrdinky Marie. Ta si musela projít neustálým zpochybňováním, veřejným osočováním, ztrátou soukromého života a dokonce jí byla udělena i pokuta za křivé obvinění.
Podstata celého seriálu je jasná hned od začátku – Každý člověk reaguje na traumatické situace jinak, proto bychom neměli každého soudit podle jednoho metru. V tomto článku jsme se podívali na to, jak se seriál liší od skutečnosti a jaké příběhy se skrývají za inspirací hlavních postav ze seriálu.
V tomto článku si přečteš:
Jaký byl skutečný příběh Marie Adler;
co se s ní stalo po odsouzení pachatele;
jaké byly skutečné příběhy detektivek, kterým se podařilo chytit pachatele;
co se stalo dalším obětem pachatele;
jak pachatele chytili;
co dnes dělají detektivky;
na kolik let byl odsouzen Marc O'Leary.
Marie Adler
Skutečná oběť, která je známá pouze pod středním jménem Marie, zůstala během natáčení seriálu z pochopitelných důvodů v anonymitě. Scenáristům ale schválila připravovaný scénář, i když s herečkou Kaitlyn Deverovou se osobně nesetkaly. Producenti věřili, že Marie nemusí podrobit otevření nových ran z minulosti.
Tak jako v seriálu, Marie byla v roce 2008 v americkém Lynwoodu znásilněna neznámým pachatelem. Policii na místě řekla, že ji muž „svázal, zakryl jí oči, do úst jí dal náhubek a přitom ji znásilňoval“. Během výpovědi byla Marie stále v šoku a nepamatovala si příliš mnoho detailů. Věděla jen to, že pachatel byl běloch a měl oblečený šedý svetr.
Problém však nastal, když vyšetřovatelé začali oslovovat kamarády a rodinné příslušníky oběti. Přesně tak jako tomu bylo v seriálu, i skutečná Marie střídala pěstounské péče a sama nikdy neměla stabilní domov a podporu.
Jako první na místě činu byla jedna z jejích pěstounských matek – Peggy. Ta policii řekla, že Marie neprojevovala žádné emoce, což se jí zdálo velmi zvláštní. Údajně policii zavolala z vlastní vůle, protože chtěla být poctivá občanka a nechtěla, aby se státní zdroje čerpaly zbytečně na vymyšlené případy. Jelikož byla Marie problematické dívka, i ostatní známí začali o její výpovědi pochybovat.
To donutilo policii, aby se na přesné detaily znásilnění zeptala Marie ještě několikrát. Jelikož její výpověď obsahovala pár nesrovnalostí, policie začala věřit, že Marie nikdy nebyla znásilněna a snaží se jen získat pozornost. Po neustálém policejním buzerovaní byla Marie přinucena napsat, že si celou historku vymyslela. Seriál rovněž pravdivě zachytil situaci, v níž se Marie ocitla. Dostala trestní oznámení o křivém obvinění a po dohodě se soudem souhlasila se zaplacením 500dolarové pokuty a sezeními u psychologa.
V článku, který celý případ dostal na veřejnost a získal Pulitzerovou cenu, se psalo, že toto byla jen další rána do života Marie. Vyrůstala v několika pěstounských domovech, neustále se stěhovala z místa na místo a často ji na dlouhou dobu odloučili od jejích sourozenců. V textu se taktéž psalo, že to nebylo poprvé, co se Marie stala obětí sexuálního nebo fyzického násilí.
Se situací se i nyní těžko vyrovnávala. Když její nejlepší kamarádka vytvořila stránku, kde Marii nazývá lhářkou a št*tkou, zničila si v amoku nábytek v apartmánu. I když se předtím snažila chodit do kostela a věřit v Boha, nyní ho ze všeho vinila. Marie začala pít, kouřit a přibírat na váze, aby se vypořádala se svým traumatem.
Když se konečně viník po třech letech našel, Marie dostala kompenzaci v podobě 150 tisíc amerických dolarů. Za kolosální selhání policie při vyšetřování však nikoho nepotrestali. Z Lynwoodu se odstěhovala a dnes je z ní řidička kamionů na velké vzdálenosti. Podle posledních dostupných informací z roku 2015, se Marie vdala a má minimálně dvě děti.
Detektivka Karen Duvall jako Stacy Galbraith a seržantka Grace Rasmussen jako Edna Hendershot
Postava Karen Duvall založena na skutečné detektivce Stacy Galbraith. Tu v roce 2011 povolali k případu, kde 26letou studentku inženýrství někdo brutálně znásilnil. Studentka byla sama v apartmánu, když se v 8 ráno probudila s tím, že jí někdo sedl na záda.
Pachatel měl na sobě černou masku a v ruce pistoli, kterou dívce po celou dobu vyhrožoval. Ruce jí svázal za zády a z batohu vytáhl podpatky s růžovou mašličkou, punčochy a lubrikační gel. Následující čtyři hodiny ji znásilňoval a krom toho ji fotil. Po hrozném utrpení jí přikázal, ať se celá umyje. Když ze sprchy vyšla, pachatel zmizel společně s ložním povlečením a vším, co by mohlo obsahovat jeho DNA. Jediné, čeho si na pachateli všimla, bylo znaménko na jeho levém lýtku.
Stacy sama podobné případy vyhledávala. Jako žena a matka měla empatii s oběťmi a tak jim chtěla poskytnout tu největší pozornost. Její manžel byl také vyšetřovatel a když mu po dlouhém dni vyprávěla o svém případu, uvědomil si, že podobný případ řešili i v jeho obvodu.
Takto se dostala do kontaktu s Ednou Hendershot, podle níž byla v seriálu vytvořena postava Grace Rasmussen. Edna se před několika měsíci zabývala případem, kdy 59letou ženu znásilnili podobným způsobem jako 26letou studentku. Také ji svázali, vyfotografovali a nakonec donutili se osprchovat. Před odjezdem jí pachatel prý řekl: „Myslím, že teď si už v noci nenecháš otevřené okno.“
Jelikož si detektivky byly jisté, že se jedná o stejného pachatele, své vyšetřování spojily. Společně našly další stejný případ, který se týkal 65leté ženy. Tak jako v seriálu, z obou žen se staly sehrané partnerky a zanedlouho se jim podařilo identifikovat model auta, ve kterém pachatel jezdil.
Po čase našly čtvrtou oběť. Tentokrát to byla 46letá umělkyně, která se znásilnění vyhnula tak, že během pachatelovy nepozornosti vyskočila z okna z druhého patra. Při pádu si zlomila tři žebra a poškodila plíce, ale podařilo se jí uprchnout. Toto místo činu bylo ve vyšetřování rozhodující, protože se tam našly otisky bot i rukavic pachatele. Na žádném jiném místě takové štěstí neměli, což vedlo k podezření, že muž mohl patřit k policii.
To málo DNA, co se jim z materiálu podařilo získat, nevedlo k žádným rozhodujícím výsledkům. Velkou zásluhu na chycení pachatele měla mladá kriminální analytička, která našla stížnost od obyvatelky na neznámé auto pohybující se v okolí. Nejvíce ji zaujal fakt, že auto parkovalo jen několik stovek metrů od jednoho z míst činu.
Auto identifikovali jako bílou Mazdu, přesně ten typ auta, který viděli na bezpečnostní kameře. Podle značky auta identifikovali majitele: Marca Patricka O'Learyho. Marcovi bylo 32 let a v minulosti sloužil v armádě. Do té doby neměl žádný záznam v rejstříku trestů. Jediná podezřelá stopa byla ta, že si v roce 2008 koupil pornografický web a detektivky napadlo, že tam mohl vkládat fotky svých obětí.
Když se policisté snažili Marca sledovat, zjistily, že žije spolu se svým bratrem Michaelem. Michaelovi odebrali DNA a to se shodovalo se vzorkem nalezeným na místě činu. Problém však byl, že pachatel mohl být kdokoliv z mužského rodu O'Learyových. Stacy ale věděla, jak má pachatele rozlišit a tak kriminálnímu analytikovi poslala zprávu: „Naléhavě musím vidět jeho nohu!“
Stacy byla na místě zadržení pachatele a Marca O'Learyho zatkla hned po nalezení velkého znaménka na levém lýtku, přesně jak jedna z obětí řekla. Detektivka se po zatčení vyjádřila, že pro ni bylo velmi důležité, aby pachatele dostala ona sama. Prý chtěla vidět výraz v jeho tváři, až zjistí, že na všechno policie přišla.
V jeho domě se našlo nespočet důkazů k odsouzení. Našly se tenisky, maska na obličej, rukavice, fotoaparát a dokonce i spodní prádlo jeho obětí. Pachatel byl jednoznačně identifikován a mohli ho odsoudit. Když to Edna oznámila jedné z obětí, 59leté vdově, ta se rozplakala.
V O'Learyho domě se kromě důkazů z místa činu našel i jeho osobní počítač. Ten obsahoval i soubor s názvem „Dívky“. Když se vyšetřovatelé dostali dovnitř, našli fotky všech jeho obětí. Stacy si prohlížela fotky a snažila se oběti identifikovat podle dostupných informací. Poznala všechny ženy v souboru. Kromě jedné.
Na fotkách bylo mladá dívka, ještě téměř dítě, která vypadala neskutečně vystrašeně. Byla svázaná a v ústech měla roubík. Na jedné z fotek měla na hrudi položený svůj občanský průkaz i s adresou. Byla to Marie Adler.
Edna Hendershot zůstala po uzavření případu v kontaktu s několika oběťmi. Už před tímto případem se zabývala více než stovkou znásilnění, ale jak tvrdí, tento si navždy zapamatuje. V roce 2013 ji povýšili na pozici seržantky a o čtyři rok později na velitelku hlídky. Momentálně už na případech sexuálního násilí nepracuje.
Stacy Galbraith rok po uzavření případu ocenili vyznamenáním „Policista roku“. Kromě tohoto případu si ocenění zasloužila i za svou roli ve vyšetřování bankovní loupeže a vraždy, ve kterém díky její práci chytili dva pachatele. Momentálně pracuje jako agentka pro investigativní oddělení v Coloradu. Dodnes se zabývá případy sexuálního násilí a je hlasitou zastánkyní práv obětí sexuálního násilí.
Marc Patrick O'Leary
A jak skončil sexuální predátor Marc O'Leary? Po rozhovoru se svým právníkem se přiznal k 28 případům znásilnění a s nimi souvisejícími zločiny. Odsouzený byl 9. prosince 2011, 9 měsíců po zadržení. Dostal 327 a půl roku ve vězení, což je maximální povolený trest v americkém státě Colorado. Do konce svého života se tedy už nikdy nedostane na svobodu.
Podle přísežného prohlášení publikovaného v The Denver Post, Marc tvrdil, že je členem tajného spolku, podle kterého patří do skupiny „Alfa lidí“. Tím pádem může mít sex s kýmkoliv a kdykoliv chce. Dokonce měl v době dopadení i přítelkyni. Podle jejích slov byl galantní, vtipný a velmi ochranitelský. V posteli jim to však neklapalo. Říkala, že Marc vyžadoval, ať se ho ta druhá osoba bojí.
Sám Marc O'Leary o sobě tvrdil, že je psychicky nemocný a už mu není pomoci. Dokonce to po znásilnění řekl i jedné z obětí, 65leté ženě, která mu řekla, že musí vyhledat pomoc. Během svého rozsudku se O'Leary přiznal ke všemu: „Jsem mimo kontrolu. Myslím, že jsem takový už velmi dlouhou dobu. Slova nestačí k tomu, abych popsal, jak špatně jsem se zachoval. Mohu jen doufat, že můj rozsudek trochu uspokojí mé oběti.“
Své útoky však detailně popsal i před policisty, jak uvádí článek od T. Christiana Millera a Kenna Armstronga: „Bylo to, jako bych právě dojedl večeři během Díkůvzdání.“ Také se podělil s informacemi, jak se mu podařilo tak dlouho před zákonem utíkat. Věděl totiž, že v armádě se najde složka se vzorkem jeho DNA, tak se vyhýbal tomu, aby zanechal jakoukoli stopu. Také zjistil, že mnohdy mezi sebou různá policejní oddělení vůbec nekomunikují a tak každý svůj zločin spáchal v jiném okrese.
Bylo proto velké štěstí, že Stacy s manželem pracovali v jiných odděleních a tuto informaci si náhodou předali. Kdyby se tehdy Stacy s Ednou nespojily, kdoví jestli by Marc O'Leary někdy skončil za mřížemi a jeho oběti by se konečně mohly cítit opět v bezpečí.