James Mangold dorazil do kin se svou závodní novinkou a stává se adeptem na film roku.
James Mangold má za sebou bujarou minulost. Jde o schopného režiséra se skvělými filmy. Při jejich sledování si ale člověk uvědomuje, že ze scénářů a filmů mohl vytěžit více. A zřejmě si to uvědomil i on, protože jako režisér dozrál. Nejprve to dokázal s Loganem, no a teď přišla zkouška ohněm. Závodní film s vyšším budgetem pro dospělé a s oscarovými herci? To chce i větší dávku dovedností.
Mangold toužil film natočit už déle, nakonec mu to Fox dovolil (kdo ví, zda by snímek dostal zelenou již pod Disney) a myslím, že rozhodnutí nikdo nelituje. Minimálně z kvalitativního hlediska, neboť o tržbách si povíme zítra. Děj snímku zachycuje životy závodníka a mechanika Kena Milese (Christian Bale) a bývalého závodníka, šampiona Le Mans a konstruktéra závodních aut Carrolla Shelbyho (Matt Damon).
Automobilka Ford má v 60. letech problémy, prodeje klesají a nikdo z kompetentních nedokáže přijít s něčím, co by firmu přeneslo do nové doby. Rozhodnou se tak k radikálnímu kroku. Odhodlají se soupeřit s Ferrari o vítězství na prestižních závodech Le Mans 24, kde se jede celých 24 hodin vkusu s jedním autem. Ford na to ale nemá infrastrukturu ani lidi.
Obrátí se tak na Shelbyho. Bývalý vítěz Le Mans dá dohromady skvělý tým, postaví vynikající auto a společně se závodníkem Kenem Milesem ho vyšperkují téměř do dokonalosti. Děje se ale pár korporátních rozhodnutí a věci se pokazí (alespoň ve filmu, ve skutečnosti by nepomohlo autu v prvním ročníku nic.). Pokud ale tuto historii neznáš, více ti prozrazovat nebudeme. A určitě si o tom ani nic nečti. Jako divák oceníš odhalení a zpracování zákulisí a důsledků jistých rozhodnutí.
Ford vs. Ferrari, nebo i Le Mans '66, chceš-li, má 2 a půl hodiny. Při podobné stopáži by nejeden zacouval, nebo alespoň ostražitě zastavil. Mangold ale takovým člověkem není. Se svým dlouholetým společníkem a střihačem Michaelem McCuskerem sestříhali dokonalý materiál. Snímek se netáhne ani chvíli, všechny dějové odbočky mají smysl a v konečném důsledku dotvářejí potřebné jádro příběhu.
Na rozdíl od takového Midway v tomto případě osobní vztahy, scény s rodinou a prohlubování emocí funguje. Můžeme za to vděčit i scénáři od bratrů Butterworthů. Nejenže dokázali zaujmout v osobní a civilní sféře příběhu, ale také umně oživili závodní sekvence o malé, drobné a sympatické scény prohlubující charaktery a divákův vztah s nimi.
A co se týče vztahů mezi postavami, ty dokáží být hravé, dokáží nabrat překvapivý směr a vyvíjejí klasický pocit získání si divákových sympatií. Samozřejmě, z velké míry za to mohou herecké výkony všech zúčastnění. Excelují Tracy Letts jako Henry Ford II., Caitriona Balfu jako Milesova manželka a skvělé výkony podávají všichni zúčastnění. Podle očekávání ale kralují Matt Damon a Christian Bale. Fox/Disney se rozhodlo tlačit oba na nominaci pro hlavní herecké role.
Někdy je zvykem rozdělit to na hlavní a vedlejší, aby měli oba herci větší šance, ale toto troufalé rozhodnutí můžeme po zhlédnutí snímku kvitovat. Oba podávají vynikající výkony a mají nepopsatelnou zásluhu na tom, že film funguje po všech stránkách, nejen po té závodní. V mých očích ale převyšoval Bale. Jeho další (a zřejmě poslední) fyzická transformace šla ruku v ruce s dokonalým vžitím se do postavy. Přízvuk, řeč těla, celkový herecký projev. Vše zvládá na jedničku a já mu jaksi fandím na toho Oscara více než Phoenoxovi.
Mnoho z vás si řekne, že ve svém jádru je Ford vs. Ferrari závodním filmem a zřejmě má pravdu. Je v něm ale daleko víc. Našel jsem si více skryté osobnostní drama, než jsem očekával a po skončení filmu mi i bylo líto, že nemá další půlhodinu. Navzdory dvouapůlhodinové stopáži ti čas v kině uběhne nesmírně rychle.
Mangold se totiž postaral o skvělé tempo. Výborně střídá závodní a dialogové pasáže, divák se nikdy nenudí a neustále vidí na plátně něco nového. I přes dlouhý čas strávený na trati nabízí režisér dostatek drobností a odlišností v jejich průběhu. Žádná z nich mi tak nepřišla nudná, ba naopak.
Určitě nejde o tak strhující scény jako v případě Rush, ale i zde se najde pár napínavých scén, které zadrnkají na nervy nejednomu z nás. Obzvlášť, pokud nevíš, co se kdy stalo. Film tě tak dokáže slušně překvapit. Samozřejmostí jsou nějaké ty havárie či nepříjemnosti, které sem tam fungují jako katalyzátory pro konflikty. I ty jsou mimochodem skvěle vykreslené, ať už jde o rozhodnutí v garážích nebo na korporátní úrovni. Mangold nás nenudí zbytečnými řečmi a vše prezentuje polopaticky.
Brilantně je na tom i technická stránka. Když se o efektech v recenzi nemusíš rozepisovat, znamená to, že si VFX tým svou práci odvedl důsledně. Zmínit ale rozhodně musím soundtrack. Ten dotváří ideální atmosféru při střídání s vrčícími motory. Zaregistruješ ho obzvlášť při závodech a vynikajícím finiši. Ty už asi víš, že aby mohlo něco takového vzniknout a fungovat, musí být přítomen nesmírně schopný kameraman.
Tím je v tomto případě zkušený Phedon Papamichael, taktéž bývalý Mangoldův spolupracovník. Postaral se o mimořádně záběry na trati, ale i mimo ni. Nesmírně mě upoutala i navenek běžná scéna, kdy Ken vezme svého syna na letištní trať, vystoupí z auta a začnou mluvit při západu slunce. I tato scéna podtrhuje celkovou vizuální kvalitu snímku (zvuk přitom vůbec nezaostává).
Ford vs. Ferrari je jedním z nejlepších filmů roku. Uděluji mu devět bodů z deseti a doporučuji ho každému divákovi. Je úplně jedno, jaký máš k závodění vztah. James Mangold dokázal i díky svým úžasným hercům prodat každý element filmu na vysoké úrovni.
Je to adrenalinová jízda od začátku do konce, nikdy ne nudná, nikdy zbytečná a nikdy přehnaná. Je osobní, odvážná, zábavná a strhující. Už vůbec nejde o případ, kdy tě budeme vyzývat jít do kina podpořit dobrý film, jen aby nepropadl. Le Mans '66 prostě musíš vidět na stříbrném plátně, v opačném případě si později sám vynadáš.
