Drama od Netflixu se vrací v plné síle se 4. sérií!
La Casa de Papel je dnes již celosvětovým fenoménem. Lidé se na demonstracích oblékají jako titulní hrdinové a zpívají jejich hymnu Bella Ciao na znak solidarity, odboje a boje za spravedlnost. Seriál přitom oslavuje zločince ohrožující zdraví a životy lidí. Po skvělých 2 sériích jsme se loni dočkali té třetí, která již tak dobrá nebyla.
Vypadalo to tak, že Netflix dal objednat pokračování jen proto, aby na tom profitoval. Pak přišla zpráva, že na 4. sérii budeme čekat jen 10 měsíců, a to ve mně vzbudilo obavy o další pokles kvality. S radostí ale mohu říci, že byly zbytečné. Čtvrtá série je vynikající a představuje vrcholný návrat do formy.
Příběh pokračuje přesně tam, kde skončil. Opět tak sledujeme úsilí několika odhodlaných zlodějů se špičkovým vybavením a plánem, jak vydělat desítky milionů. Příběh čtvrté série nabere trochu nečekaný směr a jsem rád, že se tvůrci vyhnuli očekávanému klišé, kdy by Professor po událostech 3. série truchlil a začal dělat chyby.
Postavy si udržely své charakteristické rysy. Nejsou nuceně hloupé a tak nakonec ze svých problémů zčásti vykličkují. Seriál dosud působí dojmem, že to partě zlodějů vyjde, ať už musí jakkoli improvizovat. Jediným otazníkem je tak to, co je to bude stát a kdo si to případně odskáče.
Tento koncept funguje a je nesmírně zábavný, i když nelogický. I v 4. sérii nastane několik věcí, které moc nedávají smysl. Je však jasné, že seriál by se pak zbavil důležitých zdrojů konfliktu a chaosu. Při žánru o zlodějích a přepadeních si asi musíme zvyknout na to, že některé věci logicky nebudou dávat úplně smysl. Pokud seriálu odpustíš tento nedostatek, čeká tě velká porce zábavy a množství hodin s oblíbenými postavami.
8 nových dílů jsem si pustil v pátek ještě po pracovní době. Seriál je nesmírně návykový a někdy končí skvělými cliffhangery. Jde o neukončené dějové linky či scény, které tě donutí okamžitě sledovat další díl, aby ses dozvěděl, co se stane. Nejde o špatné namotávky či příliš napínavé momenty. Častokrát mě jen zajímal osud postavy nebo to, jak se celá situace vyvrbí.
V seriálu se vždy něco děje, a tak jsem se nikdy nenudil. Přítomny jsou opět geniální flashbacky z minulosti, díky kterým se můžeme znovu setkávat s Berlínem. Také díky nim odhalujeme více ze života našich milovaných postav a jejich psychologických charakteristik.
Professor má v rukávu stále nějaké eso a seriál potěší i tím, že nás postupně seznamuje s dalšími částmi plánu. Divák se tak vždy dočká dalších překvapení, která si tvůrci nechávali na později. Dávají stejný význam, jako kdyby je odhalili v minulé sérii. Místo toho, aby vyložili všechny karty na stůl, tak je odkrývají postupně a tak se může stát, že se dočkáme spousty překvapení i v dalším pokračování.
Seriál se ani ve 4. sérii nebojí dát sbohem některým postavám. Neustále je přitom zkouší, po fyzické i psychické stránce. Postavy jsou nakonec také nejsilnější zbraní La Casa de Papel. Tvůrci si s nimi pěkně vyhráli, každé vytvořili rozdílnou a specifickou osobnost, a tak se můžeš zamilovat do všech jiným způsobem. Jsou uvěřitelné, sympatické a díky tomu, že dělají chyby, i autentické.
Čtvrtá série La Casa de Papel se kvalitou vrací na začátek, což nás všechny nesmírně těší. Příběh dokáže vždy překvapit, zvraty ho pokaždé dokáží nakopnout a ty se nebudeš moci odtrhnout od obrazovky. Musíš se jen smířit s nelogickými věcmi a také faktem, že ve 4. sérii nepředstavili tvůrci ani jednu novou postavu. Snad to v 5. sérii napraví. Té 4. však uděluji osm a půl bodu z deseti. Pokud bych však měl hodnotit návykovost a zábavnost seriálu, který dokážu sledovat nepřetržitě od rána do večera, dal bych 10/10 a jako první bych ti doporučil právě tento.
P.S. – Jde asi o jediný seriál, u kterého nepřetáčím intro (okej, ještě se na něj dívám při Better Call Saul, ale to trvá pár sekund). Ta hudba je prostě dokonalá.
P.S. 2 – Potěší i zpracování LGBTI a zejména #MeToo tématiky. Snad si ale násilník odnese v páté sérii více než nevraživé pohledy.
