Unorthodox je další miniseriál od Netflixu, který musíš vidět. Tvůrcům se podařilo spojit neslučitelné světy

Kromě herců museli tvůrci myslet na mnoho věcí: kostýmy, nábytek, tradice, modlitby, překlad titulků. Hodnověrnost detailů a anglické titulky zajistil konzultant Eli Rosen, který v seriálu ztvárnil postavu rabína.

Před kamerou i v zákulisí pracovalo mnoho Židů a poradců, někteří herci skutečně jazyk ovládají a jednotlivé detaily jsou výsledkem výzkumných výletů do Williamsburgu a dlouhých konzultací. Usilovalo se tedy o největší možnou míru autenticity.

O produkci seriálu se postaraly ženy: Anna Winger a Alexa Karolinska v roli scenáristiek, do režisérské židle se posadila Maria Schrader. Seriál natáčeli v Berlíně.

Židovka v Berlíně: Kromě traumat musela Esty čelit životnímu stylu, o kterém předtím nic dobrého neslyšela

Esty se ve věku 19 let rozhodne opustit svého manžela Yankyho (Amit Rahav), za kterého se provdala v osmnácti. Vyrůstala v ortodoxní komunitě Satmar v centru města New York. V manželství je nešťastná a v komunitě čelí velké kritice, protože ani po roce se jí nedaří otěhotnět. S malou pomocí se jí podaří utéct do Berlína, kde ji ale honí stíny minulosti. Setkává se tam s novými přáteli, kteří bourají její představu o životě.

Rabbi pošle Yankyho a jeho bratrance Moischeho do Německa s cílem přivést ztracenou manželku domů. Kromě násilné minulosti mezi Němci a Židy se tak Esty musí vyrovnávat s kulturním šokem a čelí rozhodnutí, zda se vrátí do starých kolejí, nebo bude žít nový život.

Ve snaze vyprostit se však Esty přišla právě do města, které jí na každém kroku připomíná, proč vůbec její komunita vznikla.

Komunita, ze které pochází Esty, stále existuje

Více o komunitě Satmar se divák dozví i na Netflixu, v krátkém dvacetiminutovém dokumentu The Making of Unorthodox. Je to jedinečná příležitost nahlédnout do života chasidských Židů v newyorském Williamsburgu v Brooklynu. Po druhé světové válce komunitu založili přeživší holokaustu, kterým se podařilo uprchnout do Ameriky. Jejich rodným jazykem je jidiš a Satmar dodnes patří k největším chasidským hnutím na světě.

Realita holokaustu je v jejich životech neustále citelná, iz  úst hlavní postavy zazní, že jejich odpovědností je plodit děti a znovu rozmnožit populaci Židů. Deborah Feldman, jejíž memoár je podkladem k seriálu, v dokumentu prozradila, že trauma z holokaustu bylo hlavní hybnou silou při zakládání nové komunity a určování pravidel, podle kterých budou žít.

Ne všechno je stoprocentně hodnověrné: Tvůrci obětovali některé detaily, ale zachovali podstatu příběhu

Tvůrci v dokumentu o natáčení přiznali, že někdo z komunity by si mohl stěžovat na rozdíly. Jejich cílem ale bylo zachytit příběh a zejména vnitřní svět postav hodnověrně a zároveň způsobem, který je poutavý i pro televizi. Chtěli, aby dva odlišné světy působily autenticky, a to bylo pro ně ještě důležitější než správnost detailů.

Doporučeno

Jak koronavirus ovlivnil holičství, restaurace, bary nebo posilovny? Zeptali jsme se jich 20. dubna 2020 v 17:35

Na rozdíly upozornila v článku na portálu forward.com Frieda Vizel. Pochází ze stejné komunity ve Williamsburgu a tvůrkyním vytýká především jednostrannost ve vyobrazení židovských postav. Je to podle ní nejen nepřesné, ale záporné postavy jsou podle ní jako z pohádky: až nereálně špatné, bez odstínů dobra.

Vizel překvapilo „ošklivé oblečení Esty během pracovních dní,“ její paruka, která jí prý neslušela, ale i nepřesnosti v kostýmech lidí v pozadí nebo nevkusný nábytek. Kromě toho ale seriálu vytýká to, že ho seriál Williamsburg zobrazuje tak, jako by tam žili jen nudní lidé bez smyslu pro humor, kteří jsou posedlí pravidly.

„Samozřejmě, existují i zlí lidé v chasidské komunitě, a sama jsem kritikem mnohých jejich praktik, ale to neznamená, že každý je mlčenlivý, vážný, nosí obnošené oblečení, následují pravidla a neustále mluví o holocaustu,” napsala. Vizel provází turistické prohlídky po Williamsburgu, z komunity sice dávno odešla, ale stále se v ní vyzná. Kritizuje také pasivitu, s níž jsou vyobrazeni muži a dodává, že lidé nejsou černobílí, jak se seriál snaží naznačit.

Rozdílů mezi skutečností a seriálem je mnoho

Příběh popisuje skutečný život Debory Feldman, která ze své ortodoxní komunity utekla a později o tom napsala autobiografickou knihu. Vdala se bez lásky ve věku 17 let za muže, kterého jí dohodli rodiče. Trpěla stejnou sexuální dysfunkcí jako Esty v seriálu. Ta jí znemožnila otěhotnět. Neschopnost přinést na svět dítě je podle Feldman důvodem k rozvodu, o který může požádat muž. Ten se znovu může oženit a mít své děti.

V rozhovoru pro Electric Literature řekla, že neplodnost zařadí ženu v ortodoxní komunitě na nejnižší možnou příčku. Je nepoužitelná, zbytečná, její život přestává mít význam.

Feldman nakonec otěhotněla, v roce 2006 porodila syna a spolu s manželem se přestěhovali do Yonkers v New Yorku. Tam začala studovat literaturu na místní vysoké škole a s podporou fakulty a jejích přátel se jí podařilo opustit manžela i komunitu Satmar v roce 2009. Se svým tehdy tříletým synem se přestěhovala do Manhattanu, později se podobně jako Esty přestěhovala do Německa, kde dnes žije a pracuje .

Zážitky Esty v Berlíně jsou kompletně vymyšlené, ale její minulost, rodinní příslušníci či pohled na svět jsou založeny na skutečné ženě, která o svém životě napsala knihu. Feldman opravdu prožívala tytéž zdravotní problémy, šikanu tchyní či pasivitu ze strany svého manžela, který byl maminčin mazánek.

Seriál tedy není přesným zpracováním skutečného příběhu. Je jím silně inspirován.

Jedno je ale jisté. Unorthodox je krátký ale úderný seriál. Stihneš ho zhlédnout za jedno odpoledne. Dojme tě, rozesměje i překvapí a je vhodný právě do období, kdy jsme všichni uvězněni mezi čtyřmi stěnami. Připomene ti totiž, že na světě stále žijí lidé, kteří mezi stěnami vyrostli – a neznají nic jiného.