Nejkrásnější sebevražda a pobodání politika v přímém přenosu. Toto je 10 výjimečných historických fotografií

Cíl prohibice můžeme považovat za chvályhodný – předcházení kriminalitě, kterou častokrát spouštěl alkohol. Zločinnost v USA však po začátku prohibice naopak nabrala grády v podobě pašování alkoholu, na kterém začala vydělávat mafie. Na tomto ilegálním byznysu si vybudoval kariéru i legendární chicagský gangster Al Capone.

Jak informuje History, slavný mafián na pašování alkoholu vydělával přibližně 60 milionů dolarů ročně. A co obyčejní civilisté? Lidé sice pili potají, ale více. Častokrát se navíc dostávali k alkoholu pochybné kvality, což nejednou skončilo smrtelnými otravami. USA trvalo dlouhých 13 let (1920-1933), než si uvědomili, že tudy cesta nevede, a prohibici dali sbohem.

Lebky členů kmene Mangbetu (1929-1937)

Na fotografii vytvořené mezi lety 1929 až 1937 se nachází člen kmene Mangbetu z Konga. Při pohledu na jeho hlavu asi každého napadne, že jde o jakousi formu genetické poruchy. Ve skutečnosti si ale příslušníci kmene takový tvar lebky vytvářeli záměrně od svého narození – považovali to totiž za ideál krásy a poukázání na vyšší společenské postavení. Lidem z 21. století může tvar jejich lebky připomínat filmové mimozemšťany.

Podobné deformace existovaly nejen na půdě Afriky, ale také v mayské a egyptské historii. Kmenoví příslušníci takto tvarovanou lebku nazývali Lipombo. Lebka dítěte se po narození nadále formuje a aby se prodloužila, Mangbetu hlavu dítěte pevně omotávali látkou, píše web This is Africa. Belgičané, kteří řídili Kongo, však v druhé polovině 20. století tuto praktiku zakázali. 

Radost z lynčování (1930)

V létě v roce 1930 ve státě Indiana dav rozzlobených lidí násilně vytáhl z vězení tři Afroameričany – Thomase Shippa, Abrama Smithe a Jamese Camerona. Šerif sice nechtěl své vězně vydat, ale proti přesile neměl šanci. Tři vězni měli údajně zabít muže jménem Claude a znásilnit ženu Mary Ball.

Rozzlobení obyvatelé v dané době přistupovali ke „spravedlnosti“ velmi svérázně. Místo toho, aby nechali státní orgány prošetřit případ a uznali trest udělený soudem, viníky různých zločinů nejednou lynčovali.

Tak tomu bylo i v případě tří Afroameričanů, z nichž nechali žít pouze nejmladšího 16letého Jamese Camerona, informuje America's Black Holocaust Museum. Zbylé dva brutálně zbili a oběsili je na stromě. Vzhledem k tomu, že se jeden z nich pokusil z lana vyvléci, mu rozzuřený dav zlámal ruce. Tak zajistili, že se mu to už znovu nepodaří.

Fotografie není děsivá jen kvůli oběšením mužům, ale i proto, že na ní můžeš vidět několik vítězoslavný úsměvů lidí, kteří se zjevně radují z toho, že někoho zabili. Údajná ženská oběť oběšených Afroameričanů později přiznala, že ji neznásilnili.

Potvrdilo se však, že Američana Claudea dvojice oběšenců opravdu zastřelila. Z Jamese Camerona se později stal aktivista bojující proti lynčování v USA. Ve městě Wisconsin založil Black Holocaust Museum.

Afroameričan, který sportovními výkony ohromil nacistické Německo (1936)

Jesse Owens z americké Alabamy se profesionálně věnoval atletice a v roce 1936 se zúčastnil olympijských her v nacistickém Německu. Na nich se mu podařilo vyhrát hned ve čtyřech disciplínách. Během této události vznikla fotografie, na které Jesse stojí na stupni vítězů a vedle něj hajluje německý sportovec Luz Long, se kterým se mimochodem Jesse spřátelil.

Dopisovali si až do roku 1943, během kterého atlet z Německa zemřel v bojích na Sicílii. Vraťme se ale k fotografii. Longovi se podařilo v skoku do dálky získat „pouze“ stříbrnou medaili, což v kontrastu s nacistickým „nadčlověkem“ působí celkem komicky. Adolf Hitler z toho zřejmě ve svém nitru neměl příliš velkou radost.

Jak se však Afroameričan cítil v nacistickém Německu? Podle Jesseho lépe než doma. Aby se Německo ukázalo v lepším světle, z ulic Berlína dočasně strhli antisemitské plakáty a zakázali pronásledování Židů, píše portál Rare Historical Photos.

Afroamerického atleta dokonce ubytovali v hotelu s ostatními Němci bílé pleti, přičemž v mnoha částech USA stále platilo pravidlo „whites only“ (prostory vyhrazené pro bílé občany). „Hitler mě neurazil, byl to Roosevelt. Prezident mi ani neposlal telegram,“ stěžoval si 4násobný olympijský vítěz po příjezdu do USA.

Nejkrásnější sebevražda (1947)

23letá Evelenyn McHale se v roce 1947 rozhodla skoncovat se svým životem skokem z 86. patra Empire State Building. Před sebevraždou se nezapomněla důkladně upravit, dokonce se zkrášlila bílými rukavičkami a náhrdelníkem z perel.

V době spáchání sebevraždy byla zasnoubena a ve svém dopise na rozloučenou mimo jiné napsala, že by prý „pro nikoho nebyla dobrou manželkou“. Po dopadu na limuzínu ve střeše udělala hlubokou prohlubeň a její tělo zůstalo ležet ve velmi zajímavé poloze. Podle fotografie Roberta C. Wiles na první pohled vypadá, jako kdyby si jen zdřímla.

Fotografii jejího těla bez života pojmenoval magazín Life jako „nejkrásnější sebevraždu“. Evelyn není jedinou osobou, která spáchala sebevraždu skokem z Empire State Building. Ještě před její sebevraždou podle portálu Ranker z budovy seskočilo už 12 lidí.

Atentát v přímém přenosu (1960)

Když japonský socialista Inedžiró Asanuma 12. října 1960 vyprávěl během politické debaty v Tokyu, ani netušil, že už za chvíli zemře. Se zbraní v ruce (konkrétně mělo jít o krátký samurajský meč yoroidōshi) se na něj vrhl 17letý pravicový extremista Otoya Yamaguchi. Ten ho dobře mířenou ranou zabil, píše CNN.

Na fotografii je vidět, jak se útočník chystá na další ránu, před kterou ho však stihli zastavit. Kromě fotografie od Yasushiho Nagoa, který za snímek získal v roce 1961 Pullitzerovu cenu, celou debatu natáčela televize NHK.

Vražda politika se tak dostala do přímého přenosu. Útočníka umístili do vazby, v níž se oběsil. Jak uvádí Tokyo Reporter, před sebevraždou napsal na stěnu zubní pastou vzkaz: „Sedm životů pro mou zemi. Ať žije jeho císařské veličenstvo, banzai!“

„Polibek života“ od kolegy, který ho zachránil (1967)

Fotografovi Roccu Morabitovi se v roce 1967 podařilo vyfotografovat, jak pracovník na telekomunikačním sloupu dýcháním z úst do úst zachránil svého kolegu. Muž jménem Randall G. Champion podle History Daily upadl do bezvědomí po kontaktu s vedením nízkého napětí. Jeho spolupracovník J. D. Thompson neváhal a poskytl mu první pomoc.

Celou věc ze země sledoval Rocco Morabito, který kromě přivolání záchranky stihl jeho snahu o oživení kamaráda vyfotit. Když Thompson ucítil mírný puls, kolegu snesl na zem, kde mu už pomohli zdravotníci. Randall G. Champion vděčil svému příteli J. D. Thompsonovi za dalších 35 let života a fotograf Rocco Morabito za Pullitzerovu cenu, kterou získal v roce 1968. Snímek nese název The Kiss of Life – Polibek života.

Fotka, která říká: Nacisty tu nechceme (1985)

Desítku historických fotografií uzavřeme mimořádně známým snímkem Hanse Runessona, na kterém jistá paní udeří kabelkou neonacistu. Útočící ženou byla 38letá polská židovka Danuta Danielsson, jejíž matka podle BBC prožila hrůzy nacistických koncentračních táborů. Danuta žila v době vyhotovení fotografie (1985) ve švédském městě Växjö, v němž protestovali neonacisté. Tehdy ji na malý moment ovládla vztek.

Kabelkou udeřila muže jménem Seppo Seluska. Jak uvádí polský portál Ksiazki, Seluska se později údajně dostal do vězení za mučení a vraždu židovského homosexuála. Danuta dlouhodobě trpěla duševními potížemi, kvůli kterým se musela léčit na psychiatrii. K tomu jí zřejmě nepomohla ani mediální sláva. Svůj život ukončila sebevraždou v roce 1988, píše The JC News. Fotografii v roce 1985 ocenili za nejlepší švédský snímek roku 1985.