Rapové hity, 47 knockoutů a šampion 4 váhových kategorií. Toto je legendární Roy Jones Jr., soupeř Mikea Tysona

V 19 letech se dokonce probojoval až do finále olympijských her v Soulu, kde proti svému soupeři jasně dominoval, ale bodoví rozhodčí nakonec označili za vítěze domácího boxera Parka Si-Huna. Roy tak odešel „jen“ se stříbrnou medailí. Po tomto nepochopitelném výsledku byli rozhodčí, kteří bodovali proti Jonesovi, suspendováni a proběhlo vyšetřování kvůli podezření z korupce.

Po přechodu z amatérského kolbiště do profesionálního ringu nemohl Roy Jones Jr. dlouhé roky najít přemožitele. Od roku 1989 až do roku 1996 Roy Jones Jr. neprohrál jediný zápas a mohl se pyšnit neuvěřitelnou šňůrou 34 vítězství v řadě. Jen hrstka z těchto několika desítek soupeřů s ním navíc vydržela boxovat celý zápas. Drtivou většinu z nich Jones ukončil před limitem na KO nebo TKO.

Šampion napříč divizemi 

Šanci na zisk titulového pásu ve střední váze (v profesionálním boxu od 70 do 73 kilogramů) se Jonesovi naskytla 22. května roku 1993, kdy stanul proti dnes již legendárnímu Bernardu Hopkinsovi. V zápase měl Roy Jones Jr. jasnou převahu, a přestože se mu Hopkinse nepodařilo ukončit před limitem, o jasné výhře na body nemělo být pochyb. Pás organizace IBF poté několikrát úspěšně obhájil.

Na tento zápas Roy Jones Jr. docela rád vzpomínal, dokonce o něm rapuje i ve své skladbě Ya’ll Must’ve Forgot, kde říká: „Když jsem porazil Hopkinse a vyhrál titul IBF, měl jsem zraněnou pravačku, tak jsem ho mlátil levačkou“. Odkazoval tím přitom na zranění, kdy si krátce před samotným zápasem údajně zlomil ruku (respektive kost v oblasti kloubu na pravé pěsti). V téže písni se vyjadřuje například i k nespravedlivé prohře na olympijských hrách.

Bernard Hopkins se nicméně nakonec Jonesovi o 17 let později „pomstil“. Při jejich odvetném zápase v roce 2010 to byl totiž právě Hopkins, kdo se nakonec radoval z výhry.

V rámci střední váhy je dnes Bernard Hopkins považován za jednoho z nejlepších, během své kariéry totiž držel šampionský opasek v této divizi ohromných 10 let, 2 měsíce a 18 dní (od 29.4. 1995 do 16.6. 2005). Tento rekord se ještě nikomu nepodařilo překonat. Oproti tomu Roy Jones Jr. je zase naprosto výjimečný tím, že zisk titulu neslavil v jedné, dvou nebo ve třech, ale rovnou ve čtyřech váhových kategoriích.

Soupeře porážel jako na běžícím páse a pár let poté, co se stal Roy Jones Jr. mistrem střední váhy, stanul proti neporaženému šampionovi super střední váhy (od 73 do 76 kilogramů) Jamesi Toneymu. Ten ve svých tehdejších 46 zápasech nikdy neprohrál a do boje s Jonesem nastupoval v roli favorita. Roy mu však dal poprvé v kariéře okusit hořkost porážky. Svého soupeře trefil ve dvanácti kolech 285 přesně mířenými údery a u všech tří bodových rozhodčích jasně zvítězil.

Roky pokračovaly a Roy Jones všechny zápasy neohroženě vyhrával. Zisk volného opasku v lehkotěžké váze (od 76 do 79 kilogramů) pro prozatímního šampiona přišel v listopadu roku 1996, kdy Roy Jones knockoutoval Mikea McCalluma těsně před koncem desátého kola. Předešlý držitel opasku Fabrice Tiozzo se následně přesunul o váhu výše a regulérním šampionem této divize byl tedy vyhlášen Roy Jones Jr.

Sestřih nejlepších momentů ze zápasů

První prohra kvůli diskvalifikaci 

V této době měl Roy Jones Jr. na kontě už 34 výher v řadě a nezdálo se, že by na horizontu číhal někdo, kdo by několikanásobnému šampionovi připravil první profesionální porážku. Ta ale přesto nakonec přišla v březnu roku 1997. Stalo se tak poté, co byl Roy Jones Jr. diskvalifikován proto, že udeřil soupeře Montella Griffina ve chvíli, když zrovna klečel.

Roy kvůli tomuto nepříjemnému incidentu přišel o titul, ne však na dlouho. V následné odvetě, která se uskutečnila pět měsíců nato, poslal Jones Griffina k zemi už po dvaceti sekundách prvního kola, své dílo pak definitivně dokonal o pár minut později a stal se znovu právoplatným šampionem lehkotěžké váhy.

První boxer za 106 let 

To však nebyl poslední trůn, na který Roy Jones Jr. během své letité kariéry usedl. 1. března roku 2003 totiž porazil Johna Ruize a slavil zisk titulu v těžké váze (nad 91 kilo) organizace WBA. Jeho soupeř měl v době zápasu 103 kilogramů, zatímco Jones vážil pouhých 88 kilo, tedy ještě méně, než kolik je hranice pro těžkou váhu. Roy Jones Jr. se tak navíc po 106 letech stal prvním boxerem, který v kariéře získal opasek ve střední i těžké váze.

Boxu na té nejvyšší úrovni se Roy Jones Jr. věnoval až do roku 2018, tedy do svých 49 let. Jako profesionální boxer vyhrál 66krát (z toho 47 knockoutů) a jako poražený odcházel jen v 9 zápasech. S kariérou se tehdy rozloučil jednohlasnou výhrou na body. Poté rukavice odložil na hřebík, tedy alespoň až do letošního roku, kdy začal znovu trénovat na chystaný exhibiční zápas s Mikem Tysonem. V tomto duelu se ale přitom jednat pouze o souboj dvou legend a bývalých šampionů, ale především také o souboj různých stylů.

Právě osobitý styl je totiž tím, díky čemu Roy Jones Jr. ve své době tolik vynikal nad ostatními. Zatímco Tyson byl známý svou silou, mezi hlavní přednosti Jonese patřila především výjimečná rychlost a nevídané reflexy, díky kterým se dokázal vyhýbat přicházejícím úderům s obdivuhodnou lehkostí. Nepatřil mezi zastánce tradičního dvojitého krytu a před svými soupeři se často pohyboval na první pohled nechráněný, skoro jako kdyby je vyzýval, ať do něj praští. Trefit jej ale bylo díky jeho preciznímu pohybu pekelně náročné.

Na kontě má i rapové hity 

Není proto třeba dlouho bádat, odkud pramení název slavné skladby Can’t Be Touched, kterou Roy Jones Jr. nahrál se svou rapovou skupinou trefně pojmenovanou Body Head Bangerz. Právě tato píseň se stala obrovským hitem a získala si popularitu nejen mezi rapovými posluchači, ale dodnes je oblíbená i v kruzích bojové scény.

Na debutovém albu skupiny z roku 2004, které neslo název Body Head Bangerz: Volume One, se objevilo i několik známých rapových jmen. Na projektu hostovali například Bun B, Lil‘ Flip, B.G. a další rapeři. Zmíněná skladba Can’t Be Touched společně se singlem I Smoke, I Drank dokonce úřadovala i v žebříčcích amerického magazínu Billboard.

Poté se však Royova skupina na dlouhou dobu odmlčela a znovu o sobě dala vědět až v roce 2015, kdy světlo světa spatřil už ne tolik úspěšný projekt Body Head Bangerz: The EP. Za zmínku však stojí singl Can’t Lose.

Trénoval prý jako Rocky 

Kromě rapu měl ve svém životě ještě jednu vášeň – kohoutí zápasy. Kvůli tomuto kontroverznímu koníčku se boxer stal nejednou terčem kritiky ze strany ochránců zvířat. A jak kohoutí zápasy obhajoval? Prý tato zvířata nenutil dělat nic, co by bylo proti jejich přirozeným pudům a instinktům. Každý majitel navíc své kohouty, které posílá do zápasů, prý miluje jako své děti a nechce je vidět trpět.

S kohoutími zápasy nakonec dle svých slov skoncoval poté, co je zakázal poslední americký stát. Kohouty na svém pozemku ale i přesto choval dál, ovšem prý jen kvůli vlastnímu trénování. Kohouty totiž honil po dvorku, jako to kdysi dělal ve filmu Rocky Balboa, tato metoda měla údajně zlepšovat koordinaci mezi rukou a okem.

Nahánění kohoutů dnes využívá při tréninku svých mladších svěřenců, prý jim to má pomoci naučit se pohotově měnit směr pohybu.

Kromě předávání bohatých zkušeností mladším generacím se však Roy aktuálně soustředí zejména na vlastní přípravu. A jak naznačují záběry z tréninkových videí, svou věhlasnou rychlost ještě zdaleka neztratil. Bude to ale na Tysona stačit? To zjistíme už brzy.

Roy Jones Jr. stejně jako Mike Tyson ještě do starého železa nepatří

Nicméně není bez zajímavosti, že ještě předtím, než smlouvu na zápas s Tysonem Roy Jones Jr. podepsal, se diskutovalo o celá řadě jiných potenciálních soupeřů pro Iron Mikea.

Jak samotný Tyson nedávno prozradil v podcastu Joe Rogana, vůbec prvním bojovníkem, kterého mu někdo na exhibiční zápas navrhl, byl Bob Sapp – známý obr a zápasník, který se proslavil díky své kolosální postavě a několika rolím ve filmech. Chvíli se diskutovalo také o Evanderu Holyfieldovi, kterému Tyson v roce 1997 ukousl kus ucha, na přetřes přišlo několika dalších jmen, dokonce se vedly debaty o zápasu bez rukavic a nakonec výběr padl na boxerský zápas právě s Royem Jonesem Jr.

Speciální pravidla zápasu 

Pozornost boxerských fanoušků tak v tuto chvíli směřuje na 28. listopad, kdy se tyto dvě legendy mezi šestnácti provazy proti sobě postaví. Ne každý ovšem asi tuší, že chystaný charitativní zápas proběhne podle speciálních pravidel, která možná leckoho zklamou. Například boxovat se bude ve dvanáctiuncových rukavicích, ty jsou o trochu větší než desetiuncové, ve kterých většina profesionálních zápasů probíhá.

Vedle ringu navíc nebudou přítomni žádní rozhodčí, kteří by zápas bodovali, jak je tomu zvykem. To znamená, že jeden z boxerů může vyhrát pouze v případě, že svého soupeře knockoutuje, nebo pokud některý z nich nebude moci z jakéhokoliv důvodu pokračovat v souboji dál. Jinak bude zřejmě výsledek vyhlášen jako remíza.

Ti, kteří se těší na krvavou podívanou, budou taky možná zklamání. Jak totiž vysvětlil Andy Foster, výkonný ředitel kalifornské státní komise (CSAC), která musela souboj posvětit, v případě tržné rány bude zápas ukončen. Boxovat se bude bez ochranných helem a zápas je vypsán na osm tříminutových kol.

Uvidíme tedy, zda se některému z borců podaří svého soupeře ukončit před limitem. Prioritou pro všechny zúčastněné ale zřejmě k pokročilému věku obou bývalých boxerů bude, aby nedošlo k žádnému vážnějšímu zranění.

Peníze na dobrou věc 

Od toho duelu, potažmo celé nabité akce, se každopádně očekává, že k obrazovkám přiláká nespočet diváků po celém světě, kteří si za necelých 50 dolarů pořídí PPV (placený živý přenos). Tím zároveň přispějí na dobrou věc – celková výše výdělků boxerů se bude totiž odvíjet právě od prodaných PPV (odhaduje se, že by to mohlo být nad deset milionů dolarů) a jak Mike Tyson přislíbil, celou svoji výplatu hodlá věnovat na dobročinné účely.

Kromě Tysona s Jonesem na platící fanoušky čeká mimo jiné i boj youtubera Jakea Paula s bývalým hráčem NBA Natem Robinsonem a několik dalších zápasů. Celý turnaj bude streamován na platformě Triller. Svému favoritovi nezapomeň dát níže hlas v anketě.

Navzdory svému obrovskému talentu a neskutečným úspěchům v profesionálním ringu se Roy Jones Jr. nikdy nestal takovou masivní hvězdou, jako je třeba právě jeho nadcházející soupeř Mike Tyson. To však nic nemění na skutečnosti, že se jednalo (a vlastně stále jedná) o zcela jedinečného boxera, který se už možná nikdy nenarodí. Nebylo to zveličování, když ve své skladbě rapoval: „Bude někdy nějaký další Roy Jones? Pravděpodobně ne.“