Nemohu si pomoci, miluju tu druhou. Jak přežít rozchod, když ani nevíš, co se pokazilo?

Jinak prožívají rozchod ti, kteří ze vztahu odcházejí, než ti, kterým někdo dal košem. Podle psycholožky jsou lépe připraveni ti, kteří chtějí odejít. Obvykle nad tím uvažují již déle a přehodnocují to, zejména v případě, že něco ve vztahu nefunguje. Není snadné vzdát se vztahu, ačkoli to dělají často pro dobro obou. Může je to dlouho trápit, dokud se nakonec rozhodnou. Obvykle pak dávají věcem rázný konec.

„Mají tendenci pálit mosty, odříznout se od toho člověka,“ říká Koňařík Bakošová. I proto tito lidé obvykle nemají až takový problém se stalkingem na sociálních sítích nebo jiným lpěním na rozpadlém vztahu.

Naopak, ta druhá, „opuštěná“ strana se může ve svém smutku utápět velmi dlouho. Nekonečné promítání nejen rozchodu, ale i všech hádek, chvil, kdy mohli být pozornější nebo snaha najít, proč se to rozpadlo, dokáže lidi rozežírat zevnitř.

Je zcela normální, pokud ti bývalý partner nebo bývalá partnerka začne po čase chybět. A to i v případě, že to byl těžký nebo pro tebe bolestivý vztah. Na přítomnost druhé osoby ve svém životě si totiž lidé zvyknou, a zejména v případě, že spolu žili a mají i děti, je rozchod frustrující, dodává psycholožka.

A nezkusíme to znovu?

V případě Jany a jejího podvádějícího ex byl nosnou emocí hněv. „Ani bych o něj po tom rozchodu přes zprávu nezakopla, kdybych neměla lístky na párty, na kterou jsme měli jít spolu. Nechtěla jsem to řešit jako on a protože jsem věděla, kde bude, šla jsem za ním a chtěla jsem se ho osobně zeptat, že co tedy s těmi lístky,“ popsala nám. Zmíněný muž měl dost kuráže, aby se jí zeptal, jestli by na tu párty mohl jít s ní.

„V tom okamžiku jsem už nedokázala být klidná a mírumilovná a vybuchla jsem. Dala jsem flow jako Eminem a vysvětlila mu, že já sice rozumím tomu, že se můžeš leckdy zamilovat, ale to, co udělal on, nebyl důstojný způsob rozchodu.“ Paradoxně, jsou s dívkou, pro kterou ji nechal, dnes dobré kámošky.

Říká, že k bývalému by se nevrátila. „V momentě, kdy jsem si přečetla osudnou zprávu, jsem se rozbrečela jako malé děcko. Měla jsem pocit, že mi někdo vytrhl srdce z hrudi, prožívala jsem to dost intenzivně, nebudu lhát.“ Odmítala však dovolit rozchodu pokazit její plány. Až později se ukázalo, že to bylo pro její budoucí život zlomové rozhodnutí.

„Od té doby jsem se už neokrádala o zážitky, pouze pro to, protože nemám s kým jít. Je to moment v mém životě, na který jen tak nezapomenu, protože sice byl bolestivý, ale vzešla jsem z něj mnohem silnější.“ Přidaným příjemným bonusem byl pevnější vztah k hudbě, které se věnuje dodnes.

Na druhé straně Iveta, která nám napsala o svém zřejmě nejtěžším rozchodu, si několik měsíců po rozchodu ještě myslela, že budou opět spolu. „Samotný konec byl mírný. Leželi jsme vedle sebe a řekl mi, že v tom nechce pokračovat. Bylo to během prázdnin, po nich jsem odlétala do zahraničí na školu.“ S bývalým přítelem spolu chodili několik let a Iveta nám prozradila, že si myslela, že je to ten pravý.

„Nevěřím na koncept spřízněné duše, protože vím, že vztahy jsou makačka, ale myslela jsem, že se za něj vdám. Absolutně jsem neměla chuť absolvovat seznamování a poznávání se s někým jiným. Do zahraničí jsem vyjela s tím, že ho to možná přejde a budeme po návratu spolu.“

Období krátce po rozchodu je podle psycholožky klíčové. Říká, že by tehdy lidé neměli zůstávat sami a prohlubovat v sobě smutek a jiné negativní pocity. Místo toho odbornice doporučuje věnovat se koníčkům, klidně si můžeš vybudovat nové, a setkávat se s lidmi.

„Tehdy má člověk tendenci přikrášlovat minulost a říká si, že to možná nebylo až tak špatné. Je to pod vlivem pocitu samoty," říká o svých zkušenostech s klienty psycholožka. "Říkají si, že už si nikoho nenajdou, zůstanou navždy sami, s dětmi...“

I Iveta strávila asi měsíc v slzách a přehodnocovala, co se vlastně pokazilo. Obviňovala samu sebe. „Říkala jsem si, že nejsem dost dobrá, že jsem příliš výbušná nebo mám příliš vysoké nároky. Ale časem jsem dospěla ke zjištění, že jsme vůbec nebyli dobrá kombinace. Vztah byl v pohodě, ale prostě to nebylo na celý život.“ Pomohli jí v tom i sezení s psycholožkou, i jiné aktivity. Věnovala se zejména cizím jazykům, hodně četla a vedla si deník.

Po čase začala opět randit, ale jen nezávazně. „Chtěla jsem mít rok jen pro sebe. Dělat si co chci a s kým chci, víš, co tím myslím,“ prozradila nám.

Zjistí, že sleduji jeho stories z anonymního účtu?

Ti, kteří rozchod neočekávali a nechtěli ho, prožívají úplně jiné muka. „Cítí se ublížení. Když jim někdo řekl, že už s ním nechce nic mít, tak mohou mít nutkání kontrolovat bývalého partnera, bývalou partnerku. Sledují ex na sociálních sítích, zjišťují, s kým jsou v kontaktu,“ říká psycholožka.

Je to pokus zjistit, co se pokazilo, kdo způsobil rozpad vztahu, ale prohlubuje to bolest z rozchodu. Podle Koňařík Bakošové člověk v tomto období ani neumí logicky uvažovat, je zaplaven emocemi a těžko dokáže kriticky vyhodnotit, co se vlastně stalo a posunout se dál.

 
I v tomto případě hrají důležitou roli přátelé a způsob, jakým trávíme volný čas. Tvůj život po rozchodu potřebuje mít pro tebe význam i bez dotyčné osoby, ale dokud se k tomu nedopracuješ, tak je vhodné nebýt sám. V případě potřeby můžeš vyhledat i psychoterapeuta: není to nic zvláštního a ani to neznamená nic špatného. Někdy stačí i jedno sezení na uspořádání si myšlenek.

Jak přestat myslet na ex?

„Pokud chci zapomenout, oprostit se – ačkoli to úplně nejde – je vhodné soustředit se na to dobré, co mi ten vztah dal. Nevázat se na negativní zážitky, a poučit se z minulosti,“ říká psycholožka. V tomto ti umí pomoci spíše psycholog než nezávazný sex, říká ze své zkušenosti i Iveta.

Ta se v zahraničí podle jejích slov odvázala. „Přineslo mi to pocit svobody ve vztahu k mému tělu. Dobře mi padlo odmítnout muže, který mě nepřitahoval, a dobře mi padlo říci ano, pokud mě přitahoval. Zjišťovala jsem, co se mi líbí a co ne a pokoušela jsem se dostat sexem bývalého z hlavy.“ Zlomový bod nakonec nastal při kamarádství s výhodami, ve kterém si s mladíkem dobře rozuměla i osobnostně.

Nevyvinul se z toho vztah, ale mohla s někým otevřeně o všem mluvit, dovedlo jí to až k psycholožce a domů už přišla jako nová bytost. „S bývalým jsme se ještě setkali, ale už to nebylo ono. Začalo mi být fyzicky nepříjemně v jeho přítomnosti. Z mého pohledu mi velmi ublížil, protože nekomunikoval včas, že něco není v pořádku, jen to ukončil, když sám chtěl.“

Iveta říká, že podle ní jsou všechny rozchody neférové. „Je to nespravedlivé. Na vztah potřebuješ oba lidi, ale na rozchod stačí rozhodnutí jednoho z nich.“

Každý člověk se s bolestí a ztrátou vyrovnává jinak. Dnes už téměř třicátnice říká, že zpětně toho nelituje, protože jí to pomohlo najít samu sebe. Podruhé by však bolest srdce takto neřešila.

„Když jdeme bezhlavě do dalšího vztahu, máme tendenci opakovat chyby z minulosti.“ I proto je docela možné, že tvoji příští budou vypadat nebo se v něčem chovat jako tví bývalí. „Může se v tom zacyklit, není spokojen v těch vztazích, skáče z jednoho do druhého a může se ocitnout v pozici toho, který zas na oplátku ubližuje jiným. Naopak terapeut nám může pomoci zjistit, co vlastně v životě hledáme a pomoci z bludného kruhu ven.“

Ne každý potřebuje hned „zpět do moře“ – podle psycholožky některým spíše prospěje být na chvilku o samotě, single. Pokud i vstupuješ do vztahů, nejlépe je hned na začátku si říct, co od toho očekáváte. Pokud chceš něco méně závazného, je vhodné to říct hned a předejít tak dalším zraněním.