Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
K tragické události došlo v Rusku v roce 1959.
Zánik Ďatlovovy výpravy, to je označení pro dodnes neobjasněná úmrtí devíti členů horské výpravy. Došlo k němu v roce 1959 na ruském Uralu. Vyšetřování nikdy nepřineslo uspokojivé vysvětlení, jak k tragédii vlastně došlo, možných teorií a spekulací existují desítky.
Průběh výpravy
23. ledna 1959 se deset lidí vydalo na výpravu, jejímž cílem byla hora Otorten v severním Uralu. V devíti případech se jednalo o studenty nebo absolventy Uralského polytechnického institutu. Výpravu vedl Igor Ďatlov, podle kterého dostala skupina svůj název. Všichni členové výpravy měli s dlouhými horskými túrami zkušenosti.
27. ledna se skupina vydala z posledního obydleného místa, osady Vizhay, přímo k hoře. Jeden z členů výpravy, Jurij Judin, kvůli zdravotnímu stavu z výpravy odstoupil. Skupina tak nakonec byla devítičlenná.
Poslední stopy jejich cesty pochází z 31. ledna, respektive 1. února 1959, kdy se výprava dostala na okraj horské oblasti. Protože panoval silný vítr a tma, rozhodli se v cestě nepokračovat a postavit tábor asi 16 kilometrů od hory Ortoten, při úbočí hory Cholat Sjachyl, což v místním nářečí znamená Mrtvá hora. Tábor rozdělali okolo sedmnácté hodiny.
Místo, kde došlo k tragické události. Červeně je vyznačená Mrtvá hora, modře místo, kde výprava postavila stan. Zdroj: Wiki Commons/Merikanto/volně k užití
Příbuzní dostali strach
Igor Ďatlov se ještě před výpravou dohodl se sportovním klubem, jehož byl členem, že jakmile se skupina vrátí zpět do osady Vizhay, pošle jim telegram. Předpokládalo se, že to bude nejpozději 12. února, ale u horských expedic bylo zpoždění běžné. A tak ani po 12. únoru na zpoždění výpravy nikdo nereagoval. První záchranná skupina složená ze studentů a učitelů Uralského polytechnického institutu se vydala výpravu hledat 20. února poté, co o záchrannou akci požádali příbuzní členů výpravy. Následně se oficiálně zapojila armáda a policie s využitím letadel a vrtulníků.
26. února našli studenti institutu opuštěný a poškozený stan. Vyšetřování ukázalo, že byl rozříznutý zevnitř a členové expedice z něj podle stop utekli bosí nebo v ponožkách. Na místě navíc zůstaly veškeré osobní věci, jídlo i peníze.
27. února se na okraji nedalekého lesa našly pozůstatky ohniště a mrtvých těl Georgije Krivoniščenka a Jurije Dorošenka. Oba muži byli jen ve spodním prádle a bosí. První větve na nejbližším stromu byly polámané, lidská kůže na kůře potvrdila, že se na něj muži snažili vylézt.
Ještě ten samý den se na trase mezi stromem a stanem našla těla Igora Ďatlova a Ziny Kolmogorovové, o šest dní později bylo objeveno tělo Rustema Slobodina. Všechna tři těla se nacházela několik stovek metrů od stromu. Poloha těl ukázala, že se Ďatlov a spol. snažili dostat zpět ke stanu. Okamžitě po nálezu těl bylo zahájeno vyšetřování. Jako příčina smrti prvních pěti členů expedice bylo po pitvě označeno podchlazení.
Ostatky zbylých čtyř členů výpravy se našly až 5. května 1959, tedy o více než dva měsíce později. Nálezy jejich těl vyšetřování zkomplikovalo.
Podivná zranění zbývajících členů expedice
Pitva čtyř těl nalezených v květnu v proláklině hluboko v lese změnila průběh celého vyšetřování. Tři ze zemřelých totiž utrpěli smrtelná zranění. Nikolay Thibeaux-Brignolles měl rozdrcenou lebku,těla Ljudmily Dubininové a Semjona Zolotarjova zase polámaná žebra a rozsáhlá vnitřní zranění. Doktor, který pitvu prováděl, uvedl, že těla byla vystavena extrémní síle srovnatelné s autonehodou. U Dubininové se navíc ukázalo, že jí chybí jazyk. Těla neměla žádná vnější zranění.
Čtyři členové výpravy nalezení hluboko v lese byli navíc i lépe oblečení než zbylí mrtví, což podle vyšetřování nasvědčovalo tomu, že strhali oblečení z dříve zemřelých členů výpravy. U některých kusů oblečení navíc testy prokázaly zvýšenou přítomnost radiace.
Závěry oficiálního vyšetřování
Přestože smrt členů výpravy provázela spousta nejasností a záhad, vyšetřování skončilo 28. května 1959. V oficiálním prohlášení stálo:
„Vzhledem k nepřítomnosti vnějších zranění na tělech nebo známek boje, přítomnosti všech cenností skupiny a také s přihlédnutím k závěrům lékařských vyšetření na příčiny smrti turistů se dospělo k závěru, že příčinou jejich zániku byla zdrcující síla, kterou turisté nebyli schopni překonat.“
Od útoku zvířete k UFO
V průběhu let se okolo události vyrojily desítky teorií, které se záhadnou smrt devíti členů výpravy snažily vysvětlit. Spekulovalo se například, že skupinu napadlo zvíře, stala se obětí útoku místních domorodců, přichomýtla se k vojenskému cvičení nebo je strhla lavina. Objevují se ale i takové názory, podle kterých skupinu napadl Yetti nebo UFO. Existují i jednodušší varianty, třeba že došlo k rozkolu mezi členy výpravy nebo že šlo o politicky motivovaný útok, protože se studenti pokoušeli o útěk z Ruska.
Teorií, které se více než šedesát let objevily a objevují, je spousta, faktem zůstává, že všechny z nich byly postupem času vyvráceny.
Událost zaujala i filmaře
Smrt devíti členů horské expedice se jako dalších nevyjasněné záhady stala inspirací pro řadu autorů. V roce 2013 vznikl v koprodukci USA a Velké Británie mysteriózní film Záhada Hory mrtvých, o skupině studentů, která se v roce 2012 rozhodne na místo neštěstí sama vydat a přijít na to, co se tehdy stalo. Přímo v Rusku pak loni vznikl seriál Ďatlovův průsmyk.
Záhadnému úmrtí se věnuje novinář a spisovatel Martin Lavay v knize Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? Na motivy události vznikla v roce 2015 také počítačová hra Kholat.
