Před 72 lety došlo k číhošťskému zázraku. StB kněze Josefa Toufara umučila, zlomit se ale nenechal

11. prosince 1949 došlo v kostele v obci Číhošť k dosud nevysvětlenému jevu, který se pro komunistický režim stal záminkou k proticírkevní propagandě. Smrtí zaplatil kněz Josef Toufar, který podlehl zraněním z brutálních výslechů Státní bezpečnosti, kterým byl podroben. 

Sen stát se knězem 

Josef Toufar se narodil 14. července 1902 ve vesnici Arnolec do rodiny hostinského, sedláka a starosty obce. Měl další čtyři sourozence.  Podle dostupných svědectví si Josef hrál na kněze už od dětství. Podal si přihlášku do Borommea v Hradci Králové, tedy na střední školu připravující možné kandidáty kněžství. Plány mu zhatila 1. světová válka. Po vojenské službě se vrátil domů a pracoval na rodinném statku a v hostinci. Sen stát se knězem ho ale neopustil.

Studium dohnal po smrti otce. V roce 1927, tedy v pětadvaceti letech, nastoupil na gymnázium. V roce 1935 vstoupil coby úspěšný maturant do kněžského biskupského semináře v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen v roce 1940.

Své pastorační aktivity mohl naplno rozšířit po 2. světové válce. V obci Zahrádka, která se stává jeho prvním působištěm, založil Sdružení katolické mládeže, které shromažďovalo 250 mladých lidí z celého kraje a s nimi pořádal duchovní obnovy, modlitební setkání, vzdělávací večery, ale i taneční zábavy nebo sportovní akce. 

Po komunistickém převratu v roce 1948 žádají straničtí funkcionáři Toufarovo přeložení. Stal se totiž v Zahrádce autoritou i mimo církevní kruhy. Toufara sice v petici podpořilo na tři tisíce farníků, tlak byl ale tak velký, že kněz nakonec rezignoval sám. Jeho dalším působištěm se od 16. dubna 1948 stala nedaleká Číhošť.

11. prosince 1949

Režim od únorového puče neustále hledal záminky k likvidaci svých odpůrců, mezi nimiž byla i římskokatolická církev. Jedné takové záminky se dočkal na třetí adventní neděli 11. prosince 1949 v číhošťském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Právě když Josef Toufar sloužil mši, se několikrát zřetelně rozkýval dřevěný, asi půlmetrový kříž na hlavním oltáři. Kýval se nejen doprava a doleva, vykroutil se a zůstal v nepřirozené poloze. Sám Toufar to neviděl, ale devatenáct svědků ano.

„Zpráva se začala šířit neobyčejně rychlým způsobem, nejen po Čechách, ale i na Slovensku. Do Číhoště se začali sjíždět stovky lidí, zájezdy, lidé tam jezdili dokonce v traktorech, vzniklo z toho takové poutní místo. Sám Toufar neměl ani čas se oholit, pořád se ho někdo ptal, co se stalo, chodily mu dopisy,“ říká spisovatel a publicista Miloš Doležal, který se případem zabýval a o Toufarovi napsal také úspěšnou knihu Jako bychom dnes zemřít měli.

Záminka pro komunistický režim