MANUÁL: Co zahrnuje sexuální obtěžování? Mohu ještě ženě podržet dveře nebo obejmout svého kolegu?

Pokud chceš někomu zalichotit a bojíš se, jestli se náhodou nedopustíš sexuálního obtěžování, představ si, že stejnou větu řekneš své babičce. „Jste-li s tím v pohodě, nejspíš nejde o obtěžování,“ řekla s úsměvem. Samozřejmě, téma sexuálního obtěžování je složitější a různé dokumenty (například tento slovenský nebo tento z dílny OSN) uvádějí různé aktivity a příklady.

Sexuální obtěžování, zjednodušeně řečeno, zahrnuje nepříjemné sexuálně motivované projevy chování, a to jak slovní, tak neverbální, informuje portál Diskriminace.sk. Tuto definici ještě v roce 1992 zveřejnil Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen v obecném doporučení č. 1/2003. 19 o násilí páchaném na ženách.

Může být ponižující a může také ohrožovat zdraví nebo bezpečnost. Pokud by námitka vůči takovému chování (slovnímu či fyzickému) mohla člověka znevýhodnit v práci (riskuje, že ho nevezmou na pohovoru, nepovýší apod.), jde o diskriminaci. O té dopodrobna hovoří antidiskriminační zákon.

„Nejjednodušší, co můžete udělat, je zeptat se,“ řekla nám Houdek. Pokud nevíš, jestli tvé chování nebude druhou stranu obtěžovat, za otázku nic nedáš. „Nic není víc sexy než člověk, který si vyžádá souhlas,“ míní lektorka sebeobrany.

Projevy tradičního gentlemanství (podržení dveří, odsunutí židle) lze snadno doprovázet otázkou a dají se „propašovat“ i do flirtování, randění či sexuálního života. Nenásilně, tak aby nenarušily atmosféru.

Vězení za dickpic?

Žaloba či soud za každý druh sexuálního obtěžování, který rozlišují lidskoprávní organizace a experti, u nás nehrozí. Právnička Beata Jurik za problémové označuje, že v mnoha případech jde o trestné činy proti jiným právům a svobodám (spadá sem například nebezpečné pronásledování, tedy stalking). V případě znásilnění a sexuálního násilí však mluvíme o činech proti důstojnosti, čímž vzniká nesoulad v tom, jak tyto skutky zákon vnímá a trestá.

Jurik v současné době působí v Evropském parlamentu ve výboru pro kontrolu rozpočtu. Je členkou Progresivního Slovenska, v minulosti vedla feministickou platformu PSF a pracovala jako dobrovolnice ve více feministických organizacích. Její osobní názor je, že náš Trestní zákon by měl obsahovat speciální článek o sexuálním obtěžování.

Změnu definice znásilnění vítá, ale nepovažuje ji za dostatečnou, protože celá skupina činů v rámci sexuálního obtěžování není stíhatelná. „Většina se může posuzovat jako přestupek proti veřejnému pořádku nebo jako trestný čin výtržnictví,“ říká Jurik. Za výtržníky se považují například i muži, které přichytili při masturbování ve vlaku v roce 2021 a o kterých jsme opakovaně psali.

I v případě, že pachatele nakonec z něčeho obviní, ne vždy dostanou nejvyšší možný trest. Například osmačtyřicetiletý muž, který onanoval v keřích, dostal podle SME sto hodin prací. Hrozily mu tři roky ve vězení. Velká část závažnějšího ublížení také není trestána vězením.

Podle analýzy Institutu pro výzkum práce a rodiny byla v případech trestného činu znásilnění míra podmíněného odsouzení 31 %, v případech trestného činu sexuálního násilí, kde obětí byla žena, byla míra podmíněného odsouzení 38 %. A až 64 % pachatelů dostalo podmínku v případech partnerského násilí při základní skutkové podstatě (šlo o týrání blízké osoby a svěřené osoby). Při činech spáchaných závažnějším způsobem zůstalo na svobodě 36 % odsouzených pachatelů.

„Pokud bychom vzali v úvahu všechny trestní skutky násilí páchaného na ženách, tak v roce 2020 bylo jen 36 % pachatelů odsouzených k nepodmíněnému trestu,“ řekla nám analytička Zuzana Očenášová. A tak nejenže mnohé činy, které odborníci označují za sexuální obtěžování, zákon neumí potrestat, ale i ty, které zákon rozlišuje, často trestá podmíněně.

Pokud nereaguje, tak nesouhlasí

Společným faktorem při obtěžování je moc a strach. Obtěžování se dopouštějí lidé, kteří mají větší moc (na ulici to proto obvykle bývají muži, na pracovišti někdo na vyšší pracovní pozici). A obvykle ho v případě toho, kdo obtěžování zažije, provázejí pocity studu, hněvu či strachu. Poměr mužů a žen v pozici obtěžující osoby není rovnoměrný – převládají muži.

Podle průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva zažila nějakou formu sexuálního obtěžování každá třetí žena v Evropě. Obtěžování zažívají už i děti, mezi nejmladšími mezi žáky sebeobrany u Jasmíny Houdek byly dívky ve věku 9 a 11 let.

Ale není na místě mluvit jen o mužích, kteří obtěžují. Dopouštějí se toho i ženy. Podle Pavla Houdeka, právníka a lektora sebeobrany, je to obvykle v situacích, kdy je žena ve vedoucí pozici. „Samozřejmě, děje se to. Skupina starších kolegyň si může utahovat z mladého stážisty nebo žena čapne muže po zadku v baru. Možná se bude cítit trapně a zahanbeně, ale nebojí se.“

Podle Houdeka se muži jednoduše při odchodu z baru po takovém incidentu neohlížejí celou dobu cestou domů, jestli je náhodou ta žena nepronásleduje a nechce jim ublížit. „Chybí tam faktor strachu, což je zásadní rozdíl.“

Ne každý je schopen efektivně se bránit, a proto pokud tě zajímá, kdy se možná dopouštíš obtěžování, stačí se řídit jedním jednoduchým pravidlem. „Jestli člověk neodpovídá nebo má vyhýbavé odpovědi, je zaskočený, tak bych okamžitě přestala,“ říká Houdek. Nejen při komplimentech, ale také při intimních aktivitách, při dotecích, polibcích či sexu.

Stresová reakce, která způsobí, že neumíme reagovat, neumíme se bránit, pohnout či dokonce říci ne, je podle expertů na násilí poměrně běžná. I proto několik zemí, řeší změnu definice znásilnění tak, aby kladení odporu nebylo její součástí. Ne každá oběť klade odpor, ale ne proto, že chce, aby se v aktivitě pokračovalo, ale proto, že ho není schopna klást.

Nejlépe proto uděláš, pokud se zeptáš. Zde je několik příkladů: Líbí se ti, co dělám? Mohu pokračovat? Chceš, abych se tě takhle dotýkala? I úsměv či jednoznačné přikývnutí mohou povzbudit a projevit souhlas. Obava z porouchané atmosféry by neměla být nadřízená obavě, že někomu ubližujeme.

via GIPHY

Co dělat, když tě někdo obtěžuje

Podle právničky Beaty Jurikové bychom se v radách měli zaměřit především na pachatele. Má však několik tipů i pro ty, kteří obtěžování zažívají. „V první řadě je třeba se vůči tomu vyhranit – ať už to je kolega, kolegyně, nebo nadřízený, nadřízená. Musíme dát najevo, že chování této osoby se nám nelíbí, nesouhlasíme s ním a nechceme, aby se opakovalo,“ říká.

Říkat podle jejích slov je třeba konkrétně: že si nepřeješ, aby ti šéf položil ruku na rameno při zpětné vazbě, že se ti nelíbí komplimenty, které zdůrazňují, co všechno máš odhaleno nebo zahaleno, nebo že chceš, aby tvoje nadřízená přestala s nepotřebnými doteky nebo dvojsmysly v komunikaci. Stejných kroků můžeš využít i při situacích mimo práci: například při catcallingu na ulici nebo osahávání v podniku. O sebeobraně a nechtěné pozornosti jsme napsali i samostatný článek. Přečti si, jak se zbavit dotěrných lidí.

Doporučeno

Otravuje tě na party nebo ti v baru nechce dát pokoj? 5 tipů, jak se zbavit dolézajícího muže 12. srpna 2021 v 11:41

Právnička říká, že je vhodné uchovávat si důkazy o obtěžování, například dělat si screenshoty nevhodných návrhů nebo si ukládat nevyžádané nahé fotky. Radí také mluvit o tom, co se ti děje na pracovišti, s kolegy a kolegyněmi.

„Okolí si může začít všímat chování, o kterém si dříve mohli myslet, že to akceptujete a souhlasíte s tím. Může to přispět k tomu, že i oni se vůči tomuto chování ohradí nebo jinak pomohou deeskalovat napětí či násilí.“ Jednoduše řečeno, tvoji kolegové se stanou nejen svědky obtěžování, ale ti odvážnější ti mohou pomoci minimalizovat ho.

Podle právničky máš několik možností, jak s obtěžováním bojovat, vybrat si musíš podle toho, čeho chceš dosáhnout. Buď prostě chceš, aby obtěžování přestalo, chceš i odškodné za způsobenou újmu, nebo hodláš jít až do trestněprávní roviny a soudit se. „Na pracovišti nebo ve škole je první krok svěřit se někomu, komu věřím, říct mu o tom, co se děje. Mohu také kontaktovat odbory, HR nebo jakoukoli nadřízenou osobu, která má pravomoc zasáhnout.“ Tyto kroky řeší obtěžování přímo na místě, kde k němu dochází. 

„Každé obtěžování lze nahlásit,“ říká Jurik. Podle jejích slov i osoba, která nebyla fyzicky napadena, se může bránit a nahlásit, co se jí stalo. „Formy obtěžování jsou různé, avšak platí u nich jedno: nepatří do naší společnosti.“ Podle právničky je důležité podotknout, že nikdo nemá povinnost nahlašovat obtěžování, je to jen možnost. Nikdo do toho lidí nemůže nutit ani jim to vyčítat.