Neforemná mikina a volné tepláky to nevyřeší. Kdo chce obtěžovat (nebo je fakt opilý), udělá to komukoliv. Takto se můžeš bránit.
Léto je v plném proudu a party a festivaly se opět konají, ačkoli v menším měřítku. Kromě zábavy se vrátily i nechtěné zážitky žen. Jsou nepříjemné, strašidelné a mnohé často nevědí, jak na ně reagovat.
Násilí, hrubé nadávky nebo dokonce sexuální útoky a znásilnění, které ženy zažívají, znásobují „nevinnější“, ale o to častější zážitky. Zná to skoro každá žena, protože jsou běžné i na obyčejných koncertech, na chodbách před záchody v barech či na ulicích.
Pískání, pokřiky, nepříjemné poznámky, „nenápadné“ dotyky na ramenou nebo zádech (vážně nejde ženu obejít, aniž by se jí lidé dotkli?), nechtěné pohledy nebo opakované dotěrné pozvánky či návrhy. Tyto věci přispívají k obecnému pocitu strachu, který je podle dat i opodstatněný.
Co s tím tedy můžeš dělat? Jak se obléci, aby se ti to nedejbože nedělo, a jak se chovat, když se to bude (možná opět) dít tobě? Sepsali jsme pro tebe 5 tipů, díky kterým se budeš moci chránit.
1. Řekni jasně: Nemám, nechci, ne
Používej jasné věty, například „Nemám zájem!“, „Nechte mě!“ nebo prosté, krátké „Ne!“ Tak zní rada Jasmíny Houdek, která vede spolu s manželem Pavlem školu sebeobrany.
V tématice se vyzná, studuje i data o násilí či psychologii a svým studentům radí, jak nabrat sebevědomí a bránit se chytře. Nejde přitom o hrubou sílu, ale o znalosti, které podle Jasmíny lidem stále chybí. Jsou to jediné věty, které je v komunikaci třeba používat. Využívej přitom svůj hlas jako zbraň.
„Musíte to říct pevně, jasně a silně. Nejde o to, abyste mluvila jako Nikita či Wonder Woman, můžete být stále sama sebou. Ale musíte to říct přísně, jako když dáváte povel psovi,“ prozrazuje lektorka sebeobrany.
2. Vykej mu, bezpečí má přednost před slušností
Útočníkovi vykej, a to i v případě, že je mladší, doporučuje dále Jasmína Houdek. „Dáváte tím okolí najevo, že se neznáte a nejste kamarádi. Vykání navíc skvěle funguje jako pevná bariéra.“ Signalizuješ tím, že se s danou osobou prostě nechceš bavit. Pokud už si jednou tykáte (nebo jde o někoho, s kým se znáš, protože statisticky je vysoká šance, že tě bude obtěžovat někdo známý), můžete si tykat i nadále.
„Neomlouvejte se. Neproste. Nedávejte na výběr,“ znějí další rady. „Prosím vás, mohl byste přestat a odejít?“ ti podle Jasmíny Houdek nepomůže. V situaci, kdy tě někdo obtěžuje, není prostor na asertivitu nebo dohody, tvé bezpečí musí mít přednost před slušností. „Bráníte vlastní hranice. Pokud chcete, aby odešel, dejte mu jasný a stručný povel: Jděte pryč!“
3. No a co, že se urazí
Podle lektorky nemůžeš očekávat, že to člověk (zejména podnapilý) snadno přijme, omluví se a klidně odejde. Odmítnutí mu zraní ego a je velmi pravděpodobné, že tě bude chtít alespoň urazit nebo ponížit. Zřejmě se tedy dozvíš, jak by o tebe neopřel ani svoje kolo nebo něco podobného. Nech to tak. „Už jsi vyhrála, máš klid a prostor bavit se s těmi, se kterými opravdu chceš,“ říká Jasmína Houdek.
Samozřejmě, že je těžší nebrat v úvahu pocity druhé osoby, pokud už k něčemu došlo. Možná přeskočila jiskra, tančíte spolu, možná jste se i políbili... I tak smíš vždy a všude odmítnout, máš právo změnit názor. Hranice se mohou jednoduše posouvat oběma směry.
„Nikomu nic nedluží,“ připomíná expertka. Můžeš člověka poslat pryč. Pokud to nepřijme nebo začne atakovat a přesvědčovat tě, tak nejde o slušného člověka nebo o někoho, kdo si tě váží. Houdek doporučuje zopakovat kroky popsané v předchozím bodě.
4. Pomůže ti tlak okolí
Někteří lidé si nechtějí dát říct. Pokud tam stále postává a otravuje tě, můžeš změnit strategii. Jasmína Houdek radí popsat situaci nahlas na celý podnik, například: „Už jsem vám třikrát řekla, že nemám zájem. Neobtěžujte mě a jděte pryč!“
„My ženy máme někdy problém ozvat se nahlas, ale pamatujte si, že trapně by se měl cítit především on.“ Podle lektorky sebeobrany většinou situace až tolik neeskaluje a tuto radu nám dává pro extrémnější případy. Pokud nezabere, můžeš to ještě zkombinovat s posledním bodem.
5. Obranná pozice
Ruce před sebou dlaněmi k agresorovi, pevný postoj a v případě potřeby se bránit zuby nehty. To je poslední možnost, pokud nezabere verbální sebeobrana. Obvykle tento postoj pomůže zejména na diskotékách a hlučných místech, kde možná druhá strana opravdu neslyšela.
Ne každý muž, který ženu osloví, je hned agresor. Mohl napoprvé jednoduše přeslechnout, že nechceš. I to se stává.
A zároveň nemusíš na každý případ obtěžování zareagovat. Je to tvá volba a můžeš to i ignorovat, zvláště pokud se to děje na ulici. Šance, že někomu, kdo píská na neznámé ženy, dokážeš promluvit do duše a změnit ho na feministu a slušného chlapa, je nízká. Jasmína Houdek jen připomíná, aby si z toho ženy nedělaly těžkou hlavu.
„To, že si pak doma vyčteme, že jsme nic neudělaly, je docela běžné,“ říká s tím, že to může bolet i víc než samotné obtěžování. I proto je dobré vědět, jak se bránit. Bereš si tak zpět svou sílu.
A oblečení? Lovci hledají lehkou kořist podle jiných faktorů
Řešit to, jak se ženy obléknou nebo nalíčí, snažit se hlavně nevypadat „levně“ nebo vyzývavě, se nevyplatí. Je zcela jedno, zda do města vyrazíš v krátkých šatech a sandálech nebo v teplákách s teniskami na nohách. Jediné, v čem ti pohodlnější oblečení pomůže, je, že se ti v případě extrémně vyhrocené situace, kdy musíš uprchnout, lépe poběží.
Podle slov lektorky si agresoři hledají „slabé kusy“: jde o to, jak žena působí na své okolí. Vzbuzovat respekt se dá i bez velkých svalů a odehnat nechtěné pokusy o kontakt můžeš i ve svých nejlepších lodičkách.
„Lovec — a dosaďme si tam správné názvy: dotěrný kolega, neodbytný nápadník, opilý spolužák, slizký soused — hledá toho, kdo se nebude bránit, kdo bude ticho, kdo si to nechá líbit, kdo bude hodný a milý i tehdy, když mu ubližují,“ vysvětluje lektorka sebeobrany, která zažila na vlastní kůži i znásilnění.
Podle Jasmíny Houdek je vhodné očekávat, že sexy oblečení přitáhne zvědavé pohledy, zřejmě i hvízdání či nějaké oplzlé řeči. S tím je třeba počítat. „Ale tam to končí. Sebevědomě působící ženy obvykle nejsou oběťmi napadení, spíše naopak.“ Podle ní žena, která bez strachu vystupuje i v oblečení, které je výrazné, vzbuzuje respekt až strach i u agresorů. Vysílá tím signál, že se nebojí.
V případě, že se situace vymkne kontrole a dojde k fyzickému napadení, zkus nezapomenout, že obrana se ti vyplatí. Pokud se žena při znásilnění nebrání, dojde až ve třetině případů k těžkým zraněním. Pokud se brání, toto číslo klesne na 4 procenta. Potvrzuje to i tato studie. Je tedy potřeba vymazat z hlavy mýtus o tom, že ženy nemají šanci ubránit se nebo že to nestojí za to.
Ženy mají podle statistik častěji zkušenosti s násilím od lidí, které znají. Přesto se ale bojí i ulic a cizích lidí, zejména mužů. Většina žen, které zažily násilí, ho zažila ze strany muže. Podle dostupných dat dokonce i muži, kteří zažijí násilí nebo znásilnění, ho ve většině případů zažijí od jiných mužů. Neznamená to, že ženy nejsou nikdy násilné, a neznamená to ani, že muži v Česku nejsou vystaveni násilí, ale dat máme k dispozici mnohem méně.
Pravdou je, že ne všichni muži jsou takoví. Jak se ale v posledních měsících ukazuje, nebýt takový nestačí: oběti to, že někdo jiný je hodný, nepomůže. Sepsali jsme proto rady pro muže, co dělat, pokud mají chuť pomoci vytvářet bezpečný veřejný prostor i pro ženy. Přečteš si je v tomto článku.
