Ženy mají strach téměř vždy, když jdou po setmění ven. Zde jsou důvody proč a rady pro muže, jak vytvořit bezpečný veřejný prostor

Sarah Everard šla 3. března domů. Třiatřicetiletá Britka odešla z domu kamaráda v jižním Londýně kolem deváté večer. Naposledy ji v ten večer zachytila bezpečnostní kamera při tom, jak kráčela po ulici, do svého domu už ale nedošla. Někdo ji unesl a zavraždil.

Její osud nyní zajímá miliony žen po celém světě. Všechny se ptají: čím si to ona zasloužila? Může se to stát i mně?

„Pomáhat a chránit“

Z únosu a vraždy byl obviněn 48letý policista, příslušník londýnské Metropolitní policie Wayne Couzens, kterého zatkli i pro podezření z obnažování se na veřejnosti, nesouvisející s případem Everard. 

Měla na sobě výrazné, zapamatovatelné oblečení, pohodlné boty vhodné i na běhání a naschvál zvolila delší trasu po dobře osvětlených uličkách, na kterých byl ještě dostatek lidí. Svému příteli dala vědět, že je na cestě domů. Učinila vše pro to, aby byla v bezpečí, ale žádné z těchto opatření jí nepomohlo: Couzens ji údajně unesl a později zavraždil. Její tělo našli 78 kilometrů od místa, kde byla naposledy viděna.

Její smrt vzbudila nejen celonárodní, ale celosvětovou debatu o bezpečnosti žen. V Londýně o víkendu zorganizovali i pietní vzpomínku, kterou musela rozpouštět policie. Účastníci, především ženy, mimo jiné skandovali „zatkněte své vlastní“. Protest rozpustili kvůli protipandemickým opatřením, jiné zákony demonstranti neporušovali, informuje BBC.

Dva londýnské hotely oficiálně nabídly své služby: ženy a dívky, které se na ulici bojí nebo mají dojem, že je pronásledují, zvou do hotelu. Mají se nahlásit na recepci, kde jim pomohou bezpečně se dostat domů. Mnohé feministické stránky začaly sdílet praktické tipy, jak být v bezpečí.

Například si ženy mohou nainstalovat jednu z těchto šesti aplikací ke sdílení GPS polohy a rychlé přivolání pomoci. Světová média jako BBC, CNN, New York Times, Wall Street Journal, The Guardian a další píší o tom, jak se jejich čtenářky bojí chodit po nocích po ulici.

Psali nám i naše čtenářky, je to hluboce vryté v každé ženské mysli: nechoď pozdě domů, nebuď vyzývavě oblečená, nepohybuj se v tmavých uličkách... Soubor příkazů a zákazů máme naučený lépe než nějaké maturitní zadání. Z tohoto týdne plného hrůzy však zůstávají nezodpovězené dvě otázky:

Proč mají ženy strach? A co s tím mohou muži udělat?

Respekt, připravenost, strach: Říkej tomu, jak chceš, ale nezapomeň si slzák

Vyhnout se neosvětleným místům, nejít po setmění sama, nemít na sobě vyzývavé oblečení či nepohodlné boty. Dívky od malička počítají s nebezpečím na ulici, vychováváme je tím však nejen k opatrnosti, ale i strachu z něčeho tako obyčejného, jako je cesta domů z práce.

Tyto poučky od rodičů a dobře míněné rady starších žen pak posilují zážitky, kterých má velké množství žen až příliš. I nám se ozvalo množství čtenářek s různými příběhy, od osahávání a slovních výhrůžek až po znásilnění.

„Nepříjemný pocit mám vždy, když jsem v noci venku, ať už při venčení nebo při návratu z akce. Nejednou se mi stalo, že na mě nějaký muž v nočním vlaku promluvil, případně i se mnou vystoupil a chtěl mě mermomocí doprovodit domů. Nebylo mi všechno jedno,“ řekla nám jedna mladá studentka a její slova jako ozvěnu zopakovaly desítky dalších mladých žen.

Muži k nim promlouvají, ženy se jim snaží vyhnout, odseknou jim, že nechtějí mluvit nebo nemají zájem o společnost, ale muži na tom i tak trvají. Někdy jde o podnapité lidi, ale ne vždy. V bezpečí nemusí být ani v taxíku, protože i v nich dochází k útokům. Některé ženy proto mají uložené toto nebo podobná videa, která si přehrají v autě a tváří se, že telefonují s někým, kdo je už čeká.

 

 

 

View this post on Instagram

 

 

 

A post shared by Feminist (@feminist)

„Čím jsem starší, tím více se bojím chodit potmě sama venku. Když jsem chodívala z práce většinou kolem půlnoci, tak jsem šla přes starou Bratislavu. Asi dvakrát se mi stalo, že se mě pokusil oslovit muž bez domova, jestli mu ho nechci...“ vzpomíná na nepříjemný zážitek další studentka. Podle ní je strach běžný, ale není správný. "Muži by si neměli dovolovat jen proto, že jdete po ulici sama potmě."

Sluchátka možná mají na uších, ale hudba v nich nezní. Mezi prsty svírají klíče v jedné ruce a mobil v druhé, často si volají s blízkými nebo předstírají, že telefonují. Jsou připraveny zavolat blízkému nebo na policii. Takto by se daly shrnout ty nejběžnější opatření, kterými se ženy pro vlastní bezpečnost řídí.

V kapse mají i slzný sprej či dokonce paralyzér, pro mnohé ženy je to samozřejmost — píší nám to i Češky ze zahraničí. Tmavé uličky většina z žen, se kterými jsme komunikovali, neviděla roky, protože se jim vyhýbají. Svou trasu přehodnocují podle hluku, lidí a možného rizika. Raději ve vlaku postojí, než aby seděly samy s někým neznámým. Cítí se nepohodlně, pokud jsou v autobuse o samotě jen s jedním dalším cestujícím, a posadí se blíže k řidiči.