Pusť si je s polovičkou na Valentýna a odrovnají tě. Toto je 10 netradičních romantických filmů, na které nezapomeneš

Sice to tak na první pohled možná nevypadá, ale jde o vskutku krásnou romanci, která dokáže stejně rozesmát, jako i dojmout díky své upřímnosti. Postupné budování vztahu dvou hlavních představitelů je natočeno mimořádně citlivě, uvěřitelně a zároveň s nadhledem. Stejně jako fantastické finále plné všech druhů emocí.

2. Blue Velvet (režie: David Lynch, 1986)

Klasika Davida Lynche (Twin Peaks, Mulholland Drive), krále filmového surrealismu, je jako děsivá, ale zároveň vzrušující jízda bez zapnutých pásů. Herecký koncert trojice Kyle MacLachlan, Dennis Hopper a Laura Dern. Blue Velvet ti ukáže boj psychicky narušeného člověka s nezkušeným a plachým snílkem, který touží po té nejčistší lásce, jaká jen existuje.
 

Lynch byl odjakživa romantik, ale jeho záliba v temných a až úchylných příbězích je přímo do očí bijící. Dosud zůstává nejednomu jeho fanouškovi rozum stát, jak dokáže tak skvěle tyto dvě věci propojit, aby to fungovalo a nepůsobilo roztříštěně.

Už od prvních minut si tě mazaně omotá kolem prstu a nepustí, dokud neskončí závěrečné titulky. Je zde všechno od napětí přes drsný sex, vraždy, romantické výlevy až po geniální hudbu Angela Badalamentiho. Kult, který ti oživí Valentýna jako žádný jiný film.

3. Tie Me Up! Tie Me Down! (režie: Pedro Almodóvar, 1989)

Klenot španělské kinematografie dokonale charakterizující stockholmský syndrom. Legendární Pedro Almodóvar (Pain & Glory, Bad Education) natočil v roce 1989 pořádně netradiční romanci o bývalé pornoherečce Marine, kterou ve vlastním bytě spoutá a následně drží proti její vůli labilní Ricky (hraje ho skvělý Antonio Banderas).

Nechce od ní nic, jen aby ho milovala. Touží si s ní založit rodinu a žít šťastně až do smrti. Jeho způsoby, jak si získat lásku, jsou poněkud neortodoxní, ale jen díky snaze získat Marinu utekl z psychiatrické léčebny.

Tie Me Up! Tie Me Down! je pořádně bizarní romance a zaručeně ti vykouzlí široký úsměv na tváři. Krásná polemika o manželství a zároveň obrovský tlustý prostředník starosvětským tradicím. K tomu soundtrack od maestra Ennia Morriconeho. Co víc chceš?

4. Piano Teacher (režie: Michael Haneke, 2001)

Přesuňme se do poněkud temnější roviny. Michael Haneke je známý tím, že diváky rád terorizuje šokujícími sekvencemi. V této sugestivní studii lidské psyché, osamělosti, žárlivosti a sexuálních fetišů tomu není jinak.

Piano Teacher vypráví příběh masochistické učitelky hry na klavíru po čtyřicítce Eriky (Isabelle Huppert), která se zamiluje do svého sedmnáctiletého nadaného studenta Waltera (Benoît Magimel). Jejich vztah však postupně nabírá pořádně špatný směr a brzy začne být jasné, že její láska hraničí s obsesí a je stále více toxická, což nemůže dopadnout dobře.

Chladné drama, po kterém ti možná nebude nejlépe, ale bez sebemenších pochyb dostaneš plnohodnotný umělecký zážitek, na který dlouho nezapomeneš. Oba herci získali na festivalu v Cannes cenu za svůj výkon, přičemž rakouský režisér získal Velkou cenu poroty.

5. True Romance (režie: Tony Scott, 1993)

Bezkonkurenčně nejlepší film Tonyho Scotta, bratra o něco slavnějšího Ridleyho Scotta, ke kterému kromě Rogera Avaryho psal scénář i Quentin Tarantino. A také je to cítit. True Romace je nezapomenutelné road movie se spoustou nádherných, ale i pořádně krvavých a drsných scén.


Vypráví příběh naivního Clarence (Christian Slater) a prostitutky Alabamy (Patricia Arquette). Postupem času se do sebe vášnivě zamilují, což mladíka přinutí k rozhodnutí vykoupit ji od jejího despotického pasáka (hraje ho fantastický Gary Oldman). To však nedopadne podle představ a vše se mění v noční můru.

Musí utéct před celým drogovým kartelem, přičemž vše ještě více zamotá FBI a také nevyzpytatelný osud. Snad nejromantičtější akční film široko daleko, který prostě musíš vidět.

6. Two Lovers (režie: James Gray, 2006)

Jedna z nenápadných, ale silných „vztahovek“, rozebírající mužské pokušení. Leonard (Joaquin Phoenix) je po nevydařeném pokusu o sebevraždu pořádně zmatený a neumí si vybrat mezi dvěma ženami. Jedna je nevyzpytatelná, divoká, svůdná sousedka Michelle (Gwyneth Paltrow), ze které doslova šílí a byl by pro ni ochotný i vraždit, druhá je milá, slušná a plachá Sandra (Vinessa Shaw).

Navzdory své rozpolcené osobnosti si však nakonec musí vybrat a ví, že ať se rozhodne pro kteroukoli, bude to bolet. A nejen jeho. James Gray (The Lost City of Z, Ad Astra) napsal a natočil místy dechberoucí psychologické drama, z jehož katarzního závěru mrazí ještě dlouho po závěrečných titulcích. I proto bys mu určitě měl dát šanci.

7. Last Night (režie: Massy Tadjedin, 2010)

Další nenápadný klenot od íránské režisérky Massy Tadjedin. Jedna noc a dvě schůzky, které dopadnou rozdílně a celkově jinak, než bys čekal. Last Night je jeden z nejlepších filmů o nevěře a síle partnerských vztahů. Tadjedin přistupuje k těmto tématům citlivě a komplexně, díky čemuž je film až zarážející, výstižný a uvěřitelný.


Dokázal by ses podívat své přítelkyni do očí a s úsměvem ji políbit den poté, co ses vyspal s jinou? I o tom skvěle polemizuje talentovaná režisérka v tomto výborném filmu, který ti bude chvíli rezonovat v hlavě. Ukazuje totiž život v té nejčistší podobě, odhaluje závoj a tajemství za ním, řeže pod kůži.

Další důvody, proč bys měl tento film vidět, jsou krásný soundtrack Clinta Mansella a špičkoví herci. Keira Knightley, Sam Worthington, Eva Mendes a Guillaume Canet to jakoby ani nehráli, ale rovnou prožili, což celkový zážitek jen umocňuje. Máš se na co těšit.

8. Phantom Thread (režie: Paul Thomas Anderson, 2017)

Prý podle tebe neexistuje něco jako „nemocná láska“? Paul Thomas Anderson (Magnolia, There Will Be Blood) tě hravě přesvědčí o opaku. Anderson není žádný romantik, ale náruživý realista, který dobře ví, jak to chodí. V první řadě je však brilantní pozorovatel. Čím je láska mezi dvěma jedinci divnější, tím více ho to zajímá a chce to následně přenést na plátno masám v kině.


Snímek Phantom Thread z roku 2017 si sám napsal, zrežíroval a stál dokonce i za kamerou, aby nám ukázal, že ví ještě něco navíc, a zároveň aby ​​zdůraznil svůj dlouhá léta budovaný status autorského režiséra. Koneckonců šest nominací na Oscara mluví za všechno.

Co se týče netradičních komedií, Anderson není žádný školáček. Začátkem nového tisíciletí natočil i zdařilou komedii (Punch-Drunk Love), kterou si pusť také, pokud chceš vidět Adama Sandlera v jednom z jeho nejlepších úkolů vůbec.

9. 3-Iron (režie: Ki-duk Kim, 2004)

Asijská kinematografie je prostě jiná než všechno ostatní, ale díky tomu je nesmírně fascinující. Často absolutně nechápeš, na co se to vlastně díváš, ale baví tě to a neumíš z toho spustit oči. Tento snímek je jasným příkladem. 3-Iron je opus magnum jihokorejského mága Kim Ki-Duka, který nás opustil teprve před dvěma lety.

Tento kontroverzní režisér byl známý svým nekonvenčním přístupem, drsnými, sexuálně otevřenými díly plnými násilí a bizarností. Jeho netradiční romance z roku 2004 je však spíše rafinovanou poetickou baladou o krutosti, nespravedlnosti, pokoře a lásce až za hrob.

Vypráví příběh němého chlapce, který má netradiční zálibu. Vyhledává prázdné domy a byty, jejichž majitelé odjeli na dovolenou, a pár dní v nich pobude, dokud se nevrátí. Na revanš jim však vypere špinavé oblečení, uklidí či dokonce opraví rozbité věci. Tento podivín však jednou v jednom domě potká týranou ženu, kterou bije její bohatý manžel. Postupně jejich zvláštní vztah přeroste do něčeho většího, což však v případě odhalení může mít fatální následky.

10. Zimna wojna (režie: Paweł Pawlikowski, 2018)

Deprese par excellence, ale zároveň jeden z nejkrásnějších příběhů o lásce, jaké jsi kdy viděl a jaké kdy uvidíš. Vrchol evropské kinematografie poslední dekády. Polský režisér Paweł Pawlikowski natočil srdceryvný příběh dvojice, která neumí být spolu, ale ani bez sebe během toho nejtvrdšího období stalinismu.

Milostný románek zpěvačky Zuly (Joanna Kulig) a skladatele Wiktora (Tomasz Kot) tě naštve, dojme i ti pohladí duši. Stoprocentní naturalismus, nádherný vizuál, famózní herecké výkony a bravurní režie. Pawlikowského za ni ocenili kritici v Cannes, film rovněž získal tři nominace na Oscara včetně nejlepšího cizojazyčného filmu.