Fungování psychologické války: upír a AIDS jako nástroje propagandy velmocí

Když takto „upravené“ mrtvoly umístili do frekventovaných oblastí, tématem rozhovorů se stala legenda, která byla stále skutečnější. Všudypřítomný strach účinně podlomil morálku nepřítele. Původcem této bizarní, ale účinné taktiky byl Edward Lansdale, důstojník amerického letectva a spolupracovník CIA, který se specializoval na psychologickou válku.

Podle The Washington Post byl Lansdale přesvědčený, že komunismus lze porazit „získáním lidských srdcí a myslí“. Jisté je, že do nich uměl zasít strach. S myslí nepřítele si však během studené války zahrávali jak Američané, tak Sověti. Ti to však měli vzhledem k diktátorskému režimu v šíření propagandy značně snazší.

„Podle dostupných informací USA dále využívaly propagandu k narušení režimu Fidela Castra na Kubě. Ve své knize Informační válka tuto událost připomíná současný ředitel českého NÚKIB Karel Řehka. V tomto případě šlo o operaci CIA a Rádia Labuť, které vysílalo něco, co můžeme nazvat černou propagandou. Důležité však je rozlišit stav obou stran. Jinými slovy, zatímco v Sovětském svazu byl, zjednodušeně řečeno, informační monopol státu, v zemích Západu, kde fungovala demokracie, taková kontrola nad informačním prostorem nebyla. Tento fakt se samozřejmě přetavil do výhody domácích propagandistických kampaní ve prospěch Sovětského svazu,“ řekl pro Refresher ředitel Infosecurity.sk Matej Spišák.

Dodává přitom, že místo termínu psychologická válka by pracoval spíše s výrazem informační operace, který je podle něj přesnějším pojmenováním.

Kdo pomáhal rebelům, mohl být prokletý

Podpora partyzánů ze strany místního obyvatelstva začala postupně klesat. Historie už přitom mnohdy potvrdila, že dlouhodobá partyzánská válka nemůže bez podpory obyvatel fungovat. S tím zřejmě počítal i americký důstojník. Psychologický nátlak prostřednictvím vymyšleného upíra měl však účinek i na samotné partyzány.

Když natrefili na mrtvolu svého spolubojovníka, ze které Američané vysáli krev, raději se ihned stáhli, uvádí filipínský Esquire. Tímto způsobem uměli Američané dostat rebely z více strategických oblastí.

Pokud však někoho neodradila ani údajná přítomnost Aswanga, byly nalezeny jiné způsoby, jak podlomit vůli pověrčivých lidí. V noci, když Filipínci spali, jim na stěny domů namalovali takzvané „Boží oko“, jehož přítomnost je prý vyděsila.

„Pro pověrčivé bylo bojiště Huksů místem, kde straší. Plné duchů a děsivých bytostí,“ komentoval úspěch operace Edward Lansdale. A kdo by se chtěl pouštět do souboje s nadpřirozenými bytostmi?

Při další akci letěly jednotky Edwarda Lansdala malým letadlem přes oblaka nad vesnicemi a spustily rozhlasové vysílání v jazyce místních obyvatel. Vyhrožovaly v něm prokletím těch, kteří by si dovolili pomáhat partyzánům, uvádí William Blum v knize Killing Hope. Mise prý u části obyvatel skutečně zabrala.

Kromě těchto netradičních způsobů psychologické války Edward Lansdale využíval „běžnou manipulaci“ prostřednictvím filmů a rádiových vysílání, ve kterých zaznívala podpora akcí Američanů a oficiální filipínské vlády. Výjimečnou nebyla ani infiltrace do řad partyzánů nebo převlékání se za nepřítele a vyvolávání rozbrojů. V roce 1954 se partyzáni nakonec vzdali.

Zajímavým příkladem psychologické války byla také válka ve Vietnamu. „Pokud bychom se chtěli soustředit na psychologické operace v tom nejužším významu, můžeme se podívat na Vietnam, kde shazovali kostky ledu se zvířecí krví. Když dopadly na zem a roztály, mátly nepřítele, který si myslel, že se v okolí nachází zraněný pilot. Vojáci Severního Vietnamu tak měli být zaměstnáni zbytečným pátráním. I tímto způsobem se využívaly psychologické operace přímo v boji,“ řekl Spišák.

I ty věříš, že AIDS vznikl v laboratoři?

Praktiky psychologické války byly specifické i pro Sovětský svaz, který jimi během studené války napáchal Spojeným státům řadu škod. Mistry v této oblasti byli hlavně agenti KGB, kteří se snažili změnit veřejné mínění o úmyslech Bílého domu.

Jedním ze známých příkladů, jak chtěla KGB během studené války poškodit jméno Spojených států, je operace Infektion/Denver. Jejím cílem bylo přesvědčit lidi, aby uvěřili, že AIDS nevznikl přirozeným způsobem, ale vytvořili ho v americké laboratoři.

Motivem bylo prý mimo jiné vytvoření napětí mezi USA a zeměmi Evropy, ve kterých Američané měli své základny. KGB podle amerického resortu zahraničí (strana 51) rozšiřovala nepravdivé informace o tom, že právě prostřednictvím základen se AIDS rozšířil i na starý kontinent. Noviny Sovetskaja Rossija 23. ledna 1987 například napsaly, že „nejvíce případů je zaznamenáno na místech, kde se nacházejí americké jednotky“.

První zpráva o údajném vytvoření AIDS v laboratoři USA se objevila v indických novinách Patriot s prosovětským zaměřením. Informace mohla působit o to důvěryhodněji, že na první pohled nevycházela ze sovětských médií. Redakce novin Patriot prý v roce 1983 obdržela dopis od jistého „známého amerického vědce“. Anonymní vědec jí prozradil, že AIDS vytvořily USA při vývoji nových biologických zbraní, píše The Guardian.

Na tento dezinformační článek v polovině 80. let navázala sovětská média, která se odvolávala na vyjádření biofyzika Jakoba Segala, žijícího ve východním Německu. Aby sovětská média skryla, že byl původem Rus, psali o něm jako o francouzském vědci. Segal naznačoval, že za virem HIV stojí USA, které prý na své experimenty využívaly vězně.

Zpráva se rychle šířila dál a do roku 1987 se objevila v médiích osmdesáti zemí. Historik Douglas Selvage tvrdí, že na šíření hoaxu o AIDS se ve velkém podílela i československá zahraniční rozvědka.

Doktor Segal později v článku pro Moscow News ze dne 26. dubna 1987 přiznal, že jeho hypotéza nemá dostatek přímých důkazů, uvádí ministerstvo zahraničních věcí Spojených států amerických (viz strana 48).

Rádio Moskva informovalo, že Američané virus HIV rozšířili i v Africe prostřednictvím vakcíny proti choleře. Když si tuto informaci porovnáš se šířením dezinformací během pandemie, jistě si dovedeš představit, jaký to v té době mělo dopad na důvěru lidí vůči vakcínám.

„Dalším zajímavým příkladem propagandy během studené války je kampaň, která se týkala i Československa. O mandelince bramborové se začalo mluvit jako o americkém broukovi. Tehdejší propagandistické úsilí se snažilo obyvatele Československa přesvědčit, že jde o americkou kampaň, přičemž mandelinka byla údajně poslem amerického imperialismu, který ničí naše hospodářství,“ zmínil netradiční příklad dezinformace šířené během socialismu Spišák.

Hoax o původu vakcíny žije do dnešního dne

Administrativa prezidenta Sovětského svazu Michaila Sergejeviče Gorbačova v pozdějších letech potřebovala na výzkumu AIDS spolupracovat s USA, a tak Sověti dezinformační kampaň v roce 1987 ukončili. Navenek však odmítali připustit, že tato dezinformační kampaň pocházela právě ze Sovětského svazu.

Ředitel Služby zahraniční rozvědky Ruské federace (SVR) Jevgenij Primakov v roce 1992 připustil, že za mýtem o vzniku AIDS stojí KGB. Podstatou však zůstává, že klamavá zpráva o původu AIDS zasáhla velké množství lidí, kteří se nezabývali hledáním důkazů, a škoda byla tedy nezvratně napáchána. Na původní hoax se navíc začaly nabalovat další konspirační teorie, které se šířily jako mor.

„Operace Infektion je pravděpodobnější nejznámější a zároveň i mimořádně úspěšná dezinformační kampaň, jejíž důsledky podle různých průzkumů byly citelné ještě poměrně nedávno," řekl Spišák.

Pozdější teorie o tom, že AIDS vznikl například jako zbraň proti lidem černé pleti či homosexuálům, zůstaly v některých lidech zakořeněny i po začátku nového tisíciletí. Studie z roku 2006 uvádí, že více než 27 procent Afroameričanů a přes 31 procent Afroameričanek považuje AIDS za zbraň určenou pro genocidu. I když byl hoax o původu AIDS do dnešního dne mnohokrát vyvrácený, v některých konspiračních skupinách koluje dál.

Psychologická válka byla nebezpečná i v minulosti, ale v současnosti je v důsledku existence sociálních sítí extrémně rizikovým nástrojem k šíření cílených lží. I proto si lidé v poměrně zjevných sporech mezi dvěma stranami neumějí racionálně uvědomit, kdo je ve skutečnosti agresorem. Dezinformace bývají sdílené ohromujícím množstvím uživatelů sociálních sítí, a pokud se později objasní, že šlo o lež, upřesnění věci a samotnou pravdu už nešíří téměř nikdo.

Informační válka, která předcházela invazi na Ukrajinu

Matej Spišák tvrdí, že Rusko v současnosti v porovnání se Sovětským svazem nepracuje ani tak s cílem poškodit USA či Ukrajinu a přesvědčit svět o své pravdě, ale se záměrem vytvořit informační chaos.

„Co můžeme pozorovat, je snaha kompletně zahltit informační prostor různými vysvětleními daných událostí. Jako příklad lze uvést sestřelení letu MH17 před několika lety, za které jsou podle všeho zodpovědní proruští separatisté v Donbasu. Rusko v tomto kontextu komunikovalo několik narativů, přičemž některé z nich se navzájem vylučovaly, a tedy byly protichůdné. Například: letadlo bylo naplněno mrtvými těly již před sestřelením; letadlo sestřelili Ukrajinci na pokyn USA; letadlo nebylo sestřeleno raketovým systémem Buk, ale jinými letadlem. Současné Rusko se tedy nesnaží přesvědčit svět o své pravdě, ale zahltit informační prostor tak, aby nikdo nevěděl, co je vlastně pravda, čímž se podkopává samotný význam pravdy,“ vysvětlil.

Při konfliktu na hranicích s Ukrajinou USA, Británie i státy EU upozorňovaly na to, že Vladimir Putin hledá záminku k napadení našeho východního souseda. Od začátku nového roku se zmiňovalo několik možností. Jednou z nich byla možnost natočit propagandistické video, na kterém údajně armáda Ukrajiny zaútočí na samozvanou Luhanskou a Doněckou republiku, v důsledku čehož jim přijde ruská armáda na pomoc.

Mnozí lídři Západu však upozorňovali, že takový krok by byl ze strany Ukrajiny nelogický. Spor v Donbasu totiž trvá dlouhá léta a Ukrajina by neútočila v době, kdy má na hranicích podle odhadů téměř 200 tisíc ruských vojáků.

„V tomto bodě konfliktu jsme dokázali zaznamenat o něco specifičtější, ale také mimořádně nebezpečné informační operace. Mohlo se jednat o informace, podle kterých ukrajinská strana ostřeluje separatistické regiony v Donbasu, přičemž opak je pravdou. Takové dezinformace však mohou následně posloužit jako záminka pro vojenskou operaci,“ říká Spišák.

V době před invazí na Ukrajinu dezinformace v pravém slova smyslu z trojice Ukrajina – USA – Rusko vycházely podle ředitele Infosecurity.sk výhradně z ruské strany.

„Informace, které vypouštěla ​​kterákoli ze stran tohoto konfliktu, měly nějaký cíl. To, co dělaly například USA, mělo za cíl odradit Ruskou federaci od útoku na Ukrajinu. Nemůžeme zapomenout na Ukrajinu jako takovou. Tam jsme zase mohli vidět, že ukrajinští lídři svými vyjádřeními zkoušeli situaci v rámci obyvatelstva uklidnit a předejít tak možné panice. Na druhé straně Rusko se snažilo o přesný opak – legitimizovat vojenskou agresi a získat podporu pro takový krok,“ uvedl na závěr.

Vývoj vážných kroků jsme mohli vidět večer 21. února z pondělí na úterý. Po údajných útocích na Donbas ze strany Ukrajiny Vladimir Putin uznal Luhanskou a Doněckou republiku za nezávislé státy. Tím si prakticky vytvořil záminku k tomu, aby Ruská federace ještě večer vyslala vojáky na východ Ukrajiny a následně 24. února spustila invazi na zbytek země.