Dnes je Zelený čtvrtek, den, kdy si křesťané připomínají poslední večeři Krista.
Velikonoční svátky oslavují jaro, probouzející se přírodu, ale také křesťanský příběh o zmrtvýchstání Ježíše Krista. Právě na Zelený čtvrtek začíná pro křesťany večerní bohoslužbou hlavní část Velikonoc takzvané velikonoční třídení, které pokračuje Velkým pátkem, Bílou sobotou a končí Nedělí Zmrtvýchvstání.
Přívlastek zelený vznikl zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag neboli lkavý čtvrtek, ze kterého omylem vznikl Gründonnerstag, v překladu Zelený čtvrtek.
Podle pověry se v tento den jedlo jídlo zelené barvy, jako je špenát či zelí, aby byl člověk po celý rok zdravý. O Zeleném čtvrtku se při bohoslužbě naposledy rozeznívají kostelní zvony a utichají až do Bílé soboty. Říká se, že „odlétají do Říma“. Zvony v tento den nahrazují řehtačky a klapačky, které mají svým svým řehtáním zahnat zlé síly.
Pranostiky
- Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
- Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!
Zvyky
- V době, kdy zvony při bohoslužbě zazvoní naposledy, by se mělo cinkat penězi, aby se člověka držely peníze. Cinkalo se i paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.
- V tento den tradičně začínají po vesnicích chodit řehtači, zpívají písně a pokračují až do Bílé soboty.
- Hospodyně vstávaly časně z rána a ještě před rozbřeskem vymetaly celý dům. Smetí pak odnesly za humny, aby se v domě nedržely blechy.
- Ten, kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a vosími žihadly. Pokud hospodář hodil také kus do studně, měla by mít dobrou vodu. Chléb s medem se dával též dobytku, aby jej ochránil od všeho jedovatého.
- Na Zelený čtvrtek se také jedly Jidáše. Pečivo mělo tvar točenice, které symbolizovaly provaz, na kterém se Jidáš oběsil.
