Příběh, na jehož základě vznikla figurka ze série Toy Story, je po 27 letech v kinech. Nenaložili toho však tvůrci Buzzovi na skafandr příliš?
Když v roce 1995 představilo tehdy neznámé studio Pixar celovečerní animák Toy Story, mnozí z nás ještě ani nebyli na světě. Film zaznamenal obrovský úspěch a dnes jsme se po třech úspěšných pokračováních dočkali charakterového sci-fi spin-offu inspirovaného hračkářskou figurkou Buzze Lightyeara.
Pixar, který patří do portfolia studia Disney, diváky neustále zásobuje novými technicky vyšperkovanými filmy, jež se nevyhýbají „dospěláckým“ až filozofickým tématům, a „origin story“ ikonické postavičky napumpovaného kosmonauta s obrovskou bradou není výjimkou.
Charakter vesmírného strážce Buzze Lightyeara jsme dosud znali jen jako ctižádostivou oživenou akční figurku vystupující po boku kovboje Woodyho. O jeho původu jsme se v sérii Toy Story filmů moc nedozvěděli. Do paměti diváků se nesmazatelně zapsala zejména jeho hláška: „Do nekonečna a ještě dál!“
In 1995, Andy got a toy from his favorite movie...
— Disney (@Disney) June 14, 2022
...this is that movie.
See #Lightyear only in theaters beginning Friday. pic.twitter.com/vBVmnYsKN5
Pokud chceš vidět film v kině, nemusíš si pamatovat děj čtyř filmů ani je nově sledovat. Stačí vědět, že Buzzův majitel Andy jeho figurku dostal poté, co ho okouzlil sci-fi film z 90. či snad 80. let. Kreativci v Pixaru si však před pár lety položili otázku: „Jak by asi tento film vypadal?“ Odpověď nabízí režisér filmu Hledá se Dory Angus MacLane.
Vznik „rakeťáckého“ filmu kromě hloubení zlatého hračkářského dolu – kterým dětské animáky bezpochyby jsou – sleduje i cíl vyplnit prázdná místa v kultovní sérii. Tvůrci Buzze Lightyeara si ukousli značné vypravěčské sousto, když odvážně cílí na rodiče, jež si pamatují původní tetralogii, i jejich děti.
O co tady vlastně jde?
Tvůrci se nenamáhali s šílenou retro vizuální stránkou a animace je včetně mnoha akčních scén detailní a bezvadná. Film cíleně kontrastuje s pestrobarevnou linií filmů jako Coco, Turning Red či Hledá se Nemo a pokračuje spíše v temnějších tónech jiného sci-fi snímku Wall-E.
Základní námět filmu by mohl uspět i při hrané adaptaci. Špičkový letec Buzz Lightyear (Chris Evans) se v blíže nespecifikovaném období snaží najít obyvatelnou planetu pro vzorek lidské populace, který s sebou nese zmražený v nákladním prostoru lodi. Po nehodě při riskantním Buzzově manévru však loď přijde o jedinečné palivo umožňující vesmírné cestování a posádka zůstává uvězněna na nevlídné planetě.
Buzz se jako neoblomný a hrdý pilot s latentní posttraumatickou poruchou snaží svou chybu napravit a opakovaně se vydává na přelety kolem Slunce, při kterých se pokouší o vyladění správného složení potentního paliva pomocí krystalické fúze. Od Tarzana či Lvího krále se nároky na dětské chápání očividně zvedly.
Zejména dospělí diváci mohou nahlédnout i do praktických důsledků tzv. dilatačního paradoxu, kdy během každého čtyřminutového přeletu blížícího se „hyperrychlosti“ uběhnou na planetě čtyři roky, a Buzz se tak vyrovnává s relativně bleskovým stárnutím svých blízkých a jejich nezbytnou ztrátou.
Je film pro všechny nakonec pro nikoho?
Na hluboké otázky o smyslu života, vině, zodpovědnosti, přátelství, smutku i umírání jsme si už ve 21. století v disneyovkách zvykli. Buzz Lightyear v první třetině filmu mimořádně citlivě a stravitelně zpracovává zejména existenciální otázky o osudu a pomíjivosti. Vyzdvihujeme mistrovskou a nemanipulativní sekvenci flashbacků, po které zůstane nejednomu divákovi slza na krajíčku.
Scénáristé Buzze Lightyeara byli ovšem možná až příliš odvážní a film, který chce stimulovat diváky každého věku, doplácí na jejich přílišné ambice. Skloubit metafyzické úvahy, paradoxy cestování v čase a přímočarou dobrodružnou linii plnou honiček a přestřelek do uceleného díla není zdaleka evidentní.
Ve filmu vás čeká pár zásadních, brilantních a překvapujících zvratů. Vnímaví diváci se v nich dozví, že zlo a záludnost často plynou z přílišné sobečnosti a neakceptování chyb druhých, jakož i to, že největším nepřítelem jsme si často my sami. Mnoho sekundárních obratů je však levných, jelikož plynou z nešikovnosti, hlouposti či nepřesností postav.
Inkluzivní, ale plochý „casting“
Právě složení postav pokračuje v inkluzivním trendu Disney. Asexuálnímu Buzzovi, jehož jediným partnerem je vlastní ctižádostivé poslání, sekunduje v první části filmu lesbická rakeťačka Alisha Hawthorne a v té druhé její adoptivní (?) vnučka Izzy.
Epizodickým postavám dominuje mimořádně otravně roztržitá postava s hlasem oscarového režiséra Taiky Waititiho a nesympatická drobná důchodkyně s diskutabilně problematickým vztahem ke střelným zbraním a výbušninám.
Kromě plochých postav je snad největším zklamáním filmu zaostávání tradičně silné stránky pixarských filmů: humoru. Kromě spolehlivých prvoplánových gagů pro dětské publikum hasí sterilní náladu dialogů jen výpady geniálně všestranné robotické kočky Soxa a úsměvná nedorozumění jinak poměrně nudného a staromódního Buzze při nakládání s GPS navigací a hlasovými asistenty. Tvůrci do filmu zařadili také několik vtipných odkazů na Star Wars.
Buzz Lightyear se pravděpodobně nezařadí mezi legendární disneyovky. Do portfolia pixarovek však přidává novou polohu: animovaný sci-fi film o smrti a cestování v čase. A to není málo. Oceňujeme odvahu tvůrců a divákům doporučujeme prostudovat si základy teoretické fyziky.
Film může sloužit jako pozvánka do světů alternativní minulosti, cestování v čase a osobnostní psychologie. Úvodní půlhodina nastaví vysoká očekávání, která však už zbytek filmu, až na pár povedených scén a rozpracovaných konceptů, nenaplní. Buzz Lightyear si od Refresheru zasloužil 6 bodů z 10 a my jsme zvědaví, kdy Disney oznámí western v hlavní roli s kovbojem Woodym.
