Recenzujeme minisérii České televize Pozadí událostí.
Nastavení zrcadla pokrytecké akademické obci. Tak popsal režisér Jan Hřebejk minisérii České televize Pozadí událostí. Hlasy různých kritiků ale tvrdí něco trochu jiného. Seriál popisují jako romantizaci vztahů mezi pedagogy a studenty, znevažování sexismu a sexuálního obtěžování na školách nebo vymezení se proti „zrůdnému hnutí“ MeToo, politické korektnosti a feminismu.
Tvůrci seriálu jako by vlnu kritiky ze strany publicistů čekali. Snad právě proto v něm hned několikrát upozorňují, že dílo je čistou fikcí, a nedej bože, aby si ji někdo spojil s realitou. Spojovat autorovu životní zkušenost s jeho dílem je přece od diváků i kritiků naivní, zkratkovité a pitomé. Na druhou stranu je v seriálu možná až příliš událostí, které zapadají do pozadí života scenáristy Michala Sýkory, problematického chování pedagogů na DAMU a FAMU i spolku Nemusíš to vydržet.
Braky v akademické obci nechceme
Pozadí událostí, které balancuje na hranici komedie, detektivky, univerzitního románu a v jedné ze scén i Johna Wicka, popisuje události na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde se děkanka Klusová (Jitka Čvančarová) rozhodne zasáhnout proti sexismu na fakultě. Vztah s některým ze studentů či zaměstnanců tady mají hned tři postavy – sourozenci Vojtěch Bohdanovský (Jiří Havelka) a Soňa Kostková (Petra Hřebíčková) a vedoucí katedry bohemistiky Mojmír Mádler (Luboš Veselý).
Kolikrát je potřeba to vysvětlit, abys to, diváku, pochopil?
Vojtěch a Soňa navíc oba píší žánrovou literaturu, která se na fakultě nedá tolerovat, a svým komerčním úspěchem platí Bohdanovský za personu non grata a Kostková raději napsala svůj erotický román pod pseudonymem. Podobnost s obecným odstupem Akademie múzických umění od komerce je čistě náhodná, podobnost s autorovou zkušeností zrovna tak. Bylo by bláhové domnívat se, že Sýkora projektuje svůj život do postav, stejně jako by bylo bláhové spojovat dílo s autorem. O tom nás ostatně Kostková poučí na přednášce skrz příběh Kunderova údajného donášení komunistickému režimu.
Stejně tak náhodná je i podobnost vztahů pracovníků na Univerzitě Palackého v Olomouci se studenty s chováním pedagogů na FAMU. O to spíš, když studentky samy manipulují své přednášející k tomu, aby se s nimi vyspali nebo navázali vztahy. Chudáci muži! Abychom si ale nemysleli, že jde v první řadě o kritiku „stavění bariér mezi dvě milující se osoby“, studentka, se kterou se Vojtěch Bohdanovský v prvním díle vyspí, vzápětí umírá.
To je vražda, napsala následně Martha Issová, která případ řeší v roli lesbické vyšetřovatelky. Stejně jako klasičtí britští detektivové si zavolá podezřelé do jedné místnosti, postupně je vyslýchá a snaží se případ rozlousknout. Je to žena, ale nikoliv obyčejná (!) a musí ukázat, že na vedení případu má. V dalších dílech příběh rozplétá linku sexismu na škole, záludné vraždy a vztah mezi Vojtěchem a jeho ženou Hanou (Katarzia), nepříliš úspěšnou a ne zrovna sympatickou feministicky založenou umělkyní. To vše na pozadí s myšlenkou, že autor se se svým dílem FAKT SPOJOVAT NEMÁ. Kolikrát je potřeba to vysvětlit, abys to, diváku, pochopil?
Jsme progresivní, věřte nám
Seriál se snaží, ale nesnaží skrz opakování již tisíckrát sděleného jenom schovat to, za co by jej mohli progresivisté napadnout. Různými způsoby se snaží vymezit také… proti čemu vlastně? Je to „povinnost“ ženy upřednostnit mateřství před kariérou a rozvojem? Jsou to předsudky, které někteří lidé mají vůči homosexualitě a homoparentálním rodinám? Je to předsudek, že žena nemůže vést kriminální případ stejně dobře jako muž?
