Pozadí událostí: Kritika akademických událostí v pozadí bizarních dialogů (Recenze)

Všechny tři roviny v seriálu určitě vidět můžeme. Otázkou ale je, jestli se je podařilo vykreslit správně. Umělkyně Hanka je nesympatická výtvarnice, která se skrz umění snaží poukázat na problémy, s nimiž se ženy potýkají. Ty se ale v seriálu ukazují jako groteskní a Hana je občas až v nepříjemně zoufalých situacích. Nedostává se do nich kvůli předsudkům okolí, ale kvůli vlastní naivitě. 

Detektivka Lída Stehlíková se sice potýká s předsudky, že je žena, a s nevhodnými poznámkami, ale je to dobrá policajtka, protože „se ani nechová jako ženská“ (to je mimochodem citace ze seriálu). Limity ženy navíc spočívají v menstruaci, kvůli které Stehlíková nejednou něco přehlédne nebo si nechá utéct. To, že je spíš muž než žena, dokreslují i konverzace s konzervativní maminkou, která ji dokáže přijmout jenom jako „taťku od rodiny“. 

Jak je to tedy s tou realitou a fikcí, pane režisére?

A tak se po zhlédnutí minisérie nedá zbavit pocitu, že to, proti čemu se autoři navzdory svým tvrzení vymezují, je znovu a jedině ona pověstná a zlá politická korektnost. Jejím ztělesněním je děkanka Klusová, která se až moc nápadně podobá Dolores Umbridge z Harryho Pottera, případně společně se svým nohsledem Kamilem Mrkvičkou (Petr Vančura) evokují pana Burnse a Smitherse ze Simpsonových. 

Nesmyslná (a nerealizovatelná) nařízení plní pomyslnou zeď v Bradavicích a se stejnou kadencí chrlí Čvančarová i fráze, které mají symbolizovat akademické prostředí, progresivitu a korektnost. Oproti tomu jsou Mahler, Kostková a Bohdanovský jakýmsi protitotalitním, lidským odbojem, který se musí rozhodnout o svém dalším životě, protože jim zlá Klusová chce zakázat lásku.

A to i přesto, že sama tak morální není. Hřebejk ve výše zmíněném rozhovoru pro DVTV naznačil, že se jedná o kritiku pokrytectví vedení FAMU. Jak je to tedy s tou realitou a fikcí, pane režisére? Pomiňme ale už fakt, jestli seriál zesměšňuje to či ono. Je svaté právo umělce vyjádřit svůj pohled na věc, i když se s ním jiná skupina lidí neztotožňuje. To ostatně tvrdí i sám Hřebejk: „Ať se lidi smějou, že tam jsou blbý dialogy.“ Dobře.

Co si myslíme, je zcela irelevantní

Kromě naprosto neuvěřitelného chování vysokoškolských studentů, kteří někdy působí jako na základce, jindy jako čtyřicátníci, jsou to právě nepřesvědčivé herecké výkony a dialogy, které seriálu škodí. Dialog by podle teorií kreativního psaní neměl být přepis původního autentického rozhovoru, ale měl by tak působit. Právě na seminář tvůrčího psaní se můžeme odvolávat několikrát, protože seriál vypadá, jako by vyšel těsně po tom, co jej Sýkora s Jarchovským vychodili.

Oproti tomu mají Sýkora s Jarchovským zvláštní představu o tom, jak se mezi sebou baví mladí lidé.

„Je škoda, že jsi stáhla svou kandidaturu na děkanku. Akademický senát by tě na 99 % zvolil,“ říká Vojtěch Soně. Expozice. Seznamujeme se s postavami, které nepřirozeně opakují, co už obě moc dobře vědí. Navíc to z předchozí scény moc dobře vědí i diváci. Už během jedné z prvních scén víme, že dialogy opravdu nebudou to, co seriál vytáhne z průměru.

Ve stejném duchu se to nese až do konce. Jeden z těch nejbizarnějších proběhne mezi detektivem Ondrou (Tomáš Bambušek) a děkankou Klusovou. „Máme informace, že zavražděná udržovala milostný poměr s jedním z vašich pedagogů. Můžete toto podezření potvrdit?“ ptá se detektiv. „Víte, mně je velice líto, že akademická obec je genderově naprosto nevyvážená, s naprosto dominantní převahou mužů. Někteří mí kolegové berou studentky jako sexuální objekty,“ odpovídá děkanka. A ne, není to únik postavy z otázky. Detektivovi to jako odpověď bohatě stačí. 

A aby mu vyšetřování šlo od ruky, nabídne mu děkanka kávu. „Máme prvotřídní kávovar,“ říká (spoiler alert: to kafe je „sladký jak cecek“, ale další roli v příběhu nehraje). Interakce připomíná legendární scénu ze hry Mafia, kdy se Tommy Angelo se Sárou baví v posteli před souloží. „Mně přijdeš jako hodný zlý muž,“ říká Sára a Angelo jako správná sigma odpoví: „Někdy jsem taky moc zlý… hodný muž.“

Jsou to přinejlepším zvláštní dialogy, které seriál shazují a Pozadí událostí je jimi skrz naskrz propleteno. Rozum zůstane stát v momentě, kdy Soňa Vojtěchovi představí svou novou knihu, na jejímž obalu svítí černá tečka. Aniž by Vojtěch věděl, že kniha vypráví o tom, jak čtyřicátnice objeví „kouzlo“ análního sexu, hned mu, filutovi, dojde, co černý puntík symbolizuje. Kaďák, prdel, rectum, díra, přehazují si sourozenci různá pojmenování. Rozhovory mezi sourozenci jsou ale přesto z těch, z nichž doutná cosi, co bychom mohli označit jako přirozenost. Aspoň do chvíle, než ji jeden z nich prolomí. Třeba když Vojtěch své sestře akademičce popisuje, jaký byl sex se studentkou. „Co ti budu povídat, misionář to nebyl!“ kasá se.

Oproti tomu mají Sýkora s Jarchovským zvláštní představu o tom, jak se mezi sebou baví mladí lidé. Je jim jasné, že holky dospívají dřív, a vysokoškolští studenti používají slovník čerstvých puberťáků. Když studenti diskutují o nově vydané knize Pozadí událostí, kterou za několik dní stihl přečíst naprosto každý, přemýšlí, jestli je anální sex vzrušivý, nebo ne. „Strč si tu lahev do zadku, třeba budeš mít orgasmus,“ provokuje jeden z méně vyspělých studentů spolužačku. Jinému studentovi zase spolužačka říká, že je „sexy jako Glum“. Reference na Tolkienovu postavu není v seriálu zdaleka jediná. Objevuje se téměř v každé scéně, v níž Bohdanovský, Kostková, Mahler nebo jejich studenti účinkují. 

„Dobrý den! Toto je puška, věším ji nad krb, což znamená, že se z ní bude střílet! Pamatujte si to všichni,“ křičí scenáristé na diváka.

Daleko nejbizarnější je chvíle, kdy se Kostková jednou z referencí odvolává na Jiráska, načež policejní důstojník odpoví: „Jirásek? Identitu znám? Žertuju. Pokračujte.“ Všichni zúčastnění se zasmějí jako staří přátelé a mají radost ze skoro vyřešeného případu.

Původcem drtivé většiny tupých hlášek je v Pozadí událostí ale postava Jitky Čvančarové, na níž by se dala postavit picí hra (samozřejmě nechceme nikoho nabádat). Jistou akademickou notu jí mají dodat cizí výrazy. Pokud bychom se chtěli snažit dopočítat, kolikrát děkanka řekne slovo „irelevantní“, spojení „genderově nevyvážené“ nebo „stereotyp“, nepovedlo by se to. O to spíš je zvláštní, že chladná a profesionální děkanka před rodiči mrtvé studentky použije spojení „prohnat kňoura bučinou“, přičemž bučina symbolizuje přímo vaginu jejich dcery.

Mladí v koutě

Nemůžeme ale zůstat jenom u dialogů. Scénář totiž obsahuje i řadu logických chyb. Počínaje zfalšovanou disertační prací, kterou jedna postava napsala té druhé během vlastního studia, brigády, krátkého časového období, bez výzkumu a jen tak po večerech. To všechno stálo jenom dvacet tisíc. Stejně tak zvláštní je, že učitel literatury neví, co znamená jazykový rozbor.

Otravné jsou také neskutečně okatě vyvěšené Čechovovy pušky. Pojem se používá pro postup v psaní, kdy scenárista, případně spisovatel dává divákům možnost všimnout si klíčového momentu, který bude hrát velkou roli v řešení případu nebo jiném rozuzlení příběhu. Jednoduše řečeno: Pokud se má z pušky vystřelit, musí ji někdo vyvěsit nad krb. A pokud pušku někdo nad krb vyvěsí, mělo by se z ní vystřelit. Sýkora a Jarchovský toto pravidlo ctí, avšak mírně zvláštním způsobem. Veškerá nenápadnost jde stranou. „Dobrý den! Toto je puška, věším ji nad krb, což znamená, že se z ní bude střílet! Pamatujte si to všichni,“ křičí scenáristé na diváka. A je jedno, jestli se bavíme o chronické bolesti zad Jana Slováka nebo o nenávistném chování Zdeňka Juliny.

Je to škoda. Petr Jarchovský píše jinak často velmi povedené scénáře a společně s Janem Hřebejkem tvoří filmy, na které se můžeme opakovaně dívat a užijeme si je. Kdyby ostatně Pozadí událostí netrpělo takovým množstvím zvláštních konverzací, logických přešlapů a neustále by se v něm neopakovalo, jak moc špatné je spojování autora s dílem, mohlo by se jednat o normální detektivku s hezkými lokacemi, příjemným obsazením a nadstandardní kamerou.

Takto navzdory Hřebejkově vyjádření doopravdy trochu působí jako obhajoba pohledu stárnoucího muže, zlehčování sexuálního obtěžování na školách a kritika všech, kteří si dovolí se proti němu vymezit. O to méně příjemné je, že se na přehlídku boomerovského pohledu na svět v pozadí bizarních hlášek díváme v hlavním vysílacím čase na veřejnoprávní televizi, zatímco se obsah pro mladé lidi choulí v koutku na iVysílání.