Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Vyzpovídali jsme MMA rozhodčího s licencí kategorie A od mezinárodní asociace GAMMA.
MMA rozhodčího dělá již patnáct let, rozhodoval kolem tři tisíc zápasů ve dvaceti různých státech. Působil v evropských organizacích jako KSW, ACA, RCC či GMC. Momentálně dělá hlavního rozhodčího a šéfa komise ve slovenské RFA. Má tu nejvyšší licenci od mezinárodní organizace GAMMA a jako jediný z Česka či Slovenska rozhodoval na turnaji nejprestižnější MMA organizace na světě UFC.
Kromě toho je také trenérem v gymu Jayman MMA Fighting Systems a vychoval mistry České republiky v šesti bojových sportech (MMA, box, grappling, combat sambo, sambo, BJJ). Jakub Müller pro Refresher vyprávěl o tom, jaký největší extrém v kleci zažil, co pro něj bylo nejnáročnější a kdy se cítil jako rozhodčí nejhůř. Prozradil také to, kolik si může MMA rozhodčí vydělat za jeden turnaj.
V Refresheru ti pravidelně přinášíme zajímavé články či rozhovory ze světa bojových sportů. Pokud chceš podpořit rozvoj podobného obsahu, přidej se do klubu Refresher+. Kromě množství benefitů, které na tebe čekají, získáš neomezený přístup k prémiovým článkům.
Zdroj: Archív Jakuba Müllera
Pojďme nejprve k samotné definici MMA rozhodčích. Kdo všechno může být definován jako MMA rozhodčí a jaký je rozdíl mezi rozhodčím, který je v kleci, a tím, který je mimo ni?
Rozhodčí, který je v kleci, v první řadě dohlíží na zdraví zápasníků. Musí sledovat, zda jsou například schopni pokračovat. Když nejsou, musí zápas samozřejmě zastavit. Také dohlíží na to, zda se bojuje podle pravidel a nejsou v zápase použity nějaké nelegální praktiky.
To jsou například údery hlavou, údery na zátylek, údery do genitálií či píchání do očí. Dále také tahání za vlasy, chytání pletiva a podobně. Úkolem rozhodčích mimo klece je bodovat zápas a určit tak vítěze, pokud zápas není ukončen před limitem. Rozhodují tedy o tom, kdo je v zápase lepší. Vždy jsou tři, protože každý z nich má jiný úhel pohledu.
Jsou rozhodčí, kteří jen bodují a nechodí do klece, nebo automaticky musí dělat jedno i druhé?
Na nejvyšší úrovni se to silně specializuje. To znamená, že ti nejznámější rozhodčí v nejprestižnější MMA lize UFC, jako jsou například Herb Dean či Marc Goddard, bývají vždy jen v kleci. Také ti nejznámější bodoví rozhodčí pouze bodují mimo klece. Na nižší úrovni to ale funguje tak, že rozhodčí musí zvládat více funkcí, a je tedy v kleci i mimo ni. V každém případě by bodovat měl umět každý rozhodčí.
Kde se vy jako rozhodčí cítíte komfortněji? V kleci, nebo mimo ni s perem v ruce?
Určitě je náročnější být v kleci. Udělá-li nějakou chybu bodový rozhodčí, jediné, co se stane, je to, že vyhraje ten, který byl horší, což v principu není tak hrozné. Když ovšem udělá chybu rozhodčí v kleci, může to mít fatální následky. V případě, že například zastaví zápas později, než by měl, může dojít ke zbytečnému úrazu. Má tedy mnohem větší zodpovědnost, a proto to je daleko více stresující.
Jaké tipy licencí existují?
Každý stát má své národní asociace, které mají své vlastní licence. V podstatě to jde od nejnižších po nejvyšší. Někde to mají rozdělené na A, B, C, někde A, B, C, D. Má-li rozhodčí pouze tu nižší licenci, může pouze bodovat zápasy nebo dělat jistého kontrolora u klece. Když má vyšší licence, může být i v kleci. Pak jsou mezinárodní asociace, které udělují vlastní licence.
Chtěl bych ale dodat, že mnoho rozhodčích rozhodovalo ještě dříve, než byl tento sport nějakým způsobem regulován, a dříve, než existovaly nějaké licence. Tím tito rozhodčí žádnou licenci od nikoho ani nemají. Rozhodují i dnes jen proto, že s tím mají zkušenosti a dělají to už řekněme dvacet nebo pětadvacet let.
Zdroj: Archív Jakuba Müllera
Jakou licenci máte vy?
Já mám tu nejvyšší licenci kategorie A od mezinárodní asociace GAMMA.
Čím jste si musel projít, než jste se dostal až na tuto úroveň?
Musel jsem ukázat své teoretické znalosti a musel jsem ukázat své schopnosti na mezinárodních turnajích, mistrovství světa, mistrovství Asie či Evropy.
V jakých organizacích jste již rozhodoval, respektive rozhodujete?
Bylo toho mnoho, byly to desítky organizací. Rozhodoval jsem ve dvaceti různých státech. Co se týče těch nejznámějších, soudcoval jsem na jednom turnaji americké UFC, působil jsem v ruských organizacích ACA a RCC, také v polské KSW, v německé GMC a nyní dělám hlavního rozhodčího a šéfa komise ve slovenské RFA.
Přiznám se, že jsem nabídku rozhodovat v UFC chtěl nejprve odmítnout. Bylo mi tehdy 32 let a úplně jsem se na to necítil. Připadalo mi to stejné, jako kdyby měl jít zápasit do klece 18letý kluk.
Jak dlouho už tuto práci děláte?
Začal jsem v roce 2007, takže je to už patnáct let.
Jak jste se k této práci dostal?
V roce 2007 jsem byl na jednom turnaji, kde byly různé zápasy pod pravidly boxu, K1 či MMA, jako trenér a byl tam rozhodčí, který rozhodoval naprosto příšerně. Nedalo se na to dívat. Já jsem měl odsledované, jak to je třeba dělat z turnajů UFC, které jsem v té době pravidelně sledoval, a šel jsem za organizátorem a řekl jsem mu, co si o tom rozhodčím myslím. Řekl, že si toho špatného rozhodování všiml, ale nevěděl, co s tím má dělat. Zeptal se mě, jestli bych dokázal dělat rozhodčího já. Řekl jsem, že ano. Další zápas jsem už byl v ringu jako rozhodčí.
Jaký to pro vás byl zážitek dostat se jako rozhodčí až na turnaj UFC? Kde a kdy to vlastně bylo?
Bylo to v roce 2019 na turnaji v Praze. Přiznám se, že jsem tuto nabídku rozhodovat v UFC chtěl nejprve odmítnout. Bylo mi tehdy 32 let a úplně jsem se na to necítil. Připadalo mi to stejné, jako kdyby měl jít zápasit do klece 18letý kluk. Měl jsem obavy, že bych tam zbytečně udělal nějakou chybu.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Zda musí mít MMA rozhodčí i zápasnické zkušenosti.
Zda se ho snažil někdo v minulosti uplatit.
Co všechno je podle něj ovlivňování rozhodčích.
Ve které zemi měl během rozhodování strach o své zdraví.
Proč nikdy nerozhodoval a ani nikdy rozhodovat nebude v Oktagonu.
Kluci z gymu mě ale přesvědčili, abych do toho nakonec šel už jen z toho hlediska, že budu potom moci říci, že jsem byl první, který v rámci Česka a Slovenska rozhodoval v UFC. Byl jsem ale strašně nervózní, měl jsem rozklepané ruce. Cítil jsem nejistotu. Doslova jsem to tam protrpěl. Měl jsem strach, že to těm zápasníkům pokazím, protože v jejich případě je MMA jejich živobytím, starají se o rodinu. Bral jsem to tak, že kdybych udělal chybu a vyhrál by horší zápasník, dětem toho lepšího bych tak vlastně vzal jídlo z talíře.
Původně jste měl rozhodovat zápas Petra Yana, který tehdy ještě sice šampionem nebyl, ale mezitím už v UFC získal opasek, ale stihl o něj i přijít. Předpokládám, že vás to ještě víc vystresovalo.
Ano, původně jsem měl rozhodovat zápas Petra Yana s Johnem Dodsonem. Yan byl asi dva zápasy od titulu a na rovinu jsem řekl, že se na to necítím. Raději jsem to přiznal, nechtěl jsem hrát machra. Nakonec se ukázalo, že při rozdělování zápasů udělali chybu a ten zápas jsem ani rozhodovat nakonec neměl. Změnilo se to a rozhodoval jsem místo toho přímo v kleci dva jiné zápasy, které byly naprosto v pohodě. Naštěstí se tam nic problematického neudálo a nebyly těžké na rozhodování.
Byl pro vás jako rozhodčího tento moment z hlediska prestiže tím, na který jste nejvíc hrdý?
To si zrovna nemyslím, že by to byl pro mě nějaký vrchol kariéry. Z marketingového hlediska to tak možná zní, ale není tomu tak. ACA také není kvalitou až tak daleko od UFC a tam jsem byl zhruba třicetkrát jako rozhodčí. Beru to tak, že té práce v kleci jsem prostě odvedl hodně, ať už v profi, nebo amatérském MMA. Je důležité dělat to v první řadě dobře a zodpovědně.
Bez ohledu na to, zda se jedná o amatéry nebo profesionály, protože i na té nejnižší úrovni musí být rozhodčí kvalitní. Totiž právě v amatérském MMA je větší šance, že se tam stane něco kontroverzního nebo dojde ke zranění, protože jsou tam mladší zápasníci. Také není snadné ani být na nějakém turnaji hlavním rozhodčím a mít pod sebou 15 nebo 20 dalších rozhodčích, které školím a dávám jim licence, přičemž když udělají nějakou chybu, musím to vysvětlovat i já.
Kolik si může MMA rozhodčí vydělat a na čem ta částka závisí? Je to podle prestiže organizace?
Myslím si, že to závisí na konkrétním rozhodčím. Já beru momentálně 500 eur (zhruba 12 200 Kč – pozn. red.) za akci. Nemluvím teď o UFC, ale jiných organizacích, kde rozhoduji. Moje cena je minimálně 500 eur za akci. Když jsem jako rozhodčí začínal, prvních pět nebo šest let jsem soudcoval zadarmo, popřípadě jsem si dokonce ještě sám platil cestu na turnaje.
Takže ta cesta k tomu, než jsem se dostal na úroveň, na které jsem dnes, nebyla jednoduchá. Když s tím tedy člověk začíná, neměl by hned očekávat velké peníze. Ty přijdou, až když člověk prokáže nějaké zkušenosti, udělá si jméno. Je to podobné jako se zápasníky. V amatérském MMA za to nemají nic, pak dostanou nějaké drobné, a až když se proslaví, mohou si říct o něco víc.
Zdroj: Archív Jakuba Müllera
Kolik turnajů máte během měsíce? Dá se soudcováním zápasů vlastně uživit?
Pro mě je to koníček, který mě jistým způsobem naplňuje, ale častokrát si také řeknu, že raději půjdu na nějaký turnaj rozhodovat já, než aby to dělal někdo, kdo nemá tolik zkušeností, a mělo by to dopadnout špatně, i když to možná zní arogantně. Peníze za rozhodování v každém případě nejsou můj hlavní příjem, protože jsem zejména trenér. To je moje práce.
A je pro mě také důležitější připravit dobře své svěřence. Je to potom obrovská euforie, když ten zápasník vyhraje. A i když prohraje, mohu říci, že jsem na něj pyšný, neboť odvedl dobrou práci v přípravě. Pro některé z nich jsem jako druhý otec, jsem tedy za dobráka. Jako rozhodčí budu vždy pro lidi spíše ten špatný. I kdybych všechno udělal dobře, najde se někdo, kdo řekne, že ten výsledek je chybou rozhodčího. Přirozeně mám tedy raději, když jsem ten dobrák.
Co se týká počtu turnajů, například přes pandemii jsem rozhodoval i třikrát do měsíce, protože jsem prostě potřeboval peníze. Ale odmítám docela dost nabídek, hlavně když jde o turnaje, které jsou daleko, například v Kyrgyzstánu a podobně, protože nechci být mimo svou rodinu a také být dlouho mimo klub, protože se nemůžu věnovat tréninku kluků.
Pokoušel se vás někdo někdy uplatit tím, abyste ovlivnil rozhodování nějakého konkrétního zápasu?
To se mi nikdy nestalo, ale stalo se mi, že jsem byl v jedné organizaci, v níž promotér začal hlavnímu rozhodčímu, který rozhodoval hlavní zápas večera, říkat, aby v případě, kdyby byl tento zápas nudný na zemi, zápasníky rychle postavil, protože diváci na to nejsou zvědaví. Říkal, že prý tam bude mít velkou návštěvnost, a proto chce, aby to byl atraktivní zápas.
Domácí zápasník byl přitom bývalý karatista a čistý postojář, přičemž jeho soupeř byl zase jasný wrestler a grappler. Mně to tedy připadalo tak, že se promotér jasně snažil rozhodčího ovlivnit, aby zápas dopadl ve prospěch domácího zápasníka. Vtipné také bylo, že právě pro toho domácího zápasníka už měli domluvený další zápas, který měl být o titul. Nakonec ale promotéra rozhodčí neuposlechl, zápas se odehrával zejména na zemi a nakonec vyhrál právě ten grappler.
Na 100 tisíc procent žádný z rozhodčích úplatky nebere. Ovlivnit nějaký zápas by bylo stejně těžké, prakticky nemožné. A pokud se někomu i dnes zdá, že jsou některé výsledky zmanipulované, chyba je v kvalitě rozhodčích.
Takže plány promotéra byly zmařeny.
Ano. V každém případě to bylo naposledy, co jsem se na turnaji té organizace objevil.
Můžete prozradit, o jakou organizaci konkrétně šlo?
To neřeknu.
Máte informace o tom, že by se dávaly jisté úplatky rozhodčím v domácích organizacích, nebo jsme už tak daleko, že se podobné věci nedějí?
Na 100 tisíc procent se to neděje a žádný z rozhodčích úplatky nebere. Ovlivnit nějaký zápas by bylo stejně těžké, prakticky nemožné. A pokud se někomu i dnes zdá, že jsou některé výsledky zmanipulované, chyba je v kvalitě rozhodčích. Pokud je někde nějaký problém, je to na sto procent jen neschopností konkrétních rozhodčích.
Jednou se ale v UFC stalo, že jeden korejský zápasník byl ovlivněn mafií. Zápas měl prohrát, ale nakonec zápas vyhrál na vícehlasé rozhodnutí, tedy split decision, takže asi byl pořádně nasraný (smích). Přišlo se na to, že vzal úplatek, a nejenže byl poté pravomocně odsouzen, ale ještě dlužil jistým lidem nemálo peněz.
To je další věc, že se na to přišlo díky příliš vysokým sázkám. Bylo to podezřelé, a tak se to začalo řešit. Sázkové kanceláře totiž vědí, kolik se zhruba sází na jednotlivé zápasy či celkově na turnaje. Řekněme, že v Česku by byly na jeden zápas vsazeny tři miliony, přičemž běžně se pouze na prelims kartu sází zhruba sto padesát tisíc. Nejsou tak blbí, aby nepřišli na to, že tam něco nehraje.
Platí pravidlo, že MMA rozhodčí musí mít i zápasnické zkušenosti, nebo tu nejlepší licenci může dostat i člověk, který nikdy nedělal aktivně žádný bojový sport?
Bohužel toto pravidlo neplatí, a tedy i na nejvyšší úrovni jsou rozhodčí, kteří nikdy nedostali úder do hlavy či nebyli na žíněnce. A je jich mnoho. Většina z nich jsou ovšem bodoví rozhodčí a poté jsou divné výsledky zápasů.
Je to také o tom, kdo se s kým pozná, kdo komu leze do zadku a podobně. I když například já jsem nebyl zrovna dobrý zápasník, měl jsem dohromady devatenáct zápasů v bojových sportech. Sice jsem vyhrál jen čtyři, ale byly to pro mě cenné zkušenosti. Ale dnes mám zhruba tři nebo čtyři tréninkové jednotky za den, takže s kluky jsem na žíněnce prakticky pořád.
V 18 letech jsem začínal boxem, měl jsem tři zápasy. Potom jsem začal trénovat MMA v podstatě sám v gymu, protože ten sport ještě nebyl tak rozvinutý. V amatérském MMA jsem měl potom jeden zápas. Měl jsem také zápasy v Combat Sambu, což bylo velmi podobné amatérskému MMA. Když jsem zjistil, že to úplně nemá smysl a nemám na to vlohy, řekl jsem si, že se začnu věnovat trenérské a rozhodcovské práci a budu alespoň dobrý v tom. Když prostě člověk pořád prohrává, přestane ho to bavit.
Hodně fanoušků si často během sledování zápasů myslí, že znají dokonale bodování, přičemž nikdy oficiální pravidla nečetli. Kde se dají najít a kolik zabere času je nastudovat?
Pokud umíte anglicky, tak bodová pravidla zvládnete přečíst asi do deseti minut, je to 3,5 strany A4. Ta nejnovější pravidla platná od roku 2017 jsou vysvětlena tak, že by je měl pochopit i průměrně inteligentní šimpanz. Každý fanoušek by si ta pravidla měl přečíst nebo by je měl dát někomu přeložit, pokud neumí anglicky, protože pak nebude mít tolik řečí.
Pojďme ke konkrétnějším věcem, které jste zažil v kleci. Co byl největší extrém?
Asi největší extrém pro mě bylo rozhodování zápasu Karlos Vémola versus Petr Kníže, který vyhrál na škrcení Vémola. Za prvé jsem byl ještě velmi mladý a za druhé, vím, jak umí být Petr rázný a občas agresivní. Je schopen rozhodčího v kleci klidně i proplesknout.
Šlo o to, že jsem zápas ukončil až tehdy, když byl Petr uspán, tedy o nějaké dvě nebo tři vteřiny později, protože kdybych to ukončil přesně v momentě, kdy usnul, byl by schopen se rychle postavit na nohy a fyzicky mě konfrontovat za to, že jsem to ukončil. V minulosti mi už dal pohlavek za to, že jsem se prý příliš radoval poté, co vyhrál můj svěřenec nad jeho zápasníkem.
Zdroj: Archív Jakuba Müllera
Rozhodování kterého zápasu pro vás bylo nejnáročnější?
Nejnáročnější pro mě bylo rozhodovat na turnaji WFCA v Grozném v Čečensku během toho, kdy tam byl samotný prezident Ramzan Kadyrov. Byl to obrovský tlak. Věděl jsem, že kdybych náhodou něco pokazil a uškodil domácímu zápasníkovi, asi bych se nevrátil domů v celku. Nebylo to tak, že by za mnou někdo přišel a tlačil na mě, ale byla tam nesmírně napjatá atmosféra.
Všichni byli extrémně nabuzení, ať už zápasníci, nebo diváci. Měl jsem trochu strach, ale nakonec to bylo v pohodě. Bylo to dávno, od té doby jsem byl v Čečensku vícekrát, dnes mě tam už znají a respektují, ne jako v době, kdy jsem byl začátečník. Tehdy mi dávali najevo, že mezi ně nepatřím.
Rozhodoval jste v Rusku od začátku války na Ukrajině?
Ano, byl jsem tam třikrát. Dvakrát jsem tam byl jako rozhodčí a jednou jako trenér. Z hlediska cestování to byl velký problém, protože jsem musel letět přes Dubaj a jiné země. Normálně trvá cesta do Moskvy dvě a půl hodiny, dnes trvá i 24 hodin.
Nenapadlo vás, že byste nabídky rozhodovat v Rusku odmítl právě kvůli válce na Ukrajině, nebo to neřešíte a patříte mezi ty, kteří říkají, že sport je třeba oddělit od politiky?
Neřešil jsem to. Když jsem v roce 2015 rozhodoval v Americe, Američané v té době také byli vojensky aktivní v jiných zemích. Žádný z organizátorů se na té válce nijak nepodílí a myslím si, že pokud v té době američtí sportovci neměli nějaké zákazy účastnit se jiných turnajů, nemělo by tomu tak být ani dnes v případě ruských sportovců. Jsem názoru, že by se měl sport oddělit od politiky. Samozřejmě jsem také proti válce. Ale proti jakékoli válce.
V Oktagonu jsem nikdy nerozhodoval a ani nikdy rozhodovat nebudu, protože se nemám rád s Ondřejem Novotným ani s týmem rozhodčích, kteří tam rozhodují. Nebyl bych schopen s nimi spolupracovat, protože si jich nevážím lidsky ani profesně.
Máte s odstupem času pocit, že jste během kariéry někoho obral o vítězství?
Samozřejmě, že jsem měl. Rozhodoval jsem kolem 3000 zápasů, je naivní si myslet, že jsem vždy udělal všechno správně. Pamatuji si všechny své chyby, které jsem udělal, a je mi jich samozřejmě líto. Nejhůře jsem se ale určitě cítil poté, co jeden ze zápasníků zemřel po zápase, který jsem tehdy jako bodový rozhodčí rozhodoval na turnaji ACA.
Zemřel dva nebo tři dny po zápase v nemocnici na krvácení do mozku. Dostal mrtvici. Ten zápas ale nešlo zastavit, oba to dobojovali do konce a bylo to velmi vyrovnané. Dopadlo to myslím na split decision a ten, který zemřel, vyhrál. V každém případě to byl nepříjemný pocit, když člověk vidí, jak někdo dosáhne vrcholu fyzické kondice a za pár dní zemře.
Dostal jste někdy omylem úder od zápasníka během boje?
To se stává často. Člověk se musí trochu otlouct. Stalo se mi to však i při zápasech těžkých vah, tedy zápasníků, kteří shazují do limitu 120 kilogramů, a to už nebyla úplně legrace. Jednou jsem dostal pořádnou bombu do zad a dlouho jsem to potom cítil. Říkal jsem si, že kdybych měl dostat takovou ránu na bradu nebo na spánek, tak mě budou křísit ještě tak dva roky (smích).
Zdroj: Archív Jakuba Müllera
Pojďme trochu rozebrat domácí, tedy česko-slovenskou MMA scénu. Jak jste říkal, rozhodoval jste v několika organizacích včetně nejprestižnější na světě UFC či v nejprestižnější v Evropě KSW, ale nerozhodoval jste v nejprestižnější domácí organizaci Oktagon MMA. Jak je to možné?
Dostal jsem v minulosti nabídku rozhodovat tam v rámci reality show Oktagon Výzva, myslím od Pavla Nerudy, ale už si nevzpomínám, jestli jsem ji odmítl, nebo jsem na ni ani nereagoval. V Oktagonu jsem nikdy nerozhodoval a ani nikdy rozhodovat nebudu, protože se nemám rád s Ondřejem Novotným ani s týmem rozhodčích, kteří tam rozhodují. Nebyl bych schopen s nimi spolupracovat, protože si jich nevážím lidsky ani profesně.
Například Pavel Touš váží na oficiálním vážení zápasníků, kterým dělá manažera. Ti rozhodčí se také dobře znají s promotérem. Když jsem byl v rohu Rolanda Čambala během jeho zápasu s Gáborem Borárosem, byl jsem svědkem toho, jak přímo promotér říkal rozhodčím, aby zápasníky postavili, když budou dlouho na zemi, nebo je rozdělovali, když budou v klinči. Jednoduše, aby to vypadalo dobře v televizi na kameře.
Zdálo se mi to jako ovlivňování a nelíbilo se mi to. V RFA jsem to postavil tak, aby promotéři organizace neměli žádný vliv na to, kdo na jejich turnajích rozhoduje a jak. Je to, jako když prezident UFC Dana White řekl, že dlouholetého rozhodčího organizace Herba Deana vůbec nezná a bavil se s ním asi dvakrát v životě.
Organizátor v RFA pouze určí jistý rozpočet pro tým rozhodčích, nepošle jim ale peníze přímo on. Postaral jsem se o to, aby nedošlo k absolutně žádnému kontaktu mezi vedením RFA a týmem rozhodčích, komisařů a cutmanů jakýmkoli způsobem.
Když zmiňujete RFA, ta zahájila spolupráci s německou organizací GMC. V ní také píská zápasy bojovník Nordin Asrih, který je sám zápasníkem organizace, a rozhodoval tam dokonce zápasy svých svěřenců. To vám nevadí?
To mi samozřejmě hodně překáží. Já jsem s Nordinem rozhodoval párkrát, ale do budoucna bych s ním už nebyl ve stejném týmu, protože je to mizerný rozhodčí. Patří vůbec mezi nejhorší rozhodčí, s jakými jsem kdy rozhodoval. Jednou zápasníka postavil z vítězné pozice, přičemž se díval na majitele organizace, jestli ho má, nebo nemá postavit. Jindy se zase postavil zády k zápasníkům během zápasu a začal mávat do davu a vyzývat publikum k potlesku. Zápasník je ale vynikající.
Jak zatím vnímáte úroveň turnajů RFA a rozhodnutí na body a v kleci? Jste spokojen?
Určitě jsem spokojen s tím, že se mi podařilo hned od začátku dostat do RFA celou řadu mezinárodních rozhodčích včetně naprosté špičky, jakou je Lukasz Bosacki. Nikdy to však nebude stoprocentní. Na druhé straně každou chybu, která se na turnajích stane, řeším. Dva lidi jsem už musel vyhodit. Je to tak, jak to má být. Když někdo něco pokazí jen trochu, dostane napomenutí, když někdo něco pokazí moc, prostě už nebude součástí týmu.
V jednom případě šlo totiž o nedodržení postupů při knokautu zápasníka, což mohlo ohrozit jeho zdraví. Já se ale často s někým pohádám, takže je možné, že se pohádám brzy i s promotérem RFA (smích). Avšak kdyby k tomu také došlo, už jsem během prvních čtyř turnajů vyškolil svého zástupce, který bude znát nastavený systém a bude se ho držet. Ten jsem nevymyslel, prostě jsem ho „ukradl“ od větších organizací, kde to funguje stejně. Jednoduše se ten člověk postará o to, aby to mělo i nadále úroveň.
