Martina Ptáčková a její bratr Josef Ptáček povyprávěli o svých zkušenostech a zážitcích z KASOTC, střediska krále Abdalláha II. specializujícího se na boj proti terorismu.
Čeští bojovníci a sourozenci Martina a Josef Ptáčkovi za sebou mají zkušenost s tréninkem v jordánském zařízení KATSOC – elitním středisku krále Abdalláha II. specializujícím se na boj proti terorismu. Zařízení nabízí tréninkové programy pro ozbrojené složky a sourozenci na vlastní kůži zkusili, co takový výcvik obnáší. Martina je osminásobnou světovou šampionkou v bojových sportech a její bratr je čtyřnásobným mistrem světa v grapplingu. I pro ně byly ale zdejší podmínky extrémně náročné.
Víte, že konec je v nedohlednu, a jakmile zastavíte, selhali jste. (...) Aspoň víme, jak to vypadá v pekle.
Simulované výbuchy a neustálá střelba
„Už při vstupu na vás dýchne ta správná atmosféra,“ popisuje pro Refresher Martina první okamžiky, kdy do střediska dorazila. „Přijde vám, že jste v jiném světě – jako ve filmových studiích. Je možné zde na vlastní kůži zažít simulované výbuchy, kouře, ztížené a tísnivé podmínky,“ pokračuje.
Při jejich návštěvě ve středisku zrovna probíhalo tradiční cvičení Eager Lion, které se zde koná již řadu let pod záštitou amerického ministerstva obrany. Letos se konal již dvanáctý ročník. „Zaměřuje se například na ochranu hranic, zlepšování dovedností v bojovém prostoru apod. Člověk musí být odolný, je zde třeba neustále slyšet střelba. Člověk si tak pořád připadá, že je pod palbou, a musí se pořád soustředit,“ přiblížila Martina Ptáčková.
Josef Ptáček pro Refresher popsal, proč je právě toto zařízení tolik jedinečné. „Nabízí nejmodernější vybavení a technologie, takže to tady vypadá všechno velmi realisticky. Hned po příjezdu se ocitnete jakoby v takovém městečku, kde naleznete bohatou infrastrukturu, budovy, zařízení jako benzinové stanice, obytné domy, věže apod. Vše doplňuje bohatý pouštní terén. Atmosféra je tu naprosto skvělá, nikdy jsem nic podobného nezažil,“ popsal světový šampion.
Sourozenecká dvojice se do KASOTC dostala díky řetězci aktivit, kterým se už dlouhé roky věnuje. Společně v Česku založili projekt proti šikaně, Martina se v roce 2019 stala vyslankyní dobré vůle českého ministerstva zahraničí a byla vyslána na summit Severoatlantické aliance. Společně se také účastnili tréninkových kempů NATO.
„Já vždycky říkám, že všechno, co dělám, je taková sněhová koule. Jedna aktivita navazuje na druhou a postupně se nabalují další a další. Vždycky byl náš sen se sem podívat. Věřím, že když si něco moc přejete, stejně se to jednou splní. To, že to klaplo a budeme moci ve spolupráci pokračovat, je prostě skvělé,“ vysvětluje Martina, jak se s bratrem do KASOTC dostala. I Josef, se kterým si Martina dělí úkoly, tuto zkušenost popsal jako úžasnou.
(Lidé zde) jsou opravdu inspirativní. (...) To oni by mohli být vzory, ne třeba youtubeři a dnešní rádoby influenceři.
V Česku se lidi na tréninku šetří, zde jedou na doraz
To, jak trénink v protiteroristickém středisku vypadá, záleží především na tom, jaký program člověk absolvuje. Jak Martina uvedla, například cvičení protiteroristických aktivit má jinou strukturu než čistě střelecký výcvik. „Co se týká nás, my jsme zde měli různá jednání, byli jsme se zde předvést, zda by bylo možné spolupracovat, či nikoliv. Naštěstí vše dopadlo ještě lépe, než jsme čekali. Určitě se zde zase objevíme. Strávili jsme tady několik dní, program byl celodenní,“ uvedla.
„Bojové sporty, sebeobrana jsou samozřejmě nedílnou součástí,“ rozvádí dále Martina. Na místě je k dispozici také tělocvična i posilovna vybavená všemi potřebnými stroji a pomůckami, v místním obchůdku je pak možné si zakoupit odměnu po vyčerpávajícím dni.
Rozdíl oproti trénování v Česku je dle sourozenců hlavně v intenzitě. „Rozdílem tady asi je, že tady všichni jedou na doraz. Když jste v Česku na trénincích, všichni se šetří, dávají pozor, aby se jim něco nestalo. Tady ne. Mají to tady všichni trochu posunuté, což mi přijde fajn. Také ráda dělám věci naplno, jinak mi přijde, že to ani nemusím dělat,“ říká Martina.
Za pravdu jí dává i bratr Josef, který navíc zmiňuje, že člověk zde má neustále na očích připomínku toho, že nesmí ani na chvíli polevit. „Na zdi je velké logo, které vám připomíná, kde zrovna jste. Takže když fakt nemůžete, je fajn si to připomenout a ještě víc do toho šlápnout,“ podotýká Josef s tím, že extrémní výcvik tohoto typu rozhodně není vhodný pro každého.
