17. listopad není jen výročím sametové revoluce. Kořeny má tento sváteční den v tragických událostech. Připomeň si, kdo byl Jan Opletal a jak se jmenovaly další oběti nacistického režimu.
V roce 1989 byli hybnou silou revolučních změn studenti a studentky. Víš ale, proč si jako datum pro demonstraci zvolili právě 17. listopad? Mohly za to události, které se staly už v roce 1939, spojené s osobností Jana Opletala a uzavřením českých vysokých škol nacisty. Připomeň si s námi tuto část historie.
15. března 1939
Na začátek je dobré si shrnout, proč se protinacistické demonstrace na podzim 1939 vůbec konaly. Důvodem bylo obsazení naší země německými okupačními vojsky, ke kterému došlo 15. března 1939. Česká armáda měla z politického rozhodnutí příkaz nezasahovat. O den později, 16. března 1939, vyhlásil Adolf Hitler výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava.
Protektorát neměl státní povahu, stal se součástí Třetí říše. Neměl právo na vlastní armádu, rozpuštěn byl i parlament. Tisk procházel německou cenzurou. Zrušeny byly některé československé svátky jako výročí narození prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka nebo vznik Československa. Místo nich se zavedl svátek vzniku protektorátu nebo narození Adolfa Hitlera.
28. října 1939
Přestože k prvním protestům se lidé nespokojení s novými poměry uchylovali už v průběhu léta 1939, tyto projevy odporu úřady jen monitorovaly a nepřikládaly jim takový význam. Chtěly ale předejít dalším masovým akcím, proto se rozhodly zrušit 28. říjen jako státní svátek. Navzdory oficiálnímu zákazu se ale na pražském Václavském náměstí ten den sešly tisíce lidí, mezi nimi stovky studentů.
Vývoj demonstrace sledoval i diktátor Hitler a prostřednictvím tajemníka úřadu říšského protektora Karla Hermanna Franka české vládě pohrozil, že když bude protest pokračovat, bude to mít vážné následky pro celou zemi.
„Česká policie proto na pokyn vlády začala v podvečer Václavské náměstí vyklízet, což se neobešlo bez potyček a incidentů, do kterých se německé jednotky neváhaly rázně zapojit. Na mnoha místech tak došlo ke střelbě, která si vedle několika zraněných vyžádala život dvaadvacetiletého pekaře Václava Sedláčka,“píše historik Martin Liška na webu Dny české státnosti.
Václav Sedláček ovšem nebyl jedinou obětí. S těžkým střelným zraněním převezli do nemocnice Jana Opletala. Přestože se ho lékaři snažili zachránit, čtyřiadvacetiletý student medicíny 11. listopadu svému zranění podlehl.
Podle Lišky doprovázela Opletalovu smrt řada otázek. V nemocnici prý uvedl, že si střelbu nepamatuje, že jen pocítil náraz v žaludeční oblasti. „Jeho výrok tak zpochybňuje rozšířenou představu o náhodné oběti německé střelby do davu,“ uvádí historik a dodává, že existuje i možnost, že byl Opletal zasažen cíleně. Aktivně se totiž v té době podílel na spolkovém studentském životě a byl znám svými ostrými protiněmeckými výroky. Je tedy možné, že se ho nacisté chtěli zbavit jako možného studentského vůdce. Zda je to pravda, se dnes ale nedozvíme.
15. listopadu 1939
Opletalovy ostatky byly uloženy v obci Nákle u Olomouce. Předtím, než je odvezli, ale 15. listopadu proběhlo slavnostní rozloučení s Prahou a s pražskými studenty. Průvod, který prosadila studentská organizace, organizovali předseda samosprávy Hlávkových kolejí Maxmilián Martischnig a ředitel Hlávkovy koleje Václav Wiesner. Zúčastnily se ho tisíce studentů a studentek.
Byly to tisícové davy študáků, když měl patnáctého pohřeb. Průvod šel nejdříve kolem Karláku a poté k Wilsonovu nádraží, kde byla rakev naložena, a pak byl odvezen do svého rodiště. Tam byl pohřben. Demonstrace pak pokračovala hlavně na Václavském náměstí. Vykřikovalo se, zpívalo se, hlavně hymna, Hej, Slované a takové věci. (Miloslav Fencl, tehdy student ČVUT)
Po oficiálním obřadu na Albertově se sice studenti rozešli, do centra města se ale okamžitě vydaly menší skupinky. Cestou v nich lidé zpívali české písně a vykřikovali protiněmecká hesla. Událost se znovu neobešla bez střetů, došlo prý dokonce k napadení služebního vozu K. H. Franka. Opět ale existuje teorie, že konflikty záměrně vyvolali členové gestapa.
17. listopadu 1939
Reakce Německa na sebe nenechala příliš dlouho čekat. Hned 16. listopadu se na poradě v Berlíně sešli vrcholní představitelé Třetí říše včetně Adolfa Hitlera. Výsledky schůzky byly následující: kromě uzavření vysokých škol na celé tři roky se rozhodlo o zatčení a internaci stovek studentů do koncentračních táborů.
Na schůzce Hitler mimo jiné pronesl tato slova: „15. březen byl můj velký omyl. Lituji, že jsme s Čechy nenaložili jako s Poláky. Události 28. října a 15. listopadu ukazují, že Češi nezasluhují jiný osud... Z toho důvodu nařizuji: zastavení českých vysokých škol na tři roky. Jakékoliv demonstrace dát ihned potlačit... Nebudu se ostýchat do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku se bude střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, srovnám Prahu se zemí.“
17. listopadu 1939 provedlo gestapo razii na vysokoškolských kolejích nejen v Praze, ale i v Brně. Vybralo okolo 1200 v podstatě náhodných studentů a studentek, které převezlo do koncentračního tábora Sachsenhausen. Devět členů hlavního studentského výboru v Praze členové gestapa zastřelili. O život přišli:
- Josef Adamec – jednatel Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě
- Jan Černý – studentský aktivista
- Marek Frauwirth – studentský aktivista
- Jaroslav Klíma – předseda Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě
- Bedřich Koula – jednatel Svazu českého studentstva v Čechách
- Josef Matoušek – předseda studentského odboru výboru Národního souručenství
- František Skorkovský – předseda zahraničního odboru Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě
- Václav Šaffránek – zapisovatel Svazu českého studentstva v Čechách
- Jan Weinert – předseda Svazu českého studentstva v Čechách
1940–1941
„Zakrátko po událostech 17. listopadu 1939 z protektorátu odchází ilegálně několik stovek studentů, kterým uzavření vysokých škol znemožnilo dále studovat. Odcházeli různým způsobem, cílem byla Anglie. Zde jim bylo umožněno dále studovat,“vzpomínal pamětník Václav Šrámek.
V roce 1940 se začal formovat Mezinárodní svaz studentstva. „V Anglii došlo u příležitosti druhého výročí tragických události v Praze ke schůzi představitelů studentů 26 národů. Schůze přijala Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu, ve kterém byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva,“ uvedl Šrámek, který v té době jako dospívající kluk pomáhal tisícům běženců z bývalého Československa dostat se dále do cizineckých legií.
Většina studentů, kteří byli 17. listopadu 1942 odvlečeni do koncentračního tábora, byla propuštěna v roce 1942, poslední skupina opustila Sachsenhausen v lednu 1943. Přesto se ale někteří studenti z tohoto tábora živi nedostali. Za jeho zdmi jich zemřelo třicet pět.
17. listopadu 1989 až dodnes
Padesát let po událostech, při kterých přišly o život desítky studentů rukou nacistů, naplánovaly studentské organizace uctění památky Jana Opletala. Oficiálně povolená akce se změnila tehdy v dosud největší spontánní protest proti komunistickému režimu.
Oběti studentů z roku 1939 si dnes lidé každoročně připomínají pietou u Hlávkovy koleje.
