S členkami uměleckého uskupení Pussy Riot o revoluci, proměnách v Rusku, ale i studentském aktivismu.
Ve čtvrtek večer u příležitosti oslav sametové revoluce navštívilo Prahu ruské umělecké uskupení Pussy Riot. Ještě předtím, než vystoupily na Václavském náměstí jako highlight Koncertu pro budoucnost, si na nás čtyři členky, konkrétně Olga Borisova, Marija Aljochina, Diana Burkot a Taso Pletner, udělaly čas a poskytly nám rozhovor.
„Protestovat není jednoduché. Budete trpět. Pokud začnete bojovat, začnete učit lidi o něčem, co jim nebylo blízké. Ale budete samozřejmě trpět. Tak to funguje,“ vzkazují studentům a studentkám, kteří momentálně stávkují za klima na českých univerzitách.
Vystupujete, abyste oslavily sametovou revoluci. Je myšlenka revoluce jako politického prostředku v Rusku stále živá?
Olga Borisova: Samozřejmě. Myšlenka změny obecně je velmi relevantní pro ruskou společnost.
Marija Aljochina: V průběhu všech těch let. Od roku 2012 do současnosti je jedním z hlavních hesel všech ruských protestů: „Peremen!“ (změna, pozn. redakce)
Olga Borisova: To je i název písně Viktora Coje. Když ji lidé na protest pouští v autě, přijde policie a snaží se je zastavit. Jen kvůli písničce, kvůli tomu, jaký je její význam.
Diana Burkot: Jeden Bělorus, který si tuto písničku pouštěl, dokonce čelí obžalobě.
Takže lidi nezavírají jen za vystoupení, ale i za poslech.
Marija Aljochina: Ano, zavírají lidi kvůli hudbě. V roce 2012, kdy jsme vystupovaly v kostele (v katedrále Krista Spasitele s písní Punková modlitba, pozn. redakce), teprve začínala nová vlna politické represe. Putin byl ve třetím obdodí svého „takzvaného“ prezidenství a teprve to začínalo. Teď existuje řada případů zatýkání za zpívání ukrajinských písní.
Olga Borisova: Jen za poslouchání ukrajinských písní! Doma.
Marija Aljochina: A nejde jen o krátké pobyty ve vězení, mají teroristickou metodu, kdy zadržené donutí natočit omluvné video. Bohužel se to děje stále více a více.
Diana Burkot: Já jen chci dodat, že aktuálně máme velmi špatnou situaci na poli hudby v Moskvě i v Rusku obecně. Když má umělec zahrát koncert, pořadatel po něm chce podepsat dokument, ve kterém se uvádí, že umělec nebude na pódiu říkat nic politického.
Taso Pletner: Policie přerušuje akce kvůli nahlášené bombě. Je to klasická metoda. Každé aktivistické vystoupení je pravidelně přerušováno z těch samých důvodů – je nahlášena bomba nebo hrozba teroristického útoku nebo čehokoli podobného. Nikoho to už nepřekvapuje. Každý obor, každá komunita, kdokoli, kdo byť jen náznakem protestuje, nemůže pokračovat ve své činnosti.
Bez odříznutí peněžních toků z plynu a ropy a bez sankcí na všechny oligarchy, kteří jsou za to zodpovědní, přijde další den, další noční můra.
Jak to vnímáte tady v Praze? Slavíme část naší historie, ale občas to působí, jako bychom naši revoluci vystavovali jako v muzeu a dojímali se sami nad sebou. Ale pořád jsme tomu po těch 30 letech neporozuměli. Jaký z toho máte pocit vy?
Olga Borisova: Máme dobrý pocit z lidí, které jsme potkaly dnes, včera a předtím, když jsme koncertovaly v Praze. Je skvělé cítit solidaritu. Ale já nevím, jak je na tom Česká republika, protože lidé, se kterými se potkáváme, jsou obvykle naši spojenci, ale zároveň se dozvídáme, že tady máte spoustu lidí s proputinovským smýšlením. A ti mají své pochody a možná jsou placeni z Kremlu.
Marija Aljochina: Myslím, že je velmi důležité porozumět tomu, že revoluce nejsou jen součástí historie, historie se vždy může opakovat. Není to něco, co jen tak odejde. A pokud nežijete v realitě, nebojujete za svobodu teď, tak se opakovat bude. Zdejší Putinovy příznivce bych nenazývala hnutím, protože vím, že tady hrají nějakou roli peníze z Putinova Ruska. Jde o lidi, kteří byli buď z části zaplaceni, nebo z části pravděpodobně jen nerozumí tomu, co dělají. Ale opravdu chceme, abyste na to upozorňovali. My jsme tu proto, abychom ukázaly opak, abychom ukázaly, že Rusko není reprezentováno jen sráči z Kremlu, ale že jsou lidé, kteří skutečně bojovali a bojují proti této válce a proti Putinovi. A je důležité to udělat teď, protože Ukrajina musí tuto válku vyhrát. Jinak budou bombardována další města a budou zničeny další demokracie. Rusko platí ultrapravicovým politikům po celém světě, aby ničili demokracii.
Olga Borisova: Dokonce i váš prezident byl proputinovský. A až když začala válka, začal se od své předchozí pozice vzdalovat.
Vzpomínám, jak s Putinem vtipkoval o likvidaci novinářů...
Olga Borisova: Ale je skvělé, že máte akce, při kterých oslavujete revoluci.
Marija Aljochina: V Rusku to nebylo vždy takové jako teď, ale cesta byla nalajnovaná přímo do pekel. Například v roce 2012 bylo hodně věcí pořád povolených. Kvůli našemu vystoupení na Rudém náměstí (s písní Putin se pochcal, pozn. red.) jsme jen strávily čtyři hodiny na policii. Nebylo to k trestnímu stíhání, nebyl to ani přestupek, jen čtyři hodiny na stanici. Jen nám vzali kytaru a pak nám ji zase vrátili. Ale od bodu k bodu, od roku k roku přibývalo represivních zákonů, oficiální cenzury, lidé začali být zavíráni do vězení a nuceni k emigraci. Pak došlo v roce 2014 k okupaci Krymu, nenásledovala téměř žádná reakce. Rok potom byl opoziční politik Boris Němcov zastřelen. Západ opět téměř vůbec nereagoval. Takže krok po kroku pochopili, že si mohou uvnitř i vně své země dělat, co chtějí. Porazit Putina je mezinárodní cíl, Rusové protestují. Možná to není tolik lidí, kolik byste čekali, ale protestují a základem evropské civilizace je, že na každém životě záleží. Lidi, které znám, jsou podrobeni mučení, jsou znásilňováni a vězněni. Je spousta věcí, které ještě Evropa neudělala. Bez odříznutí peněžních toků z plynu a ropy a bez sankcí na všechny oligarchy, kteří jsou za to zodpovědní, přijde další den, další noční můra. Další salva raket, které přiletí na Ukrajinu, jak tomu bylo včera a předevčírem.
Protestovat není jednoduché. Budete trpět.
Je to největší chyba, které se Západ dopouští? Přecházíme něco zásadního v tom, jak nad tím přemýšlíme?
Olga Borisova: Nemyslím si, že to je o špatném způsobu uvažování. Myslím, že toto nastává, když lidé prioritizují peníze před lidskými životy...
Marija Aljochina: Myslím, že bychom měli oddělit politiky, byznysmeny a lidi. Byznysmeni, jak řekla Olga, upřednostnili své byznysové zájmy před lidskými životy.
Olga Borisova: Ano, ale také lobbují u politiků.
Marija Aljochina: Pokud se bavíme o běžných lidech, tam si myslím, že chyba nastává v tom, že nechápou, že jde o skutečně nebezpečnou situaci a že jde o něco, na co by se měli soustředit a bojovat s tím. Dříve možná byli až moc v klidu a říkali si, že je to všechno daleko. Myslím, že letos Češi pochopili, že to daleko není.
Diana Burkot: Možná je dobrý poznatek, že si lidi nyní myslí, že jde jen o nějakou politickou záležitost, která není dostatečně zajímavá. Například Pussy Riot používají muziku jen jako nástroj. Ale když děláte současné umění a bavíte se o hudbě, zjistíte, že v 90. letech byla skvělá doba pro politické a sociální otázky v hudbě. Příkladem jsou třeba Rage Against The Machine, The riot grrrl movement nebo i hip-hopová kultura obecně. Myslím, že to byly dobré časy, ale v posledních letech je hudba na můj vkus příliš o lásce a o penězích.
Tento týden studenti na univerzitách v Česku pořádají stávku za klima. Čelí například lidem, kteří si stěžují, že v roce 89 bojovali s komunisty a teď musí bojovat s „neomarxisty“. Našly byste pro ně slova podpory?
Olga Borisova: Pokračujte! Pokud se bavíme o klasickém vztahu rodiče a dítěte, tak je normální, že starší generace úplně nechápou, protože necítí to samé, co cítíte vy. Ale klimatická změna je velmi důležitá. Je reálná a jsou to jejich děti, které se s ní musí popasovat, ne starší generace. Takže pokud je nemůžete podpořit, tak je nechejte bojovat.
Marija Aljochina: Protestovat není jednoduché. Budete trpět. Pokud začnete bojovat, začnete učit lidi o něčem, co jim nebylo blízké. Ale budete samozřejmě trpět. Tak to funguje. Takže můžeme předat svá slova vřelé podpory a můžeme sdílet své zkušenosti. Proto tady vlastně děláme koncert, protože obsahuje prvky toho, co byste měli dělat vy.
Olga Borisova: Funguje to i jako návod. Naší úlohou je inspirovat lidi k jejich vlastním akcím. A jsme opravdu nadšené. Těšíme se na to, že uvidíme studenty, a nejen studenty, ale obecně aktivisty, lidi, kteří stále bojují.
Marija Aljochina: Umění je zodpovědnost. Není to zábava. V posledních asi 30 letech se na Západě umění stalo zábavou. To je chyba. Není to tak, jak by to mělo být, ale vždy je prostor pro změnu. A aktivisté, které zmiňujete, dělají přesně to. A je to přirozené. Tak to má být.
Potřebuje Západ revoluci? Kdo by měl revoltovat?
Olga Borisova: Nejsme tu od toho, abychom lidem říkaly, koho mají volit nebo kdo má vést revoluci. To je na lidech a jejich rozhodnutí.
Jak by měl svět vypadat, abyste mohly v klidu do „důchodu“?
Olga Borisova: Svět nikdy nebude ideální, nikdo vám nedá svobodu na stříbrném podnose.
Marija Aljochina: Před sto lety chtěl jeden chlápek postavit ráj na zemi v Rusku. A to se mu moc nepovedlo.
Olga Borisova: Věřím, že aktivisté utvářejí lepší realitu. Proto potřebujeme aktivisty. Vždy tu bude odpor, ale vytváří to rovnováhu.
Marija Aljochina: Myslím, že se všichni shodneme na tom, že impéria by měla zemřít. To, co teď vidíme, je ve skutečnosti výsledek ruského imperialismu. A to musí skončit.
Vidíte budoucnost optimisticky?
Olga Borisova: Jasně.
Marija Aljochina: Děláme, co jen můžeme. Někdy s nadějí, někdy bez ní. Myslím, že historie sere na to, co cítíme.
Diana Burkot: Buď všichni umřeme kvůli klimatu a diktátorům, nebo se zamyslíme, jak chceme žít a co pro to chceme udělat.
