Živočišná kůže je spojována s kontroverzí v souvislosti s etickou stránkou a negativním dopadem na životní prostředí. Jako alternativa vznikla veganská kůže. Zdali se opravdu jedná o ekologičtější volbu, nám přiblížili odborníci z matériO Prague.
Kůže je materiál, který se při výrobě obuvi a oděvů hojně využívá již několik stovek let. Ať už se jedná o obuv Ludvíka XIV., nebo turisty s outdoorovým vybavením, kůže byla vždy oblíbená díky svým všestranným vlastnostem a dlouhé životnosti.
Posledních pár let je ale využívání živočišné kůže spojováno s kontroverzemi souvisejícími s etickou stránkou jejího získávání a negativním dopadem na životní prostředí, zejména v průběhu jejího zpracování. Jako alternativa v reakci na tyto podněty vznikla veganská kůže, na kterou v současnosti můžeme poměrně jednoduše narazit téměř v každém obchodě s obuví nebo oděvy.
Skepsi vůči této alternativě však mohou vzbuzovat teze, které tvrdí, že se v mnoha případech jedná o greenwashing. Abychom do této problematiky pronikli hlouběji a přiblížili čtenáři, čemu se vyhnout, oslovili jsme odborníky z týmu matériO Prague.
MatériO Prague je jednou z poboček mezinárodní sítě matériO, nezávislého informačního a vzdělávacího centra pro inovativní materiály. Odpovědi na naše otázky zpracovali MgA. Valérie Záhonová a MgA. Huy Pham.
Vliv živočišné kůže na životní prostředí
Pokud hovoříme o živočišné kůži a jejích negativních vlivech na životní prostředí, už samotné získávání tohoto materiálu vyvolává otázky spojené s etickým přístupem vůči dobytku. „I kůži, která je získávána jako vedlejší produkt zpracování hovězího masa, můžeme přisoudit skoro stejné dopady – tzn. emisi methanu, významného skleníkového plynu, zábory půdy, a nepřímo tedy i odlesňování apod.,“ říká Huy. „K jejímu následnému zpracování se kromě dopadu na planetu váže i zdravotní závadnost, která může být způsobena činěním chromem nebo chemickým barvením,“ dodává.
Druhy veganské kůže
Za udržitelnější variantu ke konvenční kůži je považována veganská kůže, která je vyráběna bez použití nebo zpracování živočišných složek. Na výrobu takového materiálu mohou být využívány syntetické alternativy z polyuretanu (PU), polyesteru (PE) a PVC, stejně jako alternativy s podílem rostlinných vláken, s nimiž nás Valérie seznámila. „Součástí veganských kůží může být třeba ananas (Pinatex), jablka (Appleskin), mango (Fruitleather), houby (Muskin), kaktusy (Desserto), kokos (Malai) nebo dřevní buničina (Jacron). Příkladů je celá řada. Neměli bychom zapomenout ani na laboratorně pěstovanou kůži (Zoa), která roste pomocí geneticky modifikovaných kvasinkových mikroorganismů,“ uvádí.
Ačkoliv všechny tyto informace hrají ku prospěchu veganské kůži a svádí k tendenci důvěřovat jejím plusům oproti živočišné kůži, jako nákupčí produktů z tohoto materiálu bychom však neměli upouštět ani v tomto případě od důkladného průzkumu informací. V mnoha situacích se můžeme setkat s šířením zavádějících informací za účelem prezentovat produkt jako environmentálně zodpovědný, což označujeme za greenwashing.
Ekologie, nebo greenwashing?
Ani v případě veganské kůže neboli koženky tedy nelze tvrdit, že má nulový dopad na životní prostředí. „Mnoho veganských kůží, se kterými jsme se v matériO setkali, se svou rétorikou pohybuje na tenkém ledě. Jedním z problémů je například zdůrazňování rostlinné složky materiálu a věnování jen nepatrné pozornosti dalším složkám, které již tak marketingově atraktivní nejsou. Poměrně běžná je kombinace rostlinné složky s polyurethanem nebo druhem bioplastu PLA,“ říká Valérie. „Pokud je tato informace výrobcem nedostatečně komunikovaná, zákazník může nabýt dojmu, že si kupuje 100% přírodní a v přírodě rozložitelný materiál,“ dodává.
Téma biologické odbouratelnosti veganské kůže je v mnoha případech diskutabilní. Momentálně nelze docílit jednoho obecného tvrzení, a to kvůli konkrétnímu složení jednotlivých typů kůže. Jeden z příkladů, na který Valérie narazila, byl u výrobce kaktusové kůže Desserto. Na její otázku ohledně biodegradability materiálu reagovali tím, že materiály jsou rozložitelné, ale pouze za anaerobních, termofilních podmínek. V překladu se jedná o podmínky, které v přírodě nejsou běžné a setkáme se s nimi pouze v průmyslových kompostárnách, což už výrobce nezdůrazňuje.
Podobná situace se váže i k materiálu Pinatex, který je tvořen z 80 % vlákny z ananasových listů a ze 20 % PLA. Valérie si však klade otázku: „Dostane se vůbec kabelka z ananasu a PLA do průmyslové kompostárny v současném odpadovém hospodářství?“ Odpověď zní spíše ne. Ironií je fakt, že i kdyby se taková kabelka do kompostárny dostala, nebyla by rozložitelná. Důvodem by byl její svrchní nátěr, u Pinatexu se jedná o polyuretan.
Otázka životnosti
Často se můžeme setkat i se srovnáváním veganské a živočišné kůže z hlediska životnosti. Zde se objevují názory, které zastávají živočišnou kůži a její dlouhodobější využití, ve střetu s tvrzením, že vhodně zvolená péče koženky má na její životnost stěžejní vliv. Porovnání tak není úplně snadné.
„Živočišná kůže, pakliže je kvalitní a majitel či majitelka se o výrobek dobře stará, získává s časem novou estetickou kvalitu. Stárne a dostává patinu. Tuto přednost zatím žádná z mně známých veganských alternativ kůže nemá. Dovedu si ale představit, že dobrou péčí o výrobek z veganské kůže lze i jeho životnost prodloužit,“ sděluje Valérie. „Je třeba dodat, že ani živočišná kůže není jedné kvality. Životnost často není jen otázkou materiálů. V přeneseném smyslu ji ovlivňují i rychle se měnící trendy, nízké ceny produktů a poměrně vysoká spotřebitelská intolerance vůči nedokonalostem – funkční věc často vyměníme třeba jen kvůli několika škrábancům,“ reaguje.
Full grain leather: Jedná se o nejkvalitnější část, která je tvrdá a časem získává patinu. Mohou na ní však být viděny škrábance a jizvy.
Top grain leather: Druhá nejvyšší kvalita. Je měkčí, poddajnější a tenčí, díky čemuž se s ní lépe pracuje.
Split leather (štípenka/škára): Nejnižší kvalita kůže. Je levnější, křehčí a méně pružná.
Genuine leather: Označení pro všechny druhy kůže. Zpravidla jde především o split leather.
Jaké je tedy východisko?
A pro jaký typ veganské kůže se rozhodnout, pokud chceme co nejvíce ekologickou variantu? Podle Valérie se nabízí veganská kůže, při jejíž výrobě byl použit odpad. „Fruitleather z Rotterdamu používá k výrobě manga, která neprošla kontrolou kvality,“ uvádí příklad. Biologický odpad sám o sobě nepředstavuje až takovou hrozbu pro životní prostředí a může být využit i pro zkvalitnění půdy nebo jako krmivo pro hospodářská zvířata.
„Na druhou stranu, recyklovat se dá i živočišný odpad. Tzv. bonded leather se vyrábí drcením kožených odřezků (nejméně 50 %) a kožených vláken. Vše se smíchá se syntetickými pojivovými materiály. Podobá se to výrobě papíru. Svrchní vrstva má ještě PU nátěr,“ upřesňuje.
Ve zkratce lze říct, že záleží primárně na aspektech produkce materiálu, na které se zaměříme. „Výsledky se mohou lišit podle použité techniky zpracování, lokálního kontextu, péče spotřebitelů i specifických dopadů na životní prostředí, které se rozhodneme sledovat. Selský rozum zde jednoduše nestačí. Klíčové je nahlížet na produkt komplexně,“ radí specialistka.
Hojně využívaným pomocníkem v kvantifikaci dopadů se v posledních letech stala metoda LCA (Life Cycle Assessment), jež posuzuje celý životní cyklus a do porovnávání specifických řešení vnáší analytický přístup. „Mnoho výrobců výsledky LCA již uvádí, ale i zde je třeba věnovat pozornost nastavení takové studie,“ dodává na závěr Valérie.
