K Vánocům neodmyslitelně patří ruská pohádka Mrazík, na kterou se každý rok těší tisíce rodin. Pohádka je to sice kouzelná, ale životní příběhy obsazených herců příliš kouzelné nebyly.
Ke svátkům vánočním neodmyslitelně patří ruská pohádka Mrazík. Ačkoli se jedná o kouzelný příběh, ve kterém dobro vítězí nad zlem, životy hlavních hrdinů zas tak kouzelné nebyly. Ivánek strávil poslední dny svého života v psychiatrické léčebně, Nastěnku opustil manžel i syn a Baba Jaga žil údajně celý život ve lži.
Eduard Izotov strávil tři roky ve vězení. Svůj život dožil v psychiatrické léčebně (role: Ivánek)
Eduard Izotov se narodil 11. listopadu 1936 v Sovětském svazu, a protože jeho snem vždy bylo stát se hercem, od roku 1954 studoval Filmovou univerzitu v Moskvě. Ještě během studií se oženil se svou spolužačkou Inge Budkevič, se kterou také zplodil dceru Veroniku. Manželství vydrželo pohádkovému Ivanovi a jeho ženě dlouhých 24 let, jenže pak přišla krize a pár se rozvedl.
Eduard Izotov byl velmi pohledný a talentovaný, debutoval už v roce 1959, kdy získal hlavní roli v melodramatu V tiché stepi a nabídky na role se mu jen hrnuly. Tou zásadní pro něj však byla role Ivánka v pohádce Mrazík, která z něj udělala hvězdu. Izotov byl zván na zájezdy po celém Sovětském svazu.
Jednoho dne byl Izotov zadržen spolu s přítelkyní Irinou, jak se na ulici snaží směnit zlaté mince za dolary, aby získal prostředky na postavení chaty. To se stalo v době, kdy byl u moci Jurij Andropov a měnové obchody podléhaly přísným trestům. Pohádkový Ivánek byl předvolán před soud, kde se za něj postavilo mnoho kolegů z herecké branže, ale ani to soudce neobměkčilo. Herec byl odsouzen ke třem letům za mřížemi.
Izotov nesl vězení velmi špatně. Ačkoli byl velký, statný a temperamentní, každou minutu trpěl, a když pak byl propuštěn, domů se vrátil někdo úplně jiný. Zlomený člověk. Po propuštění z věznice měl nouzi o práci a jediné nabídky, které se mu dostávaly, byl dabing. Jenže herec ve věznici prodělal mrtvici, pletl slova, nepamatoval si texty, a o práci měl proto nouzi.
Během života prodělal hned šest mrtvic, v pozdějších letech si během nešťastného pádu komplikovaně zlomil nohu a měl do konce života velmi omezenou motoriku. Ke konci života musel být hospitalizován v psychiatrické léčebně. Propadl apatii, nechápal, kde je a proč tam je, nepoznával vlastní dceru, a ačkoli zemřel v březnu roku 2003, jeho okolí říkalo, že duše jej opustila už dávno předtím.
Natalju Sedych opustil manžel i syn. Jeden z jejích milenců se ji pokusil uškrtit (role: Nastěnka)
Natalja Sedych se narodila 10. července 1948 do spořádané rodiny. Její otec byl plukovníkem letectva, matka filoložkou a Natalja si ke studiu vybrala baletní školu Velkého divadla v Moskvě. Když jí bylo téměř 15 let, bez vědomí rodičů se vypravila na konkurz filmové pohádky Mrazík, na kterém získala roli hodné a poslušné Nastěnky.
Osudovou rolí se éterická dívka proslavila a v následujících letech si zahrála v dalších pěti filmech včetně pohádky Ohněm, vodou a trubkami. Pak se však rozhodla, že s filmem skončí a nadále se bude věnovat pouze baletu. Nakonec i od těchto plánů upustila, provdala se a dala přednost rodině.
V rodinném a milostném životě se Sedych příliš nedařilo. Manžel se s ní rozvedl, syn zůstal u něj a pohádková Nastěnka během let vystřídala hned několik partnerů. Jeden z nich se ji kvůli neshodám pokusil uškrtit, dokonce na ni vytáhl nůž, ale herečka tento útok naštěstí přežila. V 90. letech se pak vrátila k filmu a zatím poslední snímek natočila v roce 2010.
Inna Čurikova okouzlila režiséra tím, jak louskala ořechy (role: Marfuša)
Úspěšnější kariéra čekala na Nastěnčinu nevlastní sestru Marfušu neboli Innu Čurikovou. Ta se narodila 5. října 1943 a již od mládí hrála v divadle, v čemž pak pokračovala i na Ščepkinově divadelním učilišti. V roce 1965, po úspěšném dokončení studií, získala angažmá v moskevském Divadle mladého diváka, odkud v roce 1973 přestoupila do moskevského leninského komsomolu.
Štěstí se na Innu usmálo v roce 1964, když zavítala na konkurz do pohádky Mrazík a režiséra Alexandra Roua okamžitě zaujala tím, jak louskala ořechy. Právě to se stalo jednou z nejznámějších scén této pohádky. Jenže Čurikova měla z role velké mindráky. V Mrazíkovi byla vykreslena jako ošklivá a protivná sestra, která nic neumí.
Herečka chvíli přemýšlela o tom, že kvůli roli Marfuši od filmu odejde, ale naštěstí tak neučinila. V kariéře jí pomohl i její manžel, režisér Gleb Panfilov, který Innu obsadil do všech svých filmů, a herečka si tak mohla napravit reputaci. Inna Čurikova dodnes patří k legendám ruské herecké scény a na svém kontě má desítky úspěšných snímků.
Alexandr Chvylja ukončil Mrazíkem svou kariéru (role: Mrazík)
Alexandr Chvylja se narodil 15. července 1905 do rodiny švédských přistěhovalců, kteří se usídlili nedaleko Doněcka. V roce 1922 úspěšně dokončil hereckou školu a následně působil v divadle v Charkově. Právě tam si jej vyhlídl režisér Olexandr Dovženko a mladého herce obsadil do svých filmů Ivan a Ščors.
V roce 1946 Alexandr od divadla odešel a rozhodl se, že se bude věnovat pouze filmovému herectví. Jeho nejslavnější rolí se stal pohádkový dědeček Mrazík ve stejnojmenné pohádce. V roce 1950 obdržel Stalinovu cenu a v roce 1963 byl jmenován Národním umělcem RSFSR. Po Mrazíkovi si Alexandr Chvylja zahrál již pouze ve dvou filmech a 14. října 1976 zemřel ve věku 71 let.
Georgij Milljar odsunul osobní život na druhou kolej (role: Baba Jaga)
Georgij Milljar se narodil 7. listopadu 1903 v Rusku do bohaté rodiny. Jeho otec byl inženýr, matka vlastnila zlaté doly a zdálo se, že malého Georgije čeká pohádkové dětství. Jenže jeho otec zemřel ještě předtím, než se malý chlapec naučil mluvit, a když pak v roce 1917 vypukla Velká říjnová socialistická revoluce, rodině byly zlaté doly odebrány a téměř nic jí nezbylo.
Georgij nastoupil k divadlu jako kulisák, ale jeho snem vždy bylo stát se hercem. Nazpaměť se proto učil texty všech herců, a když pak jednou onemocněla herečka Popelky a hrozilo, že představení bude zrušené, Georgij se chopil příležitosti a nabídl zástup. Poprvé se tak objevil na scéně a záři reflektorů si zamiloval.
V roce 1924 se přestěhoval do Moskvy, kde nastoupil do nově otevřeného Divadla revoluce a do herecké školy. Jeho debutem byl film O plačtivé princezně, ve kterém si zahrál cara, a následně začal spolupracovat s režisérem Alexandrem Rouem. Právě ten pak Georgije obsadil do role Baby Jagy v pohádce Mrazík.
Georgij se tolik soustředil na svou kariéru, že svůj osobní život odsunul na druhou kolej. Ženatý byl jednou, přičemž svatba se konala v jeho 65 letech a svatební hostina byla součástí pohádky, takže všichni hosté museli být převlečeni do kostýmů.
Baba Jaga nikdy nepřestal točit filmy, prožil velmi čilé stáří a zemřel přirozenou smrtí jen pár dní před oslavou svých devadesátin.
