V našem rozhovoru s Jiřím Kolínem ze skiareálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně se dozvíš vše, co tě kdy zajímalo o práci lanovkáře.
Jiří Kolín pochází z rodiny lanovkářů. Po úspěšném dokončení studia na vysoké škole se rozhodl, že bude v „rodinném řemesle“ pokračovat a zakotvil ve skiareálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně. Začínal jako staničník a postupně se vypracoval na pozici manažera provozu lanových drah. S Jiřím jsme si povídali o tom, co je náplní jeho práce, co dělají lanovkáři přes léto, ale třeba také o tom, jak se postupuje v případě, když se lanovka s cestujícími zasekne ve vzduchu.
Jak dlouho už tuto práci děláte?
Dlouho, už je tomu 20 let.
Musel jste vystudovat speciální školu?V době, kdy jsem do této práce nastupoval, žádná škola zaměřená na obsluhu lanovek v Česku neexistovala. Dnes už je tomu jinak a přímo zde ve Vrchlabí existuje učební obor zaměřený právě na lanovky a vleky. Já jsem to v podstatě odkoukal od táty, od 14 nebo 15 let jsem ve Špindlerově Mlýně pracoval jako brigádník. Po skončení průmyslovky jsem vystudoval technickou fakultu a následně nastoupil do skiareálu. Začínal jsem jako staniční LD a postupně se vypracoval na pozici manažera provozu lanových drah.
Co je náplní vaší práce?Mám na starost provoz lanových drah a vleků u nás ve špindlerovském skiareálu. Musím zajistit, aby vše fungovalo po technické stránce, což znamená údržby, opravy, výměny vadných dílů nebo modernizace zařízení. Ale také mám na starost legislativní část provozu, což jsou nejrůznější kontroly, revize a prohlídky.
Jak často se provádí kontrola lanovek?
Kontroly jsou přesně dané vyhláškou, normami a pokyny k údržbě té dané lanovky, které vydává výrobce. To vše se musí dodržovat. Jsou tedy denní kontroly, při nichž sledujeme běžné věci, které lze mnohdy zkontrolovat i pouhým okem či jednoduchým měřením. Pak jsou různé týdenní, čtrnáctidenní, měsíční kontroly, roční kontroly, ale třeba i takové, které se odvíjí od počtu najetých hodin nebo let.
Jak vypadá váš běžný den?
Pokud všechno šlape, jak má, tak doháním resty týkající se administrativy. Ale to se moc často nestává. V provozu máme 6 lanovek a 12 vleků, jsou to všechno složitá technická zařízení, takže jsem často v terénu a řeším, co se v provozu vyvrbí.
A jak to mají vlekaři, kteří přímo obsluhují klienty?
Podle toho, o jaký typ lanovky se jedná, máme na každé stanici jednoho nebo dva zaměstnance. Ti se rozdělují na staniční a strojníky. Staniční pracují na vratných stanicích, mají na starost kontrolu nástupu a výstupu klientů, údržbu výstupiště a nástupiště, kontrolu technického stavu stanice apod. Strojníci pracují v poháněcí stanici, provádí předprovozní kontroly, zkušební chod, jednotlivé předepsané kontroly a následně při provozu zajišťují co nejplynulejší provoz lanové dráhy.
Plat je opravdu těžké komentovat, je tam hodně proměnných (...). Mohl by se pohybovat od 22 tisíc po 45 tisíc.
Kolik peněz si lanovkář vydělá?
Záleží na tom, na jaké je pozici. Náčelníci lanovek, kteří jsou přímo zodpovědní za provoz lanovky, mají jiné peníze než staničník, který je na lanovce třeba první rok a má na starost minimum věcí. Dohlíží třeba jen na to, aby lidé v pořádku nastoupili a vystoupili a nemá zodpovědnost za samotný provoz. Plat je opravdu těžké komentovat, je tam hodně proměnných, často mnoho přesčasů, pochopitelně hlavně v zimě, takže všichni jsou, věřím, spokojeni. Naše práce ale není jen o penězích, velkým benefitem je práce venku a na horách, které milujeme. Plat by se pak mohl pohybovat od 22 tisíc po 45 tisíc.
V zahraničí jsou tyto pozice lépe placeny. Nepřemýšlel jste někdy o změně pracoviště?
Přemýšlel, ale asi moc dlouho (smích). Oženil jsem se, založil rodinu a mám tu spoustu kamarádů. Jsem tu spokojený.
Kolik zaměstnanců či brigádníků obsluhuje areál přes zimní sezónu?
Čistě na lanovkách máme kolem 80 lidí. Pak máme rolbaře, sněhaře, pokladní. Dostáváme se k číslu 140 až 150 stálých zaměstnanců. K tomu si musíme přičíst lidi v kancelářích, IT, provozujeme také obchody, lyžařské půjčovny a školy a několik restaurací, a v zimní sezóně se tak dostáváme přes číslovku 500.
Přes léto máme výrazně méně lidí, máme v provozu dvě lanovky a tím se nám daří udržet ty nejdůležitější lidi k provozu lanovek.
A co dělá takový lanovkář přes léto?
Přes léto máme výrazně méně lidí, máme v provozu dvě lanovky a tím se nám daří udržet ty nejdůležitější lidi k provozu lanovek. Buď se podílí na provozu těchto dvou lanovek, nebo dělají kontroly na všech ostatních lanovkách. Lanovky fungují tak, že celou zimu jedou téměř bez zastavení, bez oprav (pokud je to možné) a jejich údržba se pak provádí především mimo zimní sezónu. Ale je to čím dál náročnější, lanovky stárnou, závady se na nich vyskytují, takže občas musíme něco opravovat i v zimě.
Jakou má lanovka životnost?
Do České republiky se v posledních letech vozí starší lanovky ze zahraničí, tady se zrepasují, vybaví se novým řízením a pak fungují dalších 15 až 30 let. Není to úplně něco, co by se mi líbilo, ale stavět nové lanovky je velmi finančně náročné a nemůžou si je dovolit všechny areály, aby dokázaly udržet ceny lyžování na nižší úrovni.
Kolik peněz stojí den provozu jedné lanovky?
Tady mluvíme v řádu desetitisíců, ale záleží na tom, co je to za lanovku. Na lanovce jsou ve směně čtyři lidé, něco stojí elektřina, která je čím dál dražší, a do toho musíme započítat údržbu, aby byla lanovka celou zimu funkční. Cena jednoho dne provozu lanové dráhy se pohybuje kolem desetitisíců korun.
A kolik lidí zvládne během jednoho dne odbavit?
Každá lanovka má danou hodinovou kapacitu, která se u nás pohybuje do 1 300–2 400 odbavených osob za hodinu. Takové kapacity se však v praxi nikdy nedosahuje a reálně to bude spíše kolem 70 % z maximální kapacity. Lyžařské vleky pak mají kapacitu zhruba 1 200 osob za hodinu.
Co na této práci máte rád? A má naopak nějaká negativa?
Začnu těmi negativy, protože těch je málo. Snažím se být u většiny problémů, které se při provozu lanovek dějí, což samozřejmě bývá i o svátcích nebo víkendech, kdy bych byl radši s rodinou. To je ale asi to jediné negativum. No, a pozitiva jsou to, že dělám práci, kterou jsem chtěl vždy dělat, je to práce na horách, s lidmi, se kterými jsem kamarád. Máme tu výbornou partu, která funguje, a mám pocit, že i ti lidé se mnou rádi pracují.
Přestože mají lidé čím dál lepší vybavení, tak jsou v podstatě snad rok od roku méně šikovní a víc arogantní. Pokud mají nějaký problém, nepodaří se jim nastoupit nebo vystoupit, většinou hledají chybu v obsluze lanovky.
Ačkoli pocházíte z lanovkářské rodiny, existuje něco, co vás na této práci překvapilo?
Překvapení se vyloženě nekonalo, ale občas mě překvapí postupný vývoj klientely. Přestože mají lidé čím dál lepší vybavení, tak jsou v podstatě snad rok od roku méně šikovní a víc arogantní. Pokud mají nějaký problém, nepodaří se jim nastoupit nebo vystoupit, většinou hledají chybu v obsluze lanovky. Ta se vždy snaží řídit provoz tak, aby byl co nejplynulejší a netvořily se fronty.
Máte přehled, zda k takovým karambolům častěji dochází u lyžařů, nebo snowboardistů?
Asi u lyžařů, kterých je na sjezdovkách více. Navíc snowboardisti, pokud si svými schopnostmi nejsou jistí a víme, že to opravdu nedají, tak jim povolíme jet na lanovce s prknem v ruce. Jenže lyžaři prostě musí nastoupit s lyžemi na nohou, a když jim překážejí, tak je to pak těžké.
Může se však stát, že s lanovkou nelze jet ani na nouzový pohon, například mechanickým poškozením, a pak musíme onen vadný díl vyměnit. V takovém případě musí lidé na lanovce počkat.
Jak se postupuje v případě, že se lanovka zasekne a jsou na ní lidé?
Prvně je potřeba tomu předcházet, aby se takové situace nestávaly. Ano, může se stát, že vypadne proud, ale každá lanovka má nouzový pohon a na ten dojede, doveze lidi do horní stanice. Nástupy se zatím pozastaví, protože lanovka na nouzový pohon jede jen rychlostí jeden metr za vteřinu, a výjezd tedy u delších lanovek trvá přes půl hodiny.
Může se však stát, že s lanovkou nelze jet ani na nouzový pohon, například mechanickým poškozením, a pak musíme onen vadný díl vyměnit. V takovém případě musí lidé na lanovce počkat a rozhlasem lanové dráhy jsou informováni o tom, jak dlouho bude oprava trvat. Ze zákona musíme do dvou hodin lanovku uvést do provozu a dovézt lidi do stanice. Pokud by se lanovka nedařila zprovoznit, musíme zahájit evakuaci cestujících pomocí horolezecké techniky, na které spolupracujeme s horskou službou.
Když mluvíte o sundávání cestujících pomocí lan, musíte jako lanovkář umět podat první pomoc?
Ano, je to jedna z podmínek zkoušek. Evakuace lanovky se navíc každý rok trénuje a je povinností mít smlouvy s horskou službou, která evakuaci každoročně nacvičuje, aby probíhala bezpečně a co nejrychleji. Ale takový případ, kdy by bylo nutné lidi z lanovky sundávat pomocí lan, se stal naposledy asi před 20 lety. Nestává se to často a vždy se snažíme najít řešení, jak lanovku zprovoznit a klienty dovézt do stanice.
Co nejbizarnějšího jste kdy na lanovce zažil?
Nic bizarního jsem asi nezažil, spíše jen takové ty nepříjemné věci, které se mohou stát, nehody, mimořádné události atd. Třeba jednou u nás na lanovce cestující dostal epileptický záchvat a v křeči ze sedačky vypadl. Naštěstí spadl do hlubokého sněhu a nic se mu nestalo.
Po příjezdu jsme se bavili o tom, že letos moc sněhu není. Jak hodnotíte dosavadní lyžařskou sezónu?
Začátek byl skvělý, rozjeli jsme skiareál naplno. Kolem Vánoc se ale razantně oteplilo, ale naštěstí se nám podařilo udělat relativně dost technického sněhu a jako jedno z mála středisek jsme tím přečkali i dlouhou oblevu, která trvala skoro měsíc. Teď už zase mrzne, konečně opravujeme méně zasněžená místa technickým sněhem, přeje nám konečně i příroda a ve Špindlu už několik dnů nádherně chumelí.
Je podle vás současná cena skipasů vzhledem ke stavu sjezdovek adekvátní?
Ano. Když budu mluvit za naše středisko, tak veškeré technologie na úpravu sjezdovek, zasněžování i lanovky jsou identické s tím, co mají alpská zahraniční střediska. Kupujeme to za stejné peníze, nedostáváme žádné dotace jako některá rakouská střediska, naopak např. nájmy nebo elektřinu máme ještě dražší. Cena je tedy podle mě adekvátní, je taková, abychom dokázali vydělat peníze na samotný provoz, údržby a investice do rozšíření a modernizace areálu.
Jaká klientela k vám jezdí? Jsou to lidé z celého světa?
K nám do Špindlu standardně jezdí 50 % Čechů, cca 23 % Poláků, 18 % Němců a pak další národnosti. Hodně to změnil covid, vloni to u nás bylo hlavně o české klientele. Letos už se ale zahraniční návštěvníci vrací a němčinu a polštinu slýcháme stále častěji. Poláci mají sice za kopcem vlastní střediska, ale nejsou na takové úrovni, jako ta naše.
S přírodním sněhem se ale již tolik nepočítá, musíme dokázat zajistit stabilní podmínky a provoz, pokud možno, vždy zahájit před Vánoci. To není možné nechat na přírodním sněhu.
Je podle vás možné, že se z Česka vzhledem ke klimatické krizi a globálnímu oteplování stane v blízké době „nelyžařská“ země?
Zima je každá jiná, dlouhé oteplení jsme tu už také měli, naposledy v roce 2007. Takže si nemyslím, že by se něco takového stalo. Navíc dřív byly výpadky ještě častější, neboť neexistovalo tak výkonné zasněžování. Když přijdou první mrazy trvající třeba 4 až 5 dní, tak jsme schopni zprovoznit poměrně velkou část střediska, což nám dřív trvalo i tři týdny. S přírodním sněhem se ale již tolik nepočítá, musíme dokázat zajistit stabilní podmínky a provoz, pokud možno, vždy zahájit před Vánoci. To není možné nechat na přírodním sněhu. Přírodní sníh je ale samozřejmě potřeba pro jiné zimní aktivity jako běžky, skialpy a taky pro tu zimní atmosféru.
