Německá studie zkoumala, jak si myši prioritizují své vrozené chování, a ukázalo se, že při stimulaci receptorů citlivých na hormon ovlivňující chuť k jídlu dají myši přednost socializaci s opačným pohlavím před jídlem.
Vědci zjistili, že když hladové myši, kterým jsou stimulovány mozkové receptory citlivé na leptin, postaví před možnost najíst se nebo interagovat s příslušníky opačného pohlaví, budou se radši pářit. Studie je publikována v Cell Metabolism a informoval o ní Technology Networks.
„V jednu chvíli můžeme činit pouze jedno chování, takže náš mozek musí nějak vypočítat, co bude nejvíce odměňující nebo co je naší nejnaléhavější potřebou,“ říká doktorka Tatiana Korotkova, neurovědkyně z Univerzitní kliniky v Kolíně nad Rýnem.
Jak souvisí chuť k jídlu a páření?
Aby Korotkova porozuměla hierarchii vrozeného chování myší, které zahrnuje jídlo, pití, socializaci a páření, studovala aktivitu neuronů v laterálním hypotalamu, což je oblast mozku spojená s chutí k jídlu a žízní. Cílem bylo zjistit, jak budou vrozené pudy ovlivněny úrovní hladu. Proto porovnala chování myší, které měly neomezený přístup k potravě (syté), s těmi, kterým bylo zakázáno jíst přes noc (akutně hladové), a těmi, které měly konzumaci potravy omezenou na pět dní (chronicky hladové).
Zjistila, že neurony citlivé na leptin byly inhibovány, když myši jedly. Když myši interagovaly s opačným pohlavím – tedy potenciálním partnerem pro páření – byly aktivovány stejné neurony. Když však myši interagovaly se stejným pohlavím, neurony nebyly aktivovány.
Když vědecký tým tyto neurony stimuloval, mělo to na nasycené myši velmi malý vliv, ale myši, které byly akutně hladové, strávily mnohem více času socializací s potencionálními partnery pro páření. Chronicky hladové myši stimulace neovlivnila. „Tento systém dokáže regulovat pouze mírný hlad, ale ne silný hlad,“ říká Korotkova.
