Slovenský filmový režisér Juraj Jakubisko zemřel ve věku 84 let. Přinášíme ti jeho profil.
Ve věku 84 let zemřel v Praze krátce před půlnocí v noci z pátku na sobotu slovenský filmový režisér Juraj Jakubisko. O smrti slavného filmaře informovala jeho dcera Janette Jakubisková, která pro RTVS potvrdila, že její otec skonal v Praze. O úmrtí informuje i agentura TASR.
Jako režisér se Jakubisko vyznačoval mimo jiné výrazným výtvarným cítěním, které je přítomno ve všech jeho filmech a tvoří jednu ze základních charakteristik jeho filmové tvorby.
Juraj Jakubisko se narodil 30. dubna 1938 ve východoslovenské obci Kojšov. V roce 1957 absolvoval studium fotografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě a v letech 1959–1966 studoval v Česku na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU).
Po absolutoriu režijně debutoval filmem Kristove roky (1967). Následovaly filmy Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) a tragikomedie Dovidenia v pekle, priatelia (1970, dokončena 1990), které byly v 70. letech minulého století zakázány, a Jakubisko se mohl věnovat pouze dokumentární tvorbě.
Jeho film Postav dom, zasaď strom (1979), který natočil po několikaleté odmlce, byl mistrovským dílem. Následovala komedie Nevera po slovensky (1980). Vrcholem jeho tvorby 80. let 20. století je historická sága Tisícročná včela (1983), která získala řadu ocenění, podobně jako filmová pohádka Perinbaba (1985). Předrevoluční období uzavřel filmem Sedím na konári a je mi dobre (1989), ve kterém si jednu z hlavních rolí zahrál Bolek Polívka.
V roce 1990 natočil pro televizi film Takmer ružový príbeh, dokončil a uvedl do kin tragikomedii Dovidenia v pekle, priatelia a začal pracovat na filmu Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný, který měl premiéru v roce 1992. Od roku 1993 žil Jakubisko spolu s manželkou, herečkou a producentkou Deanou Horváthovou a rodinou v Praze.
Z roku 1997 je jeho film Nejasná zpráva o konci světa a z roku 2004 film Post Coitum v hlavní roli s italským hercem Francem Nerem. Velmi úspěšným projektem Jakubiska byl film Bathory, historický velkofilm o čachtické paní, která se podle legendy koupala v krvi panen a která je prezentována jako největší vražedkyně všech dob. Film byl na světové premiéře uveden na Mezinárodním filmovém festivalu (MFF) v Karlových Varech v roce 2008. Slovenská zpěvačka Katarína Knechtová k němu nazpívala hit Môj Bože.
V roce 2012 se Jakubisko stal zřejmě nejstarším pacientem, kterému lékaři v Česku transplantovali nové srdce.
V roce 2013 se Juraj Jakubisko v rámci projektu Košice 2013 – EHMK představil na festivalu Jakubiskovy dny, a to nejen svými filmy, ale také výtvarnou tvorbou. Jakubisko tehdy v Košicích vystavoval cyklus serigrafií, autorské filmové plakáty a olejomalby. Při této příležitosti mu tehdejší primátor Košic Richard Raši předal plaketu města Košice. V nakladatelství XYZ vyšla 20. června 2013 u příležitosti 75. narozenin Juraje Jakubiska jeho autobiografie Živé striebro, ve které zachytil prvních třiatřicet let svého života.
Za svou tvorbu získal Jakubisko řadu domácích i zahraničních ocenění. Získal například cenu československé kritiky za nejlepší československý film roku 1967. V červnu 2002 si převzal cenu Zlatá kamera, kterou tradičně udělují osobnostem domácí i zahraniční kinematografie za podíl na rozvoji filmového umění na festivalu Art Film v Trenčianských Teplicích. Od ledna 2003 byl také nositelem nejvyššího slovenského státního vyznamenání Pribinův kříž II. třídy za zásluhy v oblasti slovenské kinematografie. Národní filmovou cenu Slnko v sieti za výjimečný přínos slovenské kinematografii si Jakubisko převzal 16. dubna 2016.
Jeho filmy byly oceněny také na Grand Prix Unicef, na MFF v Moskvě a na MFF v Karlových Varech. Výroční cenu České filmové a televizní akademie Český lev mu udělili 1. března 2003. Sošku lva získal za dlouhodobý umělecký přínos pro český film. Českého lva získal i v roce 2008 za divácky nejúspěšnější film Bathory a také za výtvarný počin filmu Bathory. Dne 9. června 2009 si převzal Cenu Elsy Morante pro zahraničního režiséra. Za účasti italské velvyslankyně na Slovensku Brunelly Borzi Cornacchie mu ji předala Teresa Triscani, ředitelka Italského kulturního institutu v Bratislavě. Medaili Za zásluhy I. stupně v oblasti umění mu v roce 2016 udělil i prezident Miloš Zeman.
Juraj Jakubisko byl znám dlouholetou spoluprací s italskou kinematografií a jejími představiteli, i proto si vysloužil pojmenování „slovenský Fellini“, což on sám považoval za poctu. Posledním Jakubiskovým filmem je pokračování kultovní filmové pohádky Perinbaba s názvem Perinbaba a dva světy, jejíž premiéra byla původně plánována ještě před Vánocemi v roce 2019, ale kvůli odkladům z důvodu pandemie koronaviru se dosud do kin ještě nedostala. Děj nové Perinbaby navazuje na původní pohádku.
Jako režisér spolupracoval Jakubisko ve velké míře i s divadlem. Úspěch mělo v roce 2018 například nové nastudování opery Svatopluk pod jeho vedením.
