Fenomenální úspěch už bývalé sjezdové lyžařky Lindsey Vonn připomněl, jak může být sjezdové lyžování genderově nefér.
V alpském lyžování je Američanka Lindsey Vonn legendou. Dnes už bývalá profesionální závodnice je držitelkou olympijského zlata, dvojnásobnou mistryní světa a čtyřnásobnou vítězkou Světového poháru. Ještě donedávna byla také držitelkou ženského rekordu v počtu vyhraných závodů. V tom ji letos předčila krajanka Mikaela Shiffrin.
Lindsey Vonn ale rozhodně nesmutní. Na konci ledna se jí totiž už ve sportovním „důchodu“ povedlo něco, o čem dlouho snila. Sjela nejnebezpečnější sjezdovku Streif v rakouském středisku Kitzbühel. Stala se prvním člověkem, který obávanou trať zdolal za tmy. A první ženou po dlouhých šedesáti letech. Od roku 1962 se tu totiž ženské závody konat nesmějí.
Stejný úspěch jako olympijské zlato
Lindsey Vonn vyhrála před odchodem do sportovního důchodu vše, co se ve sjezdovém lyžování vyhrát dalo. Konec zářivé aktivní kariéry oznámila po světovém šampionátu v roce 2019, kde dosáhla na bronz. Důvodem byla vleklá zranění. Jeden z největších lyžařských snů si ale Američanka stejně splnila až nyní.
Streif je vrchol všech sjezdů, nejtěžší trať na světě. Nikdo nevěřil, že to zvládnu. Po všech mých zraněních je neuvěřitelné, že jsem dostala šanci vyrazit tady ze startovní brány a splnit si svůj sen.
Na konci totiž zdolala Streif, jednu z nejnebezpečnějších sjezdovek na světě, které se podle jedné z jejích částí přezdívá také Myší past (Mausefalle). Teprve po tomto výkonu, kterého navíc dosáhla coby první žena a jako první člověk v noci, se cítí být plnohodnotnou lyžařkou. „Teprve když sjedete Streif, jste skutečným sjezdařem,“ myslí si sama Vonn.
„Streif je vrchol všech sjezdů, nejtěžší trať na světě. Nikdo nevěřil, že to zvládnu. Po všech mých zraněních je neuvěřitelné, že jsem dostala šanci vyrazit tady ze startovní brány a splnit si svůj sen. Vždycky jsem měla respekt k mužům, kteří sjížděli Streif, ale teď ho mám ještě větší. Protože jedna věc je tuto sjezdovku prostě sjet a druhá je ho vyhrát. Teď už plně chápu, co to znamená,“ nechala se slyšet fenomenální lyžařka po svém „jednorázovém“ návratu na závodní sjezdovku, na který se intenzivně připravovala několik týdnů, navzdory těžkému zranění kolena.
Američanka dlouho toužila zajet si tento závod spolu s muži v rámci Světového poháru, to se jí ale nepoštěstilo. I tak aspoň předstihla mužské závodníky v tom, že jako vůbec první člověk na světě pokořila sjezdovku Streif v noci. Měla prý samozřejmě obavy, protože jde o mnohem větší riziko než za bílého dne. Trať prý byla ale velmi dobře osvětlená. Navíc měla prý dobré základy díky svému dětství. Vyrůstala totiž v Minnesotě a po škole vždy chodila na tamní sjezdovku trénovat za tmy. V pozdějších nočních hodinách pak trénovala i během své kariéry.
Nejvíce dobrodružnou částí celého závodu byl prý skok ze startovní brány, a to právě kvůli tmě. „Když se podíváte ze startovní brány, je tma a sjezdovku vůbec nevidíte, vypadá to, jako byste skákali z okraje světa. Je to velmi děsivé,“ řekla Vonn a start z brány přirovnala k pocitu na horské dráze.
Výzvu prý přijala nejen kvůli sobě. Odhodlala se i proto, aby vzdala hold své mamince, která zemřela loni v srpnu. „Máma mě vždycky učila, abych si věřila. Věděla, že jsem silná, protože na mě stále dohlížela a vždycky mi věřila víc než já sama sobě. Kdykoli jsem jí řekla, že dělám něco šíleného, neznejistilo ji to. Říkala, že za mnou stojí. Vím, že by na mě byla pyšná,“ uvedla Vonn, která úspěch na Streifu přirovnala k olympijským medailím, dokonce k té nejcennější.
„Zařadila bych to asi hned za zlatou medaili z olympiády. Bylo to zkrátka hodně těžké, navíc jsem to dokázala po čtyřech letech ve sportovním důchodu. Je to jeden z mých největších úspěchů,“ je přesvědčená.
Nejtěžší sjezdovka světa, kde závodník skočí i šedesát metrů
Proč sjezdovka Streif v rakouském Kitzbühelu nahání strach? Je to totiž jedna z nejtěžších a nejnebezpečnějších závodních drah na světě, ne-li ta vůbec nejtěžší. Její náročnost je o to větší při sjezdu a při super obřím slalomu.
Sjezd začíná v nadmořské výšce 1665 metrů. První skok vede závodníky do už zmiňované Myší pasti. To je nejstrmější část trati a má sklon neuvěřitelných 85 procent. Závodníci v ní v závislosti na úpravě trati mohou skákat až šedesát metrů daleko. V roce 1970 někteří závodníci dosáhli délky dokonce až 80 metrů. V dlouhém cílovém svahu mohou sjezdaři dosáhnout rychlosti i 145 kilometrů v hodině.
O tom, jak náročnou sjezdovkou Streif je, vypráví i film STREIF – One Hell of a Ride. Jeho vypravěči jsou dva vítězové závodu na této trati, Daron Rahlves a Didier Cuche. Ti mluví o tom, s jakou psychickou i fyzickou zátěží se tu závodníci musí srovnat a proč stojí závodníkům za to podstupovat tak obrovské riziko. Každá sebemenší chyba totiž může znamenat fatální důsledky.
Lindsey Vonn bojovala o účast v závodu během aktivní kariéry, neúspěšně
Ženské sjezdové lyžování má přitom v Kitzbühelu kořeny už ve třicátých letech. První ženský závod na Hahnenkammu (což je hora a zároveň název sjezdu, pozn. red.) se konal už v roce 1932. Na začátku padesátých let se ale začaly ozývat hlasy, že je trať pro ženy příliš nebezpečná. Několik závodnic se tu totiž při tréninku vážně zranilo. V roce 1954 zase odstoupily americké lyžařky s odůvodněním, že trať je moc obtížná.
Ženské závody nemusí být ještě brutálnější, než už jsou.
O organizaci ženských závodů v rámci Světového poháru projevili zájem funkcionáři z jiného rakouského města Bad Gastein. Zástupci z Kitzbühelu se přesunu závodů snažili zabránit, nakonec k němu ale došlo. A dva závody ve stejné kategorii mít Rakousko nemohlo. Na Hahnenkammu ženy startovaly naposledy v roce 1962.
Sdílíš děti online? Riskuješ sexuální zneužití fotek, ukázala studie
2. května 2024 v 15:42
O to, aby se ženské závody do Kitzbühelu vrátily, nikdo desítky let nejevil zájem. V devadesátých letech sice proběhlo několik pokusů, jak by se ženy mohly na sjezdovku vrátit, například u příležitosti 50. výročí závodu Hahnenkamm v roce 1990, závod byl ale nakonec zrušen kvůli nepříznivému počasí.
To, že ženy by na Streifu závodit neměly, si vždycky myslela i německá lyžařka a dvojnásobná olympijská vítězka Rosi Mittermaier. „Ženy by si neměly přivlastňovat závodění, které patří mužům,“ uvedla v sedmdesátých letech, kdy byla na vrcholu kariéry. Dodala, že ženské závody nemusí být ještě brutálnější, než už jsou. Později prohlásila, že sama se bez této pekelné jízdy během své kariéry ráda obešla.
To však nebyl případ právě Lindsey Vonn. Ta se chtěla alespoň zúčastnit závodu společně s muži. Mezinárodní lyžařskou federaci (FIS) žádala o povolení startu několikrát, pokaždé ji odmítla. Její návrhy odmítala federace průběžně od roku 2012.
„Je to velmi jednoduché. Jmenuje se to Světový pohár mužů a Světový pohár žen. Muži závodí ve Světovém poháru mužů a ženy ve Světovém poháru žen. Body FIS a Světového poháru nejsou přenosné,“ odpověděla před jedenácti lety na žádost lyžařky generální tajemnice FIS Sarah Lewis. Žádost o to, aby se Vonn mohla zapojit do mužských závodů, byla odložena i v roce 2018. Svůj sen si tak mohla splnit aspoň nyní, mimo Světový pohár a po aktivní kariéře. Návrat ženských závodů do Kitzbühelu tak zřejmě nebude na pořadu dne ani v budoucnu.
Sjezdové lyžování jako maják genderové rovnosti. Nebo?
Když se obecněji podíváme na sjezdové lyžování, mohlo by být v mnoha ohledech vzorem co do rovnosti pohlaví. V některých ohledech tomu tak skutečně je. Když debutovalo na Zimních olympijských hrách 1936, konal se stejný počet závodů mužů a žen. To byla tehdy ve světě sportu spíše rarita.
„V lyžařských závodech máme jako sportovkyně velké štěstí, že zažíváme takovou genderovou rovnost, jakou zažíváme,“ uvedla loni bývalá závodnice, Američanka Laurenne Ross. Dodala ale, že při bližším pohledu jsou genderové nerovnosti i v alpském lyžování. Nejvýraznější nepoměr v alpském lyžování existuje v trenérských řadách. Zástupce FIS uvedl, že na okruhu Světového poháru trénuje asi šest nebo sedm žen, ale kompletní seznam trenérů organizace kvůli ochraně soukromí neposkytla. Důvod nízkého počtu trenérek je podle jedné z nich jednoznačný – časová náročnost, která se neslučuje s rodinným životem nebo plány na něj.
Málo žen je navíc i ve funkcionářských pozicích. Nedostatečné zastoupení žen pak podle americké závodnice Alice Merryweather může za rozdíly v organizaci mužských a ženských závodů. „Snižují nám skoky nebo rovnou ukončí závody, pokud je skok příliš veliký. Nemám zájem vrhnout se na sjezdovku v Kitzbühelu. Ale panuje tu divný předpoklad, že sjezdy pro muže musí být těžší než ty pro ženy,“ svěřila se. Podobný nedostatek žen vidí Merryweather i v dalších odvětvích, od dodavatelů vybavení přes výrobce lyží až po lidi, kteří mají na starost sponzoring.
Ani s prize money to není v alpském lyžování tak rovnocenné, jak se na první pohled zdá. Oficiálně jsou v tomto sportu odměny stejné pro muže i pro ženy. Některé závody ale nabízejí finanční bonusy, častěji však mužům. Už zmiňovaná Laurenne Ross prý navíc na začátku kariéry zjistila, že jí sponzor dává mnohem nižší odměnu než jejímu mužskému protějšku, který navíc nedosahoval takových úspěchů jako ona.
