Tento příběh trochu připomíná romantizovaný scénář anime. Odmalička jej japonská animovaná tvorba bavila a nyní žije svůj sen, když se jeho kresby z papíru dostávají doslova pod kůži. René Müller je totiž anime tatérem.
Každému z nás se občas dostane nějaká knížka, seriál nebo film pod kůži. V přemíře nových titulů, streamovacích platforem, televizních kanálů a filmových produkcí si musí vybrat opravdu každý. Fanoušky jednotlivých sérií a děl poté můžeme rozdělit na různé tábory například podle toho, jak moc souzní s herci, příběhem nebo celou značkou. Takto to funguje ve všech žánrech.
A když říkáme ve všech, tak samozřejmě i v manze nebo anime, což jsou dva umělecké žánry, které jsou v posledních letech z hlediska oblíbenosti na konstantním vzestupu. Sice se stále nejedná o mainstream, přestože se výrazně zapisují do světové kinematografie, ale je vidno, že čím dál více diváků a čtenářů jim přichází na chuť. Dokonce tak moc, že jsou ochotni si své oblíbené postavy, momenty nebo ikonické výjevy nechat doslova vpíchnout pod kůži.
S tím dokážou pomoci i lidé v Česku. Japonskou animovanou tvorbu zná velmi dobře pražský tatér, který vyniká komiksovým zpracováním motivů slavných i méně známějších anime a manga titulů. Jmenuje se René Müller neboli Renmulltattoo, člen studia Woodhill tattoo, který se sám netají tím, že by rád pomohl tuzemské „anime revoluci“ a jednou provždy vymazal z hlav kritiků veškeré stigma vůči této tvorbě.
Osmadvacetiletý tatér a bez jakékoliv nadsázky i umělec, jenž na Instagramu vystupuje pod přezdívkou Renmulltattoo, se k tetovacímu strojku dostal tradiční cestou přes kreslení na papír. Jeho láska k japonské animované tvorbě vzkvétala již od dětství, proto akorát spojil své dvě oblíbené činnosti do jedné.
„Když se mi nějaká postava nebo moment zalíbily, prostě jsem to nakreslil. V té době to samozřejmě nebylo žádné umění, ale jenom jednoduché dětské obrázky,“ zasvěcuje nás do úplných začátků. „Můj táta umí kreslit, živil se několik let kreslením portrétů, ale odmala jsem ho skoro nevídal, takže těžko říct, jestli to mělo na mě nějaký vliv,“ mluví o minulosti velmi otevřeně.
René se nějakou dobu spokojil pouze s kresbou. Neměl důvod to měnit. Jenže, jak už to bývá, do hry přišla náhoda a jeho perspektiva se změnila. „Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tohle budu dělat,“ přesvědčuje nás, když nám vypráví o vůbec prvním zážitku, během něhož někomu něco vytetoval.
