Viread
Lék Viread, který platil za přípravek proti AIDS, představil tým profesora Antonína Holého v listopadu roku 2001. Stejně jako tehdejší dostupné prostředky uměl i Viread propuknutí nemoci zpomalit, nikoliv vyléčit. Ve srovnání s nimi ale pracoval daleko účinněji.
Lék jako účinnou látku používá tenofovir, který v lidském těle pomáhá snížit hladinu HIV. Jeho původní podoba měla problém s použitím pro širokou veřejnost, proto později vznikl tenofovir-disoproxil. Profesor Holý postavil vývoj léku Viread na svých předchozích poznatcích. V roce 1985 například společně s Ericem De Clerqem popsal účinek tenofoviru v buněčné kultuře HIV. Samotný účinek u člověka popsal v roce 1997.
Podle Světové zdravotnické organizace platí Viread za jeden z nejdůležitějších léčebných přípravků, které by měly být dostupné pro všechny. Kromě oddálení propuknutí AIDS se používá rovněž k léčbě hepatitidy B.
Krevní skupiny
Průlomový objev čtyř krevních skupin psychiatra a neurologa Jana Jánského se dodnes cituje ve vědeckých pracích, přestože pochází už z roku 1907. Bohužel, Jánský ve své době netušil, že s podobným poznatkem přišel v roce 1900 (někdy se uvádí též 1901) Karl Landsteiner. Ten ale popsal pouze tři skupiny a Jánského objev tedy platí za důležitější.
Krevní skupiny nazvané A, B a C, která představovala alternativu k tehdejší 0, rozšířil pražský vědec o AB. K revolučnímu objevu se ale dostal nedopatřením, když studoval vztah mezi srážlivostí krve a duševními nemocemi. Během tohoto výzkumu Jánský zjistil, že lidskou krev lze dělit do skupin I.–IV., když se ukázalo, že některý „druh“ se po přijetí toho druhého při transfúzi sráží.
