Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Luxusní hotely s příjemnou obsluhou, úchvatná moderní architektura, historické památky i nezapomenutelné atrakce. To vše nabízí Bahrajn neboli Bahrajnské království, ostrovní stát v Perském zálivu.
V Bahrajnu jsem strávil pět dní v resortu prestižní hotelové sítě Address Hotels díky cestovní kanceláři Hydrotour, která jako první v celé Evropě nabízí v této destinaci all-inclusive pobyty a zásadně mění tamní systém hoteliérství. Od října se do Bahrajnu dostaneš přímým letem z Bratislavy, který trvá pět hodin.
Jedná se o velmi bohatý stát (v současnosti tam žije téměř jeden a půl milionu obyvatel) díky ropě a je důležitý i z hlediska mezinárodní politiky. O Bahrajnu (tehdejším Dilmunu) se píše už ve slavném Eposu o Gilgamešovi. Právě tam se král Uruku vydal, aby získal nesmrtelnost.
V tomto článku ti zemi ještě více přiblížíme a dozvíš se, co všechno jsem tam za týden zažil. Na našem webu najdeš několik reportáží z různých koutů světa, články o cestování, tipy na levné letenky nebo zajímavosti o mnoha zemích. Pokud chceš podobného obsahu ještě více, podpoř nás a staň se členem klubu Refresher+.
Bahrajn je známý také tím, že obyvatelé mnohem konzervativnější sousední Saúdské Arábie se tam jezdí bavit, užívat si a pít alkohol, protože u nich doma vládne tvrdá prohibice.
Sice si v Bahrajnu láhev vína či něčeho tvrdšího koupit můžeš, pití na veřejnosti je tam ovšem stále zakázáno. Alkohol tedy konzumuj jen v hotelu. Saúdští Arabové cestují za zábavou do Bahrajnu přes 15kilometrový most Krále Fahda, který funguje od roku 1986.
Není tajemstvím, že je Bahrajn oproti Saúdské Arábii mnohem progresivnější a otevřenější. Kromě mešit tam najdeš židovskou synagogu, křesťanské kostely či buddhistický chrám, zatímco v sousední zemi nemůžeš na veřejnosti proklamovat jiné náboženství.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemčení?
Jak vypadá místní mešita.
Kdy začínají místní s první modlitbou, kolikrát denně se modlí a co předtím musí udělat.
My jsme se vydali do jedné z mešit, abychom poznali, jakým způsobem fungují místní muslimové. V zemi totiž tvoří náboženskou většinu. Do tajů islámu nás zasvětil průvodce, který nejprve dámy upozornil, že se musí zahalit. Všichni jsme se také museli zout.
Když se ženy vrátily převlečené do muslimského oděvu jménem abája, průvodce se nás zeptal: „Víte, proč u nás ženy chodí v černém a muži v bílém?“ Když spatřil naše mlčící tváře, zažertoval: „Protože černá zeštíhluje.“ Jeho žert některé ženy nerozesmál a místo úsměvu mu uštědřily přísný pohled. Vzal to sportovně a pokračoval ve svém výkladu.
Řekl nám, že se ho můžeme ptát na cokoli, a nevyhnul se proto ani otázce, kolik má manželek (podle tamního zákona by totiž mohl mít více žen). Odpověděl, že má jen jednu, protože tak to doporučuje samotný Alláh.
Zdroj: Refresher/Martin Adam Pavlík
Dále nám prozradil, že do mešity může jít kdokoliv bez rozdílu vyznání, musí jen dodržovat pravidla. Muslimové se prý denně modlí čtyřikrát až pětkrát, přičemž s první modlitbou začínají už ráno ve čtvrt na pět.
Jelikož nás to všechny překvapilo, s úsměvem dodal, že poté, co se pomodlí, si jdou znovu lehnout. Modlení k Alláhovi však nemohou jen tak odbýt. Každý věřící si musí před modlitbou řádně umýt tvář, uši, ruce a nohy. Musí si také vypláchnout ústa.
Mešita nás ohromila svojí velikostí. Jakmile jsme vkročili dovnitř, naše oči zamířily na obrovitánský oválný strop a majestátní lustr. Ve středu byly postaveny mikrofony, díky kterým mohou modlitby slyšet i lidé venku před budovou. Na sloupech jsou totiž připevněny reproduktory. Zaujalo nás i to, že v době, kdy jsme do mešity přišli, tam právě měly vyučovací hodinu místní děti.
Během pobytu jsme navštívili i městské trhy plné sice neodbytných, ale přesto milých prodejců, kterým nedělalo problém s námi klidně projít celou ulici ve snaze zlanařit nás na nákup alespoň nějaké drobnosti. Zajímali se, odkud jsme. Slovensko sice neznali, ale slovní spojení „střední Evropa“ pochopili ihned.
Výklady byly plné místní keramiky, parfémů, uměleckých děl či orientálních oděvů, nechyběly ani fastfoody. Nejvíce nás ale upoutaly výklady plné převážně zlatých šperků, kterých bylo opravdu nepočítaně. Některé byly přehnaně kýčovité, jiné vskutku krásné, ale i patřičně drahé.
Cestou po hlavním městě Manáma nás ohromily famózní megalomanské stavby. Mezi nimi dominovalo obchodní centrum Bahrain World Trade Center. Jedná se o první mrakodrap na světě, který do svého designu integroval větrné turbíny. Je vysoký 240 metrů. Působivá jsou také „bahrajnská dvojčata“, krásná věž United Tower či budova Chamber of Commerce mírně připomínající „bratislavské UFO“.
Mezi další top stavby patří Almoayyed Tower, majestátní Symphony Tower nebo hotel Four Seasons připomínající svým designem písmeno H. Je to nejvyšší budova v zemi. Poté jsme zašli do bahrajnské pevnosti zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO. Během této zastávky jsem si po dlouhých letech vyzkoušel jízdu na koni.
Podívali jsme se také do národního muzea Hall of Dilmun Graves plného památek, od fascinujících archeologických nálezů až po malby, díky kterým jsme zase o něco více poznali historii a kulturu země.
Jedním z největších zážitků byla exkurze na mezinárodní okruh formule 1 v Bahrajnu. Výhled na něj jsme měli exkluzivně z nejlepšího a zároveň nejvyššího místa, kam se během závodu dostanou jen ti, kteří obdrží pozvánky. Vstupenky na toto místo se koupit nedají.
Má to svůj důvod. Výhled zcela shora je výjimečný v tom, že divák vidí úplně celý okruh, zatímco lidé na nižších místech nebo bočních tribunách vidí jen jeho omezenou, mnohdy malou část.
Jediné, co nám na místě chybělo, byly už jen rozjeté formule a nadšený dav fanoušků. Navzdory jejich absenci jsme si všichni výhled naplno užili. Podle portálu F1 online je trať dlouhá 5,412 kilometru, má drsný povrch a je kombinací vysokorychlostních rovinek a středně rychlých a pomalých zatáček, které vyžadují prudké brzdění.
Příští sezóna formule 1, která bude mít hned 24 závodů, začne právě na tomto okruhu 2. března. Bude se konat netradičně v sobotu. Důvodem je přizpůsobení se muslimskému ramadánu, který bude trvat od 10. března do 8. dubna.
Hned po obhlídce okruhu jsme se přesunuli na nedaleký mezinárodní kartingový okruh. Tentokrát jsme však nezůstali jen při dívání, ale vyzkoušeli jsme si i 15minutové závody na motokárách. Trochu adrenalinu jsme přece jen po celém dni chození potřebovali, proto se to skvěle hodilo jako závěrečný bod denního programu. Dostali jsme i bonus – magický západ slunce, který umocnil zážitek z jízdy.
Vrcholem celého pobytu byl jednoznačně výlet lodí na ostrov Jarada, který podle přílivu a odlivu mizí pod vodou. Vidět ho odhalený v plné kráse lze jen v určitý čas a dostaneš se na něj pouze lodí. Problém, který může cestu na ostrov zkomplikovat, je kromě časové omezenosti také počasí. Během prudkého větru jsou cesty na Jaradu kvůli silným vlnám zakázány.
I když to nejdříve vypadalo, že se právě kvůli nepříznivému počasí na pohádkový ostrov nedostaneme, vše nakonec dobře dopadlo a už v časných ranních hodinách jsme na místo vyrazili z nejbližšího přístavu motorovým člunem.
Během cesty nám hrály česko-slovenské hity od Egova Žijeme len raz až po Každý mi tě, lásko, závidí od Michala Davida, což bylo nanejvýš úsměvné v souvislosti s místem, na kterém jsme se právě nacházeli. Místní však během těchto písní kývali hlavou do rytmu, stejně jako naše místní průvodkyně Ayat, která se mimo jiné živí i jako učitelka ve škole a také jako instruktorka jógy.
To ovšem není všechno. Ve volném čase si přivydělává i lovením perel. Na ukázku nám předvedla malou krabičku ani ne do poloviny naplněnou maličkými perlami, jejichž hodnota je přes 25 000 korun. Místní mají lov perel v oblibě, jejich hledání však není zdaleka jednoduché a pár odvážlivců prý v honbě za „pokladem“ dokonce zemřelo.
Když jsme dopoledne zakotvili na ostrově, kde je vlastně jen jeden malý maják s vlajkou Bahrajnu, ostrov byl ještě téměř celý pod vodou. Než se více odhalil a mohli jsme se po něm procházet, jsme si alespoň zaplavali v moři.
Místní, kteří přijeli na dalším člunu, nám přímo na ostrově připravili burgery a společnost nám kromě nich dělali i kormoráni arabští. Pozorně nás zkoumali jako vetřelce, kteří přišli na jejich území. Když jsme se k nim trochu více přiblížili, raději opatrně couvli nebo odletěli pryč.
Sice jsme ani po několika hodinách neviděli ostrov úplně odhalený, ale když se po něm dalo chodit (voda nám stále sahala zhruba po chodidla), prošli jsme se po něm tak daleko, až jsme naši loď viděli jen jako malou tečku v dálce. Jarada je opravdu kouzelné místo.
Být uprostřed moře a nemít kolem sebe prakticky nic bylo ze začátku zvláštní, ale postupem času nesmírně uklidňující a osvobozující. Šlo o vrchol celého pobytu a nezapomenutelný zážitek, který se vlastně velmi těžko popisuje slovy.
Slovenské programy na hotelové televizi a radost domácích
V Bahrajnu jsme poznali novou kulturu, ale přinesli jsme tam i kus naší (v hotelovém pokoji jsme v seznamu mohli navíc naladit i pár slovenských kanálů, například Jojku), kterou místní kupodivu vřele přivítali.
Bylo to skvěle vidět například během párty na molu před sousedním hotelem Vida v jednu hodinu ráno, kdy slovenský DJ hrál kromě těch nejznámějších světových hitů i české a slovenské klasiky. Číšníci během nich nadšeně sledovali, jak se Slováci a Slovenky umí bavit.
Líbila se jim naše hudba, i když jí vůbec nerozuměli. Fotili si nás, smáli se, tleskali do rytmu a užívali si, že mohou také na chvíli vypnout a přijít na jiné myšlenky. Bylo sympatické vidět soudržnost a propojení dvou naprosto rozdílných kultur.
Během pěti dnů v Perském zálivu, téměř pět tisíc kilometrů od domova, jsem si odpočinul, poznal zcela nový svět, získal spoustu cenných informací, nabral kopec zážitků a uvědomil jsem si, že ani za těch pět dní jsem nestihl vidět všechno, co Bahrajn nabízí, i když jde o relativně malý stát.
Nebudu lhát, v jeho objevování bych, kdybych mohl, pokračoval ještě další týden. Nemluvě o plácání v průzračném hotelovém bazénu s nádherným výhledem na mrakodrapy v dálce. Na to by se dalo zvyknout.
