Filip studuje na Harvardu: Lidé nevědí, že školné si zde může dovolit téměř každý, má to však háček

Hlavní podmínkou je, aby byl příjem rodiny studenta pod zhruba dva miliony korun ročně. Ve stejném období, jako si uchazeč podává přihlášku, posílá kromě klasické přihlášky i tu finanční, v rámci které poskytne daňové přiznání, informace o příjmech a výdajích rodiny, či dokonce kolik dětí v rodině studuje (po splnění těchto podmínek ti chybí už jen jediné – projít přijímacím procesem).

Kromě zmiňované částky 87 tisíc dolarů ti však univerzita v některých případech proplatí letenky domů, zimní kabát či extra vybavení do pokoje. Harvard se zkrátka ujistí, že každý student, který je na něj přijat, si jej může dovolit. „Škola si však uvědomuje, že většina absolventů pochopitelně dobře vydělává. Mnohdy se jim proto ozve se žádostí o financování, je to takový uzavřený kruh,“ říká na závěr slovenský student.

Filipovi dopomohlo na Harvard plavání, poradí ti, jak úspěšně zvládnout přijímačky

„Obecně si americké školy velmi zakládají na sportu a Harvard není výjimkou. Ještě před přijímačkami jsem kontaktoval trenéra plavání, se kterým jsem se dohodl, že v případě přijetí budu plavat za školní tým. Následně mi nabídl takzvaný ‚likely letter‘, což je víceméně podpora ve zbývajícím přijímacím procesu,“ říká Filip.

Při podání přihlášky, ale i při přijímačkách musí mít člověk pevné nervy. V první řadě je důležité zmínit deadliny pro podání přihlášky, protože se podávají dříve než na jiné školy. Pro uchazeče na školní rok 2024 je dřívější termín 1. listopad, ale stále stíháš i klasický termín 1. ledna.

Student na úvod vyplňuje několik všeobecných a demografických otázek ohledně původu, rasy, prostředí, ve kterém vyrůstal, co dělá jeho rodina a vzdělání členů rodiny. Později se ptají na předchozí vzdělání uchazeče i mimoškolní aktivity, které by měly ukazovat studentovy morální a intelektuální hodnoty, které jsou v případě Harvardu velmi důležité.

Neodmyslitelnou součástí jsou i vysvědčení a doporučující dopisy (ideálně čtyři). Ty však neposílá student, ale vedení střední školy, které musí umět komunikovat v angličtině. Na otázku, jaký byl žák, Filip odpovídá, že téměř samý jedničkář, nějaká ta dvojka se mu prý vyskytla jen jednou za čas.

Součástí samotných přijímaček je certifikát z anglického jazyka Toefl (za 245 dolarů), který se provádí online. Dosáhnout v něm musíš minimálně 100 bodů ze 120. Snad nejtěžší částí jsou však SAT testy (Scholastic Assessment Test), při kterých se doporučuje mít alespoň 1400 bodů z 1600.

Skládají se z esejí, ale také několika výběrových otázek zaměřených na matematické a verbální schopnosti. U Harvardu nejsou SAT testy na nejbližší roky kvůli covidu-19 povinné, ale vysoce doporučené. Zaplatíš za ně přibližně 50 dolarů a lze je udělat i v Praze.

Kromě toho se ale připrav na psaní esejí! První dvě jsou v délce 600 slov, mají nahradit motivační dopis, dalších pět malých do 200 slov má prověřit tvé intelektuální zážitky či momenty, které ti pomohly stát se člověkem, jakým jsi. Pokud vše úspěšně zdoláš, čeká tě osobní interview, které má ještě víc prozkoumat tvůj typ osobnosti.
 

„Na Harvard se hlásí ročně 60 tisíc studentů, vyberou jen kolem 1600. Šance na přijetí je tak pod čtyři procenta. Na kontrole přihlášek si ale dávají velice záležet a trvá několik měsíců, než je komplexně vyhodnotí. Neexistuje možnost, že například pokazíš SAT testy a zbytek přihlášky už komise neřeší,“ říká Filip.

„Harvard si totiž vybírá své studenty i podle toho, jak jsou snaživí. Univerzita určitě více preferuje někoho, kdo má vášeň se vzdělávat v různých oblastech i mimo školu, než někoho, kdo se jen bifluje,“ dodává.

Po přijetí na školu nezapomeň na poslední důležitý bod – studentská víza, která si za 500 dolarů vyřídíš na americké ambasádě.

Student Harvadu musí být dobrý téměř ve všem

Systém vzdělávání na Harvardu je opravdu specifický. Univerzita totiž patří pod koncept Liberal Arts School, což znamená, že se zaměřuje na rozvoj všeobecných znalostí studentů. „Harvard si dává záležet, aby měl každý student holistický pohled na fungování celého světa, nejen na jeho zaměření. Musí chápat ekonomii, vědy i umění. Mise Harvardu je totiž vzdělávat a tvořit vzdělání. Cílem ve vzdělání jeho studentů je zase projít intelektuální a osobní transformací,“ vysvětluje nám Filip.

Každý žák tak během čtyř let na škole musí splnit čtyři požadavky. Akademické psaní, všeobecný přehled, logické myšlení a jazykový požadavek. V případě, že mluvíš pouze jedním cizím jazykem, se musíš učit ještě jeden.

„První ročník, ve kterém jsem momentálně i já, slouží k objevování. Každý student si může vybrat více kurzů v jakékoli sféře, není to tak, že jsi přijat na ekonomickou fakultu a teď musíš studovat ekonomii. Vůbec ne. Můžeš si vybrat astrofyziku, politiku, umění a celkově vše od stvoření světa,“ dodává. Užší zaměření si člověk vybírá až uprostřed druhého ročníku.

On sám momentálně studuje matematiku, ekonomii, planetární vědy a akademické psaní. Jak nám prozradil, výuka každého předmětu se buď odehrává formou přednášek v obrovských sálech se 700 studenty, nebo způsobem sekcí, tedy v menším kruhu s maximálně dvaceti studenty. Některé předměty však kombinují obojí a nevyhneš se ani množství domácích úkolů, přičemž vypracování každého zabere několik hodin. V takovém režimu fungují i ​​během zkouškového období během semestru, což je opravdu náročné. Dřina je ale i období mimo zkoušky.

„Někdy jsou dny, kdy se do půlnoci nezastavím ani na vteřinu. Každé ráno vstávám v šest hodin, přičemž v 6:30 mi začíná dvouhodinový trénink v bazénu. Potom si dám snídani a od 10:30 do 13:15 mám vyučování. Později následuje odpolední trénink v bazénu a učení se do večera,“ dodává nadějný mladík.

Profesoři tě pozvou i k sobě domů a dostaneš osobní poradce

Jednou z věcí, které nás na Harvardu zajímaly, jsou také profesoři a jejich přístup ke studentům. Několik z nich má totiž Nobelovu cenu, nebo na ni byli alespoň nominováni. „Kromě toho, že učí na Harvardu, bylo mnoho z nich i v americké vládě nebo jsou to světově známí umělci, vědci, případně manažeři. Jsou to velmi vytížení a úspěšní lidé, ale k mému velkému překvapení je jejich přístup ke studentům naprosto opačný, než jsem čekal. Představoval jsem si je jako nějaké nebeské bytosti, které uvidím jen v přednáškovém sále, ale většina z nich vystupuje velmi neformálně a přátelsky. Dokonce je lze pozvat na oběd,“ prozrazuje. Profesor ekonomiky ho dokonce pozval na akademický „pokec“ i k sobě domů.

Každý student má i své osobní poradce, na které se obrací v případě potřeby v různých oblastech studijního i mimo studijního života.

„Já osobně mám pět poradců. První je člověk, který bydlí ve stejném vchodu na mé koleji a je zde proto, aby mi poradil se sociálními či s osobními problémy. Mám také akademického poradce, ale také takového, který studuje ve vyšším ročníku. Ten nabízí praktický pohled na věc. Akademický poradce mi například může doporučit kurz matematiky, ale studentský poradce mi řekne, že bych pak neměl čas ani na spánek.“

Zároveň mu nechybí ani mezinárodní poradce, který pomáhá s vízy, či trenér plavání. I díky takové podpoře má Harvard nejvyšší procento bakalářských absolventů na světě – až 98 %.

Neskutečné mimoškolní aktivity ti rozšíří obzory

„Jak jsem už zmiňoval, jsem ve školním plaveckém týmu Harvardu. Máme několik trenérů a tréninky desetkrát týdně. Jelikož jsem tu jen krátce, zatím jsem soutěže nestihl, ale zanedlouho mě čekají. V jiných klubech nejsem. Kromě toho, že je plavání dost únavné, máme doporučení být v prvním ročníku pouze v jednom klubu,“ zasvěcuje nás Filip.

Kromě plavání či jiných sportů, jako jsou rugby, atletika či golf, nechybí na seznamu mimoškolních aktivit ani kulturní, manažerské, taneční či umělecké kluby. Studenti se však mohou zúčastnit i množství výměnných pobytů, například s Oxfordskou univerzitou, což je rozhodně obohacující a nenahraditelná zkušenost. Aby se socializovali, ale zároveň zabavili, Harvard pořádá i slavnostní večeře, koncerty či sportovní turnaje.

Filipa jsme se ale zeptali i na vyhlášené studentské spolky, které na škole fungují pod názvem Final Clubs. „Moc o tom nevím, protože jsem teprve v prvním ročníku, ale celkově je to velmi tajemné a málokdo ví, co se tam opravdu děje. Kromě toho se tam platí i poplatky ve výši několika tisíc dolarů ročně,“ říká.

Podle článku Claire Bushell pro Harvard Political Review jsou Final Clubs opravdovou záhadou, o které mnohdy nevědí ani ti nejúspěšnější studenti, a zároveň „komunitou pro bohatší a prominentní studenty“. Spojuje se s nimi dlouhá tradice, ale především exkluzivita, a tedy i dávka kontroverze.

 
Jedním z nejslavnějších a nejstarších spolků, jehož vznik se datuje do roku 1791, je právě pánský The Procellian Club, kde se mají konat různé diskuse, večírky či setkání, ale také záhadné tradice a rituály.

Přestože jsou Final Clubs úzce spjaty s tradicí Harvardu, instituce je oficiálně nepodporuje, udělat s nimi ale nic nemůže. Podle Filipa je většina studentů velice tolerantní, jsou milí a nepovyšují se. Na Harvardu se prý neřeší ani dress code. Filip se smíchem přiznává, že někteří jeho kamarádi chodí na hodiny i v pyžamu.

Dokonalý spolubydlící (ne)existuje?!

Další věc z kategorie, „co dělá Harvard Harvardem“, je ubytování na škole. Univerzita totiž od každého studenta vyžaduje, aby po dobu osmi semestrů bydlel v kampusu na školní koleji. Specifický je však právě způsob, jakým jsou studenti rozděleni. Ve všem má „prsty“ ubytovací dotazník. Filip musel zvládnout více než 50 otázek.

„Jsou tam otázky typu jakou hlasitost nebo hluk student na pokoji preferuje, jak je čistotný, kolik spolubydlících by chtěl mít na pokoji a pak píše kratičké eseje na téma jaký je typ osobnosti a také jak si představuje osobnost ideálního spolubydlícího,“ popisuje.

„Univerzita v podstatě najde studenty, kteří k sobě pasují. Mají stejné osobnosti, ale pozor, odlišné záliby. Důvodem je, aby se tito lidé navzájem obohacovali a inspirovali se ke zkoušení nových věcí,“ dodává Filip, který bydlí v univerzitním bytě se třemi dalšími spolužáky. Měl štěstí a ložnici má oddělenou, většina prváků je totiž na pokoji po dvou.

Co se týče vybavení pokoje, není to prý nic zázračného, ​​někdy je staré i 30 let. Vše je čisté a funkční, ale žádný luxus. Vzrušující je ovšem lokalita internátu. Prváci totiž bydlí v takzvaném Harvard Yard (náměstí s pěší zónou), což je srdce celého Harvardu. Jedná se o nejstarší univerzitní kampus v USA s bohatou historií a překrásnou architekturou, která spojuje koloniální a moderní styl.

Za zmínku kromě Harvard Yardu určitě stojí i vyhlášená jídelna Annenberg Hall, která je jako vystřižená z Harryho Pottera. „Klasické snídaně, obědy i večeře zde Harvard proplácí formou švédských stolů, jsou zahrnuty v ceně školného, ​​takže by byla škoda kupovat jídlo někde jinde. Strava je na vysoké úrovni, i když se najde pár amerických studentů, kteří si stěžují. Na výběr máme několik druhů masa, příloh, saláty, zmrzlinu, dezerty, nápoje, kávu, nikdy mi tady nic nechybělo. Harvard je ve všech ohledech opravdu dokonalé místo pro každého studenta,“ uzavírá Filip Lányi.