Miroslava pracovala s Tomem Hollandem i Mattem Damonem. Jaké bylo zaskakování za Millie Bobby Brown v novém hitu od Netflixu?

Jinak tím, že pravidelně trénuji bojová umění a kaskadérské kousky, to na place i ve zmíněném horším počasí umím zvládnout. Beru to jako práci, kterou je prostě třeba udělat. Zimu hodíte za hlavu, a když vám naběhne adrenalin během akce, pomůže vám to rozpumpovat celé tělo.

Někdy je ale lepší, když v konkrétní scéně stojím na zemi a nesedím na koni, neboť tehdy se můžu alespoň trochu rozcvičit, například si zaběhnout „kolečko“. Na koni to udělat nemůžu. V každém případě jsou na place lidé, kteří mi po každém „takeu“ dají teplou deku nebo bundu a zahřejí mě.

Jak Mladou dámu hodnotíte? Jste spokojena s výsledkem?

Moc se mi to líbí po všech stránkách. Ať už se bavíme o hereckých výkonech, make-upu a maskách, nebo efektech. Bála jsem se, jak budou vypadat, ale zřejmě tím, že měl film velký rozpočet, si tvůrci dali záležet i na nejmenších detailech. Vypadalo to všechno velmi reálně. Když jsme točili například zmiňovaný seskok z jeskyně, na place nebyl ani jeden plamen, oheň dodělali až v postprodukci.

Millie Bobby Brown prý během natáčení trochu ukázala hvězdné manýry. Jak jste ji vnímala?

Každý dá občas pocítit druhým, že je velká hvězda, ale ke mně i k ostatním se chovala normálně. Ukazovala jsem jí například při scéně seskoku z jeskyně, jak má dopadnout tváří k zemi. Nemůžu o ní nic špatného říct.

Když mi bylo jedenáct let, začala jsem chodit do stáje ke koním. Jezdit jsem na nich ale mohla až tehdy, když jsem pomohla vykydat hnůj. Vždy jsem tam tedy chodila po škole, jen abych mohla jezdit. Na nějaké kurzy peníze nebyly. Už v té době to bylo drahé.

Chtěla si Brown sama vyzkoušet fyzicky náročné scény, nebo to raději všechno nechala na vás?

V Portugalsku jsem všechno dělala já, nepřišla za mnou, že by si chtěla něco vyzkoušet. Bylo to také tím, že jsme točili se španělskými koňmi a to je jako mít pod sebou dynamit. Musíte opravdu vědět, jak s nimi pracovat.

Kde vlastně začala vaše láska ke koním? Přihlásili vás rodiče už v raném věku na jezdecké kurzy, nebo to bylo na váš podnět?

Když mi bylo jedenáct let, začala jsem chodit do stáje ke koním. Jezdit jsem na nich ale mohla až tehdy, když jsem pomohla vykydat hnůj. Vždy jsem tam tedy chodila po škole, jen abych mohla jezdit. Na nějaké kurzy peníze nebyly. Už v té době to bylo drahé. Když mi bylo šestnáct let, začala jsem pracovat pro jednu rytířskou skupinu, která už neexistuje.

Vystupovali jsme ve Francii, kde jsem se naučila jezdit ještě lépe, a v devatenácti jsem se spolu s přítelem, dnes už manželem, dostala na film Letopisy Narnie: Princ Kaspian. „Horse master“ na tom projektu byl Španěl a řekl nám, že pokud se chceme naučit něco víc o kaskadérských kouscích, můžeme přijet cvičit za nimi. Sbalili jsme se a odjeli do Španělska.

V předchozím rozhovoru mě zaujalo, jak jste skromná. Neberete spolupráce na obrovských hollywoodských trhácích a setkávání s hereckými hvězdami jako něco výjimečného. Odkud tato vaše skromnost pramení?

Je to podle mě tím, že jsme na to všechno spolu s manželem tvrdě dřeli. Deset let jsme trénovali a byli pořád na nule, protože veškerý výdělek jsme vrazili zpátky do tréninku. Až po zhruba deseti letech jsme si tím začali vydělávat. Bylo mi tehdy 30 let. Rodiče se nás neustále ptali, kdy si najdeme normální práci.

Říkali, že tohle nás neuživí a měli bychom se na to vykašlat. My jsme si však s manželem stále šli za naším společným snem. Dnes to máme opravdu vydřené, nic mi nespadlo do klína. Plus možná hraje roli také to, že jsme z východního bloku a jsme jiní než namyšlenější Američané.

Pamatujete si, kolik jste si vydělala za první velkou hollywoodskou spolupráci?

Byla jsem tehdy na Novém Zélandu, dělali jsme na televizní minisérii The Letter for the King. Dělala jsem dublérku hlavní herečce a tehdy se na tom opravdu dalo vydělat. Byla to práce na tři měsíce, ale nechci říkat, jaký honorář jsem dostala. Na slovenské poměry to ale bylo výborné. Tehdy jsme se konečně začali posouvat do finančního plusu.

Vím, že přesné částky a smlouvy jsou tajné, ale můžete alespoň přiblížit, v jakých částkách se přibližně pohybují honoráře kaskadérů v Hollywoodu? Jsou to tisíce, desetitisíce nebo statisíce dolarů?

Je to velice individuální. Závisí to například na tom, ve které zemi jste a odkud pocházíte. Když pocházíte z východní Evropy, velmi rádi spekulují, a chtějí vám proto dát méně peněz. Je proto dobré mít už nějaké portfolio. Vy jim řeknete, kolik chcete za den, a pokud s tím nesouhlasí, ukážete jim svůj profil na IMDb, kde si mohou prohlédnout, na jakých projektech jste dělali. I proto peníze, o které si říkáme, nakonec dostáváme. Jsou to ovšem jen stovky až tisíce dolarů.

Pořád pracujete na stejných projektech s manželem?

Často děláme spolu, je to asi tak 50 na 50. Jednou jsme spolu byli na projektu Mulan, ale musela jsem po dvou týdnech odstoupit, protože v té době přišla nová pravidla. Herečkám Asiatkám mohly dělat dublérky pouze Asiatky, totéž platilo u Afroameričanek.

Když jsem najednou byla na kamerových zkouškách, uvědomili si, že jsem bílá blonďatá Evropanka, a zhrozili se (smích). Nemohla jsem tedy být dublérkou Mulan, a šla jsem proto pracovat na již zmiňovaném seriálu The Letter for the King. Manžel v týmu zůstal, protože natáčel s koňmi. Sice jsme byli v jedné zemi, ale byli jsme na úplně jiných místech a jen si volali.

Když ode mě chtějí nebezpečné scény, vždy mě zajímá, kdo dělá koordinátora a jak jsou věci bezpečnostně zajištěné. Na koordinátora dublérů si už dnes totiž hraje kdekdo. Potom se stane, že přijdete na plac a najednou máte více zkušeností než koordinátor.

Stalo se vám, že jste se skutečně bála o manželovo zdraví, když jste zjistila, že jde dělat náročnou a nebezpečnou scénu?

Ano. Nemůžu říkat, na jakém projektu teď můj muž pracuje, ale nedávno, když jsem tam na place točila jeho kaskadérské kousky v rámci „behind the scenes“, mi začalo extrémně bít srdce. Nic podobného nezažívám ani na place před vlastními scénami, protože tělo si už jaksi zvyklo. Sledování jeho scén mi proto dokáže navodit ještě větší adrenalin. Jsem raději, když jeho práci nesleduji živě.

Jaká pro vás byla nejtěžší scéna, ze které jste měla opravdu velký respekt?

Když ode mě chtějí nebezpečné scény, vždy mě zajímá, kdo dělá koordinátora a jak jsou věci bezpečnostně zajištěné. Na koordinátora dublérů si už dnes totiž hraje kdekdo. Potom se stane, že přijdete na plac a najednou máte více zkušeností než koordinátor.

Nakonec řeknete vy jemu, co je třeba dělat, protože víte, jak to chodí. Pokud vidím, že ten člověk tomu moc nerozumí a hrozí mi zranění, jdu od toho raději pryč. Co se týká nejtěžší zkušenosti, psychicky mi dala zabrat minisérie Django (westernová minisérie s Noomi Roopace, pozn. red.). Byla tam scéna, kdy mě naháněl hlavní hrdina a musela jsem skočit z balkonu, tedy přibližně z pěti metrů, a nedaleko mě musel vybuchnout hořící sud.

Měla jsem špunty v uších, protože to byla rána jako z děla. Zároveň mě natřeli speciálním nehořlavým gelem proti ohni, abych se náhodou nespálila. Všechno komplikoval fakt, že jsme na to měli jen jeden pokus, protože po tom výbuchu měl shořet celý dům. Nedalo se to opakovat. Jasně mi řekli, že to nemůžu pokazit a musí to být prostě top.

Všichni si to najednou začali točit, každý měl v rukou mobil. Byl to tlak. Uvědomila jsem si, že to celé stojí na mně. Šlo jen o správné načasování. S pyrotechniky jsme se dohodli, kdy to odpálí a kde mám stát, protože kdybych byla příliš blízko výbuchu, ublížilo by mi to. Dopadlo to ale dobře.

Se slavnými herci se prý bavíte naprosto normálně, rovnocenně a přímo, beze strachu či ostychu. Nestalo se vám někdy, že jste pracovala s někým opravdu známým a měla jste z něj trému?

Ne (smích). Vždyť jsou to stejní lidé, jako jsme my. Napadla mě ale vtipná scéna s mým manželem, který se mi smál, že nevím, kdo je Michael Bisping. Měla jsem s ním totiž v rámci natáčení filmu Red Sonja krátkou scénu, kde spolu zápasíme.

Bisping je bývalým šampionem UFC. A vyhrála jste? (smích)

Ano (smích).

Jaké bojové sporty vlastně cvičíte a ovládáte?

Trénuji MMA, taekwondo a thajský box.

Chtěla byste tyto dovednosti využít někdy i mimo natáčení, například v zápase, nebo vám stačí, že to dokážete využít na filmovém place?

Kdyby mě někdo oslovil například z Fight Night Challenge, určitě bych do toho šla (úsměv).

Prý máte super zkušenost s Mattem Damonem, Matildou Lutz či Joaquinem Phoenixem. S posledním jmenovaným jste dokonce spolu s manželem byli i na večeři. Pokud se nemýlím, pracovali jste i na filmu Terminator: Dark Fate. Jak na vás působila Linda Hamilton nebo Arnold Schwarzenegger?

Bohužel jsem tam byla jen na pár dní a nesetkala jsem se s nimi. Točili jsme scénu na dálnici na jihu Španělska. Šlo o pád letadla, před kterým jsme utíkali. Auta jela proti nám, takže jsme před nimi museli uskakovat.

Pracovala jste i na novém česko-slovenském filmu Válka policajtů. Co jste tam musela dělat a jak snímek hodnotíte?

Líbilo se mi to opravdu moc. Co se týká natáčení, tak protože na Slovensku dělám málo, byla jsem mile překvapená, jak všechno fungovalo. Neměla jsem jinak náročný úkol. Dělala jsem dublérku Anežce Petrové. Na začátku jsem právě já ta, která vynese zdrogovaného chlapíka ven z klubu, „jednu mu vrazí“ a ukradne mu klíče od auta.