Jen málo záhad se vyrovná ztracené jantarové komnatě. Pátrání po ní by mohlo odhalit tajemství minulosti a možná i přepsat dějiny. Nachází se v česko-německém pohraničí?
„Přijeďte. Umírám a musím vám něco říct. Nechci si to s sebou vzít do hrobu.“ Možná takto zněl hovor vážně nemocného Heinze H., když z nemocnice volal v roce 1995 starostovi německého pohraničního města Deutschneudorf Heinz-Peteru Hausteinovi.
Cože mu tak nutně potřeboval sdělit? Tajemství jantarové komnaty.
Jantarová komnata byla navržena na počátku 18. století jako honosná výstavní komnata pro pruského krále Fridricha I. V roce 1716 byla komnata darována ruskému carovi Petru Velikému a nakonec byla přemístěna do Kateřinského paláce u Petrohradu. Původní jantarové panely byly posléze zakomponovány do místnosti o rozloze 55 m², kterou zdobí svícny, mozaiky a pozlacené postavy. Ruský barokní zázrak se stal známým jako „osmý div světa“. Když nacisté v roce 1941 vtrhli do Ruska, jantarovou komnatu rozebrali a přemístili na zámek v německém Königsbergu (Královci), dnes ruském Kaliningradu. Od konce druhé světové války je nezvěstná.
Bedny plné jantaru?
Píše se rok 1943 a občan Deutschneudorfu Heinz H. je vážně zraněn ve válce, a tak není schopen vykonávat vojenskou službu. Po náročné léčbě je opět vyslán na východní frontu. Dlouho tam ale nepobývá, místo toho je poslán do svého rodného města ke službě v zázemí. Zde se posléze seznamuje s jantarovým pokladem, který měl být převážen do areálu místní firmy Paul Zimermann & Co.
Má to ale jeden háček. Jak uvádí autoři v knize Das Bernsteinzimmer im Fortuna Stolln zu Deutschneudorf: Fakten und Vermutungen (Jantarová komnata ve Fortuna Stolln v Deutschneudorfu: fakta a domněnky), v rozhovoru na smrtelné posteli sice padla zmínka o bednách s jantarem, ale ne o tom, kde jsou nyní uloženy.
Starosta Haustein rozhovor nemohl dostat z hlavy. Po tajném průzkumu došel k názoru, že jediným možným místem uložení pokladu musí být Mikulášská štola v Hoře Svaté Kateřiny na české straně.
Informace se rychle rozkřikla. A když se v roce 1998, po otevření štoly pro veřejnost, zmínil starosta Deutschneudorfu reportérovi rádia PSR, že právě „tady by mohl být ukrytý osmý div světa“, rozpoutala se jantarová horečka.
O měsíc později bylo – za velké pozornosti médií – zahájeno pátrání. Své reportéry vyslaly soukromé i státní rozhlasové stanice a řada tiskových agentur z Německa i Česka. Jen od Ruska po USA přicestovalo dvanáct televizních stanic se svými týmy.
Svědky této události chtělo být více než tisíc lidí.
Otázky novinářů přišli zodpovědět i místní pamětníci. Například Werner Herklotz ze Seiffenu novinářům vyprávěl, že v polovině dubna 1945 se před náletem schoval pod železniční most v dnešním Olbernhau, když se u něj objevila posádka tří nákladních aut „afrického vzhledu“. Chtěla po něm ukázat cestu do Deutschkatherinenbergu. Celé se mu to zdálo podezřelé.
Podobné transporty mířící do areálu firmy Paul Zimermann & Co. pozoroval i Karlheinz Bräunig. V rozhovoru si vzpomněl na uniformy doprovodných týmů a typ vozidel – a také na fakt, že on a jeho kamarád byli několikrát odehnáni, když se k vozidlům přiblížili. Když se ovšem ukryli na železničním náspu, zjistili, že vojáci vykládali mnoho zeleně vypadajících beden.
Symbolický výkop pro znovuotevření dolu, který byl vysvěcen v roce 1936, tehdy provedl místní radní. Tím však pátrání skončilo. Tedy alespoň na chvilku.
Nastražte uši, byl jsem u toho
O měsíc později se vše rozpoutává nanovo. Starostovi Hausteinovi opět zvoní telefon.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Co vypověděl o pokladu bývalý příslušník SS.
- Údaje o pokladu signalisty Luftwaffe označily místo v České republice.
- O operaci Sundown, která nacistům nařídila ukrýt cennosti do Krušných hor.
