Poslední den v životě ženy s rakovinou a její kočky naruší nastávající apokalypsa. Novinka režiséra Michaela Sarnoského vypráví srdceryvný příběh na pozadí konce světa. Měl*a bys ho vidět v kině?
K sérii Tiché místo mám velmi pozitivní vztah. Ačkoliv by se daly první dva filmy z hlediska nějaké logiky ztrhat za milion a jednu věc, po stránce emocí fungují tak dobře, že jim člověk dokáže leccos odpustit. Pořád tě přitom pohltí a unáší atmosférou postapokalyptického světa, kde člověk nesmí vydat ani hlásku, jinak si koleduje o instantní smrt.
Novinka Tiché místo: První den na to ale jde úplně jinak než předchozí díly. Jak už napovídá samotný název, vše se odehrává během prvních dní mimozemské invaze. Snímek je zasazen do rušného New Yorku a my jsme tak okrajově svědky nejen nějakých pokusů armády bojovat proti potvorám z vesmíru, ale taky toho, jak se Newyorčané pokouší zachránit. Hlavními hrdiny a hrdinkami jsou Sam (oscarová Lupita Nyong'o), její kočka a taky mladý právník jménem Eric (talentovaný Joseph Quinn ze Stranger Things).
Postava Sam je přitom unikátní v tom, že ji hned na začátku filmu poznáváme jako rezidentku hospicu kousek za Manhattanem. Má totiž rakovinu, trpí velkými bolestmi a radost ze života už z ní takřka zcela vyprchala. Jediné, co si přeje, je dát si naposledy předtím, než umře, opravdovou newyorskou pizzu. A tyhle plány jí pak v žádném případě nepřekazí ani začínající konec světa.
Sledování postavy, která v počátečních fázích filmu doslova nemá vůli žít, je na poli hororů vesměs originální a dost odlišné od toho, na co jsme v žánru jinak zvyklí. Samozřejmě má ale Sam jiné motivace, kromě výše zmíněné pizzy to je už jen fakt, že chce pomáhat ostatním, aby se zachránili. Přesně kolem toho se pak točí i druhá polovina snímku, kde Sam potká výše zmíněného Erica. Ten je z dění kolem hrůzou bez sebe a má velký problém zůstat sám napospas okolnímu chaosu.
Sarnoski, který má zatím na kontě pouze nenápadné komorní drama Pig s Nicolasem Cagem, pak kouzlí právě tím, jaký vztah vlastně buduje mezi postavami Sam a Erica i jak nechává Sam postupně opět „cítit“ věci, které už delší dobu kvůli své nemoci necítila. Skrze ni se snímku daří budovat emoce i napětí, a to navzdory faktu, že celou dobu jako diváci tušíme, že její konec je vesměs nevyhnutelný. Stejně jako konec světa, jak ho postavy znají.
Ačkoliv tu tedy režisér a herci rozehrávají poměrně silné, avšak zdánlivě komorní drama, scénář rozhodně nezapomíná na fakt, že na Zemi právě přistály tajemné potvory z vesmíru. A že sebemenší hluk upoutá do pár vteřin jejich pozornost, což pak vede ke smrtelným následkům. A vskutku, Tiché místo: První den je v tomhle aspektu vlastně z celé série nejakčnější i nejrozmáchlejší.
Destrukce New Yorku je nejen krásně nasnímaná, ale místy taky pěkně hutná, když například sledujeme dav lidí pomalu jít ulicí, ale čím více se jich na scéně objeví, tím hlasitější celý pochod je. Nepřekvapivě následuje brutální sekvence, po níž příliš mnoho lidí nezbyde.
A takový je vlastně celý snímek s příjemně rozumnou stopáží 100 minut. Komornější chvíle a lidské momenty střídá blockbusterová epika jako ze Dne nezávislosti. Ještě lepší srovnání je ale možná první Cloverfield neboli Monstrum. To bylo sice celé nasnímané jako found-footage záběry a titulní obří potvoru tam prakticky za celou dobu nevidíme (to tady si jich divák*divačka užije bohatě), ale osudy postav, jejich úprk New Yorkem i všechno ostatní je dost podobné – takže vynikající.
Tiché místo: První den je rozhodně ten typ filmu, který se vyplatí vidět na velkém plátně. A vyplatí se ho vidět jak fanouškům hororů, tak pomalejších vážnějších dramat, jelikož perfektně mixuje obojí, aniž by se přitom tempo kdykoli rozpadlo nebo emoce začaly tlačit na sílu a celé to přešlo do nějakého melodramatu.
Zkrátka malý velký film a jednoznačně nejdůležitější horor letošního léta, možná roku.
