Kapela Brixtn byla letos nominována na Objev roku Českého slavíka. Co pro ni nominace znamená?
Kapela Brixtn je indie-electro popové duo bratrů Matěje a Štěpána Jelena, kteří svou hudbu staví na českých textech a moderním osobitém zvuku. Všechny své songy si nahrávají a produkují ve vlastním domácím studiu. V listopadu se chystají vydat nové album.
Letos jsou společně s Pam Rabbit a Sofianem Medjmedjem nominováni do kategorie Objev roku Českého slavíka. Co pro ně nominace znamená a změnila něco v jejich životech?
Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděli o nominaci na cenu Objev roku Českého slavíka?
Štěpán: Asi velký překvapení. Byla to pro nás celkem vzdálená meta a nečekali jsme, že by se něco takového mohlo povést. Hrozně si toho vážíme. To, že nás porota vybrala a nominovala, nás moc těší. V první chvíli mi to přišlo zvláštní, říkal jsem si, jestli tam vůbec můžeme být – s tak velkými interprety. Ale teď už cítím spíš jenom čisté štěstí.
Matěj: Určitě nás to zaskočilo. Je to hustý.
Jakým způsobem se člověk o nominaci dozví?
Štěpán: My jsme se to dozvěděli od manažera, kterému někdo ze Slavíka zavolal. Takže vlastně přesně nevíme, jak to funguje. Dostali jsme od manažera zprávu: „Kluci, jste nominovaní!“
Jak pro vás vypadal moment, kdy jste dostali tuhle zprávu?
Matěj: Já tyhle věci vstřebávám delší dobu.
Štěpán: To i já. V tomhle asi nejsme úplně impulzivní projevovači emocí. Mně trvá dlouho vstřebat nějakou emoci a vlastně to pořádně pochopím až s odstupem.
Matěj: Mně to pořádně došlo, až když jsme šli na rozhovor do Snídaně s Novou.
Oslavovali jste už nominaci nebo si počkáte až na výsledky?
Matěj: Já si myslím, že je k oslavě i ta nominace (smích).
Štěpán: My se, samozřejmě, snažíme získat co nejvíc hlasů. Dáváme vědět našim fanouškům, ať pro nás hlasují. Vážíme si každého hlasu. Ale zároveň jsme trošku realisti. Nominovaní jsme společně se Sofianem, který má před tím ceremoniálem vyprodaný celý koncert v Karlíně, takže nebudeme úplně smutní, pokud to nevyhrajeme. Slavili jsme už nominaci.
Proběhly teda už nějaké oslavy?
Štěpán: Asi nic velkého, co by se přímo nazývalo oslava.
Matěj: Mně přijde, že tak průběžně slavíme tu kapelu.
Co pro vás nominace znamená?
Matěj: Pro kapelu to určitě znamená minimálně to, že na ni bude trochu větší spotlight a že máme šanci ukázat třeba naši novou připravovanou desku většímu publiku. Po třech letech budeme konečně vydávat nové album a máme z toho velkou radost. Včera večer nám přišel finální master posledního tracku. Pěkně se to tím pádem sešlo.
Štěpán: Je to určitě příjemný pocit. Vlastně mi přijde, že děláme hudbu už dlouhou dobu a to, že jsme získali nominaci, je takový zadostiučinění. I když je to nominace a není to ocenění, je to super.
Zaznamenali jste po zveřejnění nominace větší zájem fanoušků či vyšší poslechovost?
Štěpán: Asi ne diametrálně odlišně. U nás se to sešlo s tím, že se nám organicky začaly nafukovat sociální sítě. Začali jsme totiž vydávat takový akustický live songy.
Matěj: Začalo nám to celkem fungovat na Instagramu a Tiktoku.
Štěpán: A ten Slavík přišel v podobnou dobu, takže nejsme schopní říct, kolik nových lidí přinesl právě on. Ale někdo určitě přijít musel. Dělají nám fakt hezkou reklamu, často nás i sdílí.
Matěj: Řekl bych, že ten větší hype přišel ještě chvíli před nominací. Za pár měsíců se nám zdvojnásobili sledující na sociálních sítích. Některý z těch live songů už má třeba dvacet tisíc liků. To jsou čísla, na která jsme si dřív vůbec nesáhli. Dřív jsme byli rádi za dvě stě, tři sta liků na postu. Přímý přenos při předávání Slavíků by nám mohl přinést ještě nějakou další pozornost. Uvidíme (smích).
Co si myslíte, že za Vaší nominací stojí? Čím jste porotce zaujali?
Štěpán: To jsme vlastně mockrát řešili. Hlavně, když přišla ta zpráva o nominaci. Já si myslím, že se to tak nasčítalo. Jako kapela jsme poslední rok a půl měli období, kdy jsme byli vidět. Minulé léto jsme odjeli část letního turné s Divokým Billem, letos jsme jeli všechny zastávky Hrady.cz a zároveň jsme se začali dostávat víc do povědomí skrz ty sociální sítě. Za nás hrálo roli právě tohle.
Matěj: Hodně asi záleží i na tom, jací lidé o tom rozhodují. Ale vlastně těžko říct.
Kde vy sami cítíte hranici „objevení“ na české hudební scéně?
Štěpán: Mně přijde trochu komplikované slovo „objev“. Myslím si, že nejsme ještě v takové fázi, kdy bychom si řekli: „Tak teďka jsme to dokázali, jsme objevení.“ Tou hranicí jsou pro nás asi vyprodané kluby. Hodně to vnímáme přes koncerty, je pro nás důležité, jestli lidi na náš koncert přijdou. Ale kdyby nám nějaký song vybouchl a měl by šílené streamy a views, tak bychom to asi taky vnímali jako objevení. Těžko říct.
Co byste považovali za vrchol vaší budoucí kariéry?
Matěj: Eden nebo O2 Arénu?
Štěpán: Vrchol jako úplný vrchol, to je hrozně těžké. Já bych jako velký úspěch vnímal už Karlín – kdybychom dokázali uspořádat koncert tam. To je pro mě asi vysněné místo. Mám fakt rád ten prostor, je tam skvělý zvuk. Byl by to ten moment, kdy bych si řekl: „Wow! Jsme fakt dobří.“ Ale vrcholem bych to nenazval, protože mi přijde, že vlastně můžeš jít vždycky dál a dál. Přemýšlím, jestli to má nějaký jasný cíl.
Matěj: Co nejdál (smích).
Máte ambice prorazit i do zahraničí?
Matěj: My jsme tak trochu zakládali Brixtn s tím, že bychom mohli. Ale baví mě české texty, v angličtině se tolik necítím. Textařinu vnímám jako svou nejsilnější stránku. Je to oblast, ve které bych za sebe dal ruku do ohně. A přijde mi trochu škoda jít do angličtiny. Mám angličtinu vystudovanou, ale pořád to není můj primární jazyk, ve kterém bych cítil nuance toho, co zní dobře.
Štěpán: Když jsme zakládali Brixtn, vybrali jsme jméno, které se dobře vyslovuje i v zahraničí. Měli jsme ty ambice a třeba k tomu někdy dojde. Mě by to lákalo. Ale teď v blízké budoucnosti to úplně nemáme v plánu, chceme se soustředit na češtinu. Myšlenka, že se proslavíme někde ve světě, je ale, samozřejmě, krásná.
Matěj: Asi to nejdřív dobudeme tady, pak půjdeme ven (smích).
Změnila nominace něco ve vašich každodenních životech?
Štěpán: Nemůžeme vyjít ven bez slunečních brýlí (smích).
Matěj: Ne, asi nic. Dokážu si představit, že u některých lidí to zvedlo mínění o naší kapele.
Štěpán: Ale není to tak, že by se k nám teď lidi chovali jinak.
Matěj: Naši hudbu to nezmění, ta bude znít pořád stejně.
Co si myslíte, že vás odlišuje od ostatních nominovaných?
Štěpán: Myslíme si, že děláme trochu alternativnější hudbu. I když, samozřejmě, má hodně popových prvků. Snažíme se dělat hudbu co nejvíc originálně, co nejvíc real a bez nějakých žánrových škatulek.
Matěj: Na novém albu budeme mít celé spektrum věcí. Budou tam rockové, hardcorovější věci, budou tam prvky rapu a hiphopu. I nějaké hyperpopové songy.
Štěpán: A všechno to spojují punkové vlivy. My jsme vyrostli na punk rockových kapelách – na Green Day, Sum 41, Blink 182. A přijde mi, že ve veškeré hudbě, kterou děláme, se objevují takové punkové influences. To nás baví. Špinavej sound. To nás asi odlišuje. A taky to, že jsme kapela, protože Pam Rabbit i Sofian jsou sólo zpěváci.
Matěj: Možná i fakt, že jsme duo, což na zdejší scéně celkově moc není. Neznám v Česku moc interpretů ve dvou, co by byli navíc bráchové.
Myslíte si, že se váš tvůrčí proces nějak liší od ostatních kapel, které mezi sebou rodinné vztahy nemají?
Matěj: Myslím si, že určitě máme v něčem podobnější cítění. Nestává se moc, že bychom se nepotkali v představě toho, jak má song ve finále znít.
Štěpán: Na druhou stranu si umím představit, že kapely, které tvoří dlouho a jsou to nejlepší kámoši, to můžou mít podobně. Možná to není tím, že jsme bráchové, ale tím, že jsme spolu každý den a trávíme spolu hodně času. Vzájemně se vlastně v hudbě ovlivňujeme. Postupně se tak stáváme jednou osobou (smích).
Máte nastavenou hranici mezi tím, kdy jste členové kapely a tím, kdy jste bráchové?
Matěj: Asi ji moc nevidím.
Štěpán: Myslím, že ne.
Matěj: Ale řekl bych, že nás hudba hodně bráchovsky spojila. Dřív jsme spolu hráli tenis, řezali jsme se na kurtech a nebyli jsme zase tak úplní kámoši (smích). Skrz hudbu jsme se dali do kupy.
Co vás v tvorbě inspiruje?
Matěj: Texty píšu já, je to taková sbírka mého života nebo konkrétních momentů mého života. Je to pro mě forma terapie a zpovědi. Ve chvíli, kdy konkrétní problém vložím do slov, nějak to pojmenuji, stává se pro mě podstatně menším. Píšu prostě o svém životě.
Mnoho umělců říká, že když jsou šťastní, nemají o čem psát, protože nemají tu inspiraci v problémech. Taky to tak vnímáš?
Matěj: Určitě se nejlépe píše o věcech, které nejsou veselé. Ty jsou totiž něčím intenzivnější. Psát o štěstí dokážou lidi, kteří si pro to opravdu jdou. Například Voxel je dobrá ukázka. Já třeba o veselých věcech tolik psát neumím.
Štěpán: Ale na tom albu, co vydáváme, budou i nějaké veselé songy.
Kdybyste měli možnost napsat jednu poslední píseň, o čem by byla a co byste chtěli, aby vyjádřila?
Štěpán: Když nad tím tak přemýšlím, asi by to nebyla žádná depka. Spíš něco, co by nabízelo nějaký optimistický pohled.
Matěj: Zároveň by to asi mělo být srdceryvné.
Štěpán: Já myslel na nějaký track, který tě chytne za srdíčko a řekne: „Hele, bude to ok.“
Matěj: Hlavně bych hrozně nechtěl vědomě psát poslední song.
Štěpán: Mě by asi bavil nějaký song o sh*tech, nějaký přehrot. To by mi přišlo celkem vtipné.
