Silvia dělala dozorkyni ve vězení: Ženy mohou otěhotnět na vycházkách. O některých milostných vztazích nevíme

A co normální vyšetření?

Každé odsouzené je poskytována zdravotní péče, ať už u všeobecného lékaře, stomatologa, gynekologa či psychiatra. Stačí, když se odsouzená nahlásí k lékaři a referent režimu – „dozorce“ – ji předvede.

Víme, že odsouzené mají přístup k psychologické péči. Máte ji i vy zdarma?

Psychologické služby zdarma mají možnost využít kromě odsouzených i všichni příslušníci. Naše práce je náročná nejen po fyzické, ale i psychické stránce a právě taková pomoc v podobě psychologické intervence je mezi námi vítaná.

Váš profesionální pohled je, že se na odsouzené díváte vždy stejně. Ale co ten lidský? Člověk přece jen cítí různé věci a je asi nemožné vnímat všechny stejně, když víte, že některé z nich učinily hrozné věci.

Tři roky jsem pracovala jako pedagožka v maximálním stupni hlídání, kde jsou ženy odsouzeny většinou za vraždy či jiné vážné zločiny. Ke každé jsem přistupovala individuálně, protože všechny mají jiné životní situace. Častokrát jsem přemýšlela, proč skončily tak, jak skončily. I proto jsem s odsouzenými vedla časté rozhovory o problematice trestných činů, které spáchaly.

Co se týče nějakého fyzického ohrožení, pokud situaci vyhodnotím jako rizikovou, vždy požádám o pomoc kolegu, který mě z hlediska bezpečnosti jistí.

Vyhrožoval vám nějaký vězeň?

Ne.

Předpokládám, že nepovolujete sexuální aktivity mezi vězenkyněmi. Zabránit se tomu ale asi úplně nedá, že?

Homosexuálním vztahům se nevyhneme ani za zdmi vězení. O některých víme, o některých ne. Pokud je to v rámci slušnosti a tolerance vůči ostatním odsouzeným, akceptujeme to.

Došlo v minulosti k nějakým znásilněním či sexuálnímu násilí?

Ne.

Doporučeno

Hana je zdravotní sestra v Saúdské Arábii: Mám mnohem větší plat než doma a bydlení zdarma. Ale musela jsem zhubnout 8. listopadu 2024 v 7:00

Některé odsouzené mohou jít klidně i domů, a to rovnou na 48 hodin. Co když „venku“ otěhotní?

Odsouzené s výjimkou těch s nejpřísnějším stupněm ostrahy mohou jít někdy domů i na pět dní. Ženy v otevřeném oddělení mohou nad rámec tohoto benefitu využívat i další – několikrát do roka mohou jít domů na 48 hodin. Samozřejmě, musí splnit určité podmínky. Otěhotní-li odsouzená během takové vycházky, příslušný soud dané odsouzené na základě návrhu ústavu přeruší výkon trestu. Po dovršení jednoho roku věku dítěte se odsouzená vrací dokončit zbytek trestu zpět za zdi věznice.

Bijí se mezi sebou odsouzené, když se dozví, že je tu někdo za nějaký ohavný zločin?

Pokud sama odsouzená neřekne, za jaký trestný čin je ve vězení, tak ostatní odsouzené to nevědí. Je to jen na zvážení samotné odsouzené, zda to řekne, nebo ne. Stává se však, že mnohdy se to ostatní odsouzené dozví z médií či od známých, kteří jim to napíší v dopise. Tehdy je to jen na nás, jak dokážeme celou situaci ukorigovat tím správným směrem. Přiznám se, že spíše jsou to slovní urážky a ponižování, nikoli fyzické útoky.

Není obtížné přistupovat k odsouzeným stejně, když víte, že některá je zde například za ubližování či vraždění dětí?

Samozřejmě, že je. I já jsem jen člověk a sama mám děti, takže na takové věci koukám jinak. Důležité je to, abyste to nedali najevo a odsouzené neměli dojem, že je odsuzujete a znevýhodňujete.

Asi nelze zcela eliminovat nějaké předsudky či negativní pocity, které vyúsťují i v horší práci s odsouzenou, že?

Z lidské stránky se to eliminovat nedá, to je pravda. Ale každý musíme k těmto situacím přistoupit co nejprofesionálněji a zachovat si neutralitu.

Jaké největší nebo nejhloupější mýty o věznicích a vaší práci posloucháte?

Že zde máme dennodenně rvačky, že zde existuje drogová činnost a že je bijeme obušky. Nic takového se zde neděje. Je to klasický život odsouzených za vysokými zdmi, který je organizován a řízen. Nemáme tady žádný Shawshank. Filmy zkřivily představu lidí o tom, jak to ve věznicích funguje. Některé ženy, které sem přijdou poprvé, také občas čekají něco jiného, ​​než jaká je realita.

Existuje něco, co byste na fungování věznic změnila?

Asi ani ne. Pokud máte dobrý kolektiv a vstřícné nadřízené, vše se dá.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Kdy vstáváte a co všechno během služby děláte?

Když jsem dělala dozorkyni, služba mi začínala v šest ráno a trvala dvanáct hodin. Kolegové z noční mi předali všechny potřebné informace a následně jsem začala provádět běžné denní činnosti, jako strava, úklid, odchod do práce či na zdravotní vyšetření a podobně.

Jako pedagožka to mám už trochu jiné. Pracuji osm hodin a někdy nastupuji do práce v 6 ráno, jindy zase v 11. Nejprve začínám řešením různých žádostí odsouzených či kontrolou pošty. Otevíráme balíky a dáváme si záležet na tom, aby i v dopisech nebylo nic, co by tam být nemělo. Úřední dopisy či komunikace s advokáty neotevíráme. Stejně tak dopisy prezidentovi, kterého častokrát prosí o milost.

Jako pedagožka jim organizačně zajišťuji kulturně-osvětové aktivity, koordinuji vzdělávání ve spolupráci s externími vzdělávacími institucemi. V našem ústavu mohou odsouzené získat výuční list i maturitu, pokud úspěšně zvládnou studium na konkrétních středních školách. Studium se realizuje v rámci ústavu, kde máme zřízeny elokované třídy. V případě podmíněného propuštění připravujeme různé podklady a hodnocení dané odsouzené.

Kolik vyděláváte?

Nebudu to konkretizovat, ale jeden z důvodů, proč jsem šla na pedagožku, byl právě lepší plat.