Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Nemocnice tam poskytují ubytovací zařízení, která se nacházejí buď přímo v nemocničním areálu, nebo mimo něj. Muži a ženy v nich žijí odděleně. Mají k dispozici bazén, posilovny, sauny či tenisové kurty.
Hanka Šlechtová pochází z Česka a už odmalička snila o tom, že bude jako zdravotní sestra pracovat v Saúdské Arábii. V rozhovorech však otevřeně říká, že i když je jí arabská kultura velmi blízká, motivovalo ji hlavně finanční ohodnocení. „Mám pocit, že moje duše patří do Saúdské Arábie. Ale nebudu lhát, ty podmínky, které tu jako zdravotní sestra mám, nelze porovnat s Českem ani se Slovenskem,“ přiznává pro Refresher. Než odešla do zahraničí, pracovala v pražské nemocnici Motol.
„V Motole se mi líbilo to, že jako zdravotní sestra jsem měla větší kompetence, než mám v Saúdské Arábii. Je to tady trošku přísnější,“ dodává.
Pracuje v multikulturním týmu, je tam jediná Evropanka. Královská nemocnice ve městě Džidda spadá přímo pod členy královské rodiny. Jde o město u moře, a i to byl důvod, proč si Hanka vybrala právě tuto lokalitu. Jejím pracovištěm je transplantační jednotka, kde se specializují na ledviny a játra. Na začátku své kariéry se setkala s kulturními odlišnostmi a některé byly opravdu úsměvné.
Vydala i knihu Nejsem jenom sestra, ve které shrnula celou svou cestu. Má na dálku adoptovanou holčičku Caroline z Keni, které přispívá na kvalitní vzdělání. Jaké benefity jí nemocnice poskytuje? Kolik si dokáže vydělat, kde bydlí, jak arabské rodiny prožívají smrtelné nemoci rodinných příslušníků? Ošetřovala někdy člena královské rodiny? I to, proč musela zhubnout, se dočteš v rozhovoru.
Zdroj: archív respondentky
Hanko, podle tvého Instagramu vím, že jsi byla na neplacené dovolené doma v Česku. Aktuálně jsi zpátky v SA a v posledním postu jsi psala, že ses vrátila do bláznovství, kvůli nedostatku personálu. Něco takového se může stát i tam?
Já si myslím, že nedostatek zdravotnického personálu je celosvětový problém. Ale i to je jeden z důvodů, proč by se měly zlepšit podmínky u nás doma. Aby se personál nesnažil hledat něco lepšího v zahraničí, ale mohl zůstat doma.
Benefity, které máme jako zdravotní sestry zde, nelze porovnat s tím, co je v České nebo Slovenské republice.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Jak získala práci svých snů.
Jaké jsou bonusy při podpisu smlouvy.
Proč musela zhubnout.
Jaké kulturní „šoky“ zažila a zda se setkala s členem královské rodiny.
Mnoho sestřiček odchází právě do zemí jako Německo, Rakousko či Anglie. Proč sis vybrala právě SA?
Já jsem o Saúdské Arábii začala přemýšlet už ve školní lavici. Během studia jsme mohli jezdit na zahraniční praxe. Odešla jsem do Německa a zkusila jsem i Londýn. V Německu jsem pak dostala i pracovní nabídku, ale poté jsem se snažila zjišťovat další možnosti. Právě ta SA vycházela nejlépe z finanční stránky.
Zdroj: archív respondentky
Co se týče bytů, oni vám nějaké přiřadí?
Nemocnice poskytují ubytovací zařízení, která se nacházejí buď přímo v nemocničním areálu, nebo mimo něj. Jsou oddělena podle pohlaví, zvláště pro muže a zvláště pro ženy. Mají bazén, posilovny, sauny či tenisové kurty.
Každý zaměstnanec má svůj vlastní pokoj a koupelnu, zatímco kuchyň, jídelna a další prostory jsou společné. Já však v tomto ubytování momentálně nebydlím.
Kde bydlíš?
Bydlím mimo areál, v bytě, který jsem si sama našla a pronajala. Vzdala jsem se ubytování, které mi nabízela nemocnice, takže mi k výplatě přispívají částkou navíc, která má pokrýt náklady na bydlení a dopravu do práce. Tyto příspěvky pokrývají asi 90 % mých výdajů.
Jak ses ke své pozici dostala? Prý to bylo docela náročné.
Je třeba sehnat si agenturu, která zde práci zprostředkuje. Je tam hodně byrokracie, neumím si představit, že by to jeden člověk zvládl bez takové pomoci. Šla jsem tehdy přes agenturu GoGlobal Care.
Vysvětlili mi celý proces a následně jsem s nimi absolvovala přípravu na pracovní pohovor. Vyzkoušeli mě z angličtiny, aby věděli, že jsem k tomu způsobilá. Mají dnes také speciální kurzy na Medical English.
Vím, že máš například 55 dní volna a 30 sickdays.
Ano, mám 30 sickdays a 55 dní volna. Když jsem sem přijela před čtyřmi lety, bylo to 54 dní dovolené. Král to zvýšil proto, že Saúdská Arábie vyhrála nějaký důležitý fotbalový zápas, myslím, že nad Argentinou. Fotbal zde všichni berou dost vážně.
Jaké další benefity máš?
Je to například ubytování zdarma, transport do práce i z práce zdarma. Příspěvky na letenky, bonusy za podepsání smlouvy, dostáváme 13. plat, máme zdarma hodiny jógy či meditace. No, a mohla bych pokračovat. Například bonus za podepsání smlouvy je 4 532 eur (114 909 korun).
Řešili jste v rámci přípravy nějakým způsobem i jejich kulturu?
Ano, měli jsme takzvané multikulturní workshopy, které člověku pomohou připravit se na ten kulturní šok. Pomůže nám to seznámit se se vším, co nás tam bude čekat. Když jsem to všechno podstoupila, pustili mě k pohovoru.
Asi ne. Probíhal stejně jako v jakékoli zemi. Kromě toho, že jsem se představila, mi dali vyřešit jeden případ. Popsali mi nějakou diagnózu a chtěli ode mě vědět, jak bych to řešila.
Nabídli mi pracovní pozici i v hlavním městě Rijád, ale vybrala jsem si Džiddu.
Dočetla jsem se, že jsi musela zhubnout.
Všechny požadavky jsem měla splněné, požadují dva roky praxe. Rovněž licenční zkoušku a do toho různé jiné dokumentace. Když jsem to měla všechno hotové, mé agentuře zavolali, že chtějí, abych zhubla.
Proč?
Berou tam personál do určitého BMI indexu a já jsem ho tehdy převyšovala. Snažili se to vysvětlit tak, že chtějí mít v nemocnici personál, který je příkladem, co se zdravotního stavu týče.
Jak si to vlastně vnímala? Nezaskočilo nebo nezabolelo tě to?
Podařilo se mi zhubnout, ale po příletu přímo do Saúdské Arábie jsem měla opět problémy s váhou. Tam jsem se poprvé setkala s „vrchním bratrem“. Hned po pozdravu mi řekl, že chce, abych zhubla. Měla jsem to splnit v rámci zkušební doby a potom ho prý budou zajímat výsledky.
Nepomyslela sis alespoň na chvíli, že to vzdáš?
Mmm, když mi to řekli poprvé ještě před odletem, tehdy jsem si řekla, že to není nic pro mě. Měla jsem v hlavě myšlenku, že se mi nelíbí jít pracovat někam, kde posuzují člověka na základě dvou čísel. Tehdy mě ještě ani neviděli.
Byla jsem naštvaná, ale pak jsem si to nějak snažila v hlavě přehodnotit. Teď už si nedovolí se mnou takto „vrchní bratr“ mluvit.
Pracuješ v prestižní Královské nemocnici. Měla jsi někdy možnost ošetřovat už nějakého člena královské rodiny?
Během mého působení zde byl v naší nemocnici hospitalizován i samotný král Saúdské Arábie. Pro takové případy máme vyhrazené speciální prostory, kam mají přístup jen vybraní zaměstnanci z VIP oddělení. I mně se však několikrát podařilo starat přímo o členy královské rodiny.
Zdroj: archív respondenta
Měla jsi stres?
Necítila jsem stres. Měla jsem na starosti princeznu a jediné doporučení bylo, jak ji správně oslovovat. Vždy se však snažím přistupovat ke každému stejně, ať už jde o člena královské rodiny nebo o beduína z pouště.
Zmiňovala jsi, že jsi před přestěhováním absolvovala i multikulturní workshop. Máš nějaké vtipné zážitky už konkrétně z pracovního prostředí?
Rentgeny se fotí, když jsou ženy oblečené, fonendoskopem lékaři poslouchají i přes oblečení, když lékař musí zkontrolovat pooperační ránu, tak se pacientky dotýká sestra. Když jsem ještě o tomto všem nevěděla, šla jsem na rentgen, ale a samozřejmě jsem se svlékla. (smích)
Stala se mi ještě jedna věc. Můj pacient právě dodržoval půst, tedy jejich ramadán. Nevěděla jsem, že i infuzi považují za porušení půstu. Já jsem mu normálně zavedla lék přes infuzi, tak jsem mu ho nevědomky porušila. Ale asi nic nebylo trapnějšího než ta story s rentgenem. (smích)
Jak prožívají Arabové smrtelné diagnózy svých blízkých? Je to velmi rodinně založený národ. Odpozorovala jsi něco, co se ti na jejich přístupu líbí?
Pokud už jde opravdu o smrtelné nemoci, tady je vidět, že rodina drží u sebe. Neexistuje, že by člověk zemřel sám.
Tady v SA je zcela běžné, že na nemocničním pokoji je s pacientem rodinný příslušník 24 hodin denně. Říká se mu sitter. U nás v Čechách jsou jasné návštěvní hodiny a po chvíli už lidi vyhánějí z nemocnice. Tento sitter na tom pokoji i spí, pomáhá nám a samozřejmě je jeho psychická podpora. Někdy je to pro nás náročné, ale má to jistě velký smysl.
Chybí ti něco na českém zdravotnictví? Pracovala jsi v pražské nemocnici Motol, která také patří mezi ty prestižní.
Na českém zdravotnictví mi chybí asi to, že jsem tam mohla dělat jako zdravotní sestra několik věcí. Tady nemám tolik kompetencí. Určité procedury musí provádět pouze proškolení zaměstnanci.
V Motole mi to dvakrát ukázali a dál jsem musela sama, bavilo mě to. Tady musíme ovládat vše teoreticky, ale v praxi toho moc nevyužíváme. Například nemohu provádět dialýzu. Na to musím zavolat dialyzační sestru, i když jsem to v Motole dělala čtyři roky.
Nedávno jsi navštívila i Bratislavu. Psala jsi, že to byla tvoje první návštěva Slovenska. Jaký jsi měla pocit? Přednášela jsi pro mladé budoucí zdravotníky...Ano, byla to moje první návštěva. Šlo o přednášku na vysoké zdravotnické škole, která se týkala mé knihy. Ze všech slovenských škol se nám ozvala pouze tato jedna škola, která souhlasila s diskusí.
Dozvěděla jsem se, že politika tomu není moc nakloněna. Asi jde o to, aby mladí lidé neviděli ty benefity v zahraničí. Prý nechce ani uvolňovat finance na Erasmus, což mě zaskočilo. Mluvila jsem si tam s budoucími sestřičkami, prý mohou jet maximálně do Brna. To mi přijde strašné.
