Etiopii kvůli nedávné občanské válce nenavštěvuje mnoho turistů. Přitom tu najdeš místa jako nikde jinde na Zemi, třeba sirné pole nebo aktivní sopku na dosah ruky.
Během nedávné občanské války, především v oblasti Tigraj, v Etiopii zemřely desítky tisíc civilistů. Bomby tu byly svrženy na školy, kostely i nemocnice. Válka je však už u konce a nastal mír. I když někde musí mít kvůli nestabilní bezpečností situaci turisté neustále ozbrojený doprovod – hlavně v pohraničí.
Etiopie by ale neměla být známá jen pro nepokoje, ale především pro svou krásnou přírodu, kmeny, které jsou jediné svého druhu a dechberoucí národní parky, ve kterých najdeš třeba aktivní sopku, kostel vytesaný do skály v nadmořské výšce 2580 metrů, takže skoro o tisíc metrů výš, než vrchol Sněžky, nebo třeba sírové pole, které má přes 200 stupňů Celsia.
První šok jsme tu zažili hned po příletu. Přiletěli jsme totiž v období Nového etiopského roku 2017. Ano, není to vtip, ale realita. Všude na letišti nás vítaly nápisy „Happy New Year 2017.“ Člověk je tu o 7 let mladší a je to kvůli odlišnému kalendáři. Používají tu tzv. koptský kalendář, který uznává, že Ježíš Kristus se narodil dříve a jinak počítá přestupné roky.
Jaká místa mě zaujala nejvíc?
Omo Valley a kmen Mursi
Na první pohled lidé z tohoto kmene můžou některým nahánět hrůzu. Jsou však velice milí a přátelští. Aby ses k ním dostal*a blíže, bude tě muset doprovázet někdo místní. Ženy si tu už od nízkého věku vkládají do úst a uší párátka a větvičky a čím větší otvor v kůži mají, tím jsou v kmeni váženější. My měli to štěstí, že jsme byli jediní turisté široko daleko.
V okruhu 150 kilometrů totiž nikde nic není. Lidé z kmene se živí hlavně obilninami a pro vodu chodí několik kilometrů daleko. Nejzajímavější pro mě bylo, že když jsme přijeli, místní ženy požadovaly prášky na bolest a mýdlo pro děti. Je to občas smutná realita, avšak jsou to tradiční kmeny, které nechtějí do vesnic. Chtějí bydlet a žit jako jejich předci před stovkami let.
Proláklina Danakil
Tady jsem si poprvé připadala jak na jiné planetě. Není tu signál, spíš tady na zemi na dřevě nebo na síťované dřevěné „posteli“. Neexistují tu stany ani záchody a je to fakt nádhera.
Když tudy projíždíš, chvíli vidíš červenou půdu obsahující železo, takže si připadáš jako na Marsu. Po hodině jízdy se ocitneš na solné pláni, která vypadá, že je nekonečná. Je to také nejteplejší místo na naší planetě a my jsme na teploměru poprvé viděli 51 stupňů Celsia. Mimochodem podle googlu je Danakil „nejteplejší, nejsušší a nejníže položené místo světa.“
„Zem je láva“ tady není hra, ale realita. V proláklině najdeš jednu z mála aktivních sopek v Africe, ke které se můžeš dostat opravdu blízko. Ze sopky Erta Ale tryská láva přímo tobě před očima. Když vyprskla láva ze sopky, počkali jsme pár minut a pak jsme si ji mohli odnést domů jako suvenýr.
Jsem si jistá, že za pár let sem turista nebude mít možnost vkročit. Chápu proč, není to úplně nejbezpečnější expedice, ale vždycky jsme měli místního průvodce (se samopalem), který na nás dával pozor. Místní sírové pole o teplotě 200 stupňů bylo totiž pro pár lidí smrtelné. Proto nás průvodce varoval, že si u sebe za každou cenu máme nechat láhev s vodou. Vždycky tu musíš mít dostatek tekutin. Pokud se tady ztratíš, je dost možné, že už tě nikdo nenajde. Zápach ze síry tě totiž bude štípat jak do očí, tak v nose. Doporučuje se proto zakrýt si ústa bavlněným šátkem.
U kmene Banna
Představ si, že jedeš autem a v dáli vidíš něco, co chodí a má to tak 4 metry. Přijíždíš blíž a vidíš pomalované lidi na dřevěných holích. Tohle je kmen Banna. Jde z nich strach, je to však jen maskování, aby v džungli nebyli vidět a mohli lépe lovit zvěř. Každý den se pohybují na několikametrových chůdách, aby je ve vysoké trávě neuštknul had. A přitom jsou fakt rychlí, měla jsem z nich velký respekt. Přitom jsou přátelští a cizince vidí rádi.
Tak co, láká tě navštívit nějaké z těchto míst? Nebo to není nic pro Tebe?