Kontaktní čočky se staly každodenní pomůckou, kterou možná využíváš i ty, v minulosti si je však mohli dovolit jen bohatší zájemci a postup jejich výroby byl z dnešního pohledu poměrně děsivý.
Kontaktní čočky existují již od konce 19. století, díky nejmodernějším technologiím se postupně měnily a jejich vývoj pokračuje i nadále. Produkce čoček začala v roce 1887, kdy byly uvedeny první tvrdé kontaktní čočky vyrobené ze skla, po vynálezu plexiskla se pak vyráběly z tohoto lehčího materiálu (PMAA). Ne vždy ovšem čočka pacientovi na oku seděla přesně, proto byly tvary modelů postupně zdokonalovány, například podle odlitku rohovky. Proces této děsivě znějící procedury si můžeme prohlédnout i díky dochovanému záznamu z roku 1948 od Penhryna Thomase, v té době jediného výrobce kontaktních čoček v celé Austrálii. Čočky se těšily značné oblibě, a to i mezi filmovými hvězdami nebo slavnými sportovci. Byly však určené zejména pro majetnější zájemce, jelikož cena celé procedury na videu se pohybovala kolem tehdejších 47 liber (v letech 1909 až 1966 byla australská libra národní měnou). To by podle tamní národní banky odpovídalo přibližně dnešním 2 800 australským dolarům (~1 850 eur; 50 tisíc korun). Video postupu výroby nemusí být vhodné pro čtenáře se slabším žaludkem.
Na videu lékař provádí pacientce se znecitlivěným okem již zmíněný odlitek rohovky, podle kterého je kontaktní čočka následně vytvarována. Posléze přichází na řadu další úpravy a broušení, aby čočka co nejpřesněji odpovídala potřebám pacientky, po čemž následuje závěrečné nasazení na oko a spokojený úsměv. I přesto však nebylo možné nosit čočky přes noc jako dnes, ale musely být po šesti až osmi hodinách sundány, jelikož při delším nošení se stávaly nepohodlnými.
Pro zajímavost stojí za to zmínit, že o zásadní průlom ve výrobě těchto optických pomůcek se zasloužila dvojice českých vědců, profesor Otto Wichterle (1913-1998) z VŠCHT v Praze a jeho nejlepší žák a asistent Drahoslav Lím, kteří pracovali na vývoji vhodných polymerů pro nahrazení tehdejších tvrdých materiálů čoček. Do dnešního dne se traduje pozoruhodná historka, že počátkem roku 1955 nestihl Lím dokončit svoji stanovenou práci a pospíchal rychle na vlak domů. Svůj nedodělaný syntetizovaný produkt zanechal na místě a když se na pracoviště druhý den ráno vrátil, zjistil, že se směs přes noc změnila v měkkou průhlednou hmotu, díky čemuž vznikl materiál pro první měkkou kontaktní čočku. Brzy nato následoval patent na hydrofilní gel zvaný polyHEMA. V 60. letech pak zavedli Wichterie a Lím techniku výroby odstředivým litím, což razantně snížilo náklady spojené s výrobou kontaktních čoček a umožnilo jejich masivní rozšíření i mezi ty, kteří si čočky do té doby nemohli dovolit.
